Problém obědvajících filosofů

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Problém obědvajících filosofů

Problém obědvajících (též večeřících) filosofů je myšlenkový experiment, který se používá k ověření správné činnosti správy procesů. Formuloval jej Edsger Dijkstra v roce 1965. Každý operační systémsprávu procesů, což je vlastně algoritmus, který řídí vznik, zánik a plánování procesů (běžících programů) v operačním systému.

Ilustrace problému obědvajících filosofů[editovat | editovat zdroj]

Představme si kulatý stůl, na kterém je po obvodu položených 5 talířů. Mezi každými dvěma talíři je jedna čínská hůlka, celkem je jich tedy také 5. Dále si představme, že za tímto stolem sedí pět filozofů, každý za svým talířem. Filozof představuje nějaký proces a může provádět dvě činnosti - buď obědvat (oběd), nebo filozofovat. Aby mohl obědvat, musí si vzít dvě čínské hůlky. Pokud chce filozofovat, nedrží ani jednu hůlku.

Když spolu filosofové (procesy) nekomunikují nebo komunikují nesprávně, může se každý z nich rozhodnout, že vezme například levou hůlku. Teď chce každý z nich vzít pravou hůlku, ale ta je obsazena, takže filozof nemůže ani obědvat, ani filosofovat. Takový stav se nazývá uváznutí (deadlock). Musí tedy buď počkat, než se hůlka uvolní, nebo hůlku položit a zkusit to později znovu.

Jiným kritickým stavem je vyhladovění (anglicky starvation, česky stárnutí zdrojů), které nastává, když se filozof nedostane po určité době k jídlu (resp. proces ke zdrojům). Nastává například při velmi krátkých intervalech jezení a filosofování.

Vyhladovění by mohlo také nastat nezávisle na deadlocku, pokud je filozof neschopný získat obě hůlky během stejného časového úseku. Například můžeme uvažovat pravidlo, že filozof pustí jednu hůlku z ruky za 5 minut od okamžiku, kdy si ji vezme, a čeká dalších 5 minut na to, aby udělal další pokus najíst se. Tento režim eliminuje možnost deadlocku (systém se vždy může dostat do jiného stavu), ale stále je problémem livelock. Když totiž všichni filozofové položí najednou hůlky a pak si je za 5 minut opět vezmou, situace se opakuje, znovu mají po jedné hůlce všichni filosofové.

Nedostatek volných hůlek je analogií k zamykání sdílených prostředků v reálném počítačovém programování, situace známá, jako souběžnost. Zamykání prostředku je běžná technika, jak zajistit konzistenci daného zdroje v čase. Když zdroj, se kterým program pracuje, už je uzamčen jiným programem, program čeká, dokud není odemčen. Pokud některé programy vyžadují zamykání zdrojů, může nastat deadlock. Závisí tudíž na okolnostech. Například, jeden program potřebuje dva soubory ke zpracování. Když dva takové programy uzamknou každý jeden z těchto souborů, oba budou čekat na to, aby ten druhý uvolnil zdroj, který má k dispozici, což se nikdy nestane.

Obecně je problém obědvajících filozofů běžným abstraktním problémem používaným pro vysvětlení různých otázek, které se objevují v záležitosti vzájemné výlučnosti jako hlavní myšlenky daného problému.

Řešení[editovat | editovat zdroj]

Řešení za pomocí přidání číšníka[editovat | editovat zdroj]

Jednoduché řešení lze dosáhnout zavedením číšníka u stolu. Číšník určí, kdo si hůlky vezme, co v podstatě vyřeší problém rozhodování. Protože si uvědomuje, které hůlky jsou použity, je schopen rozhodnout a zabránit tak deadlocku. Protože na stole zůstala v případě 5 filozofů ještě jedna hůlka, je zřejmé, že následovat v jezení bude ten filozof, který se stal jejím dočasným majitelem. Tomu pak číšník přisoudil hůlku, kterou zrovna obsluhuje vedle sedící filozof.

Konkrétní řešení: Označíme si filozofy podle hodinových ručiček od A po E. Pokud A a C jedí, tak jsou použité 4 hůlky. B nemá k dispozici žádnou hůlku, pokud D a E mají mezi sebou jednu nevyužitou hůlku. Řekněme, že D chce jíst. Pokud by si filozof tuto hůlku vzal, může nastat deadlock. V našem případě však o tom rozhoduje číšník, který ví, že je třeba počkat na uvolnění další hůlky, aby se později mohl alespoň jeden filozof naobědvat.

Řešení s hierarchií zdrojů[editovat | editovat zdroj]

Další jednoduché řešení dostaneme vyhrazením částečného pořadí, nebo hierarchie pro zdroje (v tomto případě hůlky), a zřízením konvence, že všechny zdroje budou dosahované v určitém pořadí a v opačném pořadí uvolněné. V našem případě budou zdroje (hůlky) očíslované od 1 po 5 v nějakém pořadí a každý filozof si vždy vezme nejdříve hůlku s menším číslem a až potom hůlku s větším číslem. Pak vždy položí nejdříve hůlku s vyšším číslem, následně hůlku s menším číslem. Pokud tedy 5 filozofů simultánní zvedne hůlku s menším číslem, tak zůstane na stole hůlka s největším číslem, takže 5. filozof bude bez hůlky. Navíc pouze jeden z filozofů bude mít přístup k oběma hůlkám. Když dojí, pustí obě hůlky, přičemž tu hůlku s nižším číslem pustí dříve, což umožní, aby se najedl filozof sedící vedle něj.

Toto řešení i navzdory vyhýbání se deadlokům není příliš praktické, speciálně v případě, pokud neznáme předem používanou množinu zdrojů. Například pokud program drží zdroje 3 a 5 a potřebuje ještě zdroj 2, musí vypustit zdroj 5, pak 3, aby mohl požádat o 2 a opět požádat o zdroje 3 a 5 v tomto pořadí. Právě proto je tento způsob velmi neefektivní.

Řešení Chandel-Misra[editovat | editovat zdroj]

V roce 1984, K. Mani Chandel a J. Misra navrhli jiné řešení problému obědvajících filosofů, aby povolili libovolnému počtu programů (číslovaných P1, ..., Pn) soutěžit o libovolný počet zdrojů (číslovaných R1, ..., Rm). Na rozdíl od Dijkstrova řešení, tato označení mohou být libovolná. Uvědomme si, že toto není skutečný problém obědvajících filozofů, protože vyžaduje jejich vzájemnou komunikaci.

  1. Pro každý pár filosofů válčících o zdroj vytvoří hůlku a dají ji filozofovi s nižším ID. Každá hůlka může být buď špinavá, nebo čistá. Na začátku je každá hůlka špinavá.
  2. V případě, že chce filozof použít množinu zdrojů, musí dostat hůlky od svých soupeřících sousedů. Pro všechny takové hůlky zašle žádanku.
  3. Filozof, který obdrží požadavek si hůlku nechá, pokud je čistá a v opačném případě ji přenechá žádajícímu filozofovi. Předtím, než tuto hůlku zašle filozofovi, ji nejdříve očistí.
  4. Potom, jako filozof dojí, všechny jeho hůlky jsou špinavé. Pokud nějaký filozof dříve požádal o hůlku, filozof, který ji momentálně vlastní, ji očistí a pošle.

Toto řešení umožňuje velké množství paralelních programů a vyřeší libovolně velký problém s předpokladem, že každé vlákno potřebuje právě jeden zdroj v čase.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Problém obedujúcich filozofov na slovenské Wikipedii.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]