Pomona
V římské mytologii je Pomona bohyní sadů, zahrad a ovocných stromů. Legendu o Pomoně vypráví římský básník Ovidius ve 14. knize svého díla Proměny (latinsky Metamorphoses). Byla ženou boha Vertumna, legenda z ní udělala milence Pica, otce boha Fauna. Její jméno pochází z latinského slova pomum (ovocný plod, ovocný strom). Pomona byla pronásledována mnoha nápadníky. Nejhorlivějším byl bůh počasí a bůh změny Vertumnus, jenž na sebe bral různé podoby. Nakonec se proměnil ve stařenu a přesvědčoval Pomonu, aby si ho vzala. Vyprávěl jí legendu o Anaxareté a Ífis, kde se Ífis zamiloval do urozené Anaxareté, jež ho nedbala, on se oběsil a Anaxareté byla proměněna v kámen. Pomona se nakonec poddala Vertumnovi dobrovolně.
Obsah |
Svátky[editovat]
Římská oslava sklizně nesla jméno bohyně Pomony a slavila se na podzim. Římané zavedli tento svátek také v Irsku a Velké Británii, kde se slavil spolu s keltským svátkem Samhain. Později se změnil na svátek Halloween.
Atributy a symboly[editovat]
Pomona je obvykle spojována s hojností a bohatstvím. Z 19. století pocházejí její sochy a dekorace staveb, kde je zobrazována s velkou mísou plnou ovoce nebo s rohem hojnosti.
Výskyt v umění[editovat]
Je zobrazována se svým manželem Vertumnem, bohem počasí. Nebo s Dianou - římskou bohyní lovu. V italském Salernu jí Římané z úcty postavili a zasvětili chrám. Její socha je také ve fontáně před Hotelem Plaza v New Yorku.
Vertumnus a Pomona přitahovali evropské sochaře i malíře v době od šestnáctého do osmnáctého století jako příležitost zobrazit kontrast mezi mladou, krásnou dívkou a letitou stařenou. Poskytnul umělcům možnost maskovat erotický podtext, ačkoli Ovidius se v Proměnách zmiňuje o tom, že Vertumnus v podobě stařeny nikdy Pomonu nelíbal.
Oba bohové byli také vetkáni do tapisérie zobrazující cyklus s hlavním námětem „Láska bohů“, z poloviny šestnáctého století. Předpokládaným autorem je Jan Vermeyen. Dnes ji najdete v Muzeu Calouste Gulbenkiana, v Lisabonu.
François Boucher vyprodukoval návrhy pro tkalce tapisérií Maurice Jacquese, který pracoval v gobelínové manufaktuře na tapisériích, které zahrnovaly mimo jiné i Vertumna a Pomonu (1775 – 1778). Na tapisérii najdeme také Jupitera, jak se dvoří Callisto v přestrojení za Dianu. Příklad najdeme v muzeu J. Paul Getty.
Madame de Pompadour, která krásně zpívala a půvabně tancovala, ztvárnila roli Pomony v pastorálii prezentované malému publiku ve Versailles; Jean-Baptiste Lemoyne (1760) odkazuje na tuto událost sochařským rokokovým uměleckým dílem.
