Psychohistorie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o vědě, zabývající se psychologickými motivacemi historických událostí. O psychohistorii v Asimově Nadaci pojednává článek Psychohistorie (fiktivní).

Psychohistorie je věda, která se zabývá psychologickými motivacemi historických událostí. [1] Využívá poznatků z psychoterapie a metodologii sociologie, aby pomohla porozumět důvodům sociálního a politického jednání skupin a národů v minulosti i současnosti. Zatímco běžná historiografie se věnuje sledu politických událostí, psychohistorie se snaží dobrat příčin stavu dané kultury v delším časovém období. Klade důraz na způsoby zacházení s dětmi v různých dobách a na dynamiku dětství u různých významných historických osob. [1]

Významným představitelem psychohistorie je americký novinář, psychoanalytik a zakladatel Institutu psychohistorie Lloyd de Mause (en:Lloyd deMause). [2]

Oblasti psychohistorického zájmu[editovat | editovat zdroj]

Psychohistorie se zabývá především následujícími oblastmi:

  1. Historie dětství si klade otázky po výchově dětí, složení rodiny, změnu významu a hodnoty dětí ve společnosti, proč dochází ke změně pohledu na zneužívání dětí a jejich zanedbání apod.
  2. Psychobiografie se snaží porozumět konkrétním historickým postavám a jejich místu v dějinách.
  3. Skupinová psychohistorie se snaží porozumět motivacím jednání velkých skupin a národů jak v politických dějinách, tak v každodenním životě.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b GROF, Stanislav. Za hranice mozku. Praha : Gemma89, 1992. ISBN 80-85206-12-9. Kapitola Poznámky - Epilog: současná globální krize a budoucnost vývoje vědomí, s. 329.  
  2. GROF, Stanislav. Za hranice mozku. Praha : Gemma89, 1992. ISBN 80-85206-12-9. Kapitola Epilog: současná globální krize a budoucnost vývoje vědomí, s. 311.