Pulzační motor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Schéma pulsačního motoru.
První část cyklu: vniknutí vzduchu (1), smísení s palivem (2).
Druhá část: uzavření lamel nebo záklopky (3), zapálení směsi vzduchu a paliva (4).

Pulzační motor je reaktivní motor jednoduché konstrukce, fungující na podobném principu jako náporový motor.

Princip fungování[editovat | editovat zdroj]

Pulzační motor funguje na jednoduchém principu spalování směsi paliva a vzduchu ve spalovací komoře. Na rozdíl od náporového motoru dosahuje vyššího výkonu při podzvukových rychlostech (nadzvukový pulzní motor se nevyrábí). Vyšší výkon umožňují lamely, které uzavřou nasávací otvor a vytvoří tak uzavřenou spalovací komoru s výstupní tryskou. Cyklus nasátí vzduchu, vytvoření palivové směsi a zážeh je velmi rychlý ve frekvenci několika desítek za vteřinu.

Podobně jako náporový motor, také motor pulzační vyžaduje nejprve uvedení do pracovní rychlosti – obvykle přes 200 km/h. Letoun poháněný tímto motorem je katapultován nebo startuje za pomoci přídavných raketových motorů na tuhé palivo.

Pulsační motor se za letu projevuje charakteristickými kroužky žhavých plynů ze spalovací trysky a bzučivým zvukem.

Využití[editovat | editovat zdroj]

  • Modelářství
  • Raketové sáně
  • Jednoduché bezpilotní letouny
  • Řízené střely

V současné době je využití pulzačních motorů minimální, kromě využití v modelářství kvůli dosažené realističnosti se takřka nevyužívají. Známé využití pulzačního motoru bylo u letounové střely Fi 103 (V-1) Německem ve druhé světové válce.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]