Přenesený význam
Přenesený význam slova, slovního spojení, slovní vazby, morfému nebo jiného prvku jazyka může být projevem spontánního vývoje jazyka, ale i projevem abstraktního myšlení, tvořivého používání, v krajním případě je uměleckým výrazovým prostředkem, zejména jako básnická figura.
Jako trop, tropus (zástupek) se označuje úmyslné užití jazykového prvku (zpravidla slova) ve vedlejším, odvozeném, obrazném významu. Cílem tropu je vyjádřit podobnost označovaného (denotátu) s věcí nebo vztahem, které označuje základní význam jazykového prvku. Trop je tedy přímým přivoláním konotace, tedy asociativní významové složky. Výraz trop pochází z latinského tropus a řeckého tropos ze slovesa trepo = obracím, měním. Termín tropy je dnes na ústupu, používá se označení básnické obrazy, figurativní výrazy nebo metafory (v širším smyslu).[1]
K podobným procesům však dochází, často neúmyslně či v rámci celkových společenských posunů myšlení a kultury, v rámci vývoje každého jazyka, při vzniku nových jazyků i při přejímání slova z jednoho jazyka do jiného. Přenášení významu může probíhat jako
- posun významu nebo některé jeho denotační nebo konotační složky (například slovo host se může z nepřítele změnit na vítanou návštěvu, němec se může změnit z obecného označení osoby, které nerozumím, na označení příslušníka konkrétního národa)
- rozšíření významu obohacením o nové denotační nebo konotační složky, například vznikem nebo výskytem nových jevů, které do původního významu nějakým způsobem spadají, nebo častým přenášením jejich významu, při němž trop ztratí svou ozvláštňující příznačnost; speciálním případem rozšíření významu je apelativizace, tedy zobecnění vlastního jména.
- zdvojení významu, buď se přenesený význam ustálí jako samostatný pojem (například jako odborný termín, slangový výraz, nářeční výraz atd.), nebo se původní základní význam vyvíjí zároveň dvěma různými směry.
Formy
Obvykle se rozlišují hlavní dva typy přenosu významu:
- metafora, přenesení na základě vnitřní nebo vnější podobnosti, například označení chobotnice může být přeneseno na mafii nebo na budovu národní knihovny na Letné
- metonymie, přenesení na základě jiné souvislosti než podobnosti, například podle původu, blízkosti atd., například výrazu tramvaj z dopravní cesty na vozidlo, přenesení z nádoby na její obsah, z místa výskytu na věc, z tvůrce na dílo, z jednoho jevu na jiný vyskytující se typicky v jeho blízkosti atd.
Dalšími formami jsou:
- alegorie (jinotaj) – obrazné vyjádření myšlenky nebo představy, která má jiný skrytý význam
- aliterace – opakování stejných hlásek na začátku veršů
- anafora – opakování stejných slov na začátcích veršů
- aposiopese – nedokončená výpověď
- elipsa (lingvistika) – výpustek nevyjádřené slovo, které náleží do větné konstrukce
- epiteton (= básnický přívlastek) – obyčejný přívlastek je např. krásný den, blonďaté vlasy, básnický přívlastek je např. božský den, zlaté vlasy
- eufemismus – zjemňováni (odešel navždy – zemřel)
- dysfemismus – vyjádření události hruběji, opak eufemismu (chcípnul – zemřel)ΩΩ
- hyperbola – založena na neobvyklém zvětšení určitého jevu (např.: Stokrát jsem tě prosila…)
- litotes – oslabení významu, opak hyperboly, často vyjádřen dvojím záporem (nemohu nepochválit)
- ironie – to co bylo řečeno má ve skutečnosti opačný význam (posun postojového vyznění výroku)
- inverze – zpřeházení běžného pořadí slov
- kontrast – záměrné umístění jevů, slov či myšlenek s opačným významem vedle sebe
- onomatopoeia – zvukomalba, určité hlásky ve verši vyvolají dojem reálného zvuku „Vrz“
- oxymoron – spojení slov, které nedává smysl (např. zdravý nemocný, hezky oblačno, živá mrtvola…)
- perifráze
- poetismus – slovo omezené pouze na užívání v uměleckém stylu, básnické slovo
- personifikace (= zosobnění) – znamená, že lidské vlastnosti jsou přisuzovány věcem, zvířatům, ale i abstraktním věcem (stůl pláče nad tím, jak do něj bušíš)
- podobenství
- přirovnání – u dvou jevů najdeme jasný společný znak, který se nějak podobá (Jak, jako, zpíval jako slavík). Většinou nelze určit hranici mezi přirovnáním a metaforou
- synekdocha – přenesení významu na základě kvalitativních věcných souvislostí, nejčastěji jde o záměnu části za celek, např. jeho noha tam nevkročila
- symbol
Příklady
- Už zase víčka oken zatemnění sklopilo (metafora)
- i písmo vyhlášek se čerstvé krve napilo (metonymie)
- a jen těch stínů pár přehlíží jeho výstrahu (synekdocha)
- když od Hradčan se dívá lebka s hnáty na Prahu (personifikace) [2]
Reference
- ↑ PETERKA, Josef. Teorie literatury pro učitele. 2. vyd. Praha: Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, 2006. 248 s. ISBN 80-7290-244-X. S. 103.
- ↑ Vyčítal, Jan. Když v Praze v první jarní den naposled zasněží, 2002
Literatura
- LAKOFF, George; JOHNSON, Mark. Metafory, kterými žijeme. Překlad Mirek Čejka. 1. vyd. Brno: Host, 2002. 282 s. ISBN 80-7294-071-6.
- LAKOFF, George. Ženy, oheň a nebezpečné věci : Co kategorie vypovídají o naší mysli. 1. vyd. Praha: Triáda, 2006. 655 s. ISBN 80-86138-78-X.
- VAŇKOVÁ, Irena, a kol. Co na srdci, to na jazyku. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2005. 343 s. ISBN 80-246-0919-3.