Právo na práci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Právo na práci je základním sociálním lidským právem deklarovaným Všeobecnou deklarací lidských práv a zakotveným v Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Zaručuje možnost zvolit si svobodně zaměstnání za uspokojivých pracovních podmínek a za přiměřenou odměnu a právo na náležitou přípravu na povolání. Zahrnuje také právo získat práci v mezích společenských možností, případně peněžitou podporu v nezaměstnanosti. Je jedním z výchozích principů práva sociálního zabezpečení a pracovního práva.

Právo na zaměstnání[editovat | editovat zdroj]

Právo na zaměstnání je právo fyzické osoby, která chce a může pracovat a o práci se uchází, na zaměstnání v pracovněprávním vztahu, na zprostředkování zaměstnání a na poskytnutí dalších služeb za podmínek stanovených zákonem o zaměstnanosti.

Znění podle Zákoníku práce:

Zákoník práce upravuje právní odvětví pracovního práva. Současný zákoník práce je platný v letošním roce 2014 (zákon č. 262/2006 Sb.) a nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2007 . Zrušil dřívější platný zákoník práce č. 65/1965 Sb.

Zákoník práce vymezuje[editovat | editovat zdroj]

  • subjekty pracovního práva - dvě a vice fyzických osob
  • zabývá se pracovním poměrem a živností - zaměstnanec X zaměstnavatel a živností se rozumí činnost soustavná na vlastní jméno a vlastní odpovědnost za účelem zisku
  • vznikem pracovních poměrů a jejich druhem
  • skončením pracovního poměru - např. na dohodu
  • změnou pracovního poměru
  • pracemi konanými mimo pracovní poměr
  • odpovědností za škodu.