Praha-Uhříněves (nádraží)
| Praha-Uhříněves | |
|---|---|
 nádražní budova | |
| Stát | Česko |
| Souřadnice | 50°2′2,25″ s. š., 14°35′29,19″ v. d. |
| Kód stanice | 549568 |
| Trať | 221 |
| Nadmořská výška | 290 m |
| Dopravní koleje | 7 |
| Nástupiště (nástupní hrany) | 2 (3) |
| Prodej jízdenek |  |
| Návazná doprava | autobus |
 Obrázky, zvuky či videa na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Praha-Uhříněves je železniční stanice na dvoukolejné elektrifikované trati 221 do Benešova. Stojí v zástavbě v západní části obce v ulici U Starého nádraží 262/2. Stanice je součástí Pražské integrované dopravy.
Historie
Železniční stanice v Uhříněvsi byla otevřena 14. prosince 1871 současně se zprovozněním Dráhy císaře Františka Josefa. Stará budova nádraží stojí blíž Říčanům a slouží stále potřebám Českých drah, nová budova byla postavena roku 1915 a je shodná s nádražím v Hostivaři. Podle původního nádraží se jmenuje přilehlá ulice U Starého nádraží, ze které vede vstup také do nové budovy.[1]
Popis
Stanice včetně úseku tratě Praha-Hostivař - Strančice na IV. tranzitním koridoru prošla v letech 2005-2008 rekonstrukcí. Před výpravní budovou je 6 dopravních a 1 manipulační kolej. Jedno nástupiště se nachází přímo u výpravní budovy, druhé nástupiště je ostrovní a s prvním je spojeno podchodem se dvěma výtahy. K přístupu na zvýšené první nástupiště z krytého peronu výpravní budovy slouží dva schody a nájezdová rampa, která je opatřena zábradlím.[1]
Při rekonstrukci stanice byly zrušeny oba úrovňové železniční přejezdy na říčanském zhlaví - přejezd ulice Františka Diviše byl nahrazen podjezdem a místo přejezdu ulice K Dálnici je pouze podchod. Hostivařské zhlaví bylo posunuto a obvod stanice tím prodloužen o 1,2 kilometru až před zastávku Praha-Horní Měcholupy.[1]
Před rekonstrukcí sloužila ke stavění vlakové cesty dvě elektromagnetická stavědla - číslo 1 na říčanském zhlaví a číslo 2 na hostivařském zhlaví. Každé stavědlo bylo obsazeno jedním signalistou. Po dubnu 2006 přestala být obsazována a provoz je řízen z dopravní kanceláře; budova stavědla číslo 1 byla v březnu 2007 zbořena. Návěstidla jsou i po přestavbě stanice světelná.[1]
Drážní vodní věž
Věž drážního vodojemu typu rakouských drah byla postavena současně s výstavbou trati roku 1871. Jedná se o dvoupodlažní hranolovou věž se stanovou střechou, která je zakončená hromosvodem. Její horní patro stojí na krakorcích, které zdobí fasádu.
Nádrž umístěná pod střechou měla možnost vytápění kouřovodem z kotle, který stál v přízemí stavby. Věž sousedila s uhelnou, čerpací stanice dopravovala do vodojemu vodu z místního zdroje - pravděpodobně studny.
Se zánikem parní trakce na trati byl provoz ve vodárně ukončen. Stavba prošla citlivou rekonstrukcí, při níž bylo vnitřní zařízení demontováno. Sestavu původní technologie lze odvodit z dispozice stavby.
Nákladní doprava
Ve stanici se nachází kontejnerové překladiště, ke kterému vede z nádraží vlečka. Tento velký kontejnerový terminál má kolejiště, jehož délka dosahuje 11 km. Posun je zajišťován diesel-elektrickými lokomotivami „kocoury“ řady 740. Dvě zpětné odbočky do terminálu jsou vedeny z třetí koleje od kolejového přejezdu u Horních Měcholup.[1]
Vlečky
Při rekonstrukci koridoru byl počet vleček snížen na 3.
- Vlečka D+D a Silnice byla napojena úvratí z nově vybudované kusé koleje a je používána k vykládce uhlí
- Vlečka Pragochema (Synthesia, Barvy a laky, Pragolak) vede úvratí ve směru od Hostivaře, nepoužívá se a po dobu rekonstrukce kolejiště sloužila k odstavování vozů.
- Vlečka ke kontejnerovému terminálu
- Zrušené vlečky
- Cihelny - z říčanského zhlaví (ve směru ud Prahy vpravo od trati)
- původní vlečka D+D a Silnice (úvratí z vlečky Cihelny)
- Nábytek (ve směru od Prahy vlevo od trati)
- Hospodářské družstvo ( Jednota, úvratí z vlečky Nábytek, před zahájením rekonstrukce kolejiště sloužila k odstavování vozů).[1]
Odkazy
Reference
Literatura
- MAHEL, Ivo. Nádraží a železniční tratě. 2. díl, Zaniklé, proměněné a ohrožené stavby na pražské periferii. Vyd. 1. V Praze: Paseka, 2013. 195 s. Zmizelá Praha. ISBN 978-80-7432-298-3. S. 49-52.
- JÁSEK, Jaroslav. Pražské vodní věže. Vyd. 1. Praha: VR Atelier, 2000. 104 s. ISBN 80-238-6478-5. Kapitola Drážní vodojemy. Nádraží Uhříněves. S. 56-57.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Praha-Uhříněves na Wikimedia Commons - České dráhy: Praha-Uhříněves
