Pravlk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Canis dirus (pravlk)

Kostra pravlka
Kostra pravlka
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: šelmy (Carnivora)
Čeleď: psovití (Canidae)
Rod: vlk (Canis)
Binomické jméno
Canis dirus
Leidy, 1858

Pravlk obrovský (Canis dirus - "strašný pes", či "strašný vlk") je vymřelý druh psovité šelmy.[1] Jednalo se o zřejmě vůbec největší divoce žijící psovitou šelmu, která kdy existovala. Pravlk žil v Americe v období pleistocénu před asi 1,8 mil. - 8 tis. let př. n. l. Dospělí jedinci vážili v průměru 65 kg, což je asi o 30 % více, než je průměrná váha dnešních vlků.

Fyzický vzhled[editovat | editovat zdroj]

Lebka pravlka

Pravlk měřil na délku asi 1,2-1,5 metru a vážil mezi 50-80 kg.[2] Pohlavní dimorfismus nebyl příliš rozvinutý, samci a samice byli přibližně stejně velcí. Jen u některých populací měli samci větší zuby.

Svým vzhledem se pravlk podobal dnešnímu vlku obecnému. Byly mezi nimi ale některé zásadní rozdíly. Největší vlci současnosti se velikostí blížili průměrným pravlkům, nicméně největší kusy pravlků byly podstatně větší než naprostá většina moderních vlků. Rekordní jedinci vlků obecných, však dosahovali přibližně stejné hmotnosti jako velcí pravlci - tedy asi 70-80 kg (Absolutní rekordmani mezi vlky vážili mezi 80-86 kg, zatímco u rekordmanů mezi pravlky lze předpokládat hmotnost okolo 100 kg). Pravlci měli silnější kosti, lebku a zuby. Nebyli ani o tolik vyšší v kohoutku, jako spíše mohutnější.

O tom, zda chrup pravlka sloužil i k drcení kostí, se vedou jisté diskuze. Množství zlomených zubů v nalezených čelistech naznačuje, že pravlk se kostmi živil, ale čelisti k tomu přizpůsobené neměl.

Objev[editovat | editovat zdroj]

Umělecká představa setkání šavlozubého tygra Smilodon a Canis dirus u mrtvoly mladého mamuta v asfaltové pasti La Brea v dnešní Kalifornii

První nález pravlka byl učiněn v Evansville (Indiana) v létě 1854. Šlo o zkamenělou čelist, která se později dostala k paleontologovi Josephu Leidyovi. Ten následně (1858) publikoval studii, kde druh nazval Canis dirus. Zdaleka nejvíce nálezů se našlo v asfaltových jezírkách La Brea Tar Pits v Kalifornii. Jednalo se o kosti více než 4000 pravlků, což je více jedinců než u jakéhokoliv jiného druhu. Jezírka představovala smrtelnou past, do níž se lapilo obrovské množství zvířat, především predátorů. Pro současné vědce jde naopak doslova o zlatý důl.

Potrava a chování[editovat | editovat zdroj]

Pravlk měl poměrně silný skus uzpůsobený k udržení i větších zvířat. Jeho síla skusu byla asi o 29 % větší než u vlka obecného, ale asi o 36 % menší než stisk lva amerického. Přesto měl zuby méně uzpůsobené drcení kostí, než moderní vlk. Pravlci se zaměřovali na lov větší méně mrštné kořisti, jako byli bizoni a koně. Je pravděpodobné, že lovili i mláďata mastodontů a mamutů. Další kořistí mohli být Megatheria a velbloudi američtí. Podobně jako ostatní šelmy nepohrdli ani zdechlinami, což dokládají objevy z La Brea Tar Pits. Zde se nalezlo tak velké množství uvízlých pravlků, že to jednoznačně ukazuje na jejich život ve smečce, která lovila, hodovala a občas i umírala pohromadě.

Jedna z mnoha koster pravlka z lokality La Brea

Vztahy s jinými šelmami[editovat | editovat zdroj]

Pravlci koexistovali poměrně dlouhou dobu s mnoha jinými šelmami jako byli medvěd krátkočelý, smilodon, homotherium, lev americký, gepard americký, kojot, liška, dhoul a vlk obecný. Mnohé z těchto šelem vyhynuly a vzájemné vztahy mezi nimi a pravlky lze jen odhadovat. Svou hmotností a životem ve smečce se pravlk řadil jednoznačně k vrcholovým predátorům. Ale například medvědovi krátkočelému se těžko mohl rovnat a jeví se pravděpodobné, že medvěd pravlky od kořisti vždy odehnal. Šance vůči kočkovitým šelmám byly zřejmě poněkud větší, záleželo na velikosti smečky. Naproti tomu vlk obecný žil velmi pravděpodobně ve stínu svého většího příbuzného a konkurenta. Vlk je původem z Eurasie a s pravlky sdílel americkou přírodu asi 100 000 let. Někteří vědci odhadují, že mohl mít s pravlkem podobný vztah jako má dnes vůči vlkovi kojot. Což znamená, že se mu spíše vyhýbal a v menších počtech plnil mezery mezi jednotlivými teritorii. Vlk kojoty zabíjí, pokud k tomu má příležitost. Pravlk tak mohl činit s vlky, ale jen v omezené míře, neboť vlk byl evidentně rychlejší a mrštnější.

Rekonstrukce dvou poddruhů pravlka. Vlevo severoamerická forma, velmi podobná současnému vlkovi obecnému. Vpravo jihoamerická forma

Vymření[editovat | editovat zdroj]

Pravlk vyhynul asi před 10 000 lety (s možnou odchylkou o 1000 let dopředu i dozadu). Jeho vymizení se kryje s koncem poslední doby ledové, vymřením některých velkých savců a rozšířením člověka v Americe. Proč se tak stalo je předmětem sporů, podobně jako u jiných vyhynulých z té doby. Na vině zřejmě bude několik faktorů. Vymizení pleistocénní megafauny, zvýšená konkurence ze strany lidí a možná i vlka obecného. Pravlk se zřejmě nedokázal adaptovat na menší a rychlejší kořist, jako byly různé druhy jelenů. Vyloučit nelze ani možné choroby šířené v období všeobecného oteplování.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dire wolf na anglické Wikipedii. (upraveno)

  1. BioLib Canis dirus
  2. San Diego Zoo: Dire Wolf, Canis dirus udává poněkud menší hodnoty.

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

Popkultura, film[editovat | editovat zdroj]