Přerozdělování
Přerozdělování příjmu a bohatství či redistribuce znamená v makroekonomii souhrn státních opatření a mechanismů, které ovlivňují rozdělení příjmů a majetku, případně jejich disponibilitu u různých skupin obyvatelstva. Zákonodárství současných států užívá různé formy přerozdělování, a to obvykle tak zvané progresivní přerozdělování (od bohatých k chudým), které rozdíly vyrovnává, i když jsou i případy opačného, degresivního přerozdělování. Na druhé straně se o jeho prospěšnosti a míře stále diskutuje, jak z ekonomického, tak z morálního hlediska. Rozdílné názory na podobu a míru přerozdělování jsou také jedním z hlavních momentů, které dělí politickou levici a pravici.
Pravice a levice v otázce přerozdělování
Pojmy pravice a levice jsou známy již od Francouzské revoluce. Rozdíl mezi těmito dvěma skupinami je patrný i co se týče názoru na přerozdělování. Zatímco levice již tradičně podporuje co největší rovnost ve společnosti, s čímž je spojena i vysoká míra přerozdělování, pravice zastává spíše rozdílnost ve společnosti, a sice i menší zásahy do ekonomiky, potažmo přerozdělování.[1]
Sociální nerovnost
Nerovnost v majetku nebo v příjmu existuje v každé lidské společnosti a je do jisté míry nezbytná. Podle amerického ekonoma A. Okuna však vzniká „konflikt mezi rovností a efektivností“: moderní demokratické státy se zakládají na rovnoprávnosti všech občanů, volná ekonomická soutěž však vytváří rozdíly, které mohou některým ve využití těchto práv bránit. Přitom se ukazuje, že chudoba není rozložena náhodně, ale četnost chudoby je u jistých skupin obyvatel daleko vyšší než u jiných. Tak v roce 1986 spadalo v USA do kategorie chudých 5 % vysokoškoláků, 11 % bělochů, ale 31 % černochů a 44 % černošských dětí. Medián důchodů bělošské rodiny byl téměř 31 tisíc USD, černošské 17,6 tisíc.[2] Ekonomická nerovnost se tak stává také politickým problémem.
Příjmová nerovnost se nejčastěji měří buď jako poměr mezi průměrným příjmem pětiny nejbohatších k průměrnému příjmu nejchudší pětiny obyvatel, anebo Giniho koeficientem, což je bezrozměrné číslo mezi 0 a 1. Někdy se místo pětin (kvintilů) užívají pro měření desetiny (decily). Tabulka států podle rovnoměrnosti rozdělení příjmů je na en:List of countries by income equality.
Hlavní metody přerozdělování
Daňová politika
- Zdanění příjmu, nemovitostí a z dědictví
- Daňové sazby, závislé na příjmu - například progresivní daň z příjmu nebo nezdanitelná část příjmu
- Různé sazby daně z přidané hodnoty, například pro základní, běžné a luxusní zboží
Transfery a subvence
Také transfery - jakožto platby nebo výkony, ze něž se nevyžaduje přímá protislužba - a státní subvence představují přerozdělování prostředků státu, ať se dějí jako přímé platby, daňová zvýhodnění nebo výhodná nabídka veřejných služeb.
Zákonná pojištění
Odvody penzijního, zdravotního a nemocenského pojištění sice s příjmem rostou, nejedná se však vždy o čisté přerozdělování, protože i případná plnění mohou být částečně úměrná příjmu, například u penzí nebo dávek v nezaměstnanosti. Naproti tomu u zdravotního a nemocenského pojištění jde obvykle o výraznější přerozdělování od vyšších k nižším příjmovým skupinám, případně od mladších ke starším, u nichž bývají zdravotnické náklady vyšší, a léčení není s příjmy resp. pojistným významně spojeno.
Omezení vlastnického práva
Také zákonná a soudní omezení vlastnických práv - například ochrana nájemníků, regulace nájemného, ochrana zaměstnanců, spotřebitelů, přírody nebo památek - představují jisté přerozdělení, i když se dá většinou jen obtížně vyjádřit v penězích.
Argumentace
Pro přerozdělování
Ve prospěch přerozdělování se uvádějí argumenty jak ekonomické, tak etické a politické.
Hlavní ekonomický argument říká, že mezní užitek chudých nebo jinak znevýhodněných příjemců je větší než mezní náklad bohatších plátců. Pro zámožného člověka znamená tisíc korun mnohem méně než pro chudého a přerozdělení znamená v tomto případě zvýšení celkového blahobytu.
Etické argumenty vycházejí z toho, že příjmové rozdíly jsou v moderních společnostech podle některých příliš veliké a nezdůvodnitelné, například mezi zaměstnanci bank a nemocnic.
Konečně je zde argument politický: svobodná společnost je možná jen tam, kde žádná významnější skupina nežije v hladu a bídě. Tuto skutečnost si evropské vlády uvědomily na základě analýzy příčin, které pomohly jak Hitlerovi a nacismu, tak Leninovi a komunismu k moci: jednou z nich byly sociální dopady hospodářských krizí a z nich vyplývající zbídačení chudiny.
Proti přerozdělování
V neprospěch přerozdělování se taktéž uvádějí argumenty ekonomické, etické a politické.
Ekonomické argumenty, kterými argumentují liberální ekonomové, tvrdí, že přerozdělování zbytečně odčerpává prostředky, které by majitelé jinak investovali, že deformuje tržní prostředí a brzdí hospodářský růst. Pokud se k tomu připočtou transakční náklady, které jistou část přerozdělovaných prostředků pohltí, jde podle odpůrců o opatření nežádoucí a škodlivé. Státní sociální péče zároveň omezuje prostor pro individuální dobročinnost a její nárokovost může přivést příjemce do jisté závislosti, protože se odnaučí pracovat.
Etické argumenty, využívané zejména libertariány, jsou založené na tom, že k přerozdělování je zapotřebí daní, které jsou nedobrovolnou platbou, tedy krádeží, což je dle nich neetické. Také tvrdí, že peníze jsou odebírány lidem, kteří si je zasloužili a dávány těm, kteří na nich nemají žádnou zásluhu.
Argument politický v tomto případě vychází zejména z předchozích dvou: přerozdělování vede k nepřátelství mezi nedobrovolnými plátci a těmi, kteří na přerozdělování vydělávají. Různé skupiny společnosti, např. etnické menšiny, mohou být označovány za parazity a ve společnosti tak roste napětí.
Odkazy
Reference
- ↑ HTTP://WWW.WEBACTION.CZ, Lev Doležal,. Levice a pravice. www.revuepolitika.cz [online]. [cit. 2018-06-06]. Dostupné online.
- ↑ Samuelson - Nordhaus, Ekonomie. Str. 807.
Literatura
- P. A. Samuelson - W. D. Nordhaus, Ekonomie. Praha: Svoboda 1991. Kap. 34, str. 804-822.
- A. Sen, Etika a ekonomie. Praha: Vyšehrad 2002
- M. Žák a kol., Velká ekonomická encyklopedie, Praha: Linde 2002. Heslo Přerozdělování, str. 630.
Související články
Externí odkazy
- (anglicky) heslo "Redistribution", Stanford encyclopedia of philosophy, plato.stanford.edu