Přímořský kraj
| Přímořský kraj Приморский край | |
|---|---|
.jpg) | |
 znak | |
| Geografie | |
 Přímořský kraj na mapě Ruska | |
| Hlavní město | Vladivostok |
| Souřadnice | 45°20′ s. š., 134°40′ v. d. |
| Rozloha | 164 700[1] km² |
| Časové pásmo | UTC+11[2] |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
| Obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 1 877 844 (2021) |
| Jazyk | ruština |
| Národnostní složení | Rusové 92,5 %, Ukrajinci 2,8 %, Korejci 1,0 %, Tataři a další[3] |
| Náboženství | 28 % pravoslaví, 7 % ostatní křesťanství, 1 % tradiční a rodnověří |
| Správa regionu | |
| Stát |  Rusko |
| Nadřazený celek | Rusko |
| Druh celku | kraj |
| Podřízené celky | 22 rajónů, 12 městských okruhů |
| Vznik | 1938 |
| gubernátor | Oleg Kožemjako |
| Mezinárodní identifikace | |
| Telefonní předvolba | |
| Označení vozidel | 25 a 125 |
| Oficiální web | www |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Přímořský kraj (rusky Примо́рский край) je federální subjekt Ruské federace, jenž se rozkládá především podél pobřeží Japonského moře. Kraj je součástí Dálněvýchodního federálního okruhu.
Přímořský kraj vznikl 18. října 1938 rozdělením Dálněvýchodního kraje. Hlavní městem je Vladivostok, který je největším městem ruského dálného východu. V kraji žilo k roku 2010 1 956 497 obyvatel.
Geografie[editovat | editovat zdroj]
Kraj sousedí na severu s Chabarovským krajem, na západě s Čínou a na jihu se Severní Koreou. Ke kraji patří i některé ostrovy.
Přímořským krajem prochází pohoří Sichote Aliň, které pokračuje do Chabarovského kraje. Nejvýznamnější řekou je Ussuri, která zde pramení a na svém středním toku tvoří na západě hranici s Čínou. Ussuri protéká rozsáhlým údolím, ve kterém se vyskytují četné ostrovy oddělené říčními rameny, pouze na menší části toku má údolí strmé břehy. Do Ussuri odtéká většina řek Přímořského kraje.
Kraj se nachází ve Vladivostocké časové zóně UTC+11, která je oproti moskevskému času předsunuta o 7 hodin. Místní střední sluneční čas se oproti úřednímu času předbíhá zhruba o 2 hodiny.
Sídla[editovat | editovat zdroj]
Tabulka níže uvádí největší sídla v Přímořském kraji (bez aglomerace) podle sčítání v r. 2010[4] a vzestup nebo pokles v porovnání s předchozím sčítáním.
| Sídlo | počet obyvatel |
|---|---|
| Vladivostok | 592 069▼ |
| Nachodka | 159 695▼ |
| Ussurijsk | 157 946▼ |
| Arťom | 102 636▼ |
| Arseňjev | 56 742▼ |
Ekonomika[editovat | editovat zdroj]
Převažuje průmysl loďařský, chemický (zejména zpracování ropy), rybný, letecký (vojenská letadla), hutnictví olova. Vladivostok je nejdůležitějším finančním centrem ruského východu.
Krajem prochází Transsibiřská magistrála a také železniční trať do Severní Koreje. Námořní přístavy v Přímořském kraji mají mimořádný celostátní význam, jde především o moderní kontejnerové přístavy ve Vladivostoku a v Nachodce (Vostočnyj) a dále o ropný terminál tamtéž. Ve Vladivostoku je mezinárodní letiště, které má spojení s městy v Číně, Severní Koreji, Jižní Koreji, Japonsku a dále s vnitrostátními letišti.
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
Původními obyvateli přímořského kraje byli Udegejci, Nanajci, Nivchové, Oročové, Ulčové, Orokové a Mandžunové.
Počet obyvatel[editovat | editovat zdroj]
Obyvatel v přímořském kraji ubývá. V roce 2010 jich bylo 1 956 497, takže méně než roku 2002, kdy jich bylo 2 071 210. V roce 1989 jich bylo 2 258 391.
Národnostní skupiny[editovat | editovat zdroj]
Vzhledem ke geografické poloze se zde kromě Rusů vyskytují Korejci, povolžští Němci, Burjati, Nanajci, Japonci, Číňané a Oročové, žije zde i mnoho národností z ostatních zemí bývalého SSSR. Původními obyvateli jsou Udegejci, hlavně jejich podskupina zvaná Tazové.
Seznam etnických skupin[editovat | editovat zdroj]
Údaje jsou z roku 2010. Je i uvedeno, kolik procent daná národnost tvoří[5].
- Rusové 92,5%
- Ukrajinci 2,8%
- Korejci 1%
- Tataři 0,6%
- Uzbekové 0,5%
- Bělorusové 0,3%
- Arméni 0,3%
- Azerové 0,2%
- Číňané (Chanové) 0,2%
- Mordvinci 0,1%
- Ostatní 1,5%
Náboženství[editovat | editovat zdroj]
Podle průzkumu z roku 2012 se v přímořském kraji hlásilo 26,6 % obyvatel k ruské ortodoxní církvi, 6 % k nezařazenému křesťanství, 1 % k ostatním pravoslavným církvím a 1 % k rodnověří nebo k tradičním sibiřským náboženstvím. Ateistů je 35 %, lidí co věří ve vyšší moc a nehlásí se k žádnému náboženství (tzv. bez vyznání) je 24 % a ostatních je 6,4 %.[6]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Административно-территориальное деление по субъектам Российской Федерации на 1 января 2010 года (xls). [online]. Moskva: Федеральная служба государственной статистики, 2010-07-14 [cit. 2012-05-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-10-18. (rusky)
- ↑ Rozhodnutí vlády Ruské federace č. 725 z 31.8.2011 [online]. Moskva: Правительство Российской Федерации, 2011-08-31 [cit. 2012-03-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-07. (rusky)
- ↑ Национальный состав населения пo субъектам Российской Федерации [online]. Moskva: Федеральная служба государственной статистики, 2011 [cit. 2012-05-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-30. (rusky)
- ↑ Численность населения районов и городских населённых пунктов субъектов Российской Федерации [online]. Moskva: Федеральная служба государственной статистики, 2011 [cit. 2012-05-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-24. (rusky)
- ↑ ВПН-2010. www.gks.ru [online]. [cit. 2017-09-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-03-15.
- ↑ Главная страница проекта «Арена». Некоммерческая Исследовательская Служба "Среда". 2012-10-19. Dostupné online [cit. 2017-09-08]. (rusky)
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Přímořský kraj na Wikimedia Commons
