Protokol II

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Protokol II, plným názvem Dodatkový protokol k Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949 o ochraně obětí ozbrojených konfliktů nemajících mezinárodní charakter z roku 1977 je dodatkový protokol doplňující Ženevské úmluvy. Protokol definuje mezinárodní zákony, které usilují o ochranu obětí interních vnitrostátních ozbrojených konfliktů probíhajících uvnitř hranic jednoho státu. Rozsah těchto zákonů je více limitován než zbývající Ženevské úmluvy v důsledku svrchovaných práv a povinností národní vlád.

Ke květnu 2011 protokol ratifikovalo 165 státu s výjimkou USA, Izraele, Íránu, Pákistánu a Iráku. Spojené státy, Írán a Pákistán však protokol podepsali 12. prosince 1977 s úmyslem ho ratifikovat.[1] Podle zprávy mezinárodní komise Červeného kříže z roku 1997 jsou články obou protokolů oznány jako pravidla mezinárodního zvykového práva platnými pro všechny státy bez ohledu na to, zda je ratifikovaly.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Protocol II na anglické Wikipedii.

  1. Protocol Additional to the Geneva Conventions of 12 August 1949, and relating to the Protection of Victims of Non-International Armed Conflicts (Protocol II), 8 June 1977 [online]. International Committee of the Red Cross. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Appeal by the International Committee of the Red Cross on the 20th anniversary of the adoption of the Additional Protocols of 1977 [online]. International Committee of the Red Cross. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]