Pražská defenestrace
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Defenestrace, z latinské předložky de (nesoucí význam z nebo také pryč) a výrazu fenestra (okno), jako výraz znamenající „vyhození z okna“[1], nebyly ve středověku a raném novověku zas tak neobvyklé. Byly jednou z forem společně podniknutého trestu. Jako pražské defenestrace se označují hlavně dvě historické události z let 1419 a 1618.
Obsah |
[editovat] První pražská defenestrace
První pražská defenestrace se odehrála v neděli 30. července 1419, po kázání Jana Želivského v chrámu Panny Marie Sněžné, se dav, vedený Želivským, právě před Novoměstskou radnicí dožadoval propuštění vězněných stoupenců přijímání podobojí. Není jisté, jak celá událost proběhla a co přesně ji vyprovokovalo, (skutečností je, že na ranní kázání Jana Želivského se mnoho stoupenců dostavilo ozbrojeno), nicméně výsledek je všeobecně znám: někteří konšelé byli po útoku na radnici vyhozeni okny a ubiti. Tato brutální a krvavá událost stála na počátku období, které dnes nazýváme husitské války.
[editovat] Druhá pražská defenestrace
Jako druhá pražská defenestrace je obvykle označována ta z roku 1618, přestože se jedná o v pořadí již třetí a ta fakticky druhá pražská defenestrace se udála již 24. září 1483 při bouřích pražského obyvatelstva za vlády krále Vladislava Jagellonského, kdy strana podobojí, obávající se o svůj vliv, provedla násilný převrat na Starém i Novém Městě a na Malé Straně. Z oken příslušných radnic byli vyhozeni staroměstský purkmistr a těla sedmi zabitých novoměstských konšelů.
[editovat] Tzv. druhá pražská defenestrace
Po smrti Rudolfa II. se jeho bratr Matyáš opět snaží upevnit pozici katolické církve, která byla potlačena Rudolfovým majestátem. Dochází k zavření protestantských kostelů v městě Broumov a dokonce zbourání kostelu v Hrobu. Kostely postavili evangelíci na pozemcích patřících katolíkům a to bez jejich svolení. Napětí českých stavů přeteklo 23. května 1618, kdy na Pražský hrad nespokojení stavové vedení Jindřichem Matyášem Thurnem a Václavem Budovcem z Budova přitáhli na Starý královský palác do tehdejších místodržitelských kanceláří a požadovali vysvětlení po Adamu Michnovi z Vacínova, který však nebyl přítomen.
Vztek stavů se proto obrátil na přítomné dva místodržící Viléma Slavatu z Chlumu a Košumberka a Jaroslava Bořitu z Martinic. Místodržící byli přitisknuti ke zdi, po chvíli shledáni vinnými a byli odsouzeni k smrti vyhozením z oken v druhém patře, která byla kolem 15 metrů nad zemí. První byl vyhozen Martinic. Říká se, že když padal stihl vykřiknout: „Jesu, Maria, miserere mei!“ a jeden ze stavů reagoval slovy: „Schválně, jestli mu ta jeho Marie pomůže“, když se poté podíval z okna do příkopu a viděl Martinice živého zvolal: „U všech svatých! Ona mu pomohla!“ Poté byl vyhozen Slavata, který si při pádu těžce zranil hlavu o římsu, a Fabricius. Všichni tři přežili, neboť pod okny paláce bylo údajně „nastláno“ listinami a jiným neřádstvem. Podle moderních výzkumů pánům místodržitelům také velmi pomohlo, že se půda pod okny svažovala a nebyla rovná. Ke chvíli před vyhozením píše soudobý český spisovatel a historik, Pavel Skála ze Zhoře, ve své Historii české, toto:
| „ | A tu teprve jeden každý soudil, že dolů z oken metáni budou. Ano i oni[2], když tomu porozuměli, že se s nimi nežertuje, ač prve nic pro svou vysokomyslnost a zpouru svou žádnému neříkali ani se nekořili, teď však teprve počali prositi, aby hrdlům jich uškozeno nebylo, ruce spínajíce a Boha prosíce, nohami o zemi zapírali a za milost žádali. | “ |
Památná je věta vzteklého Thurna, která zněla: „Edle Herrn, da habt Ihr den anderen“ („Urození pánové, tady máte toho druhého.“). Za vyhozenými bylo vypáleno několik kulí. Avšak ani jedna nezasáhla cíl. Dodnes zůstává záhadou, jakým způsobem někteří pronesli zbraně do zelené kanceláře. Před budovou je měli všichni odevzdat.
Martinic po dopadu pomáhá Slavatovi do paláce Lobkoviců, kde je přijala paní Polyxena, Slavata musel být pro svá zranění odnesen. Fabricius pádí dolů k řece. Pikantností situace bylo, že otřesený Slavata – měl se udeřit o římsu okna do hlavy – skončil v péči paní Polyxeny, kde byl Thurnem žádán k vydání. Paní Polyxena však odmítla a ubohého Slavatu kurýrovala. Dodnes na místech dopadu stojí kamenné památníky vděčných místodržících.
[editovat] Další defenestrace
Někdy je možné se setkat i s označením třetí pražská defenestrace, toto označení však nemá ustálený význam a označují se jím různé události. Jako třetí pražská defenestrace byla např. označena smrt Jana Masaryka[zdroj?], který byl 10. března 1948 nalezen mrtev pod koupelnovým oknem budovy Ministerstva zahraničí. Okolo jeho smrti stále panují nejasnosti, na počátku roku 2004 však policejní zkoumání dospělo k závěru, že se nejednalo o sebevraždu, ale že Jan Masaryk byl zavražděn. Přesto i policejní vyšetřování nepřineslo do případu konečné objasnění, čeká se, až Rusko otevře archívy ke kauze Masaryk.
[editovat] Poznámky
- ↑ Termín samotný se patrně objevil v souvislosti s defenestrací roku 1618 — viz HARPER, Douglas. defenestrace [online]. . Dostupné online. (Anglicky))
- ↑ Slavata a Martinic
[editovat] Literatura
- BERÁNKOVÁ, Zora. Konec hodokvasu. Praha : Mladá fronta, 2007. ISBN 978-80-204-1571-4.
- BRIGGS, Asa. Kdy, kde, proč a jak se to stalo. Praha : Reader’s Digest Výběr, 1997. ISBN 80-902069-6-4.
- ČORNEJ, Petr, a kol. Kdy, kde, proč a jak se to stalo v českých dějinách. Praha : Reader’s Digest Výběr, 2001. ISBN 80-86196-33-X.
- DEMETZ, Peter. Praha černá a zlatá. Praha : Prostor, 1998. ISBN 80-85190-92-3.
