Poselství Grálu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Poselství Grálu je stěžejní dílo německého spisovatele Oskara Ernsta Bernhardta píšícího pod pseudonymem Abd-ru-shin. Je to světonázorové dílo na pomezí filosofie a náboženství, vyjadřující se k základním životním otázkám s jejich využitím v každodenním životě. Napsáno bylo v letech 1924 – 1937 a celkově obsahuje 201 kapitol (přednášek).

Základní myšlenky díla[editovat | editovat zdroj]

Hned v úvodu díla Abd-ru-shin zdůrazňuje, že nepřináší nové náboženství[1], ale že jeho učení má možnost jednotlivec využít v každodenním životě prostřednictvím svých vlastních schopností, které jsou u každého člověka jedinečné. Ukazuje společné záchytné body různých způsobů chápání pojmu „Bůh“ a „božství“[2], aniž by si vzájemně odporovaly, navzdory zcela odlišnému slovnímu vyjádření. Vykresluje přímou souvislost mezi zřetelně působícími fyzikálními zákony a tzv. vůlí Boží obecně vyjádřenou v dosavadních náboženstvích.[3] Abd-ru-shin také zcela odmítá úlohu církví a náboženských společností všeho druhu, jakožto prostředníka mezi Bohem a lidmi. Nenachází pro to žádného oprávnění. Autor Poselství Grálu dává vnitřní vzestup jednotlivce vždy do souvislosti pouze s použitím vlastních schopností člověka, k čemuž nezanedbatelně pomáhá prosté chtění dobra.[4] Zatím co celé Abd-ru-shinovo dílo je protkáno myšlenkami zdůrazňujícími důležitost všestranné samostatnosti člověka a odmítání jakéhokoliv spolkaření a sdružování se do pozemských organizací, tak již za jeho života se v jeho okolí objevovaly snahy lidí vytěžit z jeho učení pozemský i duchovní kapitál, což se ostatně projevuje dodnes. Nezaujatý čtenář však brzy pozná, že skutečnou hodnotu pro něj má jen to, co si sám v životě vyzkouší a prožije, což mu nemůže zprostředkovat žádná organizace. Abd-ru-shin doporučuje, aby při studiu jeho díla čtenáři postupovali přednášku za přednáškou a postupně, jako po pomyslném žebříku, chápali pojmy ve zcela novém světle a zároveň si vše ověřovali v každodenním životě, pečlivě a kriticky zkoumali, a nepřijímali věci bez předchozího úplného pochopení. Jednou z nejvíce odsuzovaných věcí Abdrushinem je právě slepá víra. Navzdory autorovu nesmlouvavému postoji k církvím[5], však jako vzor čistého života na Zemi vyzdvihuje právě postavu Ježíše z Nazareta. Ne však z hlediska jeho „nadpozemských“ schopností, ale jeho jasného pohledu na zdánlivě složité životní situace z nichž v každém případě existuje východisko[6]. Poukazuje, že právě Ježíšova prostá a jasná vyjádření, byla tím nejcennějším, co každý člověk může i dnes využít v každodenním životě. Jako například:

  • Co člověk zasévá, to desateronásobně sklidí.
  • Co nechceš, aby bližní činili tobě, nečiň ty jim.
  • Miluj bližního svého jako sebe sama.

Citáty[editovat | editovat zdroj]

  • Jen ten, kdo sám se pohybuje, může se duchovně dostati kupředu.
  • Duchovní chléb osvěžuje bezprostředně. Pravda občerstvuje a Světlo oživuje!
  • Cesta k Nejvyššímu otvírá se před každým člověkem! Učenost není branou, která k ní vede!
  • Kdo má v sobě pevnou vůli k dobru a snaží se dodati svým myšlenkám čistotu, ten našel již cestu k Nejvyššímu!

Tři základní zákony[editovat | editovat zdroj]

Člověku není možné Boha skutečně poznat, může si však o něm udělat představu podle jeho vůle, vložené do světa. Tato vůle má podobu zákonů, podle nichž se řídí celý svět, viditelný svět fyziky stejně jako neviditelné dění, zasahující do lidských osudů. Zákony jsou nezměnitelné a nelze je obejít, člověk je musí poznat a podle nich žít, chce-li žít podle vůle svého Stvořitele. Hlavní zákony jsou tři:

Zákon přitažlivosti stejnorodého[7][editovat | editovat zdroj]

Stejnorodé se navzájem přitahuje a posiluje. Jestliže člověk pocítí např. závist, přitahuje stejnorodé city a myšlenky závisti jiných lidí, takže nich postupně vzniknou celá centra závisti. Odtud se vlastní závist původce dále posiluje, až nakonec zesílí v konkrétní čin závisti. Člověk tak zůstává spojen stejnorodostí s centrem závisti. Stejným způsobem se posiluje dobré smýšlení, například láska k bližním, a z centra lásky proudí k původci síla, posilující jeho původní láskyplnost. Zákon přitažlivosti stejnorodého tak vlastně zesiluje to, co sám člověk původně chtěl, a pomáhá mu uskutečnit jeho úmysly.

Zákon zpětného působení[8][editovat | editovat zdroj]

Co kdo zaseje, to sklidí. Souvisí s předchozím zákonem. Po čase se z centra závisti nebo lásky vrátí k původci zesílené účinky jeho vlastního cítění nebo smýšlení a přinesou mu mnohokrát zesílené plody toho, co dříve zasel. Tak si člověk vytváří svůj budoucí život. Dobré i zlé, jež jej v životě potkává, je následek jeho dřívějšího jednání a smýšlení. Není to osobně Bohem seslaná odměna nebo trest, ale splnění jeho vlastního směřování, i když mohlo být namířeno k jiným lidem. Když například jinému ublíží, ovlivní zákon zpětného působení někoho v jeho okolí, tak že ublíží zase jemu. Stejně je tomu s pozitivním jednáním. Zákon zpětného působení dává člověku poznat následky jeho cítění, myšlení, mluvení a jednání a tříbit si smysl k rozlišení správného a nesprávného.

Zákon tíže[9][editovat | editovat zdroj]

Lehké stoupá vzhůru, těžké klesá. Ve fyzikální oblasti tento zákon řídí uspořádání celého viditelného světa. Kromě tzv. hrubohmotnosti (běžně pozorovaný svět) existují však i úrovně jemnějších druhů hmotnosti, v nichž se pohybují myšlenky, duše zemřelých lidí aj. Dobrým smýšlením a činy se stává člověk lehčím, zlé ho naopak zatěžuje. Zákon tíže umožňuje vysvětlit život člověka po pozemské smrti: smrt není zánik osobnosti, ale jen odložení nejtěžšího obalu – těla, bez něj pak pokračuje člověk v dalším životě v jemnějším druhu těla (přirovnání s odložením kabátu a pobytem jen v košili). Přitom klesne nebo stoupne do takové úrovně, jaká odpovídá jeho lehkosti nebo tíze. Podle toho vypadá i jeho stejnorodé nebo stejně těžké prostředí: např. násilník se po smrti ocitá mezi násilníky a navzájem si spolu ztěžují život; dobrý člověk pokračuje v dalším životě mezi jinými dobrými lidmi.

Reinkarnace[10][editovat | editovat zdroj]

Poselství Grálu vysvětluje reinkarnaci jako nutný nástroj k duchovnímu uzrávání člověka. Pokud umírá zatížen vinou a „nečistými“ sklony, musí se znovu narodit na zemi, odčinit svá pochybení a pokračovat ve zušlechťování, zdokonalování. Narodí se do takových poměrů, jaké si „vysloužil“ předchozím životem a jaké potřebuje k dalšímu vývoji. Na rozdíl od východních náboženství Poselství Grálu vysvětluje, že člověk zůstává stále člověkem, a vylučuje, aby se inkarnoval jako cokoliv jiného – třeba jako zvíře nebo rostlina.

Svobodná vůle[11][editovat | editovat zdroj]

Člověk dostal od svého Stvořitele svobodnou vůli k rozhodování o svých záměrech a jednání. Následkům svého rozhodování je však potom již nevyhnutelně podroben, a to podle zmíněných tří zákonů. Může se např. rozhodnout k nepoctivému jednání, kterým uškodí svému bližnímu, ale po čase se k němu vrátí následky takového jednání tak, že sám utrpí mnohem větší škodu; má tak možnost poznat, k čemu se vlastně rozhodl. Stejně je tomu s pozitivním rozhodováním.

Pokud se člověk již narodí do prostředí s omezenou svobodou (třeba do totalitního státu nebo chudé rodiny), pravděpodobně má toto omezení prožít jako následek svého předchozího života; životní tkanivo je však velmi provázané, rozsáhlé, a příčiny mohou být i jiné.

Smysl života[editovat | editovat zdroj]

"Pozemská životní dráha je krátkou školou a odložením těla nenastává pro vás samé konec."[12] Zkušenostmi a námahou pozemského života se má člověk stát zralejším, dospělejším, ušlechtilejším a sebe vědomým tvorem. Po smrti pozemského těla má jeho život pokračovat v lehčích a světlejších úrovních a postupně se má dostat do ráje, z něhož kdysi vyšel jako nevědomé lidské seménko, prosící o možnost života. Ráj přitom leží mimo vesmír, v ještě lehčích úrovních, než je veškerá hmotnost.

Grál[editovat | editovat zdroj]

Podle Poselství Grálu není "svatý Grál" kalich a symbol, o kterém hovoří středověké legendy. Je to místo, ze kterého se rozlila Boží síla do stvoření při jeho vzniku, když Stvořitel projevil svou vůli slovy "Budiž Světlo!" Leží mimo hmotný vesmír.[13] O. E. Bernhardt vysvětluje, že s pokračujícím rozvojem svých schopností má lidstvo dostat i pokračující vědění; k němu náleží mj. i vědění o Grálu.

Poslední soud[editovat | editovat zdroj]

Podle učení Poselství Grálu se dnes nacházíme v období tzv. "posledního soudu". Není dobou zániku světa, ale dobou zrychleného třídění, v níž se zesíleně projevuje všechno, co dosud jen doutnalo nebo dřímalo. Především vlastnosti a jednání lidí. Přírodní i společenské katastrofy vyústí nakonec ve "velkou očistu", odtřídění "zrna od plev", a to přirozeným způsobem podle zákona tíže. Na očištěné Zemi zůstanou jen lidé s vůlí k dobrému smýšlení a jednání a s úctou k Bohu; duše ostatních poklesnou do hutnějších a temnějších úrovní.[14]

Vztah Poselství Grálu a křesťanství[editovat | editovat zdroj]

Poselství Grálu uznává Ježíše jako Syna Božího a Spasitele. Neuznává však ukřižování jako akt smíření s lidstvem a odpuštění jeho hříchů. Autor Poselství Grálu tvrdí, že ukřižování bylo důsledkem odmítnutí jeho učení, nenávisti a intrik tehdejších židovských kněží, podle zmíněných Božích zákonů tedy nemůže vést k žádnému vykoupení. Spásu může přinést jen následování Ježíšových slov a život podle nich.[15] Rovněž s myšlenkou Pavlovou, že člověk nemůže dospět k odpuštění svých hříchů vlastními silami, ale jen prosbou Boha za odpuštění, Poselství Grálu nesouhlasí. Podle zákonů je naopak třeba, aby se člověk sám energicky přičinil, odčiňoval své chyby a zušlechťoval své sklony; teprve pak mu může být pomoženo.[16] Abd-ru-shinova kniha je také silně proticírkevní: církve se vsunuly do role prostředníka mezi Bohem a člověkem a postupně se vyvinuly v politické strany, usilující o vlastní moc, vliv a bohatství.[17] Člověk má poznávat Boha a svět bez prostředníka, vlastní námahou a dospět k vlastním názorům. Jejich správnost nebo chybnost může poznávat pozorováním života kolem sebe a srovnáváním s věděním v Poselství.

Historie vzniku[editovat | editovat zdroj]

Poselství Grálu vznikalo formou přednášek, vydávaných nejprve časopisecky samým autorem. Knižně vyšlo poprvé v r. 1926 pod názvem "Ve světle Pravdy – Nové Poselství Grálu od Abdruschina". Obsahovalo 43 přednášek. O pět let později, v r. 1931, vyšlo znovu jako tzv. Velké vydání (Grosse Ausgabe), rozšířené na 93 přednášek, doplněných o Desatero Božích přikázání. V té době již probíhalo překládání do jiných jazyků; u nás v tehdejším Československu se jej ujali Josef a Jan Kovářové ze Zlína se spolupracovníky, ve velmi krátké době dílo přeložili a připravili k tisku, takže v r. 1932 bylo českým čtenářům k dispozici. Postupně vznikaly další přednášky a v r. 1934 vyšly v knize "Poselství Grálu doznívá" (Nachklänge zur Gralsbotschaft von Abdruschin, Band I.). Další díl již nemohl být vytištěn vzhledem k politickému vývoji, který ve 30. letech minulého století zasáhl Německo a Rakousko. Ihned po připojení Rakouska k Německé říši v březnu 1938 byl Abd-ru-shin zatčen a jen díky úsilí jeho stoupenců se podařilo zmírnit jeho uvěznění na nucené domácí vězení pod dozorem gestapa.

Náboženské společnosti[editovat | editovat zdroj]

Sám O. E. Bernhardt nezaložil žádnou společnost. V roce 1927 se vyjádřil: "I když radostně zdravím tato sdružení, přesto je nemohu vést, ani se účastnit jejich činnosti."[18] V roce 1938 dal O. E. Bernhardt, v té době již zatčený gestapem a vědomý si rostoucího nebezpečí ze strany nacistů, dokonce pokyn ke zrušení všech stávajících spolků.[19]

Dnes je největší náboženskou společností, vycházející z Poselství Grálu, Hnutí Grálu[20][21][22][23]). Založila je po válce Marie Bernhardtová jako obnovení předválečných sdružení. Existuje v mnoha zemích. Nechce být církví a respektuje samostatné smýšlení svých stoupenců.

Po 2. světové válce tzv. Hnutí Grálu podalo žádost o své uznání rakouskými úřady jakožto náboženská společnost, navzdory Abd-ru-shinovu vyjádření, že "nepřináší nové náboženství". Rakouské úřady tuto žádost zamítlo se zdůvodněním: „Správa Grálu na Vomperbergu ohlásila ve svém podání z 18.3.1947 Vo/W, " Hnutí Grálu " jako společenství věřících pro celé Rakousko a s oznámením svých cílů požádala o zákonné uznání. K tomu oznámilo Spolkové ministerstvo školství ve výnosu z 23.3.1948 ZI. 73.329/V/b/1947, že podle článku 63, odstavec 2 staré smlouvy ze St. Germain, každý obyvatel je oprávněn k volnému veřejnému vyznávání kterékoliv víry, vyznání či náboženství, a to pokud toto vyznání není neslučitelné s veřejným pořádkem a dobrými mravy. K tomu není třeba žádného zvláštního úředního povolení. Jestliže správa Grálu požaduje uznání " Hnutí Grálu " jako náboženské společnosti ve smyslu zákona z 20.5.1874, RGBl.68,- tedy jako veřejnoprávní spolek - nemůže být tato žádost z nedostatku zákonných předpokladů blíže zkoumána, protože v podání z 18.3.1947 ve vztahu k uveřejněným cílům Hnutí Grálu je výslovně uvedeno, že Hnutí Grálu není nové náboženství, církev ani sekta, a že jeho členové mohou být zároveň příslušníky jiných vyznání či náboženských společností. Správa Grálu je o tom vyrozuměna výnosem Spolkového ministerstva školství."[24] Hnutí Grálu šíří tzv. trojdílné Poselství Grálu, o němž tvrdí, že ho sám autor, těsně před svou smrtí přepracoval, avšak o tom chybí jakékoliv důkazy. Poválečné vydání Poselství Grálu obsahuje celkem 168 přednášek a je sestaveno nejen z původního tzv. Velkého vydání, ale jsou do něj zařazeny i přednášky z tzv. Doznívání k Poselství Grálu. V době autorova života tzv. Velké vydání a tzv. Doznívání k Poselství Grálu, měly celkem 201 přednášek určených pro veřejnost, tedy o 33 více.

Podle vyjádření českého religionisty Dr. Z. Vojtíška "příslušníky Hnutí Grálu bývají lidé s vyvinutým smyslem pro mravnost, pořádní a až trochu zákoničtí a upjatí. Bývá jim vlastní myšlenka práce na sobě a sebezlepšování."[25]

Nutno dodat, že autorův požadavek svobody a samostatnosti v rozhodování, obsažený v knize, vede i problematicky smýšlející lidi k prezentování vlastních představ a zakládání vlastních skupin, v nichž kromě myšlenek Poselství Grálu někdy předkládají i vlastní, třebas i pochybné názory. Odtud pramení i tzv. "kuřimská kauza týraných dětí" z roku 2007; viz Hnutí Grálu.

Autorská práva[editovat | editovat zdroj]

O autorská práva k Poselství Grálu a dalším Abd-ru-shinovým spisům se v minulosti vedly dva soudní spory.

Autor ustanovil, že „vydávání a šíření Poselství Grálu musí samozřejmě zůstat na celé zemi v jedněch vedoucích rukou“[26].

Po jeho smrti 1941 přešla autorská práva na jeho ženu Marii Bernhardtovou, a po jejím úmrtí v roce 1957 v souladu s rakouskými zákony na její děti. Již předtím, v roce 1952 však založila Marie Bernhardtová pro podporu šíření Poselství nadaci Stiftung Gralsbotschaft[27]. Její dcera Irmingard Bernhardtová před svou smrtí v r. 1990 na nadaci převedla všechna autorská práva Poselství Grálu.

Z hlediska práva evropských zemí je tento postup bezchybný. V Brazílii však Irmingard Bernhardtová soudní spor s tamější organizací „Řád Grálu na Zemi“ prohrála. Zde je úryvek z rozsudku ze dne 29. 8. 1989, který vydal soud druhé instance v Sao Paulu[28] „Z předložených spisů není vidět žádný důkaz, že Alexander a Irmingard jsou dětmi Oskara Ernst Bernhardta. Naopak, důkazy naznačují, že jsou dětmi pouze paní Marie z jejího prvního manželství. Z toho vyplývá, že pouze od roku 1954, tedy po smrti Oskara Ernst Bernhardta, když pro ty dva – bratra a sestru bylo jméno změněno a mohli používat jméno Bernhardt. Se smrtí Marie vypršela platnost autorských práv, které obdržela z důvodu smrti Oskara. Tyto autorské práva nebyly v žádném případě postoupené na Alexandra a tedy nemohly být ani znovu přenesené na Irmingard, ba ani na jiné a ještě méně, co se týká pozůstalosti po Oskaru Ernst Bernhardtovi. Se zřetelem na to, co bylo právě vysvětlené a z toho co ostatně vyplývá i z předložených dokladů, je můj nález takový, že požadavek zahrnutý ve stížnosti je bezdůvodný a odsuzuji žalovatele k zaplacení výloh."

V druhém soudním sporu o zpochybnění autorských práv Stiftung Gralsbotschaft potvrdil Vrchní zemský soud ve Stuttgartu v březnu 2008 autorská práva na Poselství Grálu nadaci Stiftung Gralsbotschaft[29].

Nadace Stiftung Gralsbotschaft Stuttgart dnes zajišťuje kromě vydávání i překlady do dalších jazyků. Dosud vyšlo Poselství v 17 jazycích v nákladu více než 1 milion výtisků. Z toho v češtině asi 40 000.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. K DOPROVODU!
  2. Mlčení
  3. Vykupitel
  4. Co hledáte?
  5. Bylo jednou…!
  6. Vzestup
  7. Poselství Grálu I/6 Mlčení, II/19 Modlitba, II/29 Pokřivené duše, II/51 Pohlavní síla a její význam pro duchovní vzestup, aj.
  8. Poselství Grálu I/5 Probuďte se, I/6 Mlčení, II/49 Lidské smýšlení a Boží vůle v zákoně zpětného působení aj.
  9. Poselství Grálu I/20 Bloudění, aj.
  10. Poselství Grálu II/10 Tajemství zrození aj.
  11. Poselství Grálu II/22 Člověk a jeho svobodná vůle
  12. Poselství Grálu I/7 Vzestup
  13. Poselství Grálu II/34 Svatý Grál
  14. Poselství Grálu I/13 Svět, I/27 Kniha života aj.
  15. Poselství Grálu II/66 Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí aj.
  16. Poselství Grálu II/43 Já jsem Hospodin, tvůj Bůh!
  17. Poselství Grálu I/3 Antikrist
  18. Předmluva k časopisu Der Ruf, 1927
  19. Prohlášení O.E. Bernhardta z 19.7.1938 v Innsbrucku, uložené u advokáta Dr. K. Polaczeka
  20. http://www.hnutigralu.cz
  21. http://www.gralsbewegung.de
  22. http://www.grail-uk.net
  23. http://www.gral.de/index.php?pagename=gralsbewegung
  24. Herbert Vollmann - O životě a působení Abd-ru-shina, Marie a Irmingard na Zemi
  25. http://krizovatka.skaut.cz/organizace/ustredni-organy/odbory-a-komise/odbor_duchovni_vychovy/dokumenty/1389-hnuti_gralu/
  26. Dopis O. E. Bernhardta Carlosi Frischkornovi, Sao Paolo, z 10. ledna 1931
  27. http://www.gral.de/index.html?page=2031
  28. Hugo Saint-Hilaire - „Co se stalo se svatým Slovem?“
  29. Mitteilungen der Stiftung Gralsbotschaft 2/2008