Pomona

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pomona, Nicolas Fouché, okolo 1700
Vertumnus a Pomona, Luca Giordano (1682–1683), soukromá sbírka

V římské mytologii je Pomona bohyní sadů, zahrad a ovocných stromů. Legendu o Pomoně vypráví římský básník Ovidius ve 14. knize svého díla Proměny (latinsky Metamorphoses). Byla ženou boha Vertumna, legenda z ní udělala milence Pica, otce boha Fauna. Její jméno pochází z latinského slova pomum (ovocný plod, ovocný strom). Pomona byla pronásledována mnoha nápadníky. Nejhorlivějším byl bůh počasí a bůh změny Vertumnus, jenž na sebe bral různé podoby. Nakonec se proměnil ve stařenu a přesvědčoval Pomonu, aby si ho vzala. Vyprávěl jí legendu o Anaxareté a Ífis, kde se Ífis zamiloval do urozené Anaxareté, jež ho nedbala, on se oběsil a Anaxareté byla proměněna v kámen. Pomona se nakonec poddala Vertumnovi dobrovolně.

Svátky[editovat | editovat zdroj]

Římská oslava sklizně nesla jméno bohyně Pomony a slavila se na podzim. Římané zavedli tento svátek také v Irsku a Velké Británii, kde se slavil spolu s keltským svátkem Samhain. Později se změnil na svátek Halloween.

Atributy a symboly[editovat | editovat zdroj]

Pomona je obvykle spojována s hojností a bohatstvím. Od antiky až po současnost pocházejí její samostatné sochy jak v interiérech, tak v exteriéru , nejčastěji jako dekorace zámeckých parků, zahrad nebo veřejných prostranství. Dále se vyskytuje ve společnosti římských bohů a bohyň v dekoraci staveb a na stříbrném či porcelánovém nádobí. Je zobrazována nejčastěji jako nahá žena kyprých tvarů, na hlavě s věncem z ratolestí ovocného stromu nebo s čelenkou zdobenou jablky, v rukou drží mísu plnou jablek nebo různého ovoce, nebo pozvedá v pravici jediné jablko, také může ovoce sypat z rohu hojnosti (kde je v tom případě možná záměna za bohyni Štěstí - Fortunu. Ve vyobrazení Čtyř živlů reprezentuje Zemi.

Pomona ve výtvarném umění[editovat | editovat zdroj]

samotná[editovat | editovat zdroj]

Nejčastěji byla námětem výtvarného umění v římské antice, v období rokoka a v moderním umění 20.století. Římané jí v jihoitalském Salernu postavili a zasvětili chrám. Její vyobrazení bylo moderní zejména v 1. polovině 20.století. Její sochy vytvořili například Aristide Maillol, Jan Štursa, nebo americký sochař pro fontánu před Hotelem Plaza v New Yorku. Její obraz namalovali například Hyacinte Rigaud nebo Auguste Renoir.

Její soška často tvořila dřík či jinou výzdobu mísy na ovoce.

v různých sestavách[editovat | editovat zdroj]

  • se svým manželem Vertumnem, bohem počasí
  • s Dianou - římskou bohyní lovu

Vertumnus a Pomona přitahovali evropské sochaře i malíře v době od šestnáctého do osmnáctého století jako příležitost zobrazit kontrast mezi mladou, krásnou dívkou a letitou stařenou. Poskytnul umělcům možnost maskovat erotický podtext, ačkoli Ovidius se v Proměnách zmiňuje o tom, že Vertumnus v podobě stařeny nikdy Pomonu nelíbal.

Oba bohové byli také vetkáni do tapisérie zobrazující cyklus s hlavním námětem „Láska bohů“, z poloviny šestnáctého století. Předpokládaným autorem je Jan Vermeyen. Dnes ji najdete v Muzeu Calouste Gulbenkiana, v Lisabonu.

François Boucher vyprodukoval návrhy pro tkalce tapisérií Maurice Jacquese, který pracoval v gobelínové manufaktuře na tapisériích, které zahrnovaly mimo jiné i Vertumna a Pomonu (17751778). Na tapisérii najdeme také Jupitera, jak se dvoří Callisto v přestrojení za Dianu, například v muzeu J. Paul Getty v Los Angeles.

  • v alegoriích Čtyř ročních dob zastupuje Podzim
  • v alegoriích Čtyř živlů zastupuje Zemi, (ve čtveřici s Neptunem/Voda, Juno/vzduch a Vulkánem/Oheň); například renesanční socha na středním sloupu Krocínovy kašny ze Staroměstského náměstí v Praze, dnes v Lapidáriu Národního muzea v Praze 7 na Výstavišti.
  • ve shromáždění bohů

Pomona v hudbě a tanci[editovat | editovat zdroj]

Další informace[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Pomona ve Wikimedia Commons