Pozitivní diskriminace

Pozitivní diskriminace, někdy také podpůrná akce (anglicky: affirmative action), odkazuje k politice, která bere v úvahu faktory jako „rasa, barva kůže, náboženství, pohlaví, sexuální orientace, zdravotní postižení nebo národnost“ při zvážení podpory znevýhodněných skupin „v oblastech zaměstnání, vzdělání a podnikání.“ Opatření pozitivní diskriminace byla nejprve aplikována ve Spojených státech v návaznosti na Hnutí za občanská práva. Někteří kritikové této politiky upozorňují na fakt, že zvýhodňování určité skupiny nutně diskriminuje ostatní skupiny obyvatel, jiní upozorňují na nákladnost, neefektivnost a chybná východiska takovéto politiky.

Zvýhodňované skupiny

• Rasové menšiny
• Etnické menšiny
• Podřadné kasty (např. dálítové v Indii)
• Ženy
• Tělesně postižení
• Veteráni

Příklady zemí uplatňujících pozitivní diskriminaci

Spojené státy americké

V USA jsou cílovými skupinami benefitujícími z pozitivní diskriminace historicky znevýhodněné etnické a rasové menšiny (zvláště Afroameričané), ženy, lidé se zdravotním postižením, a váleční veteráni. Pozitivní diskriminace zde byla předmětem častých soudních sporů. V roce 2003 Nejvyšší soud rozhodl, že vzdělávací instituce mohou uplatňovat rasu jako jeden z faktorů při přijímání studentů.

Voliči v některých státech Unie v referendech odhlasovali zákaz diskriminace ze strany státu včetně afirmativní akce. Stalo se tak v Kalifornii (Proposition 209, 1996), státě Washington (Initiative 200, 1998), Nevadě (Initiative 424, 2008) a Michiganu (Proposal 2, 2006). Naopak v Coloradu těsným poměrem hlasů 50,8%:49,2% Amendment 46 v roce 2008 neprošel.

V roce 2003 magistrát v New Haven, v Connecticutu, vyhlásil konkurz na obsazení hasičských vyšších postů, který ovšem vyhráli na základě výsledků písemného testu převážně bílí kandidáti (17 bílých Američanů a dva Hispánci). Žádný z černochů v testech neuspěl. Magistrát se z obavy z nařčení z diskriminace rozhodl pro pozitivní diskriminaci a konkurz zrušil. Bílí a hispánští vítězní kandidáti dali věc k soudu, a tu v roce 2009 Nejvyšší soud rozhodl v jejich prospěch. Sonia Sotomayorová, která je v současnosti soudkyní Nejvyššího soudu, dala u soudu předchozí instance zapravdu magistrátu New Haven.

Výchozím předpokladem zastánců afrimativní akce je, že rozdíly mezi úspěchem jednotlivých rasových skupin jsou způsobeny diskriminací (současnou i minulou) a sociálním postavením. Původně byla afirmativní akce deklarována jako dočasné opatření k narovnání sociálních rozdílů. Tento předpoklad však bývá zpochybňován argumentem, že jednou z podstatných příčin rozdílného postavení jednotlivých ras není pouze minulá diskriminace, sociální postavení a kultura, ale též rasové rozdíly v inteligenci, které nelze sociální intervencí změnit.

Richard Herrnstein, profesor z Harvardovy univerzity, a další odborníci tvrdí, že afirmativní akce dokonce rasové rozdíly v inteligenci zvětšuje, protože nejinteligentnější černoši vyzdvižení do vyššího socio-ekonomického postavení pak mají méně potomků nežli ti méně inteligentní a chudí.

Kritika termínu pozitivní diskriminace

Podle českého vládního dokumentu Strategie romské integrace do roku 2020 pochází termín „pozitivní diskriminace“ z Velké Británie, kde je používán kritiky konkrétních podpůrných opatření. V českém prostředí má tento termín také převážně negativní konotace, proto za vhodnější a neutrálnější považuje termín vyrovnávací akce, ze kterého je lépe patrné, že jde o odstraňování znevýhodnění určité skupiny, ne o trvalé zvýhodnění skupiny na úkor ostatních.