Pustoryl věncový
 Pustoryl věncový | |
|---|---|
 Pustoryl věncový (Philadelphus coronarius) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | dřínotvaré (Cornales) |
| Čeleď | hortenziovité (Hydrangeaceae) |
| Rod | pustoryl (Philadelphus) |
| Binomické jméno | |
| Philadelphus coronarius L., 1753 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pustoryl věncový (Philadelphus coronarius) je opadavý keř z čeledi hortenziovité (Hydrangeaceae), pocházející pravděpodobně z jižní a jihovýchodní Evropy a Kavkazu. Vyznačuje se bílými, silně vonnými květy v hroznovitých květenstvích. Pěstuje se v celé řadě různých zahradních kultivarů jako okrasný keř. Vžité české lidové označení (botanicky zcela zavádějící) je jasmín.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Pustoryl věncový je opadavý keř dorůstající výšky 2 až 4 metry. Větve jsou vzpřímené, široce vystoupavé. Letorosty jsou žlutavě hnědé, lysé nebo roztroušeně chlupaté, starší větve jsou tmavě hnědé s papírovitě se odlupující borkou. Listy jsou vejčité až široce vejčité, 4 až 10 cm dlouhé, 2 až 4,5 cm široké, na bázi široce klínovité, na vrcholu dlouze zašpičatělé. Na okraji jsou zubaté se 6 až 11 zuby na každé straně, v dolní třetině čepele téměř celokrajné. Žilnatina je od báze trojžilná. Na líci jsou lysé, na rubu chlupaté pouze na hlavních žilkách a s chomáčky chlupů v paždí žilek.
Květy jsou nažloutle bílé, silně vonné, 2,5 až 3,5 cm široké, uspořádané po 5 až 9 v hroznech. Stopky květů jsou lysé nebo pýřité. Kalich je lysý. Korunní lístky jsou na vrcholu zaokrouhlené. Češule je lysá, pouze s nemnohými chlupy na bázi. Tyčinek je asi 25. Kvete v červnu až červenci. Tobolky jsou kuželovité, 6 až 8 mm dlouhé, s vytrvalým kalichem.[1][2]
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Druh je původní pravděpodobně v jižní Evropě a na Kavkaze. Vymezení oblasti původu není vzhledem k dlouhé historii pěstování známo. Jako pravděpodobná oblast původu je obvykle uváděna oblast od Itálie přes Balkánský poloostrov po Kavkaz. Již v 16. století jej Carolus Clusius uvádí v oblasti Španělska, Maďarska a Rakouska s dovětkem, že divoké populace nejsou známy.[2][3][1] Vlivem hojného pěstování se rozšířil i do jiných oblastí. Vyskytuje se zplaněle i v České republice, kde roste zejména v křovinách na narušených místech, v lesících a lesních lemech.[1]
Názvy a synonyma[editovat | editovat zdroj]
V České republice je pustoryl věncový nejčastěji označován triviálním názvem český či nepravý jasmín nebo prostě jasmín. Druhové jméno coronarius (věncový) znamená používaný ve věncích.[4]
Česká synonyma a používané názvy:
Kultivary[editovat | editovat zdroj]
Kultivary pustorylu věncového jsou velmi různorodé. Nalezneme mezi nimi formy nízkého vzrůstu ('Duplex', 'Duplex Aurea', 'Dianthiflorus'), s bíle lemovanými listy ('Variegatus'), zlatolisté ('Aureus', 'Duplex Aurea', 'Lunex Aurea'), s jednoduchými květy ('Natchez', 'Zeyheri' aj.), plnokvěté ('Duplex', 'Deutziiflorus', 'Primuliflorus'), poloplnokvěté ('Dianthiflorus') nebo dokonce zcela nekvetoucí ('Cochleatus').[2][7]
Z českých botanických zahrad a arboret jsou uváděny tyto kultivary:
- Philadelphus coronarius 'Aureus' (před r. 1901, často uváděn jako P. caucasicus 'Aureus')
- Philadelphus coronarius 'Dianthiflorus' (1893)
- Philadelphus coronarius 'Duplex' (před 1770)
- Philadelphus coronarius 'Lunex Aurea' (?)
- Philadelphus coronarius 'Justinka' (?)
- Philadelphus coronarius 'Natchez' (?)
- Philadelphus coronarius 'Variegatus' (před 1770)
- Philadelphus coronarius 'Zeyheri' (1820)[8][7]
Taxonomie[editovat | editovat zdroj]
Pustoryl věncový je typový druh rodu pustoryl a Carl Linné jej popsal již v roce 1753. Druh je po morfologické stránce velmi různorodý a některé pěstované formy jsou od základní formy již velmi vzdálené. Kavkazská populace je někdy uváděna jako samostatný druh, Philadelphus caucasicus.[2]
Význam[editovat | editovat zdroj]
Pustoryl věncový je pěstován již několik staletí jako okrasný keř. Je běžně vysazován i v České republice. Keře lze použít jako efektní solitéry, ale nejvíce jsou používány ve skupinách a nebo ve volně tvarovaných živých plotech. Pro intenzivní vůni květů se nedoporučuje je vysazovat v blízkosti často otevíraných oken.[9]
Pěstování[editovat | editovat zdroj]
V ČR je pěstován od 18. století.[6] Preferuje slunné polohy, v polostínu málo kvete a má řídké olistění. Vyžaduje hluboké, humózní, přiměřeně vlhké, vápenité půdy, ale snese i lehké, kamenité, chudé a mírně kyselé půdy. Zmlazování hlubokým řezem je vhodné,[10] slabší řez je vhodný spíše po odkvětu. V ČR je druh plně mrazuvzdorný.
-
Řezaný keř -
Druh je oblíbený pro bohaté kvetení -
Plody
.jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 3. Praha: Academia, 1992. ISBN 80-200-1090-4.
- ↑ a b c d HU, Shiu-ying. A Monograph of the Genus Philadelphus. Journal of the Arnold Arboretum. Jan. 1955, čís. 36. Dostupné online.
- ↑ The Plant List [online]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-05-23. (anglicky)
- ↑ HARRISON, Lorraine. RHS Latin for gardeners. United Kingdom: Mitchell Beazley, 2012. Dostupné online. ISBN 9781845337315. S. 224. (anglicky)
- ↑ pustoryl věncový [online]. [cit. 2015-04-13]. Dostupné online.
- ↑ a b PHILADELPHUS CORONARIUS L . – pustoryl věncový / pajazmín vencový [online]. [cit. 2015-04-13]. Dostupné online.
- ↑ a b HIEKE, Karel. Lexikon okrasných dřevin. Praha: Helma, 1994.
- ↑ Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online.
- ↑ HIEKE, Karel; PINC, Miroslav. Praktická dendrologie, díl 2.,. 1. vyd. [s.l.]: nakladatelství SZN, 1978. 000128363.
- ↑ Philadelphus coronarius [online]. [cit. 2015-04-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-13.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu pustoryl věncový na Wikimedia Commons 
Taxon Philadelphus coronarius ve Wikidruzích
