Přátelství
Přátelství je podle on-line Sociologické encyklopedie Sociologického ústavu AV ČR reciproký vztah spojující dvě anebo více osob na základě vzájemných sympatií, které nemají sexuální charakter.[1] Jedná se o mezilidský vztah vyznačující se vzájemnou náklonností a porozuměním. Lidé v přátelském vztahu se vůči svým protějškům chovají ohleduplně a chtějí pro své přátele to nejlepší. Důležitá je také vzájemná upřímnost, důvěra a schopnost empatie; přátelé se svým protějškům mohou svěřit se svými pocity a názory bez strachu, že by za ně byli odsuzováni. V přátelství je také běžná vzájemná nezištná pomoc a touha trávit se svým protějškem co nejvíce času.
Přátelství je téměř ve všech charakteristikách shodné s láskou. Na rozdíl od lásky ale přátelé nejsou fyzicky (sexuálně) přitahováni svými protějšky. Pokud při krátkodobém odloučení zamilovaný člověk trpí pocity samoty a prázdnoty, jedná se spíše o nezdravou formu závislosti[2] než lásku. Pokud se jedná o lásku bez sexuálních prvků, nazývá se tento vztah platonická láska, tedy silný citový vztah, ve kterém ani jeden z partnerů netouží po sexuálním styku. Forma přátelství, kdy člověk cítí ke svému protějšku hluboký obdiv, trvale na něj myslí a při odloučení trpí pocity prázdnoty, se nazývá narcistický obdiv. Tento cit může být, stejně jako každý cit, pouze jednostranný.
Opakem přátelství je nepřátelství, kdy chce člověk v nepřátelském vztahu pro svého nepřítele to nejhorší. Podobně je tomu u falešného přátelství, kdy se jeden nebo více domnělých přátel za přátele pouze vydává nebo se tak tváří, ale (a to zvláště, když jde do tuhého) se jako přítel nechová.
Z hlediska hlubinné psychologie je přátelství definováno například teorií sociální směny.
Charakteristiky přátelství se v průběhu ontogeneze (vývoje člověka) mění.
Vývoj podle věku
- Předškolní věk a raný školní věk - typickými znaky dětských přátelství je důraz na společnou činnost, uspokojování vlastních potřeb a posílení vlastního statusu. Vztahy bývají často krátkodobé.
- Starší děti, adolescenti a dospělí - ty naopak charakterizuje sdílení hlubších zájmů i citů, péče o druhého a jeho potřeby. Vztahy jsou relativně trvalé; snesou i krize a rozpory.[3]
Přítel a nepřítel ve světě zvířat
Ve zvířecí říši je jako symbol přátelství často zobrazován pes, zejména jako přítel člověka. Za symbol nepřátelství lze ve zvířecí říši naopak považovat hada (např. v oblasti výkladu snů had (též zmije) značí nepřítele, a pokud jím je člověk ve snu napaden, znamená to varování dávat si pozor na nové známé, kteří se mohou ukázat jako nepřátelé[4]). Někdy je jako symbol nepřátelství ve zvířecí říši zobrazován také vlk, např. v řecké mytologii byl zpupný král Lykáón proměněný ve vlka kvůli jeho špatné povaze a proto, že se vzepřel bohům. Chápání vlka jako symbol nepřátelství lze spatřovat i ve spojení "člověk člověku vlkem", které je podle Thomase Hobbese a jeho knihy Leviathan odrazem společnosti v přirozeném stavu, kdy nikdo není ani tak silný, ani tak chytrý, aby se nemusel obávat násilné smrti ze strany druhých.
Přátelství v literatuře
- Úryvek z LÚKIANOS. Toxaris: (O přátelství). Přeložil Antonín SALAČ. Praha: F. Topič, 1912. Osení, knihy mladých čtenářů, s. 45-46:
Toxaris: "... Bylo by na čase rozhodnouti, kdo z nás podlehl a zaslouží tedy, aby mu byl jazyk vyříznut nebo ruka uťata. Kdo bude rozhodčím?"
Mnesippos: "Nikdo; neboť neustanovili jsme nikoho soudcem hovoru. Ale víš, co učiníme? Nyní stříleli jsme bez cíle; podruhé vyvolíme si rozhodčího a před ním mluviti budeme o jiných přátelích. Kdo potom podlehne, ten přijde o jazyk - budu-li to já, nebo o ruku - budeš-li to ty. Ale to by bylo přece jen kruté; vždyť ty jsi chválil přátelství, a i já soudím, že lidstvo nemá nad ně dražšího a krásnějšího pokladu. Nuže, podejme si ruce, buďme přáteli od této chvíle i dále v budoucnu a těšme se z toho, že jsme oba zvítězili a získali cen nejvyšších, obdrževše každý místo jednoho jazyka a jediné pravice po dvou, a k tomu ještě čtyři oči a čtyři nohy a vůbec všeho dvojnásob. Neboť sejdou-li se dva nebo tři přátelé, je to jako když malíři vyobrazí obra Geryona o šesti rukách a třech hlavách; neboť to byli asi tři lidé a dělali vše společně, jak se sluší na přátele."
Toxaris: "Máš docela pravdu. Nuže, učiňme tak, jak si přeješ!"
Mnesippos: "Ale k potvrzení přátelství, Toxaride, neshánějme ani krve ani dýk; neboť hovor právě skončený a shoda smýšlení jsou daleko lepší zárukou, než onen pohár, z něhož vy píváte krev, protože k přátelství netřeba násilí, nýbrž přesvědčení."
Toxaris: "To úplně schvaluji. Nuže, buďme si hostinnými přáteli; ty uhostíš mne u sebe zde v Helladě, a já ti oplatím pohostinství, přijdeš-li kdy do Skythie."
Mnesippos: "Na mou věru, nerozpakoval bych se ještě dále jíti, měl-li bych získati takové přátele, jakým ty's se mi, Toxaride, v řeči své projevil." (konec díla)[5]
Odkazy
Literatura
- LÚKIANOS. Toxaris: (O přátelství). Přeložil Antonín SALAČ. Praha: F. Topič, 1912. Osení, knihy mladých čtenářů.
Reference
- ↑ https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/P%C5%99%C3%A1telstv%C3%AD
- ↑ RÖHR, Heinz-Peter. Závislé vztahy: léčba a uzdravení závislé poruchy osobnosti. Praha: Portál, 2011. Spektrum. ISBN 978-80-7367-853-1.
- ↑ PRŮCHA, Jan; WALTEROVÁ, Eliška; MAREŠ, Jiří. Pedagogický slovník. Praha: Portál, 2001.
- ↑ http://www.provaz.cz/sny/pismeno.php?pismeno=Had
- ↑ LÚKIANOS. Toxaris: (O přátelství). Přeložil Antonín SALAČ. Praha: F. Topič, 1912. Osení, knihy mladých čtenářů, s. 45-46
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu přátelství na Wikimedia Commons
- Téma Přátelství ve Wikicitátech
- Slovníkové heslo přátelství ve Wikislovníku
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Přátelství