Postsionismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Postsionismus (hebrejsky: פוסט-ציונות; Post-Cijonut, anglicky: Post-Zionism) je myšlenkový proud v Izraeli a mezi židy, který zčásti kritizuje a zčásti rozvíjí ideologii sionismu.

Stoupenci postsionismu se domnívají, že základní postuláty sionismu jako vznik židovského státu byly během 20. století naplněny a je možné se od nich posunout směrem ke kritičtějšímu a od nacionalismu oproštěného pojetí. Zároveň jsou ovlivněni filozofií postmoderny a z tohoto úhlu kriticky nahlížejí na některé součásti sionistické ideologie a mytologie. Někteří stoupenci postsionismu považují sionismus za variantu kolonialismu a nikoliv za národní hnutí Židů nýbrž za umělou ideologickou konstrukci, která byla v 19. století vytvořena a nahradila do té doby převládající koncept židů coby náboženské komunity bez státních a národních aspirací. Postsionisté zpochybňují oprávněnost existence Zákona o návratu v současném Izraeli a mají tendenci nazývat židovské přistěhovalce do Izraele nikoliv slovem olim (viz alija) ale běžným termínem imigrant. Zpochybňují také oficiální izraelský výklad moderních dějin.[1]

Mezi stoupenci postsionismu v Izraeli jsou zejména někteří levicoví intelektuálové. Mezi jedny z prvních osobností, které rozvíjely tento myšlenkový směr, je považován Ješajahu Leibowitz, který mimo jiné proslul tím, že v roce 1992 odmítl převzít státní Izraelskou cenu. V duchu postsionismu působí někteří historici, například Benny Morris nebo Avi Shlaim. Revizi převládajícího pojetí izraelských dějin provádí i historik Tom Segev. Kromě kritického pohledu na izraelské dějiny a dějiny arabsko-židovského konfliktu se postisionisté kriticky zabývají i postavením žen nebo sefardských Židů v Izraeli.[2] Domnívají se například, že v roce 1948 došlo během první arabsko-izraelské války k cílenému vyhánění Arabů z území ovládnutého Izraelem a nikoliv k jejich dobrovolnému odchodu. Stát Izrael považují za společnost, které dominovala aškenázská většina.[3]

Kritici postsionismu, například politolog Šlomo Avineri, se domnívají, že jde pouze o variantu antisionismu, která popírá existenci a legitimitu státu Izrael jako židovského národního státu.[1][3]

Termín postsionismus vstoupil i do izraelského politického slovníku. Když například 17. ledna 2011 oznámil Ehud Barak, že odchází ze Strany práce a zakládá novou politickou stranu nazvanou Acma'ut, kritizoval Stranu práce, že v ní převládají postsionistické a postmoderní názory.[4] Jisté myšlenky postsionismu převzal například izraelský politik Avraham Burg, který roku 2003 v deníku The Guardian publikoval článek nazvaný The end of Zionism, ve kterém kritizoval trvající okupaci palestinských území a měnící se podobu sionismu, který podle něj ztrácí rysy spravedlnosti a etiky. Burg prohlásil: „Izrael, který se přestal starat o děti Palestinců, by neměl být překvapený, až přijdou prosáklé nenávistí a odpálí se v centrech izraelského eskapismu.“[5] V roce 2007 Burg navrhl zrušit Zákon o návratu a konstatoval, že „definovat Stát Izrael jako židovský stát je klíčem k jeho zániku.“[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Šlomo Avineri: Post-Zionism doesn't exist [online]. Haaretz, [cit. 2011-01-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Meyrav Wurmser: Can Israel Survive Post-Zionism? [online]. Middle East Quarterly, [cit. 2011-01-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b Post Zionist (or Post-Zionist) [online]. Zionism and Israel - Encyclopedic Dictionary, [cit. 2011-01-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Ehud Barak announces defection from Labor, formation of new party [online]. Haaretz, [cit. 2011-01-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. The end of Zionism [online]. The Guardian, [cit. 2011-01-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Burg: Defining Israel as a Jewish state is the key to its end [online]. Haaretz, [cit. 2011-01-30]. Dostupné online. (anglicky)