Pracovní neschopnost

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Pracovní neschopnost je stav člověka, který je ze zdravotních důvodů dočasně uznán neschopným k výkonu svého dosavadního zaměstnání. Během doby, kdy je zaměstnanec v pracovní neschopnosti, má zvláštní práva. Na druhou stranu v této době nesmí vykonávat činnost, za kterou by měl příjem.

Dočasná pracovní neschopnost[editovat | editovat zdroj]

Stav dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance, nebo jemu nařízená karanténa, poskytují náhradu mzdy nebo platu v prvních 14 kalendářních dnech v případě, že zaměstnanec splňuje podmínky nároku na nemocenské podle předpisů o nemocenském pojištění.[1]

Právo na náhradu mzdy má zaměstnanec jen tehdy, jestliže ke dni vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízení karantény splňuje podmínky nároku na nemocenské podle ZNP, jimiž jsou:

  • uznání dočasné pracovní neschopnosti podle § 57 ZNP nebo nařízení karantény podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů,
  • vznik dočasné pracovní neschopnosti (karantény) v době trvání nemocenského pojištění,
  • dočasnou pracovní neschopnost si zaměstnanec nepřivodil úmyslně[2]

Tato náhrada se ovšem nevztahuje na všechny kalendářní dny, nýbrž jen na ty pracovní. Náhrada mzdy nepřísluší na první 3 pracovní dny, nejvýše na prvních 24 neodpracovaných hodin.[1]

Výše náhrady[editovat | editovat zdroj]

Výši náhrady mzdy určuje zákoník práce, přičemž je zaměstnavatelům ponechána volnost, aby byla výše náhrady vyšší, než je stanoveno v zákoníku.[1]

Zákonem stanovená (základní) výše náhrady mzdy:

  • při dočasné pracovní neschopnosti:

za prvé 3 pracovní dny (směny), nejvýše však za prvních 24 neodpracovaných hodin z rozvržených směn náhrada mzdy nepřísluší (tzv. karenční doba),

po uplynutí karenční doby náhrada mzdy přísluší ve výši 60 % průměrného redukovaného výdělku

  • při karanténě:

náhrada mzdy ve výši 60 % průměrného redukovaného výdělku přísluší již od 1. pracovního dne (směny) – karenční doba se zde neuplatní.[2]

Zaměstnavatelům je přiznána pravomoc kontroly zaměstnance v době dočasné pracovní neschopnosti.[1]

Náhrada za ztrátu výdělku[editovat | editovat zdroj]

Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a náhrada nákladů na výživu pozůstalých příslušející zaměstnancům nebo pozůstalým podle zákoníku práce, se upravuje tak, že průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku, popřípadě zvýšený podle pracovněprávních předpisů, a pro výpočet náhrady nákladů na výživu pozůstalých, popřípadě zvýšený podle pracovněprávních předpisů, se zvyšuje o 0,4 %.[3]

Česko[editovat | editovat zdroj]

Vznik, průběh a ukončení pracovní neschopnosti jsou upraveny zákonem č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění.[4] Podle něj takovému člověku náleží nemocenské – peněžitá dávka vyplácená z nemocenského pojištění.[5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Ministerstvo práce a sociálních věcí. Příručka pro personální a platovou agendu. http://www.mpsv.cz/ppropo.php?ID=IPB039#IX.1.1.1
  2. a b Ministerstvo práce a sociálních věcí. Náhrada mzdy nebo platu. http://www.mpsv.cz/cs/10091
  3. Předpis č. 439/2013 Sb. http://www.zakonyprolidi.cz
  4. Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. In: Sbírka zákonů. 2006. Dostupné online. § 57-59. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné na Portálu veřejné správy ČR.
  5. Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. In: Sbírka zákonů. 2006. Dostupné online. § 23. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné na Portálu veřejné správy ČR.