Poloopice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Poloopice

samec lemura korunkatého (Eulemur coronatus)
samec lemura korunkatého (Eulemur coronatus)
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Nadtřída: čtyřnožci (Tetrapoda)
Třída: savci (Mammalia)
Nadřád: placentálové (Placentalia)
Řád: primáti (Primates)
Podřád: poloopice (Strepsirrhini)
É. Geoffroy, 1812
Čeledě
Sesterská skupina
vyšší primáti (Haplorrhini)
Lemur běločelý (Eulemur albifrons)
Mládě komby (Galago)
Kostra poloopice z před 50 mil. let

Poloopice (Strepsirrhini) je jedním ze dvou podřádů primátů, je považován za vývojově nižší. Pojmenování podřádů znamená "vlhký nos", což je také jedním z charakteristických rysů poloopic.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Poloopice obývají tropickésubtropické oblasti Asie a Afriky. Nejvíce jich žije na Madagaskaru (infrařády Lemuriformes a Chiromyiformes) a zbytek v Asii a pevninské Africe (infrařád Lorisiformes). Poloopice jsou také velikostně menší než opice a to zhruba o polovinu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Teprve rody z nadčeledě Adapoidea, např. DonruseliaCantius, patřící do podřádu Adapiformes, mají od raného eocénu (asi před 50 mil. let) komplex znaků prokazující možnost, že jsou prapředky dnešních poloopic. Ve stejném období existovala příbuzná nadčeleď Omomyoidea s nejznámějšími rody TeilhardinaSteinius, která se svými znaky signalizuje podobnost k dnešním nártounům.

Žádná z těchto nadčeledí, předchůdců dnešních poloopic, nemá náznaky toho, že se z ní vyvinuli vyšší primáti. Proto se vyvozuje, že poloopice nejsou předchůdci vyšších primátů, ale že se oba podřády vyvíjely vedle sebe a mají pouze společného předka z pozdního paleocénu (asi před 60 mil. let).[1]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Poloopice jsou vývojově nižší skupinou primátů žijících na stromech. Jejich mozek je ve srovnání s vyššími primáty, vzhledem k tělesné velikosti, menší. Obličejovou část mají podlouhlou, neosrstěný a vlhký protažený čenich se smyslovými fousky je srostlý s horním rtem a je připojen k dásni, což neumožňuje výraznější mimiku obličeje. Uzavřené očnice způsobují v obličeji typický kruh kolem očí. Samice mají více párů mléčných bradavek. Ocas je většinou dlouhý a huňatý, výjimkou je rod indri.

Většina poloopic jsou nočními živočichy, jsou pro to vybaveni očima se zvláštní odrazovou vrstvou zlepšující vidění za tmy, dobrým čichemsluchem, uši mají pohyblivé boltce. Stereoskopické vidění ale nemají dokonalé, osy jejich očí nejsou rovnoběžné, ale rozbíhají se.

Téměř celý podřád (mimo ksukolovitých) má tzv. zubní hřebínek, utvořený z nižších spodních řezáků a špičáků sloužící k čistění srsti, hřebínek si čistí zvláštním podjazykovým orgánem, tzv. druhým jazykem. Dalším specifickým rysem je dlouhý, často rozeklaný dráp na druhém nebo třetím prstu sloužící k různým specializovaným činnostem. Palec u zadních končetin je oddělen od ostatních prstů, umožňuje tak pevné uchopení na větví. Zadní končetiny jsou mohutnější a delší, při skákání se jimi odrážení a zase na ně dopadají.

Životní projevy[editovat | editovat zdroj]

Některé poloopice se živí téměř jen rostlinami (indriovití, lemurovití), jiné zas převážně drobnými živočichy (nártounovití). Většinou jsou nočními živočichy, některé rody se vydávají za potravou ve dne (lemurovití denní, sifaka). Svůj život v převážné míře prožívají na stromech, výjimečně při nedostatku potravy vycházejí plenit i políčka domorodců (ksukolovití).

Po větvích stromů se mnohé pohybují hbitě po čtyřech končetinách, dobře šplhají a skáčou, ovládají tzv. vertikální lpění a skákaní, jiné zase jen pomalu popolézají (outloňovití). Při pozemním přesunu za potravou skáčou jako klokani jen po zadních končetinách (kombovití). Denní nebo noční období klidu přespávají na stromech. Některé rody (makiovití) dokonce přespávají období sucha v létě kdy je nedostatek potravy, tehdy hibernují v dutinách stromů i čtvrt roku, teplota těla jim kolísá s teplotou okolí, tráví nahromaděný podkožní tuk u kořene ocasu.

Žijí v různém společenském uspořádání. Některé druhy jsou samotáři (samci kombovitých, outloňovitých), jiné monogamní a žijí v párech (indriovití) nebo polygamní a tvoří větší společenstva (lemurovití denní).

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Poloopice (Strepsirrhini) – dříve (Prosimii, Prosimiae) jsou klasifikováni podle posledních genetických poznatků kladisticky, jsou do jednotlivých taxonů zařazování podle vzájemné příbuzností. Jsou monofyleticky rozdělení do tří infrařádů, které respektují vzájemné genealogické vazby.

  • Úplné členění podřádu poloopic:[2][3][4]

 Polopice (Strepsirrhini)

     │
     ├── infrařád lemuři Lemuriformes
     │     ├── nadčeleď lemurové (Lemuroidea)
     │     │     ├── čeleď lemurovití denní (Lemuridae)
     │     │     ├── čeleď lemurovití noční (Lepilemuridae)
     │     │     └── čeleď indriovití (Indridae)
     │     └── nadčeleď makiové (Cheirogaleoidea)
     │           └── čeleď makiovití (Cheirogaleidae)
     ├── infrařád Chiromyiformes
     │     └── čeleď ksukolovití (Daubentoniidae)
     └── infrařád Lorisiformes
           ├── čeleď outloňovití (Lorisidae)
           └── čeleď kombovití (Galagonidae)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Strepsirrhini ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. userweb.pedf.cuni.cz
  2. animaldiversity.ummz.umich.edu
  3. www.biolib.cz
  4. en.wikipedia.org

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DOBRORUKA, Luděk. Zvířata celého světa. Svazek 5. [s.l.] : Státní zemědělské nakladatelství, 1979.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]