Prvotní církev
Prvotní církev je období vývoje křesťanství od narození Krista po první Nicejský koncil v roce 325. Pro toto období jsou charakteristické spisy apoštolů Pavla a Jana. Také se o této době zmiňuje kniha Skutky apoštolů. Prvotní církev vznikala ze společenství apoštolů a učedníků kolem Ježíše. Už samotné řecké označení – ekklesia znamená svolání, shromáždění. Ve Starém zákoně se jednalo o shromáždění Izraele, které se sešlo před Bohem. Na tuto tradici navazovali první křesťané, když se scházeli k četbě z Božího slova a k Eucharistii podle Ježíšova přání při Poslední večeři: „To konejte na mou památku!“ (Lk 22, 19). Aby tato společenství odlišili od židovských shromáždění, přidávali ekklesia kýriaké (shromáždění Páně). Dávali tak najevo, že středem jejich setkání je Pán – Ježíš Kristus. [1]
Základní pojmy [editovat]
Pro křesťanskou církev se v době prvotní církve vyvinulo mnoho pojmů, které se částečně překrývají.
- Prvotní jeruzalémské společenství bylo první křesťanské společenství, které se utvořilo po letnicích v letech zhruba od 30 do 70 n.l.
Reference [editovat]
Externí odkazy [editovat]
