Proxima Centauri

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

14h29m47,59s; 62°40′52,06″

Proxima Centauri
Poloha Proximy Centauri
Astrometrická data
Ekvinokcium J2000.0
Souhvězdí Kentaur (Centaurus)
Rektascenze 14h29m42,9487s[B 1]
Deklinace −62º 40′ 46,1416″[B 1]
Paralaxa 0,772 33″
Vzdálenost 4,223[B 2] ly
(1,295 pc)
Barevný index (U-B) 1,49[B 1]
Barevný index (B-V) +1,90[B 1]
Zdánlivá hvězdná velikost (V) 11,05m,
max. 10,12[B 1]m
Absolutní hvězdná velikost (V) 15,49m,[A 1]
max. 14,56m
Radiální rychlost −20,3 km/s 
Vlastní pohyb
v rektascenzi
−3,77564″/rok
Vlastní pohyb
v deklinaci
0,76816″/rok


Fyzikální charakteristiky
Typ proměnnosti eruptivní, typ UV Ceti
Spektrální typ M5,5Ve[B 1]
Hmotnost 0,24×1030[B 3] kg (0,123 M)
Poloměr 0,104×106[B 3] km (0,145[B 3] R)
Zářivý výkon (V) 5 až 12×10−5[B 3] L
Povrchová teplota 3 040±117[B 3] K
Stáří 4,85 miliard let[B 3]
Rotační perioda 83,5 dne[B 4]
Oscilační perioda 442 dní
Další označení
Katalog Hipparcos HIP 70890
Argelanderovo označení V 645
Glieseho katalog Gl 551
Bayerovo označení α Cen C
Synonyma CCDM J14396-6050C, GCTP 3278.00, LFT 1110, LHS 49, LPM 526, LTT 5721, NLTT 37460

Proxima Centauri (alfa Centauri C), také V 645 Centauri ve vzdálenosti 4,22 světelných let (přibližně 1,3 pc nebo 43×1012 kilometrů) je nejbližší hvězda sluneční soustavě. Jedná se o červeného trpaslíka spektrální třídy M a nachází se v souhvězdí Kentaura, v úhlové vzdálenosti přibližně 2° od nejjasnější hvězdy souhvězdí, alfy Centauri. Po astrofyzikální stránce se jedná o nepravidelnou eruptivní proměnnou hvězdu typu UV Ceti. Vzhledem ke své poloze na jižní pozemské obloze není Proxima severně od 27. rovnoběžky pozorovatelná; to znamená, že ani v nejjižnější části Evropy nevychází nad obzor.

Pro pozemského pozorovatele se jedná po Slunci nejbližší známou hvězdu. Hvězda i přes svou blízkost má jen hvězdnou velikost 11m, je 100krát slabší než nejslabší hvězda viditelná pouhým okem. Objevil ji v roce 1915 Robert Innes (18611933), který byl tehdy ředitelem Union Observatory v JohannesburguJižní Africe. Pro pozorování hvězdy je nutný teleskop o průměru minimálně 8 cm a i tak je možno hvězdu pozorovat jen za ideálních podmínek (jasná obloha, bezměsíčná noc, hvězda vysoko nad horizontem).[1]

Proxima Centauri se nalézá ve vzdálenosti 13 000 astronomických jednotek (0,21 světelných let) od těžiště soustavy A a B dvojhvězdy alfy Centauri a mohla by se proto nacházet na oběžné dráze o periodě přibližně 500 000 let. Proto bývá Proxima značena také jako alfa Centauri C. Přesná astrometrická měření družice Hipparcos však naznačují, že i když se Proxima a obě složky dvojhvězdy Alfa Centauri v současné době gravitačně ovlivňují, v budoucnosti se pravděpodobně od sebe vzdálí. Při pozorování z alfy Cen A nebo B by Proxima v současné době vypadala jako hvězda zdánlivé hvězdné velikosti 4,5m.

V roce 2002 byl optickou interferometrií přímo změřen její zdánlivý průměr 1,02 ± 0,08 tisícin obloukové vteřiny, což odpovídá přibližně jedenapůlnásobku průměru planety Jupiter.

Proxima Centauri byla kvůli své malé vzdálenosti od Země často navrhována jako první cíl průkopnického mezihvězdného letu. Protože se jedná o eruptivní proměnnou hvězdu, pravděpodobně v její blízkosti nemůže existovat život pozemského typu.

Původ jména[editovat | editovat zdroj]

Srovnání velikostí hvězd zleva – Slunce, Alfa Centauri A, Alfa Centauri B, Proxima Centauri

Název hvězdy se skládá z (latinsky proxima) – nejbližší v ženském rodu a názvu souhvězdí v genitivu. Překlad jména hvězdy je Nejbližší Kentaura (rozuměj: hvězda ze souhvězdí Kentaura).[2][3] Název „V645 Centauri“ se řídí pravidly pro pojmenování proměnných hvězd a říká, že se jedná o 645. proměnnou hvězdu, která byla objevena v souhvězdí Kentaura.

Fyzikální vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Proxima Centauri je červeným trpaslíkem spektrální třídy M a patří ke hlavní posloupnosti hvězd v Hertzsprung-Russellově diagramu. Hvězda je dále klasifikována jako pozdní M trpaslík. Klasifikace M5,5 Ve znamená, že se jedná o málo hmotného trpaslíka třídy M.

Se sotva 12,3 % hmotnosti Slunce (přibližně 129 hmotností Jupiteru) má hvězda přes svou blízkost zdánlivou hvězdnou velikost 11,05m. Je to stokrát méně než nejslabší pouhým okem pozorovatelná hvězda. Absolutní hvězdná velikost (jasnost, jakou má hvězda ze vzdálenosti 10 parseků) je 15,5m. Jestliže by byla Proxima Centauri na místě Slunce, byla by jen stokrát jasnější než Měsíc v úplňku. Planety by pouhým okem nebyly viditelné, kromě Venuše, která by zářila v době své největší jasnosti jako hvězda šesté velikosti. Úplněk by zářil jako matný červený kotouč o zdánlivé velikosti −2m.[A 2]

Proxima Centauri vyzařuje 7000krát méně energie než Slunce, což odpovídá 0,14 % slunečního výkonu.[4] Nejvíce záření vydává hvězda v infračervené oblasti spektra, na vlnové délce 1,2 µm.[5] Ve viditelné oblasti spektra má hvězda jen 0,056 % svítivosti Slunce.[6] Chromosféra hvězdy je aktivní a vykazuje emise jednou ionizovaného hořčíku na 280 nanometrech.[7]

Jestliže by měla Proxima o třetinu menší hmotnost, nemohla by v ní probíhat již fúze vodíku, nespadala by pod definici hvězdy a byla by pouze hnědým trpaslíkem. Gravitace na povrchu hvězdy je 5,20 log(g).[A 3][8]astrofyzice je povrchová gravitace vyjádřená v log g. Průměrná hustota hvězdy hlavní posloupnosti stoupá se snižující se hmotností hvězdy a Proxima není mezi hvězdami výjimkou.[9] Hvězda má průměrnou hustotu 56 800 kg/m3. Pro srovnání Slunce má průměrnou hustotu 1 409 kg/m3.[A 4][10]

Proxima Centauri vytváří relativně slabý hvězdný vítr. Úbytek hmotnosti hvězdy nepřekračuje 20 % procentuálního úbytku hmotnosti Slunce slunečním větrem. Hvězda je mnohem menší než Slunce, přesto je úbytek hmotnosti na jednotku plochy osmkrát větší než u Slunce.[11]

Vlivem své blízkosti hvězdy mohl být změřen úhlový průměr hvězdy. Evropská jižní observatoř na hoře ParanalChile změřila v roce 2002 s pomocí optického interferometru úhlový průměr Proxima Centauri na 1,02 ± 0,08 milivteřin. S pomocí známé vzdálenosti hvězdy byl vypočítán průměr hvězdy na přibližně 200 000 km. To je sedmina průměru Slunce nebo 1,5 násobek průměru Jupiteru.

Eruptivní proměnná hvězda[editovat | editovat zdroj]

Proxima Centauri spadá do kategorie eruptivních proměnných hvězd typu UV Ceti, jejichž jasnost kvůli magnetické aktivitě hvězdy stoupá nad průměrnou hodnotu. Vlivem malé hmotnosti hvězdy je nitro hvězdy plně konvektivní (vytvořené teplo je z vnitřku hvězdy ven přenášené prouděním plazmy, nikoliv zářením). Konvekce je spojená s vytvářením a přenosem magnetického pole hvězdy. Na povrchu hvězdy je magnetická energie magnetického pole hvězdy uvolněna erupcemi, které mohou zdvojnásobit jasnost hvězdy. Znamená to zvýšení jasnosti hvězdy o jednu magnitudu.

Erupce mohou dosáhnout velikosti hvězdy a dosáhnout teploty až 2 miliónů Kelvinů.[12] Z důvodu vysoké teploty erupcí může hvězda zářit v oblasti rentgenového záření stejnou jasností jako Slunce.[13] Maximální hodnota rentgenového záření největší erupce může dosáhnout až 1028 erg/s.[14]

Až 88 % povrchu hvězdy může být aktivní; to je mnohem větší podíl než u Slunce, dokonce v době jeho nejvyšší aktivity slunečních skvrn. Dokonce v klidných dobách s málo nebo žádnými erupcemi zvyšuje tato aktivita teplotu korony Proximy Centauri až na 3,5 miliónů Kelvinů, přičemž teplota sluneční koróny je maximálně 2 miliónů Kelvinů.[15]

Celková aktivita Proximy je ve srovnání s ostatními červenými trpaslíky označována jako relativně nízká, což odpovídá odhadovanému věku hvězdy. Aktivita hvězdy se po dobu miliard let z důvodu ubývající rychlosti rotace hvězdy snižuje.[16][17]

Blízkost hvězdy umožňuje dobře pozorovat její erupce. Doba proměnnosti hvězdy je odhadována na 442 dní.[18] V roce 1980 vytvořila sonda Einstein Observatory (High Energy Astronomy Observatory 2) přesnou křivku rentgenové energie její erupce. Další pozorování erupcí provedly sondy EXOSAT a ROSAT. Měření emisí rentgenového záření menších erupcí, podobných slunečním, provedla japonská sonda ASCA v roce 1995. Proxima Centauri je důležitým cílem pro většinu sond, které pozorují v oblasti rentgenového záření, jako XMM-Newton a Chandra.[14]

Další vývoj hvězdy[editovat | editovat zdroj]

Vlivem relativně nízké produkci energie a promíchávání prvků konvekcí uvnitř hvězdy bude červený trpaslík o hmotnosti Proximy Centauri přibližně 4 bilióny let hvězdou hlavní posloupnosti, daleko déle než ostatní hvězdy. To odpovídá přibližně 300 násobku věku dnešního vesmíru.[19] Protože Proxima Centauri jako všichni ostatní červení trpaslíci uskutečňuje přenos tepla konvekcí, je helium produkované termojadernou fúzí rovnoměrně rozdělené po celé hvězdě a neshromažďuje se v jádru hvězdy. Ve Slunci, které shromažďuje helium ve svém jádru, bude spotřebováno jadernou fúzí jen 10 % vodíku, který má hvězda k dispozici, když opustí hlavní posloupnost. Naproti tomu Proxima spotřebuje vodíku mnohem více, než opustí hlavní posloupnost a skončí termonukleární fúze vodíku.[20]

Když se díky fúzi vodíku ve hvězdě shromáždí více helia, stane se hvězda menší a teplejší a změní svojí barvu z červené na modrou. V tomto stádiu vývoje se stane hvězda zřetelně jasnější. V té době dosáhne 2,5 % dnešní svítivosti Slunce. Současně se po dobu několik miliard let zvýší teplota na objektech, které obíhají hvězdu. Když se nakonec vyčerpají zásoby vodíku, stane se Proxima Centauri, bez vývojové fáze červeného obra, bílým trpaslíkem. Poté bude hvězda pomalu ztrácet zbývající teplo.[20]

Astrometrie[editovat | editovat zdroj]

Galaktická oběžná dráha[editovat | editovat zdroj]

Vzdálenosti nejbližších hvězd Slunci v době 20 000 let do minulosti až 80 000 let do budoucnosti

Proxima Centauri obíhá centrum Mléčné dráhy ve vzdálenosti, která kolísá mezí 8,313 až 9,546 kpc a má excentricitu 0,069.[21] Vlastní pohyb hvězdy po obloze je díky malé vzdálenosti hvězdy 3,85″ relativně velký.[22] V době sotva pěti set na obloze překoná vzdálenost úhlového průměru Měsíce.

Vzdálenost[editovat | editovat zdroj]

U hvězdy byla změřena paralaxa 772,3 ± 2,4 obloukových milisekund družicí Hipparcos, a ještě přesnější hodnota 768,7 ± 0,3 obloukových milisekund byla získána přístrojem Fine Guidance Sensor Hubbleova vesmírného dalekohledu. Tím byla potvrzena vzdálenost Proximy Centauri na 4,2 světelných let (nebo 270 000 AU) od Země.[23]

Proxima Centauri je 32 000 let hvězdou nejbližší Slunci a ještě dalších 30 000 let jí zůstane, než jí vystřídá Ross 248. Za 26 700 let dosáhne vzdáleností 3,11 světelných let nejbližšího přiblížení ke Slunci.[24]

Příslušnost k systému Alfa Centauri[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Alfa Centauri.

Otázka příslušnosti Proximy Centauri k systému Alfa Centauri není do dnešní doby s jistotou objasněna. Většina astronomů vychází z toho, že Proxima je gravitačně vázána na Alfa Centauri A a B.

Úhlová vzdálenost Proximy k Alfě Centauri je 2,2 stupně (čtyři úhlové průměry Měsíce).[15] Je tímto vzdálena přibližně 15 000 ± 700 AU nebo 0,21 světelných let od této dvojhvězdy (1/20 své vzdálenosti k Slunci).[25] To odpovídá tisíci násobku vzdálenosti mezi alfou Centauri A a alfou Centauri B nebo pěti set násobku vzdálenosti mezi Neptunem a Sluncem.

Zobrazení Proximy v astronomickém programu Celestia

Astrometrická měření družice Hipparcos prakticky potvrzují domněnku, že se Proxima Centauri nachází na oběžné dráze kolem dvojhvězdy, s oběžnou dobou řádově kolem 500 000 let (údaje poskytují data v řádech sta tisíce až k několika miliónům let). Proto je Proxima označována jako alfa Centauri C. Data udávají oběžnou dráhu s minimální vzdáleností 1000 AU a s maximální vzdáleností 20 000 AU od centra dvojhvězdy jako extrémně excentrickou. V současné době je Proxima Centauri poblíž svého apoastronu (nejvzdálenějšího bodu oběžné dráhy od alfy Centauri A a B). Jsou nutná přesnější měření radiální rychlosti hvězdy pro potvrzení uvedených údajů.[25]

Podle odhadů Matthews a kol., s ohledem na malou vzdálenost a podobný vlastní pohyb hvězdy, je možnost, že pozorované rozmístění hvězd je náhodné, přibližně jedna ku milionu.[26]

Určitá měření radiální rychlosti, například v Glieseho katalogu, neodpovídají vázanému hvězdnému systému, takže nelze vyloučit, že se jedná pouze o náhodné setkání hvězd. Tyto domněnky jsou podporované simulačními výpočty, které vychází z předpokladu, že vazební energie systému dává jen ve 44 % možností gravitačně vázaný systém.[25]

Pozorování z roku 1994 naznačují, že Proxima Centauri spolu s vnitřní dvojhvězdou a devíti dalšími hvězdami tvoří pohybovou skupinu hvězd. Následkem toho by Proxima neuskutečňovala oběh vnitřní soustavy vázaným pohybem, ale její dráha by byla vnitřní dvojhvězdou hyperbolicky rušená. Toto naznačuje, že Proxima neuskuteční celý oběh okolo Alfa Centauri A a B.

Okolí hvězdy[editovat | editovat zdroj]

Z Proximy je vidět dvojhvězda alfa Centauri A a B jako velice jasná hvězda o zdánlivé velikosti −6,80m. V závislosti na poloze hvězdy A a B na svých oběžných drahách je někdy dvojhvězda snadno rozlišitelná pouhým okem, někdy je vidět jako jediná hvězda. Alfa Centauri A má jasnost −6,52m, B má jasnost −5,19m. Po centrální dvojhvězdě a Slunci je další nejbližší hvězdou ve vzdálenosti 6,6 světelných let Barnardova šipka.[27][28] Slunce má z Proximy zdánlivou jasnost 0,4m a nachází se v souhvězdí Kasiopeji.[A 5]

Z alfy Centauri je Proxima přes svoji blízkost (čtvrt světelného roku) vidět jako hvězda o jasnosti 4,5m. To ukazuje, jak slabou hvězdou Proxima ve skutečnosti je.

Lze si představit, že Proxima Centauri v periastronu některé komety Oortova oblaku systému dvojhvězdy dokáže odklonit a tím případné terestrické planety zásobit vodou.[29] Jestliže byla Proxima v době svého vzniku vázaná systémem alfa Centauri, je velice pravděpodobné, že měla v době vzniku stejný podíl chemických prvků. Dodatečně ovlivnila gravitace alfy Centauri protoplanetární disk a tím se do systému dostal vodní led. Hypotetická planeta pozemského typu by takto mohla být zásobena materiálem.[25]

Hledání planet[editovat | editovat zdroj]

Horní mez hmotnosti průvodce
(odvozená z radiální rychlosti)[30]
Doba oběhu
(Dny)
Vzdálenost
(AU)
Maximum
Hmotnost
Země)
3,6–13,8 0,022–0,054 2–3
<100 <0,21 8,5
<1000 <1 16

Proxima Centauri je spolu s alfou Centauri A a Alfou Centauri B uvedená jako primární cíl pro „Space Interferometry Mission“ (SIM) společnosti NASA. Teoreticky může SIM objevit planety, jejichž hmotnost třikrát přesahuje hmotnost Země a leží do vzdálenosti 2 AU od hvězdy.

V roce 1998 při zkoumání Proximy Centauri přístrojem Faint Object Spectrograph Hubbleův vesmírný dalekohled byla naděje nalezení důkazu, že existuje průvodce hvězdy, který ji obíhá ve vzdálenosti 0,5 AU.[31] Následující hledání přístrojem Wide Field Planetary Camera 2 jej ale nepotvrdilo.[32]

Jestliže by hvězdu obíhal průvodce, obíhal by s hvězdou kolem společného těžiště, při každém oběhu planety by nastalo malé posunutí dráhy hvězdy, které by bylo pozorovatelné. Když by byla rovina oběžné dráhy byla nakloněná vůči pozorovateli ze Země, nastala by malá změna radiální rychlosti hvězdy. Přes mnohá měření nebyla taková změna radiální rychlosti pozorována. Tím je daná horní mez hmotnosti průvodce.[23][30]

Změny jasnosti hvězdy přispívají k šumu při měření radiální rychlosti hvězdy, což omezuje budoucí využití této metody na objevení průvodce hvězdy v budoucnosti.[33]

Možnost života[editovat | editovat zdroj]

Z modelů vychází, že planeta, na které by mohla být na povrchu voda v tekutém skupenství, by od Proximy nesměla být dále než 0,032 AU. Kdyby planeta obíhala v takové blízkosti hvězdy, měla by mít vlivem slapových sil vázanou rotaci. Jedna strana planety by byla stále natočená k hvězdě a její slunce by bylo na stále stejném místě oblohy. Jeden rok by byl v této vzdálenosti od hvězdy dlouhý sotva 6,3 pozemského dne. I tak pomalá rotace by stačila k vytvoření magnetického pole a jádro planety by zůstalo roztavené.[34] Jestliže by magnetické pole planety bylo slabé, nestačilo by ochránit její atmosféru před výbuchy korony a planeta by ztrácela atmosféru.[35]

Protože na Proximě neustále dochází k protuberancím, je na takové planetě život sotva možný. Během několika minut se může svítivost hvězdy zdvojnásobit až trojnásobit. Takové protuberance by zničily atmosféru jakékoliv planety, která se nachází v obyvatelné zóně hvězdy.[36]

Mezihvězdná cesta[editovat | editovat zdroj]

Proxima Centauri je často díky své malé vzdálenosti navrhována jako smysluplný cíl prvního mezihvězdného letu, přestože eruptivní proměnná hvězda nepředstavuje lehký cíl. Při dnešních dosažitelných rychlostech by mezihvězdná sonda letěla 4 světelné roky 32 000 let.[A 6]projektem Longshot existuje koncept, jak Proximy a sousední soustavu alfy Centauri A a B dosáhnout během 100 let.[37]

Objev hvězdy[editovat | editovat zdroj]

Umělecká představa červeného trpaslíka, ilustrace (NASA)

Po dlouhou dobu byla alfa Centauri považována za hvězdu nejbližší Sluneční soustavě, až v roce 1915 Robert Innes, tehdejší ředitel hvězdárny v Johannesburgu, porovnáním fotografických desek objevil maličkou hvězdičku v sousedství alfy Centauri a zjistil, že hvězdy vykazují stejný pohyb. V roce 1917 změřil holandský astronom J. Voûte na Royal Observatory na Mysu Dobré naděje trigonometrickou paralaxu a potvrdil, že hvězda je ve stejné vzdálenosti jako alfa Centauri a tím se Proxima stala tehdy hvězdou s nejmenší známou svítivostí.[38] Když vešlo ve známost, že Proxima je ještě o trošku blíže, navrhl Innes jméno hvězdy Proxima Centauri.

V roce 1951 Harlow Shapley publikoval, že Proxima Centauri je eruptivní proměnnou hvězdou. Porovnání fotografických desek potvrdilo, že v 8 % pozorování je hvězda jasnější než obvykle. Tím se v té době stala nejaktivnější eruptivní proměnnou hvězdou.[39]

Proxima Centauri v science fiction[editovat | editovat zdroj]

V povídce „Proxima Centauri“ od Murraye Leinstera publikované v roce 1935 se k Proximě Centauri blíží vesmírná loď Adastra. Posádka ze Země objeví kromě toho, že kolem Proximy krouží planety, také velký rozžhavený prstenec. Osídlení systému je zpomalováno kvůli inteligentním rostlinám. V roce 1957 vyšel scifi román Vladimíra Babuly „Planeta tří sluncí", ve kterém popisuje cestu do soustavy a setkání s mimozemšťany na tamní planetě Kvarta. V doslovu jsou podrobné poznatky sovětských vědců k reálnosti letu.[40]

Jak v díle Robert Heinleina „Orphans of the Sky“ z roku 1963, česky Sirotci oblohy,[41] tak v díle Harry Harrisona „Captive Universe“ z roku 1969, česky Zajatý vesmír se vypraví generační kosmické lodě k Proximě Centauri.[42]

Také povídka „Fotonová kosmická loď“ z roku 1968 bulharského autora popisuje úspěšnou cestu k Proximě Centauri.

Polský autor Stanislaw Lem publikoval v roce 1955 svůj velkolepý román „K mrakům Magellanovým“. Román popisuje i cestu k Proximě a k alfě Centauri. Kosmická loď Gea v románu letí maximální rychlostí 180 000 km/s v době osmi let k sousednímu hvězdnému systému Slunce. Kniha pojednává o důležitých problémech mezihvězdných cest.[43]

V zatím nejúspěšnějším filmu Avatar letí kosmická loď k měsíci Pandora, který obíhá plynového obra Polyphemus. Film popisuje osvobození Pandory od pozemské nadvlády. Planeta je osídlena humanoidním inteligentním druhem Na'vi.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Pro zdánlivou hvězdnou velikost m a paralaxu π se absolutní hvězdná velikost Mv vypočítá:
    \begin{smallmatrix}M_v\ =\ m + 5 (\log_{10}{\pi} + 1)\ =\ 11,05 + 5 (\log_{10}{0,77199} + 1)\ =\ 15,49\end{smallmatrix}
  2. Rozdíl mezi absolutní hvězdnou velikostí Proximy Centauri a Slunce je 15,49 − 4,83 = 10,66. Venuše dosáhne maximální jasnosti −4,6m, takže jasnost Venuše na stejné oběžné dráze u Proximy Centauri by byla −4,6 + 10,66 = +6,06m.
  3. V astrofyzice se povrchová gravitace udává v log g. Tato je udávána v jednotkách CGS, která udává zrychlení v cm za sekundu na druhou, a poté se vypočítá hodnota log10. V případě Proximy Centauri je to 10 umocněno 5,20, to je 158,490 cm/s² případně 584,9 m/s². Jestliže bude hodnota dělená 9,81 m/s² (hodnotou na Zemi), vyjde 161,55 větší hodnota tíže než na Zemi.
  4. Hustota (ρ) je dána hmotností dělenou objemem. V porovnání se Sluncem je hustota:
    \rho = \begin{smallmatrix}\frac{M}{M_{\odot}} \cdot \left(\frac{R}{R_{\odot}} \right)^{-3} \cdot \rho_{\odot}\end{smallmatrix}
    = 0,123 · 0,145−3 · 1,409 g/cm3
    = 56,8 g/cm3

    kde \begin{smallmatrix}\rho_{\odot}\end{smallmatrix} představuje průměrnou hustotu Slunce.

  5. Souřadnice Slunce z Proximy Centauri jsou α=rektascenze 02h 29m 42,95s a δ=deklinace +62°40΄46,14΄΄ Absolutní hvězdná velikost Slunce je 4,83m. Při vzdálenosti 1,295 pc je zdánlivá hvězdná velikost Slunce 4,83 − 5(log10 0,77199 + 1) = 0,40.
  6. Vzdálenost k Proximě Centauri je:
    (4,22 světelných let) · (9,46×1012 km/světelných let) = 4,0×1013 km.
    Rok má přibližně 32 miliónů vteřin. Proto by vyžadoval let, který by trval přibližně 32 000 let (nebo ~1011 vteřin), rychlost
    (4,0×1013 km) / (1,0×1012 s) = 40 km/s.
    K opuštění gravitačního pole Země je nutná úniková rychlost 11 km/s.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Proxima Centauri na německé Wikipedii. Infobox:

  1. a b c d e f V* V645 Cen – Flare Star [online]. Centre de Données astronomiques de Strasbourg, [cit. 2009-11-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Distances in the Universe [online]. European Southern Observatory, [cit. 2009-11-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d e f A Family Portrait of the Alpha Centauri System [online]. European Southern Observatory, [cit. 2009-11-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Photometry of Proxima Centauri and Barnard's Star Using HST Fine Guidance Sensor 3: A Search for Periodic Variations [online]. The Astronomical Journal. 116, [cit. 2009-11-16]. Dostupné online. DOI:10.1086/300420 (anglicky) 

Článek:

  1. SHERROD, P. Clay. A Complete Manual of Amateur Astronomy: Tools and Techniques for Astronomical Observations. 1. vyd. New York : Prentice-Hall, 1981. ISBN 0486428206.  
  2. KLECZEK, Josif. Naše souhvězdí. 1. vyd. Praha : Albatros, 1978. S. 327.  
  3. HOLLAN, Jan. Proxima není řecké písmeno [online]. IAN, [cit. 2009-11-26]. Dostupné online. (česky) 
  4. Alpha Centauri [online]. [cit. 2009-11-25]. Dostupné online. (německy) 
  5. Portrait einer Nachbarsfamilie [online]. Astronomie.de, [cit. 2009-11-26]. Dostupné online. (německy) 
  6. BINNEY, James. Galactic Dynamics. 1. vyd. New York : Princeton University Press, 1988. ISBN 0691084459.  
  7. GUINAN, E.F.; MORGAN, N.G.. Proxima Centauri: Rotation, Chromosperic Activity, and Flares [online]. Bulletin of the American Astronomical Society, Vol. 28, p. 942, [cit. 2009-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. SÉGRANSAN, D.. First radius measurements of very low mass stars with the VLTI [online]. Astronomy and Astrophysics, v. 397, p. L5–L8 (2003), [cit. 2009-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ZOMBECK, Martin V.. Handbook of Space Astronomy and Astrophysics. [s.l.] : Cambridge University Press, 1989. S. 109.  
  10. Sun: Facts & Figures [online]. NASA, [cit. 2009-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Observational Estimates for the Mass-Loss Rates of Alpha Centauri and Proxima Centauri Using HST Lyman-alpha Spectra [online]. Astrophysical Journal, [cit. 2009-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. A Detailed Study of Opacity in the Upper Atmosphere of Proxima Centauri [online]. The Astrophysical Journal, [cit. 2009-11-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Proxima Centauri: The Nearest Star to the Sun [online]. The Astrophysical Journal, 20. srpna 2006, [cit. 2009-11-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. a b Flares from small to large: X-ray spectroscopy of Proxima Centauri with XMM-Newton [online]. Astronomy and Astrophysics, 2004, [cit. 2009-11-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. a b WARGELIN, Bradford J.; DRAKE. Stringent X-Ray Constraints on Mass Loss from Proxima Centauri [online]. The Astrophysical Journal, [cit. 2009-11-16]. Dostupné online. DOI:10.1086/342270 (anglicky) 
  16. Chromospheric activity, kinematics, and metallicities of nearby M dwarfs [online]. Astrophysical Journal Supplement Series, [cit. 2009-11-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Photometry of Proxima Centauri and Barnard's Star Using HST Fine Guidance Sensor 3: A Search for Periodic Variations [online]. The Astrophysical Journal. 547, [cit. 2009-11-16]. S. L49–L52. Dostupné online. DOI:10.1051/0004-6361:20066027 (anglicky) 
  18. A possible activity cycle in Proxima Centauri [online]. Astronomy and Astrophysics, [cit. 2009-11-16]. S. 1107–1113. Dostupné online. DOI:10.1086/318888 (anglicky) 
  19. DUNKLEY, J.. Five-Year Wilkinson Microwave Anisotropy Probe (WMAP) Observations: Likelihoods and Parameters from the WMAP data [online]. NASA, [cit. 2009-11-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. a b ADAMS, F. C.; GRAVES, G. J. M; LAUGHLIN, G.. Red Dwarfs and the End of the Main Sequence [online]. Revista Mexicana de Astronomía y Astrofísica, [cit. 2009-11-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ALLEN, C.; HERRERA, M. A.. The galactic orbits of nearby UV Ceti stars [online]. Revista Mexicana de Astronomia y Astrofisica Serie de Conferencias, [cit. 2009-11-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. BEBEDICT, G.F.. Astrometric Stability and Precision of Fine Guidance Sensor #3: The Parallax and Proper Motion of Proxima Centauri [PDF]. [cit. 2009-11-28]. S. 380–384. Dostupné online. (anglicky) 
  23. a b Interferometric Astrometry of Proxima Centauri and Barnard's Star Using HUBBLE SPACE TELESCOPE Fine Guidance Sensor 3: Detection Limits for Substellar [online]. The Astronomical Journal, [cit. 2009-11-28]. S. 1086–1100. Dostupné online. DOI:10.1051/0004-6361:20011330 (anglicky) 
  24. Stellar encounters with the solar system [online]. [cit. 2009-11-16]. Dostupné online. DOI:10.1086/300975 (anglicky) 
  25. a b c d LAUGHLIN, Gregory; WERTHEIMER. Are Proxima and α Centauri Gravitationally Bound? [online]. The Astrophysical Journal, [cit. 2009-11-16]. Dostupné online. DOI:10.1086/507771 (anglicky) 
  26. MATTHEWS, Robert. Is Proxima really in orbit about Alpha CEN A/B? [online]. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society, [cit. 2010-01-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. Alpha Centauri 3 [online]. SolStation, [cit. 2009-11-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. Barnard's Star [online]. SolStation, [cit. 2009-11-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. MEIER, Mathias. Alpha Centauri Proxima und das Leben [online]. Final-Frontier.ch, [cit. 2009-11-29]. Dostupné online. (německy) 
  30. a b Precise radial velocities of Proxima Centauri [online]. Astronomy & Astrophysics Letters. 344, [cit. 2009-11-29]. S. L5–L8. Dostupné online. (anglicky) 
  31. A possible companion to Proxima Centauri [online]. The Astronomical Journal, [cit. 2009-11-29]. Dostupné online. DOI:10.1086/300176 (anglicky) 
  32. A Search for Faint Companions to Nearby Stars Using the Wide Field Planetary Camera 2 [online]. The Astronomical Journal, [cit. 2009-11-29]. Dostupné online. DOI:10.1086/301227 (anglicky) 
  33. SAAR, Steven H.; DONAHUE, Robert A.. Activity-related Radial Velocity Variation in Cool Stars [online]. The Astronomical Journal, [cit. 2009-11-29]. Dostupné online. DOI:10.1086/304392 (anglicky) 
  34. ALPERT, Mark. Red Star Rising [online]. Scientific American Magazine, [cit. 2009-11-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. KHODACHENKO, Maxim L.. Coronal Mass Ejection (CME) Activity of Low Mass M Stars as An Important Factor for The Habitability of Terrestrial Exoplanets. I. CME Impact on Expected Magnetospheres of Earth-Like Exoplanets in Close-In Habitable Zones [PDF]. Astrobiology, [cit. 2009-11-27]. Dostupné online. DOI:10.1089/ast.2006.0127 (anglicky) 
  36. HABITABILITY OF PLANETS AROUND RED DWARF STARS [online]. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society, [cit. 2009-11-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. U.S. Naval Academy, Project Longshot: An Unmanned Probe To Alpha Centauri [pdf]. U.S. Naval Academy, [cit. 2009-11-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. VOÛTE, J.. A 13th magnitude star in Centaurus with the same parallax as α Centauri [online]. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society, [cit. 2009-11-27]. S. 650–651. Dostupné online. (anglicky) 
  39. Proxima Centauri as a Flare Star [online]. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America, [cit. 2009-11-27]. S. 15–18. Dostupné online. (anglicky) 
  40. Planeta tří sluncí [online]. [cit. 2009-11-27]. Dostupné online. (česky) 
  41. Lem, Stanislaw: Robert A. Heinlein – Sirotci oblohy [online]. [cit. 2009-11-25]. Dostupné online. (česky) 
  42. Proxima Centauri (Gliese 551) [online]. Worlds of David Darling, [cit. 2009-11-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. Lem, Stanislaw: K mrakům Magellanovým [online]. [cit. 2009-11-25]. Dostupné online. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • (česky)KALMANČOK, Dušan; PITTICH, Eduard. Obloha na dlani. Bratislava : Obzor, 1983. S. 205.  
  • (česky)RÜKL, Antonín. Obrazy z hlubin vesmíru. Praha : Atria, 1985. S. 196.  
  • (česky)KLECZEK, Josip. Naše souhvězdí. Praha : Albatros, 1978. S. 327 až 329.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]