Program Bion

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Družice Bion nakreslená výtvarníkem NASA

Program Bion (rusky Бион) byl sovětský výzkumný program zaměřený na studium účinků stavu beztíže na živé organismy. Ústřední částí programu bylo vypuštění dvanácti umělých družic země řady Bion se živými organismy na palubě.

Družice Bion[editovat | editovat zdroj]

Družice Bion (typové označení: 12KS) byly konstrukčně odvozeny od průzkumných fotografických družic Zenit 2M. Sestávaly z kulové kabiny o průměru 2,43 m a hmotnosti 3100 kg; služebního úseku tvaru dvou spojených kuželů délky 2,25 m a největšího průměru 2,43 obsahujícím systémy orientace, motory a palivové nádrže; třetí částí družice byl pomocný kontejner válcového tvaru o průměru 1,9 m a výšce 0,9 m umístěný na opačné straně kabiny než služební úsek.[1] Pomocný kontejner obsahoval chemické baterie a doplňkové experimenty.[1] Uvnitř kabiny byl instalován systém životního zabezpečení schopný na 30 dní zajistit přežití krys, želv, hmyzu, hub a rybích jiker. Počínaje Bionem-6 byla družice upravena přidáním kójí pro dva makaky rhesus.[2][3]

Program[editovat | editovat zdroj]

Předchůdcem programu Bion byl let družice Kosmos 110 se dvěma psy na palubě. Součástí programu Bion byly také lety průzkumných družic Zenit s moduly Nauka na palubě.

Družice Bion byly v letech 1973–1996 vynášeny nosnými raketami Sojuz, případně Sojuz-U, z kosmodromu Pleseck. Při letu prvního Bionu probíhal výzkum vlivu beztíže na živé organismy,[4] Programem letu Bionu 2 bylo zkoušení ochrany před kosmickým zářením a vliv dlouhodobého stavu beztíže na krysách, želvách, hmyzu a mikroorganismech. Počínaje Bionem 3 se program stal mezinárodním a poprvé proběhly pokusy s využitím centrifugy. Bion 4 pokračoval ve zkoumání vlivu beztíže a umělé tíže.[4] V Bionu 5 se zjišťoval vliv beztíže na vývoj zárodků savců a ptáků. Počínaje Bionem 6 žily na družicích i dvojice opic druhu makak rhesus.[4]

Po delší přestávce byla roku 2013 vypuštěna modernizovaná družice Bion-M, vynesla ji raketa Sojuz 2-1a z Bajkonuru. Do roku 2020 jsou plánovány ještě čtyři starty družic Bion-M.[5][6] nyní však již bez makaků.

Poznatky o chování a stavu živých organismů v kosmu byly využity při určování postupů, jak snížit negativní vlivy stavu beztíže na kosmonauty a zkrátit dobu adaptace jejich organismu.[3]

Seznam letů[editovat | editovat zdroj]

Seznam letů družic Bion a Bion-M
Veřejné jméno Vlastní jméno Start (UTC) Nosná raketa Kosmodrom Přistání
Kosmos 605 Bion 1 31. října 1973, 18:24:59 Sojuz-U Pleseck 22. listopadu 1973
Kosmos 690 Bion 2 22. října 1974, 18:00:00 Sojuz Pleseck 12. listopadu 1974
Kosmos 782 Bion 3 25. listopadu 1975, 17:00:00 Sojuz Pleseck 15. prosince 1975
Kosmos 936 Bion 4 3. srpna 1977, 14:00:00 Sojuz Pleseck 22. srpna 1977
Kosmos 1129 Bion 5 25. září 1979, 15:30:00 Sojuz Pleseck 14. října 1979
Kosmos 1514 Bion 6 14. prosince 1983, 07:00:00 Sojuz Pleseck 19. prosince 1983
Kosmos 1667 Bion 7 10. července 1985, 03:15:00 Sojuz Pleseck 17. července 1985
Kosmos 1887 Bion 8 29. září 1987, 12:50:00 Sojuz Pleseck 12. října 1987
Kosmos 2044 Bion 9 15. září 1989, 06:30:00 Sojuz Pleseck 29. září 1989
Kosmos 2229 Bion 10 29. prosince 1992, 13:30:00 Sojuz-U Pleseck 10. ledna 1993
Bion 11 24. prosince 1996, 13:50:00 Sojuz-U Pleseck 7. ledna 1997
Bion-M 1 19. dubna 2013, 10:00:00 Sojuz 2-1a Bajkonur 19. května 2013

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b VÍTEK, Antonín. Space 40 [online]. REV. 2008-11-14, [cit. 2014-03-25]. Kapitola 1973-083A - Kosmos 605. Dostupné online.  
  2. Полёты специализированных биологических спутников «Бион» [online]. . Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b Космический аппарат "Бион" [online]. Сайт, посвящённый космодрому «Плесецк». Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c Историческая справка [online]. Проект «Биоспутник». Dostupné online. (anglicky) 
  5. Космические аппараты ЦСКБ-Прогресс для медико-биологических исследований "Бион" и "Бион-М" [online]. ЦСКБ-Прогресс. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Россия до 2020 года запустит в космос четыре спутника "Бион-М" [online]. ЦНИИ РТК. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Kategorie Bion program ve Wikimedia Commons
  • WADE, Mark. Encyclopedia Astronautica [online]. Astronautix, [cit. 2014-03-25]. Kapitola Bion. Dostupné online. (anglicky) 
  • БАБАРИН, А. «Бион» нужен людям. Новости космонавтики [online]. 1996-12, čís. 26 [cit. 2014-3-25]. Dostupné online.  (rusky) 
  • ШАРОВ, П. Советские биоспутники.Программа «Бион». Новости космонавтики [online]. 2009-7, čís. 9 [cit. 2014-3-25]. Dostupné online.  (rusky)