Poutnov
| Poutnov | |
|---|---|
 Náves v horní části Poutnova | |
| Lokalita | |
| Charakter | malá vesnice |
| Obec | Teplá |
| Okres | Cheb |
| Kraj | Karlovarský kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°1′12″ s. š., 12°50′8″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 85 (2021)[1] |
| Katastrální území | Poutnov (5,22 km²) |
| PSČ | 364 61 |
| Počet domů | 32 (2011)[2] |
  Poutnov | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 126705 |
| Kód k. ú. | 726702 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Poutnov (německy Pauten[3]) je malá vesnice, část města Teplá v okrese Cheb. Nachází se asi 4,5 km na severozápad od Teplé. Prochází tudy železniční trať Karlovy Vary – Mariánské Lázně, na které se nachází nádraží Poutnov. V roce 2011 zde trvale žilo 133 obyvatel.[4]
Poutnov je také název katastrálního území o rozloze 5,22 km².[5]
Název[editovat | editovat zdroj]
Název vesnice je odvozen z osobního jména Púten ve významu Poutnův dvůr. Základem jména Púten je slovo pút (pouť). V historických pramenech se jméno vsi objevuje ve tvarech: Pawten (1214, falzum), z Putnova (1437), Putnovo (1459), „zastavuje Putnovu ves“ (1469), Paunten (1530), Pauttenn (1543), v Poutnově (1615) a Pauthen (1788).
Historie[editovat | editovat zdroj]
První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1214, kdy patřila klášteru v Teplé. Později se stala součástí bečovského panství pánů z Rýzmburka. V letech 1399 a 1408 je připomínán poutnovský man Ondřej z Poutnova, a je tedy pravděpodobné, že zde jako panské sídlo stála nějaká tvrz, i když písemně je doložena až roku 1456. V roce 1412 Poutnov získal Petr Kovář z Poutnova a okolo roku 1437 statek patřil Ondřeji a Mikulášovi z Poutnova.[6]
Roku 1456 je jako majitel uváděn Dyez Hofer, zakladatel rodu Hoferů z Lobenštejna. Panství po něm zdědil Hans Hofer připomínaný v roce 1467,[6] ale Kateřina, vdova po Dyezu Hoferovi, na tvrzi žila ještě v roce 1477.[7] V roce 1469 král Jiří z Poděbrad zastavil Poutnov za 200 rýnských zlatých Kunšovi Pelarovi. Na počátku šestnáctého století panství ze zástavy vyplatil tepelský klášter, ale král Ferdinand I. ho v roce 1535 zastavil Kašparu Pluhovi z Rabštejna a jeho strýci Hanušovi.[6] Menší část vsi v té době patřila Volfu Pinticovi z Pintic, který vedl s Kašparem Pluhem spory o hranice panství.[7] V roce 1544 vesnici koupil Jindřich IV. z Plavna.[6]
Další zpráva o vesnici pochází z roku 1578, kdy ji koupil tepelský hejtman Filip ze Schirndingu. Část vesnice poté patřila v letech 1592–1597 tepelskému klášteru,[7] zatímco zbytek získal Jan Kfelíř ze Zakšova uváděný zde v roce 1589 a 1603. Klášterní část vesnice na počátku sedmnáctého století vlastnil Daniel Ričl z Brandenbachu a od roku 1616 plzeňský měšťan Václav Brand z Brandfenfelsu a jeho příbuzní. Část, která patřila Kfelířům, v roce 1603 získal Jan Friedrich Lochman z Paliče, ale za účast na stavovském povstání v letech 1618–1620 mu byl statek zkonfiskován.[6] Zabavený majetek v roce 1627 koupil Valentin Schindl z Hirschfeldu, který rozdělené panství spojil do jednoho celku. Jeho potomkům patřilo až do čtyřicátých let osmnáctého století, kdy je získal loketský hejtman Jan Ott z Ottilienfeldu. Po něm se mezi majiteli do zrušení poddanství vystřídali chebský měšťan Johann Weiss, Karel z Ottilienfeldu, Jan Knoll, Egid Sölch a Albrecht Deym ze Stříteže.[6]
V Poutnově býval malý pivovar, v roce 1880 vyprodukoval 330 hektolitrů piva.[8]
V Poutnově existovala malá židovská obec. Komunita Židů se pomalu rozrůstala a v roce 1793 je zde uváděno 9 rodin s 53 obyvateli. Od 17. století zde stála židovská synagoga. Po odchodu Židů z Poutnova v roce 1915 byla synagoga stržena. Židovští občané byli pohřbíváni na židovském hřbitově nedaleko Poutnova u staré polní cesty do Tisové. Na ploše 18 krát 18 metrů je dodnes dochováno celkem 47 náhrobků z 18. až 20. století. Židovský hřbitov byl po druhé světové válce ničen a vykrádán a teprve v roce 2007 byl zrenovován. Skupina německých dobrovolníků ze spolku „Aktion Sühnezeichen“ hřbitov vyčistila, vyřezala náletové dřeviny, znovu postavila povalené náhrobky a některé z nich opravila.[9]
V letech 1961–1975 k vesnici patřila Babice.
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
Při sčítání lidu v roce 1930 zde žilo 365 obyvatel, z nichž bylo 12 Čechoslováků, 351 Němců a dva cizinci. K římskokatolické církvi se hlásilo 358 obyvatel, k evangelické církvi jeden obyvatel, tři byli jiného náboženského vyznání a tři bez vyznání.[10]
| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 514 | 488 | 477 | 437 | 388 | 389 | 365 | 117 | 127 | 165 | 172 | 133 | 129 | 133 |
| Počet domů | 69 | 68 | 69 | 72 | 70 | 71 | 73 | 56 | 70 | 22 | 24 | 24 | 24 | 32 |
| Do počtu domů v roce 1961 jsou zahrnuty i domy v Babicích, Bohuslavi, Číhané a Popovicích | ||||||||||||||
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
- V jihovýchodní části návsi stojí zřícenina poutnovského zámku a poplužního dvora.
- Severovýchodním směrem od obce ve vzdálenosti 1,8 km se nachází židovský hřbitov uvedený v Seznamu kulturních památek ČR. Je přístupný po polní cestě z návsi ve východnbí části Poutnova.[12][13] Pozůstatky druhého, staršího, židovského hřbitova zarůstají v malém lesíku u cesty v „dolním“ Poutnově.
- Dalšími památky jsou:
- socha svatého Jana Nepomuckého,
- socha svaté Anny Samotřetí,
- boží muka.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Hostinec u nádraží -
Nádraží -
Neudržované domky na horní návsi -
Řeka Teplá -
Židovský hřbitov (horní) -
Židovský hřbitov (dolní) -
Ruina zámku -
Socha svaté Anny Samotřetí
.jpg)
.jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek III. M–Ř. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. Heslo Poutnov, s. 449.
- ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 269.
- ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-30.
- ↑ a b c d e f ÚLOVEC, Jiří. Ohrožené hrady, zámky a tvrze Čech. N–Ž. Svazek 2. Praha: Libri, 2005. 768 s. ISBN 80-7277-208-2. Kapitola Poutnov, s. 260–264.
- ↑ a b c Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Západní Čechy. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. Kapitola Poutnov – zámek, s. 272.
- ↑ Poutnov - HAMELIKA - Vše o historii Mariánských Lázní. www.hamelika.cz [online]. [cit. 2020-06-22]. Dostupné online.
- ↑ Poutnov. Tepelský zpravodaj. Leden 2022, čís. 1, s. 6–7.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé [online]. Praha: Státní úřad statistický, 1934. S. 362. Dostupné online.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 Okres Cheb. Praha: Český statistický úřad, 2015. 20 s. Dostupné online. S. 15.
- ↑ židovský hřbitov - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2020-07-06]. Dostupné online.
- ↑ Židovské památky v Čechách a na Moravě /. Národní památkový ústav [online]. [cit. 2020-07-06]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Poutnov na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Poutnov v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Katastrální mapa katastru Poutnov na webu ČÚZK
