Průmysl 4.0

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Diagram znázorňující 4 industriální revoluce včetně průmyslu 4.0

Průmysl 4.0 (též Práce 4.0 či čtvrtá průmyslová revoluce) je označení pro současný trend digitalizace, s ní související automatizace výroby a změn na trhu práce, které s sebou přinese.[1]

Základní vize tzv. čtvrté průmyslové revoluce se objevily v roce 2011, kdy iniciativu „Průmysl 4.0“ veřejnosti poprvé představili Henning Kagermann, Wolf-Dieter Lukas a Wolfgang Wahlster – představitelé byznysu, politiky a vědy, na veletrhu Hannover-Messe 2011. Nastínili průběh změny paradigmatu v průmyslu a nové možné obchodní modely na základě kyberfyzických systémů (cyber-physical system, CPS).[2] Pracovní skupina Průmysl 4.0, které předsedali Siegfried Dais (Robert Bosch GmbH) a Henning Kagermann (acatech), předala v říjnu 2012 německé spolkové vláděImplementační doporučení pro budoucí projekt Průmysl 4.0“ (Umsetzungsempfehlungen für das Zukunftsprojekt Industrie 4.0). Výzvu k pokračování a dalšímu rozvoji projektu Průmysl 4.0 přijaly, a dohodu o spolupráci na provozování platformy Průmysl 4.0 v dubnu 2013 uzavřely, německé asociace Bitkom, VDMA a ZVEI, které společně zastupovaly přes 6 000 členů. Oficiálně bylo spuštění platformy Průmysl 4.0 oznámeno na veletrhu Hannover-Messe 2013 dne 14. dubna 2013. K dalšímu rozšíření platformy Průmysl 4.0 došlo v dubnu 2015, když se připojili další zástupci podniků, sdružení, odborů, vědy a politiky.[3] Hospodářské noviny českého miliardáře a podnikatele Zdeňka Bakaly otiskly v roce 2015 článek uvádějící, že koncept „Průmysl 4.0“ vychází z dokumentu, který byl představen na veletrhu v Hannoveru v roce 2013. Podle myšlenky „Průmysl 4.0“ vzniknou „chytré továrny“, které budou využívat kyberfyzické (také kyberfyzikální či kyberneticko-fyzikální) systémy. Ty převezmou opakující se a jednoduché činnosti, které do té doby vykonávali lidé.[4] To bude provázet změna pracovního trhu, kdy by mohla být ohrožena zaměstnanost osob, u kterých počítače s novými řídícími/rozhodovacími systémy či těmito systémy řízené robotické systémy nahradí lidskou sílu (příkladem mohou být u profesí s vyšší kvalifikací diagnostické lékařské systémy nebo systémy právnické, dále universální výrobní linky, které nahradí pracovníky s nižší kvalifikací). Měla by vznikat nová pracovní místa, která však budou vyžadovat vyšší kvalifikaci zaměstnanců.[1]

Zavádět se bude pomocí metod strojového vnímání, autokonfigurace a autodiagnostiky a s počítačovým spojením strojů a dílů.[4] Produkty i stroje dostanou čipy, pomocí nichž je bude možné kontrolovat a obsluhovat přes internet. Dále se budou využívat cloudová úložiště, 3D tisk, datová centra, automatické hlášení problémů či „chytré sklady“, které samy informují o docházejících zásobách.[1]

Pomocí metod a nástrojů průmyslu 4.0 by mělo dojít k úsporám času a peněz a zvýšení flexibility firem. Mezi hlavní rizika patří hackerské útoky a zneužití dat.[1] Pro dobré fungování je rovněž potřebná spolehlivá síť i kvalitní hardware. Průmysl 4.0 s sebou přináší naději na zvýšení kvality lidského života díky zvyšování produktivity práce a mizení monotónních a fyzicky náročných profesí. To je spojeno i se základním nepodmíněným příjmem. Automatizace, integrace systémů a vyšší efektivita díky propracovanější logistice jsou také nadějí pro snižování negativních lidských vlivů souvisejících s průmyslem a pro implementaci udržitelného rozvoje.

Základní koncepce pro průmysl 4.0[editovat | editovat zdroj]

Kyber-fyzikální systémy[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Kyber-fyzikální systémy.

Internet věcí[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Internet věcí.

Je systém, ve kterém mohou být různé objekty řízeny na dálku a také spolu navzájem interagovat. Děje se tak přes internet díky vloženým čipům, senzorům a softwaru. Důležitá je vzájemná konektivita jednotlivých zařízení.

Internet služeb [editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Cloud computing.

Jsou systémy založené na online práci a sdílení dat v cloudových úložištích. Cloudy jsou nástrojem pro kooperativní vytváření obsahů. Jejich další výhodou je vysoká konektivita – k jejich užívání stačí v podstatě jakýkoli webový prohlížeč. Odpadá nutnost ukládání dat na vlastní hard disk a nákupu a instalace softwaru.

Digitální ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Digitální ekonomika.

Průmysl 4.0 a Digitální ekonomika jsou úzce propojené pojmy. Digitální ekonomika je také produktem čtvrté průmyslové revoluce. Obecně jde o koncept, který umožní některé aktivity z běžného života přesunout na internet při snížení nákladů a zvýšení pohodlí. [5]

V integrovaných projektech Průmyslu 4.0 nutno již při stanovení globální struktury dopravního, výrobního a skladovacího systému uvažovat o zavedení dalšího pojmu, kterým je digitální logistika[6], částečně se s pojmem digitální ekonomika doplňující.[7]

Původní princip spočívá již v koncepcích "počítačem integrované logistiky" CIL (Coputer Integrations Logistics), jako progresívních výhledech do průmyslové společnosti budoucnosti[8].

Práce, kterou mohou dělat stroje, by měly dělat stroje[editovat | editovat zdroj]

Z hlediska ekonomické teorie je nezaměstnanost vzniklá „zastaráváním“ pracovních míst nezaměstnaností strukturální, tedy je součástí nezaměstnanosti přirozené. Nelze se tedy vyhnout tomu, že některá pracovní místa se v důsledku technologického pokroku stanou přežitkem.

Obava z toho, že stroje vezmou lidem práci, není nová. Vychází z obavy, která se v důsledku ukazuje jako překvapivě racionální. Přestože automatizace zvyšuje produktivitu práce a lidstvo jako celek zvyšuje svojí výrobní kapacitu, ukazuje se, že zvyšování nezaměstnanosti, ať formou offshoringu nebo právě automatizace, vede k celkovému snížení ceny práce méně kvalifikovaných pracovníků a v důsledku toho k dalším negativním sociálním jevům.

S něčím podobným jsme se setkali třeba v první polovině 19. století v souvislosti s hnutím Ludditů. Řemeslníci/dělníci byli nahrazeni stroji, které následně manifestačně rozbíjeli. Musíme proto hledat kompenzační mechanismy pro ty, jichž se čtvrtá průmyslová revoluce dotkne negativním způsobem.

Možné ekonomické důsledky[editovat | editovat zdroj]

Až se nový způsob výroby stane běžným standardem, bude pro firmy fungující v dotčených odvětvích, které se nestihly adaptovat, obtížné přežít.

V první fázi by mělo pracovních míst ubývat, ale časem vzroste poptávka po pracovnících s vyšší kvalifikací, kteří se budou starat o chod strojů. Je tu také prostor pro vznik míst v oblasti IT, vývoje a marketingové komunikace. Zahraniční zkušenosti ukazují, že na jedno ztracené místo by mělo přibýt 2,5 nového.[4] Dojde pravděpodobně ke ztrátě nízko kvalifikovaných míst, například těch v pásové výrobě. To jsou pozice s nízkou přidanou hodnotou, tedy pokud skutečně tato místa budou nahrazena jinými, kvalifikovanějšími, mělo by to mít na společnost blahodárný účinek v podobě vyšší parity kupní síly a tím pádem spotřeby a blahobytu společnosti.

Produktivita práce by po čtvrté průmyslové revoluci měla vzrůst o třetinu.[4] Průměrný růst produkce na obyvatele v Evropě byl v osmnáctém století 0,2 %, v devatenáctém 1,1 % a ve dvacátém 1,9 %.[9] Růst produktivity byl ve skutečnosti ale ještě vyšší, protože průměrná pracovní doba na osobu značně poklesla.[9] Protože by naše produktivita, a tím pádem i produkce na obyvatele měla vzrůst ještě více, jedním z logických kroků by bylo další zkrácení pracovní doby tak, jako se to v současnosti děje třeba ve Švédsku.[10] Další možností je přesunutí spotřebitelů ke kvalitnějšímu zboží, což by s sebou v některých odvětvích paradoxně přineslo odklon od fordismu.

Průmysl 4.0 přinese výrobu s (téměř) nulovými mezními náklady, jak se domnívá americký ekonom a sociolog Jeremy Rifkin.[11] To v praxi znamená, že nejvyšší náklady spojené s výrobou, budou ty potřebné na postavení výrobního zařízení. Pokud by se nám podařilo implementovat zásady cirkulární ekonomiky a úspěšně přeorientovat energetiku na obnovitelné zdroje, náklady na další vyrobenou jednotku by v plně automatizovaných továrnách mohly být skutečně téměř nulové.

Vyšší bohatství společnosti by mohlo vytvořit podmínky pro zaměstnanost, více práce ve veřejném sektoru, neziskových organizacích a pro sociální práci.

Česko a průmysl 4.0[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku digitální jednotný trh.

Předseda ČMKOS Josef Středula vyslovil obavu, že by se automatizace průmyslu mohla dotknout až 40 % pracovní míst.[1] Je pravda, že Česká republika je v evropském srovnání poměrně silně orientovaná na zaměstnanost v sekundárním sektoru ekonomiky. V roce 2014 měl průmysl na hrubé přidané hodnotě ČR podíl 32,6 %.[12]

V září 2015 vydalo Ministerstvo průmyslu a obchodu Národní iniciativu Průmysl 4.0. V ní vysvětluje specifika českého hospodářství ve vztahu k nástupu průmyslu 4.0. Zdůrazňuje, že Česká republika, jakožto země závislá na exportu, má potenciál ve spolupráci se zahraničními partnery, vlastníky mnoha místních průmyslových podniků.[13]

Mezi kladné stránky naší připravenosti řadí dokument inovační výkonnost ČR. Naopak Digital Evolution Index, který měří otevřenost inovacím čistě v digitální oblasti, ji mezi padesáti hodnocenými zeměmi řadí na předposlední místo.[14] Dalšími přednostmi by měla být ochota obyvatelstva se učit a studovat na vysokých školách a také kvalita technického vysokého školství.[13]

Mezi "příležitosti" lze řadit prosazení přístupu státu jako národní priority, zvýšení atraktivity ČR pro zahraniční investory, možnost exportovat technická řešení i výsledky výzkumu, cílenou podporou malých a středních podniků dosáhnout efektivního růstu konkurenceschopnosti, vznik nových pracovních příležitostí a využití blízkosti německého prostředí a průmyslu k přebírání zkušeností a efektivních řešení.[15]

Za slabé stránky považuje dokument obecné nepochopení pojmů a nepřipouštění si rozsahu, kterého by se změny měly týkat, neexistující představu o nákladech a výnosech spojených se zaváděním změn a nedostatečnou specializaci českého školství pro nové potřeby pracovního trhu.[13]

Vzhledem k tomu, že si strategie adaptace na čtvrtou průmyslovou revoluci bere za vzor Německo, mělo by Česko opustit svou dlouhodobou mantru udržování nízké ceny práce jako prostředku k lákání zahraničních investic a přeorientovat se na vytváření pracovních míst s vyšší přidanou hodnou. Bývalý premiér Sobotka se domníval, že v přechodu na takový průmysl zatím brání nevyhovující zdroje financování. Kvalitní strategie v digitální oblasti má vytvořit potenciál pro podnikání v sektorech s vysokou přidanou hodnotou, nikoli jen se střední, jak tomu bylo doposud. Důležitým krokem je také pokusit se vyrovnat českou obchodní bilanci.[16] To je nutné proto, že zahraniční investoři nemají v Česku tendenci investovat do špičkových pracovišť a vznikají zde tak spíše "montovny" (nutno však přijmout fakt, že montáž je nutnou závěrečnou výrobní fází při zhotovení každého výrobku, který se skládá z více částí-jedná se tedy o otázku, jak efektivně tyto části ovlivnit či "zkonstruovat" a přesně, spolehlivě smontovat-logistický problém "make or buy" hraje též svou roli). Ty nevyžadují tak rozsáhlé reinvestice a kvalifikovanou pracovní sílu jako třeba výzkumná zařízení, a proto vytvořený zisk proudí ve velkém do mateřských zemí společností.[17]

V České republice se již diskuzi o aspektech Průmyslu 4.0 věnuje několik společností. Systém výroby je díky novinkám levnější, propracovanější, rychlejší a přizpůsobivější. V kombinaci s učením, algoritmizací a schopností spolupracovat s ostatními objekty s AI se dostáváme za obvyklou představu co dělá robot – automat dnes, nejen ve výrobě, ale i logistice[18]. Projekt Firma 4.0 se zaměřuje na sdílení informací z oblastí 4.0 mezi firmami a na podporu rozvoje podnikání v ČR.[19]

Rozvoj Průmyslu 4.0 velmi úzce souvisí i se vzděláváním (Vzdělávání 4.0). Nejen, že je vzdělávací systém jeho rozvojem ovlivňován, ale i vzdělávání má opačný vliv a jeho kvalitní a správně orientované provádění rozvíjející žádoucí kompetence žáků a studentů může k rozvoji průmyslu výrazně přispět. Již dnešní výuka nestačí současným nárokům na úroveň absolventů škol. Uplatnění Průmyslu 4.0 v celé společnosti vytvoří potřebu vytváření nových znalostí a dovedností, neboť důsledky Průmyslu 4.0 se budou projevovat ve všech sférách života společnosti.[20] Technologické a společenské změny vytváří permanentní tlak na inovace vzdělávání nejen v rovině technické, ale zejména antropologické a sociologické, napříč vzdělávacím systémem – od mateřských škol, přes školy základní a střední až k vysokým. Stále podstatnější roli sehrává i mimoškolní vzdělávání, které umožňuje rozvoj specifických zájmů a talentu dětí, v technické rovině např. v muzeích a science-parcích, v antropologické rovině např. ve vzdělávacích laboratořích ergonomie.[21]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e HOLANOVÁ, Tereza. Nová průmyslová revoluce. Nezaspěte nástup Práce 4.0. Aktuálně.cz [online]. 2015-07-29 [cit. 2015-09-20]. Dostupné online. 
  2. KAGERMANN, Henning; LUKAS, Wolf-Dieter; WAHLSTER, Wolfgang, rus. Industrie 4.0: Mit dem Internet der Dinge auf dem Weg zur 4. industriellen Revolution [online]. Berlin: VDI nachrichten, 2011-04-01 [cit. 2023-04-19]. Také na ingenieur.de. Dostupné online. (německy) 
  3. Die Geschichte der Plattform Industrie 4.0. web.archive.org [online]. Bundesministerium für Wirtschaft und Energie, 2015-12-23 [cit. 2023-04-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-12-23. (německy) 
  4. a b c d KORBEL, Petr. Průmyslová revoluce 4.0: Za 10 let se továrny budou řídit samy a produktivita vzroste o třetinu. Hospodářské noviny [online]. 2015-05-17 [cit. 2015-09-20]. Dostupné online. 
  5. PRECLÍK, Vratislav: Průmysl 4.0 a jeho základní koncept, in Strojař: časopis Masarykovy akademie práce, leden – červen 2019, roč.XXVIII. , dvojčíslo 1, 2 . ISSN 1213-0591, registrace Ministerstva kultury ČR E13559, str. 1 - 11
  6. Preclík Vratislav: Průmyslová logistika, 116 s., ISBN 80-01-02139-4, Vydavatelství ČVUT v Praze, 2000, str. 3
  7. Preclík Vratislav: Průmyslová logistika, 359 s., ISBN 80-01-03449-6, Nakladatelství ČVUT v Praze, 2006, str.63 - 73, 75 - 85
  8. Preclík Vratislav: Průmyslová logistika, 164 s., ISBN 80-01-02556-X, Vydavatelství ČVUT v Praze, 2002, str. 110
  9. a b PIKETTY, Thomas. Kapitál v 21. století.. 1. vyd. Praha: Euromedia Group, k. s., 2015. 664 s. ISBN 978-80-242-4870-7. S. 110. 
  10. http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/1594429-experiment-ve-svedsku-kratsi-pracovni-doba-stejna-prace-i-penize
  11. PIETRAŠ, Petr. Třetí průmyslová revoluce aneb Konec vlastnické ekonomiky. Česká pozice [online]. 2015-06-17 [cit. 2015-10-25]. Dostupné online. 
  12. http://www.mpo.cz/dokument160232.html
  13. a b c MAŘÍK, Vladimír. Národní iniciativa Průmysl 4.0. [s.l.]: Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, 2015. 42 s. 
  14. http://insights.mastercard.com/digitalevolution/
  15. Vratislav Preclík a kol.: Automatizace montážních linek a Průmysl 4.0, článek in Strojař, str.1- 21, ročník XXVI., ČÍSLO 1- 4, prosinec 2017, ISSN 1213-0591, registrace MK ČR E13559
  16. KREČ, Luboš. Sobotka: Český průmysl musí přejít na nejvyspělejší technologie. Pro rozvinuté země je to náročnější. Hospodářské noviny [online]. Economia a.s., 2015-10-22 [cit. 2015-10-23]. Dostupné online. 
  17. BEDNAŘÍK, Radek. Z Česka loni uniklo 300 miliard. Zahraniční firmy neinvestují a častěji stahují své zisky. Hospodářské noviny [online]. Economia a.s., 2014-06-11 [cit. 2015-10-14]. Dostupné online. 
  18. Preclík Vratislav: Průmyslová logistika, 359 s., ISBN 80-01-03449-6, Nakladatelství ČVUT v Praze, 2006
  19. Firmy dávají stále více práce robotům. I kvůli nedostatku zaměstnanců. iDNES.cz [online]. 2017-05-25 [cit. 2017-05-26]. Dostupné online. 
  20. Iniciativa Průmysl 4.0 [online]. [cit. 2018-01-20]. Dostupné online. 
  21. DOSTÁL, Jiří. Průmysl 4.0 a Společnost 5.0 – výzvy pro změnu (nejen) technického vzdělávání. Technika a vzdelávanie. Roč. 2017, čís. 1, s. 49–54. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]