Koniklec velkokvětý
 Koniklec velkokvětý | |
|---|---|
 Koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis) | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | pryskyřníkotvaré (Ranunculales) |
| Čeleď | pryskyřníkovité (Ranunculaceae) |
| Rod | koniklec (Pulsatilla) |
| Binomické jméno | |
| Pulsatilla grandis Wender., 1830 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis) je vytrvalá rostlina, která se vyskytuje na loukách a svazích pahorků Eurasie. Je také oblíbenou skalničkou[2][3][4][5] (stejně jako další druhy koniklece).[6]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Celá rostlina, mimo vnitřní plochy květu, je pokrytá bělavými, nebo zpočátku i narezlými chloupky. Z holé země v březnu vyrůstají mezi loňskými rozpadajícími se suchými listy květy. Lodyha dorůstá v době květu dosahuje stěží 3–15 cm po odkvětu do vývinu plodenství doroste 13–40cm výšky. Koniklec je jednou z prvních, velkým fialovým květem velmi nápadných kvetoucích rostlin a proto bývá označován i jako posel jara, podobně jako třeba prvosenka jarní (Primula vernis), který „odemyká zem“. Pozorovatele upoutá kalich plný zlatožlutých tyčinek, stejně jako později vlasaté květenství se semeny které rozšiřuje vítr. Fialové květy zvonkovitého tvaru, jsou zpočátku vždy vzpřímené, později mohou být i převisající. Prašníky jsou fialové, okvětních lístků je šest. Typická pro koniklece je srostlá koruna listenů na stonku nedaleko pod květem. Plodem je nažka, přenášená na nové místo větrem (anemochorie). Čepel listu je dva až čtyřikrát peřenosečná, dělená na úkrojky listů. Pod zemí vytváří oddenek.
Z Olomoucka, Grygovských kopců, je popsána (přirozená) varieta „Moravica“ s užšími úkrojky listů a jsou popsány odchylky u rostlin na vápencích a hadcích.
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
V ČR v kolinním, suprakolinním stupni, těžiště výskytu panonské termofytikum. Ve střední a jihovýchodní Evropě, části Ruska. V západní části střední Evropy, západní Evropě, Anglii a jižní Skandinávii je pak nahrazen příbuzným druhem koniklecem německým (Pulsatilla vulgaris).
Výslunné stepi, společenstva nízkých travin, loučky na mělké půdě, skalní stepi, travnaté suché okraje lesů, výjimečně světliny v lesích a keřovitých porostech, opuštěné vinice a ovocné sady.[7] Roste na mírně kyselých a mírně zásaditých půdách, často i vápencovitých podkladech, ale někdy i na hadcových podložích. Na hadcích a vápencích vytváří zvláštní formy. V Česku roste tento koniklec pouze na Moravě. Některé lokality najdeme v okolí Brna: Netopýrky, Medlánecké kopce, Medlánecká skalka, Stránská skála, Obřanská stráň, Patočkova hora. Další místa výskytu jsou také blízko Krumvíře, nebo u Mikulova na Kočičí skále.[8] Největší lokalitou v Evropě je Kamenný vrch v městské části Brno-Nový Lískovec, kde roste až 55 tisíc trsů rostlin.[9] Mnoho menších nalezišť je v okolí Pavlovských vrchů a přímo na Pálavě. Zde se jejich výskyt prolíná s jinými druhy koniklece, takže mohou vznikat i mezidruhoví kříženci.
Ochrana[editovat | editovat zdroj]
Koniklec patří na Seznam přísně chráněných druhů rostlin podle Bernské úmluvy a k jeho ochraně jsou zřizovány územní celky s nižší, nebo vyšší úrovní ochrany.[10] Dále patří mezi druhy chráněné evropskou legislativou (NATURA 2000)[2] V Česku je chráněný jako silně ohrožený druh. Pěstovat je povoleno jen rostliny z kultur získané povoleným způsobem.[11] Na lokalitách, kde není respektována jeho ochrana, vlivem lidské činnosti (zejména zemědělského znečištění) rychle mizí, a proto jej objevíme spíše už jen na zvláště chráněných územích, jako je například Národní park Podyjí, kde roste v oblasti Hamerské vrásy, nebo Přírodní park Třebíčsko.
Obsah látek[editovat | editovat zdroj]
Toxické látky: jedovatý ranunkulin.
Jedovatost[editovat | editovat zdroj]
Koniklec je vysoce jedovatý, a vytváří srdeční toxiny a oxytoxiny, zpomalující srdeční tep. Požití vede k snížení krevního tlaku, hypotenzi a komatu.[12]
Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]
- Přesazování rostlin z přírody je nezákonné a zpravidla neúspěšné. Koniklec má lehce zranitelný dlouhý kořen. Semena však klíčí velice dobře. Sejí se hned po dozrání, rostliny kvetou většinou už ve třetím roce.[13] Sběr semen v přírodě také není povolen (chráněna jsou všechna vývojová stádia), musí pocházet z kultury získané povoleným způsobem.[11]
- Aby semena vyklíčila, potřebují volný prostor a vadí jim hustý bylinný podrost a nálety dřevin.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pasque flower na anglické Wikipedii.
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
- ↑ a b http://www.kvetenacr.cz/detail.asp?IDdetail=195
- ↑ Archivovaná kopie. www.profi-bazar.cz [online]. [cit. 2009-04-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-20.
- ↑ http://www.vlcnov.cz/obcasnik/showpage.php?name=foto_priroda
- ↑ Archivovaná kopie. m.chumanova.sweb.cz [online]. [cit. 2009-04-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-23.
- ↑ Archivovaná kopie. jiho.ceskestavby.cz [online]. [cit. 2009-04-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-05-05.
- ↑ S.Hejný, B.Slavík:Květena ČR,nakladatelství Academia 1997
- ↑ Koniklec velkokvětý[nedostupný zdroj]
- ↑ http://cestovani.idnes.cz/podivejte-se-na-svetovou-raritu-nejvic-koniklecu-kvete-za-panelaky-v-brne-1r7-/igcechy.asp?c=A090406_120850_igcechy_tom
- ↑ http://www.nature.cz/natura2000-design3/web_druhy.php?cast=1805&akce=karta&id=71
- ↑ a b Zákon o ochraně přírody a krajiny § 49
- ↑ Yarnell, E. and Abascal, K. (2001) Botanical Treatments for Depression: Part 2 - Herbal Corrections for Mood Imbalances
- ↑ http://www.botany.cz/cs/pulsatilla-grandis/
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu koniklec velkokvětý na Wikimedia Commons - Galerie koniklec velkokvětý na Wikimedia Commons
Taxon Pulsatilla grandis ve Wikidruzích
