Potosí
| Potosí | |
|---|---|
 Letecký pohled na město | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 19°33′ j. š., 65°44′0″ z. d. |
| Nadmořská výška | 3900–4070[1] m n. m. |
| Stát |  Bolívie |
| Departement | Potosí |
| Provincie | Tomás Frías |
  Potosí | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 53 km² |
| Počet obyvatel | 170 230 (2011) |
| Hustota zalidnění | 3 211,9 obyv./km² |
| Světové dědictví UNESCO | |
| Typ | kulturní dědictví |
| Kritérium | ii, iv, vi |
| Odkaz | 420 (anglicky) |
| Zařazení | 1987 (11. zasedání) |
| Správa | |
| Starosta | René Joaquino |
| Oficiální web | www |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Potosí, dříve známé také jako Villa Imperial de Potosí, je město na jihu Bolívie, hlavní město stejnojmenného departementu a provincie Tomás Frías. Rozkládá se na úbočí pověstmi opředené hory Cerro Rico (španělsky „bohatý vrch“, kečuánsky Sumac Orcko „krásná hora“), v níž fungoval největší stříbrný důl na světě.
V roce 2011 žilo v Potosí 170 230 obyvatel. Jeho průměrná nadmořská výška činí 3900 m n. m., což z něj činí druhé nejvýše položené velkoměsto (nad 100 000 obyvatel) na světě po bolivijském sídle El Alto, které však tvoří předměstí níže položeného La Paz.
Dějiny[editovat | editovat zdroj]
Město založili Španělé roku 1545 v nově vzniklém místokrálovství Peru a díky stříbrnému bohatství začalo extrémním tempem růst; podle sčítání místokrále Francisca de Toledo zde již v roce 1573 žilo 120 000 lidí, z toho zhruba dvě třetiny tvořily domorodé národy. O půlstoletí později se město velikostí vyrovnalo Seville a byly zde stavěny opulentní kostely a další stavby. Sláva Potosí, které dodávalo značnou část příjmů španělské imperiální pokladny, se velmi rychle šířila: zmiňuje se o něm i Miguel de Cervantes v Donu Quijotovi a v hovorové španělštině se výraz potosí stal synonymem neobyčejného bohatství.[2]
Po vrcholu v 17. století se však Potosí následkem vyčerpávání zásob stříbra a tvrdého vykořisťování horníků (zejména z řad Indiánů) začalo opět postupně vylidňovat, přestože místo skomírajících Indiánů sem byli španělskými kolonisty dodáváni černošští otroci.
V roce 1776 bylo Potosí i celé tzv. Horní Peru přičleněno k nově ustavenému místokrálovství Río de la Plata se sídlem v Buenos Aires. Vytěžené stříbro už tedy nadále nebylo dováženo do Evropy oklikou přes Peru a Panamu, nýbrž právě přes budoucí hlavní město Argentiny, pro něž koncem 18. století představovalo hlavní zdroj příjmů, ovšem pouze do doby válek o nezávislost na počátku 19. století.[3]
V roce 1825 se město stalo součástí nezávislé Bolívie, ovšem už s pouhými 8000 obyvateli, necelou desetinou někdejší velikosti. Před vylidněním bylo zachráněno novými cínovými doly v polovině 19. století a turismem koncem 20. století. V roce 1987 bylo město zapsáno na seznam Světového dědictví UNESCO, roku 2014 na seznam světového dědictví v ohrožení.
Partnerská města[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Potosí : información útil. www.potosi.com.bo [online]. [cit. 2013-02-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-06-29.
- ↑ Diccionario de RAE, heslo potosí
- ↑ CHALUPA, Jiří: Dějiny Argentiny, Uruguaye, Chile. Praha : NLN, 1999, s. 89.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Galerie Potosí na Wikimedia Commons- Obrázky, zvuky či videa k tématu Potosí na Wikimedia Commons
- (španělsky) Oficiální stránky
