Polní kuchyně

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

česká předválečná armádní polní kuchyně PK-24

Polní kuchyně je mobilní souprava proviantní techniky určená k rychlé a efektivní produkci většího množství teplé stravy v primitivních a polních podmínkách. Obvykle má kapacitu na přípravu jídla pro cca 50 osob. Má rozsáhlé využití jednak ve vojenství, jednak při humanitárních a záchranných akcích, kupříkladu při velkých katastrofách.

[editovat] Využití ve vojenství

Polní kuchyně hrají důležitou úlohu pro udržení bojeschopnosti a morálky jednotky při boji mimo civilizaci. Příprava jídla na otevřeném ohni totiž je jednak neefektivní, jednak může být v bojových podmínkách i životu nebezpečná a bez teplé stravy pak bojeschopnost a bojové nadšení vojáků větší či menší rychlostí klesá (ať už pro nemoci či pro nekvalitní výživu).

V některých podmínkách je proto schopnost připravit vojákům teplé jídlo extrémně důležitá, například v tropech, kde konzumace nepřevařené potravy hrozí přenosem různých chorob, nebo v polárních krajích, kde při extrémně nízkých teplotách organismus ohřát stravu potřebuje už proto, aby ji mohl bezeškody zkonzumovat.

V takovýchto mezních podmínkách se polní kuchyně mohou stát pro svůj enormní význam i primárními taktickými cíli útoků. Například v Zimní válce v oblastech severně od Ladožského jezera finští vojáci používali kouř z polních kuchyní nejen ke zjištění pozic protivníka, ale též k zaměřování minometů a zničení všech polních kuchyní v dosahu bylo prvořadým úkolem každého přepadu. Taktika to byla krutá a mimořádně účinná – konzumovat zmrzlé suchary a maso nebylo při teplotách klesajících až k –40 °C k žití a pokud si ruští vojáci zapálili oheň, aby si jídlo ohřáli, tak ve dne prozradili svoji pozici minometčíkům, v noci se stali ideálními terči pro odstřelovače.