Puškvorec obecný

Puškvorec obecný
	Puškvorec obecný
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	jednoděložné (Liliopsida);
Řád	puškvorcotvaré (Acorales);
Čeleď	puškvorcovité (Acoraceae);
Rod	puškvorec (Acorus);
Binomické jméno
	Acorus calamus; L., 1753
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Puškvorec obecný (Acorus calamus) je léčivá rostlina z čeledi puškvorcovité (Acoraceae). Některé starší taxonomické systémy řadí puškvorec do čeledi árónovité (Araceae). Puškvorec je také tradičním kořením.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Puškvorec obecný je vytrvalá bylina dorůstající výšky nejčastěji 50–150 cm. Na bázi vyrůstá z plazivého oddenku o tloušťce až 3 cm. Celá rostlina je charakteristická nápadnou vůní, zvláště při rozlomení oddenku.
Lodyha je tříhranná.
Listy jsou střídavé, dvouřadě uspořádané, přisedlé, na bázi s listovými pochvami. Čepele mají mečovitý tvar, jsou dlouhé nejčastěji 50–125 cm a široké 0, 7–2 cm, na okraji někdy trochu zvlněné.
Květy jsou uspořádané do květenství, kterým je mnohokvětá válcovitá palice, která se směrem k vrcholu zužuje. Zpočátku je zelená, později hnědne, dorůstá délky 5–9 cm. Je sice vrcholová, ale vypadá jako boční, neboť podpůrný listen (toulec) palice působí dojmem pokračování lodyhy. Je 20–90 dlouhý a na první pohled spíše připomíná list.
Květy jsou drobné, uspořádané v palici do šroubovice. Okvětí je zelenavé, složené ze šesti okvětních lístků ve dvou přeslenech (3+3). Tyčinek je šest ve dvou přeslenech (3+3). Gyneceum je složeno ze tří plodolistů, je synkarpní, semeník je svrchní.
V Česku kvete nejčastěji v červnu až v červenci.
Puškvorec obecný je sterilní triploid, nevytváří plody [1]. Blízce příbuzné druhy, které však v Česku nerostou, např. Acorus americanus, vytvářejí červené bobule.

Stanoviště[editovat | editovat zdroj]

Mokřadní rostlina, nejčastěji roste na březích stojatých a pomalu tekoucích vod. Může vytvářet monodominantní porosty řazené do asociace Acoretum calami. Na území Česka se objevil v 16. století. V současnosti roste v roztroušeně až hojně po celém území Česka, hlavně však v teplejších oblastech, ve vyšších horských polohách chybí. V posledních desetiletích vlivem nepříznivých hospodářských zásahů spíše ustoupil.

Areál rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Pochází z Asie, původní areál zahrnoval jižní Čínu, již ve starověku byl však zavlečen do Indie, odkud se šířil dál. V současné době roste po celé Evropě, v Asii a v Severní Americe a v dalších oblastech. V Asii a v Severní Americe rostou další blízce příbuzné druhy, které plody vytvářejí. Mapka rozšíření je zde: [2]

Použití[editovat | editovat zdroj]

V léčitelství se používá oddenek (Rhizoma calami aromatici).

Droga se aplikuje hlavně při žaludečních potížích, protože podporuje látkovou výměnu, působí příznivě na tvorbu trávicích šťáv, má zklidňující účinek na křečovité bolesti a zároveň působí i desinfekčně a močopudně. Dříve se z kořene vyráběl žaludeční likér. Puškvorec má uklidňující účinek a působí antidepresivně, utlumuje astmatické záchvaty a celkově má pozitivní účinek na stav zesláblých lidí (ve stáří, po nemoci, po operaci, ozařování, chemoterapii atd.), v některých případech působí i výrazně protialergicky. Používá se i zevně ve formě koupelí proti revmatismu, na ekzémy, na omývání špatně se hojících ran nebo jako celkově posilující prostředek.

V gastronomii byly od středověku oddenky využívány k okořenění sladkých pokrmů a kompotů v indické a islámské kuchyni. V Evropě i Americe býval kandován. Používá se k ochucení pivního stylu gruit, kde dodává místo chmele hořkost. Z velmi mladých výhonků lze připravit salát k povzbuzení chuti.^[2]

Obsahové látky[editovat | editovat zdroj]

Droga obsahuje asi 2–7 % silic, které jsou tvořené řadou mono a seskviterpenů. Dále mezi obsahovými látkami najdeme hořčiny, třísloviny, slizy, cukry, cholin a fenylpropan beta-asaron, který je podezřelý z kancerogenity, proto by neměla být užívána droga, která v silici obsahuje více než 5 % této látky (puškvorce rostoucí v Česku ji však obvykle obsahují výrazně méně).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
↑ KYBAL, Jan; KAPLICKÁ, Jiřina. Naše a cizí koření. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1988. Kapitola Puškvorec obecný, s. 30.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Květena České republiky. Příprava vydání Jindřich Chrtek jun., Zdeněk Kaplan, Jitka Štěpánková. Díl 8. Praha: Academia, 2010. ISBN 978-80-200-1824-3. S. 274–276.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu puškvorec obecný na Wikimedia Commons
Galerie puškvorec obecný na Wikimedia Commons
https://web.archive.org/web/20070613100919/http://sk2.goo.cz/zdravi_na_dlani/lecive_rostliny/puskvorec.htm
http://botanika.wendys.cz/kytky/K534.php
https://web.archive.org/web/20070927015152/http://rostliny.prirodou.cz/?rostlina=acorus_calamus
Flóra Severní Ameriky

[25075c0d14a01dce4b7c2bab52b1cdab1cd60421-1] Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]

[Naše_koření-2] KYBAL, Jan; KAPLICKÁ, Jiřina. Naše a cizí koření. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1988. Kapitola Puškvorec obecný, s. 30.

[1]

[2]