Pramonoteismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Pramonoteismus je hypotéza, která předpokládá že nejstarší náboženské představy byly monoteistické a až později náboženství přešlo v nemonoteistické formy. V opozici k této hypotéze stojí náboženský evolucionismus prosazovaný od 19. století, který předpokládá vývoj náboženských forem od jednodušších forem, jako je animismus nebo manismus, přes složitější, jako je polyteismus, až k monoteismu. Myšlenku pramonoteismu lze vidět již ve studii Folklore of Old Testament Jamese Frazera, ale začala se prosazovat především na počátku 20. století u tzv. vídeňské školy, kdy jí nejjasněji zformuloval Wilhelm Schmidt.[1]

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Zastánci existence pramonoteismu jsou kritizováni z mnoha důvodů. Především u křesťanských religionistů se objevuje selektivní výběr faktů, kdy jsou zdůrazňovány monoteistické prvky u archaických náboženství, zatímco jiné prvky jsou marginalizovany.[2]

Problematická je také existence křesťanských misií v raném novověku, které byly později přerušeny, ale zanechali stopu v náboženských představách domorodých etnik. Příkladem jsou jezuitské misie v dnešní Argentině a Brazílii, násilně přerušené v druhé polovině 18. století.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KANDERT, Josef. Praha : Grada, 2010. ISBN 978-80-247-3166-7. S. 135.  
  2. a b KANDERT, Josef. Praha : Grada, 2010. ISBN 978-80-247-3166-7. S. 136.