Prutské tažení
| Prutské tažení | |||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Konflikt: Severní válka | |||||||||||||||
 Prutské tažení |
|||||||||||||||
|
|||||||||||||||
| Strany | |||||||||||||||
| Rusko | Osmanská říše | ||||||||||||||
| Velitelé | |||||||||||||||
| Petr I. Veliký | Vezír Ali Paša | ||||||||||||||
| Síla | |||||||||||||||
| 70–80 tisíc Rusů, 6000 Moldavanů a 160 děl | 120 tisíc Turků, 70 tisíc krymských Tatarů a 440 děl | ||||||||||||||
| Ztráty | |||||||||||||||
| 37 tisíc mrtvých, z toho 5000 v boji | 8000 padlých v boji | ||||||||||||||
| {{{poznámky}}} | |||||||||||||||
Prutské tažení bylo vedeno ruským carem Petrem I. proti Osmanské říši během severní války.
Obsah |
Pozadí [editovat]
Vítězství v bitvě u Poltavy chtěl ruský car Petr I. dovršit zajetím švédského krále Karla XII., který ovšem utekl do Turecka. Turecký sultán Ahmed III. se obával přílišného posílení Ruska, což by ohrozilo zájmy Turecka, a proto odmítl švédského krále vydat, což vedlo k zhoršení vzájemných vztahů obou států a vyvrcholilo to tím, že v listopadu 1710 vyhlásilo Turecko Rusku válku. Car si byl jist vítězstvím, a proto se válce nepokusil zabránit. Naopak v únoru bylo v Uspenském chrámu v Moskvě vyhlášeno tažení proti ,,nepříteli víry Kristovy" a car se poté vydal s armádou na jih.
Průběh tažení [editovat]
Car mířil na Balkán, kde se předpokládalo, že Valašsko, Moldavsko a Černá Hora se přidá, jakmile se Rusové přiblíží. Brzy se ukázalo, že válka s Tureckem byla chyba. Carovi se nepovedlo včas obsadit most přes Dunaj a turecká armáda jíž velel vezír Ali paša začala obkličovat Rusy. Rusové zahájili ústup, ale bylo pozdě a Rusové byli na řece Prutu obklíčeni velikou početní převahou Turků. Situace byla beznadějná a car byl zoufalý, jak ukazuje jeho údajná zavěť z této doby. Car se rozhodl pokusit uzavřít mír, což armádu zachránilo, neboť ho Ali paša přijal. Jednání s Turky měl na starost vicekancléř Šafirov, který se brzy ukázal jako skvělý diplomat, když se mu povedlo uzavřít mír (což bylo 1. srpna 1711) dříve než si Turci uvědomili v situaci jaké jsou Rusové. Car a jeho armáda mohla volně od Prutu odejít. Mírem ovšem Rusko muselo vrátit Azov, zbořit pevnosti jež vybudovali na Černém moři a vyplácet Tatarům ročně poplatek.
Následky [editovat]
Prutské tažení znamenalo pro Rusko ztrátu toho, co získalo v předchozí válce s Turky a muselo nechat Karla XII. vrátit se na sever. Přestože Prutské tažení bylo pro Rusko jednoznačnou porážkou, situaci v Severní válce nezvrátilo, neboť se armádu povedlo zachránit, a když si Turci uvědomili, v jaké situaci byli Rusové, tak bylo pozdě a vezíra Ali pašu to stálo život. V letech 1768-1774 došlo k další Rusko-turecké válce která ovšem znamenalo pro Turecko ztrátu toho co získalo na březích řeky Prut.
Literatura [editovat]
- Kolektiv autorů: Dějiny Ruska
- Otakar Dorazil: Vládcové nového věku 1. díl
Související články [editovat]
