Proces (román)
| Proces | |
|---|---|
 1. vyd. z roku 1925 | |
| Autor | Franz Kafka |
| Původní název | Der Prozess |
| Překladatel | Pavel Eisner, Dagmar Eisnerová, Josef Čermák |
| Země |  Československo |
| Jazyk | němčina |
| Žánr | román |
| Ocenění | 100 nejdůležitějších knih 20. století podle Le Monde |
| Vydavatel | Die Schmiede, Berlín |
| Datum vydání | 1925 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Proces je německy psaný román Franze Kafky. Autor na něm zahájil práci v červenci 1914, po zrušení zásnub s Felice Bauerovou, v lednu 1915 psaní díla přerušil. V roce 1916 se krátce k románu vrátil, ale nakonec ho ponechal nedokončený. Poprvé byl vydán roku 1925 (rok po autorově smrti) v berlínském nakladatelství Die Schmiede.
Tento nedokončený román vydal Kafkův dlouholetý společník z dob mládí i dospělosti Max Brod, navzdory výslovnému přání autora, aby text nebyl po jeho smrti nikdy vydán. Rukopis byl bez názvu. Název Proces dal románu Brod podle poznámek v Kafkově deníku, kde se tento název objevuje. Román je rozdělený do deseti kapitol. Odehrává se v Kafkově současnosti v blíže neurčeném prostředí. Děj je plný zvláštních až absurdních situací a dialogů, které symbolizují jednak marnost a bezvýslednost snah hlavní postavy bankovního úředníka Josefa K. v boji proti státní byrokratické mašinérii a jednak symbolizují i vězení bez mříží, z něhož není úniku. To je i důvodem, proč K. nemusel být během svého vyšetřování uvězněn v pravém slova smyslu.
Děj[editovat | editovat zdroj]
Prokurista banky Josef K. je v den svých třicátých narozenin zatčen dvěma úředníky pro jakýsi zločin. Je však ponechán na svobodě a je mu oznámeno, že se proti němu vede vyšetřování a soudní proces. Jednou v neděli je pozván k výslechu do bytu činžáku na předměstí, kde je shromážděno mnoho neznámých osob a probíhá zde jakési zvláštní soudní slyšení. Do domu se opakovaně vrací již bez pozvání a zjišťuje, že je v něm soudní pracoviště, kde působí úředníci. K. se pokouší dům opustit, ale dům je ve skutečnosti labyrintem chodeb, z něhož se obtížně hledá cesta ven. Nakonec musí přesvědčit úředníky, aby mu ukázali východ.
Josef K. není nikdy přítomen klasickému soudnímu jednání. Podrobnosti o podivném průběhu procesu se dozvídá od starého advokáta, který ho zastupuje a kterému nakonec pro jeho nečinnost chce K. zastupování odejmout. Od malíře jménem Titorelli, který je častým návštěvníkem soudní budovy a živí se malováním portrétů soudců a soudních úředníků, se K. dozvídá o úředních procedurách v rámci soudního procesu a o možných výsledcích procesu. Celý proces probíhá bez možnosti skutečné a přímé obhajoby K. a bez šance do soudního řízení jakkoliv zasáhnout.
K. je jednoho dne ředitelem banky pověřen provést významného italského klienta po místních památkách a zvláště pak mu ukázat místní chrám. K. na klienta v dohodnutou dobu marně čeká. Venku prší. K. vejde do chrámu, kde panuje tma. V okamžiku, kdy chce zase odejít, jej kostelník posunky upozorňuje, že pod kazatelnou stojí farář. K. přesto odchází, když zaslechne rázné knězovo oslovení: „Josefe K.!“ Je překvapen, rozhoduje se otočit a rozrušen míří potemnělým kostelem k faráři. Dozvídá se, že se jedná o vězeňského kaplana, který je s jeho případem obeznámen. Sděluje mu, že se jeho proces nevyvíjí příznivě.
Duchovní vypráví K. příběh „o dveřníkovi stojícím před zákonem“, k němuž chce přistoupit muž z venkova. Dveřník odmítá muže k zákonu pustit, ale nevylučuje, že ho pustí později. Čas plyne, muž stárne a dveřník stále odmítá muže vpustit dovnitř. Bezprostředně před smrtí se muž podivuje tomu, že za všechna ta léta, kdy čeká na vpuštění k zákonu, se tímto vchodem nepokusil projít nikdo jiný. Dveřník muži odvětí, že tento vchod byl určen pouze pro něj a že ho nyní uzavře.
V předvečer svých 31. narozenin K. sedí ve svém bytě. Do bytu si pro něj přijdou dva muži s cylindry. K. na ně čeká a následuje oba muže ven na ulici. Zde se ho oba chopí a začínají ho kamsi odvádět. K. zjišťuje, že je odváděn do kamenolomu na kraji města. K. je zde povalen na zem a leží na velkém kameni. Jeden z mužů jej drží a druhý vytahuje dýku, kterou mu následně vráží do srdce. K. je zabit tak, jak rozhodl soud – jako pes. K. je popraven, aniž by se před tím dozvěděl, z čeho byl obviněn a aniž by byl seznámen se svým rozsudkem.
Rukopis románu[editovat | editovat zdroj]
Nedlouho před smrtí uložil Kafka Maxi Brodovi, aby nevydanou část jeho literární produkce jakož i dopisy a deníky po jeho odchodu spálil.[1] Mezi písemnostmi byl i rukopis románu, který teprve Brod nazval Proces a který od přítele získal už v roce 1920. Brod se nicméně přáním svého přítele neřídil a roku 1925 román vydal, ovšem ve značně neúplné a z literárně kritického hlediska nedokonalé podobě. Kafkovu pozůstalost – a zřejmě i svůj život – zachránil Brod v březnu 1939, krátce před obsazením Prahy wehrmachtem, když unikl do Palestiny. Po Brodově smrti v roce 1968 rukopis Procesu s částí Kafkových písemností zdědila jeho přítelkyně a sekretářka, opavská rodačka Ilsa Ester Hoffová (1906–2007). K dohodě s dědičkou o koupi vzácného rukopisu došlo až v roce 1987, do té doby byl známý jen z fotokopií.[2]
Dražba rukopisu, obsahujícího 316 perem psaných stran v kvartových sešitech, proběhla v listopadu 1988 v londýnské aukční síni Sotheby's. Za částku jeden milión liber, v té době nejvyšší dosažené za rukopis literárního díla, ji koupil německý antikvář Heribert Tenschert (* 1947), který dražil z pověření vlády spolkové země Bádenska-Württemberska.[3] Nyní je uložený v instituci Literaturmuseum der Moderne ve městě Marbach am Neckar u Stuttgartu.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ KAFKA, Franz. Dopisy Felici. Praha: Nakladatelství Franze Kafky, 1999. 966 s. ISBN 80-85844-56-7. Kapitola Erich Heller: Doslov, s. 938–939.
- ↑ Manuskript: Die Handschrift von Kafkas »Der Prozeß« wurde in London für 3,15 Millionen Mark versteigert. Der Spiegel [online]. Rudolf Augstein, 20. 11. 1988 [cit. 9.3.2023]. Roč. 41, čís. 47. Dostupné online.
- ↑ JAGA (ŠIFRA). Proces za milión. Lidová demokracie. 25. 11. 1988, roč. 44. ISSN 0323-1143 ISSN 0323-1143.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- MACURA, Vladimír a kolektiv. Slovník světových literárních děl 1/ A-L. Praha: Odeon, 1989. ISBN 80-207-0948-7. S. 475.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Proces na Wikimedia Commons 
Dílo Proces ve Wikicitátech- Zápis do čtenářského deníku – snaha o ideovou interpretaci
