Problém kvantového smazávání

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Kvantová guma je fyzikální, dvojštěrbinový experiment, který demonstruje několik zákonů kvantové mechaniky.

Máme-li kvantový systém, který se může nacházet v několika pro nás nerozlišitelných stavech, nachází se tento systém v kvantové superpozici všech těchto stavů. Tuto superpozici lze popsat vlnovou funkcí systému.
Získáme-li však nějakým způsobem informaci o stavu systému, dojde k redukci jeho vlnové funkce a změní se tak jeho povaha. Kvantová guma pak dělá to, že "maže" (odtud analogie s klasickou mazací gumou) naši informaci o kvantovém stavu systému a navrací ho tak zpět do stavu superpozice.

Dvojštěrbinový (Double-slit) experiment[editovat | editovat zdroj]

Princip kvantového gumování si nejlépe ukážeme na dvojštěrbinovém experimentu.

Klasický experiment[editovat | editovat zdroj]

Částice vylétají ze zdroje a skrz dvojštěrbinu dopadají na stínítko. Amplitudy pravděpodobnosti pro jednotlivé štěrbiny jsou (použijeme-li Diracovo označení)

 \varphi_1=<1|Z><P|1>

neboli částice vyletí ze zdroje Z, proletí štěrbinou 1 a dopadne do místa P na stínítku a obdobně pro druhou štěrbinu.

 \varphi_2=<2|Z><P|2>

Celková amplituda pravděpodobnosti pro částici v místě P na stínítku pak je součtem těchto dílčích amplitud pravděpodobnosti

 \psi=\varphi_1 + \varphi_2

Částice je tak v superpozici stavů "proletěla štěrbinou 1" a "proletěla štěrbinou 2". A pravděpodobnost dopadu částice na toto místo je kvadrátem absolutní hodnoty této amplitudy pravděpodobnosti (protože je vlnová funkce komplexní, dostáváme komplexně sdružené členy při mocnění dvojčlenu)

 P=|\psi|^2=|\varphi_1 + \varphi_2 |^2=|\varphi_1|^2+|\varphi_2|^2+\varphi_1^*\varphi_2+\varphi_2^*\varphi_1

Jak vidíme, první dva členy jsou pravděpodobnosti od dvou štěrbin, jako by se jednalo o dva nezávislé zdroje částic. Druhé dva členy jsou však evidentně něčím "neklasickým". Jedná se o interferenční členy, které jsou zodpovědné za interferenci vlnových funkcí částice. V klasickém interferenčním experimentu říkáme, že interferuje vlnění ze štěrbin a dochází ke vzniku interferenčních proužků. V kvantové fyzice však můžeme nechat štěrbinami prolétávat částice jednu po druhé. Částice tak vlastně prolétávají současně oběma štěrbinami a interferují samy se sebou. Kdybychom zaznamenávali místo dopadu částice na stínítko, získali bychom známý interferenční obrazec - interferenční proužky.

Detekce dráhy částice[editovat | editovat zdroj]

Nyní si představme, že začneme detekovat, kterou štěrbinou částice proletěla. Mohli bychom například svítit světlem na štěrbiny a dívat se, za kterou z nich uvidíme záblesk. Jednotlivé dráhy částic jsou najednou rozlišitelné, a proto i jejich amplitudy pravděpodobnosti jsou rozlišitelné konečné stavy, které lze jako takové sčítat

 \psi = |\varphi_1|^2 + |\varphi_2|^2

Porovnáním s pravděpodobností experimentu bez detektorů snadno nahlédneme, že interferenční člen zmizel. Jinými slovy jsme zredukovali vlnovou funkci částice a proto zmizela interference. Částice už jednoduše nemůže prolétávat oběma štěrbinami současně (jinak bychom ji detekovali dvakrát, což nelze, je to přece jen jedna částice) a tak nemůže ani interferovat sama se sebou. Interferenční proužky zmizí.

Kvantové gumování[editovat | editovat zdroj]

Nyní si představme, že za štěrbiny umístíme zařízení, které s mírou e kde  e=0 znamená nulové a  e=1 úplné vymazání, maže naši informaci o dráze částice. V případě záblesků by se mohlo jednat např. o spojnou čočku, která by ze záblesků z obou štěrbin dělala jeden. Amplitudy pravděpodobnosti pro průchod částice štěrbinami pak budou

 \varphi_{1e}=\varphi_1 + e \varphi_2

 \varphi_{2e}=\varphi_2 + e \varphi_1

Jinak řečeno je do stavu 1 s pravděpodobností e přimíchán stav 2 a naopak. Celková pravděpodobnost dopadu částice na stínítko pak bude

 P=(|\varphi_1|^2 + |\varphi_2|^2)(1+e^2) + 2e(\varphi_1^*\varphi_2+\varphi_2^*\varphi_1)

Jak je vidět, vše závisí na parametru e. Máme-li  e=0 , tedy nulové gumování, dostáváme stejnou pravděpodobnost jako v případu s detektory, tedy žádnou interferenci. Čím větší je však e, tím větší váhu získává interferenční člen. Konečně pro  e=1 je veškerá naše informace o dráze částice vymazána a dostáváme úplnou interferenci. Tomuto procesu se říká kvantové gumování a zařízení, které ho provádí, kvantová guma.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Pavel Malý, Kvantová guma, Gymnasium Christiana Dopplera, 2009