Polná (zámek)

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hrad a zámek Polná
Hrad a zámek
Hrad a zámek
Základní informace
SlohRenesance, baroko
Výstavbaokolo 1320
Přestavba1586, 1693, 1922
StavebníkJindřich z Lipé
Další majitelépáni z Kunštátu,
páni z Hradce,
páni z Ditrichštejna
Současný majitelMěsto Polná
Poloha
AdresaZámek 485, Polná, ČeskoČesko Česko
UliceZámek
Souřadnice49°29′13,99″ s. š., 15°42′51,26″ v. d.
Map
Další informace
Rejstříkové číslo památky16918/7-5073 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Webhttps://www.muzeum-polna.cz/
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrad a zámek Polná je pozůstatek kdysi mohutné stavby ze 14. století, dnes kulturní památka[1] v městě Polná v okrese Jihlava. Hrad se nachází na západním okraji historického jádra Polné, nad rybníkem Peklo.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Založení[editovat | editovat zdroj]

Patří mezi nejstarší feudální stavby v Česku a stal se nejstarší dochovanou památkou v Polné.[2] Postaven zřejmě kolem roku 1320 Jindřichem z Lipé na ostrohu nad soutokem říčky Šlapanky a Ochozského potoka k ochraně zemské stezky[3]. Čeněk z Lipé panství Polná v roce 1356 postoupil Ješkovi Ptáčkovi z Pirknštejna, v tomto roce se hrad připomíná poprvé. Příchod do hradu byl tehdy možný od města nedochovanou přední bránou, nebo z Kateřinského předměstí bránou, nad níž byla postavena věž o třech poschodích. V jádru hradu se tehdy tyčila tzv. Červená věž: mohutná válcová věž (což dokládá nejstarší obraz Polné – veduta Jorise Hoefnagela z roku 1617), samotný hrad tvořil dvoukřídlý palác.[4]

Husitské války a 15. století[editovat | editovat zdroj]

Zrekonstruované západní křídlo zámku

Za husitských válek byl hrad stále v držení pánů z Pirknštejna. Přebudován na rozsáhlý gotický hrad, který byl centrem polenského (později polensko-přibyslavského) panství. V patnáctém století rozšířili opevnění, zapojeny do něj byly i rybníky (Peklo, Pekýlko, Lázeňský rybník), z nichž pouze rybník Peklo existuje dodnes. Hynek Ptáček z Pirknštejna hrad na pomezí Čech a Moravy využíval k jednání s čelnými představiteli šlechty podobojí. V letech 1464–1515 drží hrad páni z Kunštátu. Jiří z Poděbrad si Polnou zvolil v roce 1468 za své dočasné sídlo při tažení proto Matyáši Korvínovi, když se snažil znovu dobýt třebíčský klášter a osvobodit svého syna. Za držení pánů z Kunštátu byl hradní palác (západní křídlo hradu) přestavěn, tuto událost dokládá v přízemí tohoto křídla dveřní portál kunštátským znakem a v patře rytířský sál, přezdívaný kvůli erbům na křížové klenbě Kunštátský[4].

Páni z Hradce a 16. století[editovat | editovat zdroj]

Do majetku pánů z Hradce přechází Polná v roce 1553, významné stavební projekty přinesla především vláda Zachariáše z Hradce. Po požáru v roce 1584 byl hrad renesančně přestavěn na zámek. V té době byl obnoven vyhořelý starý palác a Kunštátský sál, jak palác tak spojovací chodba se severním křídlem dostaly nová renesanční okna. Nově dostavěn byl tzv. Hradecký dům. O přestavbě svědčí rozsáhlý popis z roku 1622, zámek měl tehdy 7 zdobených světnic, věž a nábytkem i koberci bohatě zdobené pokoje. V majetku pánů z Hradce zámek po přestavbě zůstal až do roku 1597. Po tomto roce se majitelé střídali (Zejdlicové ze Šenfeldu, Bořitové z Martinic), v roce 1623 jej od Ferdinanada II. kupuje olomoucký biskup, kardinál František z Ditrichštejna[4].

Ditrichštejnové[editovat | editovat zdroj]

Dochovaná brána z Kateřinského předměstí

Kardinál z Ditrichštejna dal opravit vstupní bránu v třípatrové hranolové věži (jak o tom svědčí dochovaný latinský nápis nad branou), nicméně v letech 1645 a 1647 byl zámek vypálen Švédy. V letech 1690–1693 za panování Ferdinanda Ditrichštejna získal zámek při přestavbě barokní podobu, tehdy byla postavena východní a jižní strana vnitřního nádvoří, kde na místě starších, Švédy poškozených budov vznikla nová křídla[5]. V roce 1693 na nádvoří zavedli vodovod a byla vybudována kamenná kašna. Zámek byl vážně poškozen požáry z let 1734, při obsazení francouzským vojskem roku 1742 a opět roku 1744. Proto již v letech 1744-1751 pro Maxmiliána Karla Ditrichštejna provedl další přestavbu se vstupním portálem František Antonín Grimm[6]. V roce 1753 zámek sloužil již jen jako obydlí panských úředníků.V roce 1794 po obrovském požáru z renesanční čtyřkřídlé stavby zůstal pouze západní trakt,[7] zbytek (především nejvyšší poschodí a zámecká kaple) musel být zbourán,[8] ze severního křídla zbyly jen sklepy pod zbořenou kaplí a arkádovou chodbou, beze stopy zmizela Červená věž. V roce 1808 došlo k přesunutí sídla panství do Přibyslavi[9] a zámek začal chátrat a sloužil k hospodářským účelům, v části vybudovali několik bytů. Po několik desetiletí jej místní občané využívali jako „veřejný lom“, takže kameny z polenského zámku můžeme najít v základech mnoha zdejších domů, používaly se také na dláždění, např. chodníku na Sezimově náměstí.[10] V letech 1712–1927 tu fungoval panský pivovar, který konkuroval měšťanskému.

Částečná obnova po roce 1922[editovat | editovat zdroj]

V roce 1922 koupil objekt zámku Václav Pojmon (či Pojmann) a věnoval ho polenskému Sokolu a Spolku městského muzea, budova byla rekonstruována podle architekta K. Hilberta.[8] Obnoveno bylo první patro západního křídla se třemi sály: Pirknštejnským, Hradeckým a Kunštátským. Po roce 1960 se zámek stal pobočkou Muzea Vysočiny v Jihlavě, péčí muzea tehdy vznikla expozice národního obrození, kupeckého krámu a staré lékárny. V 70. letech prošel další nákladnou rekonstrukcí, v části zámku tehdy vznikl hotel s restaurací. Další obnova probíhala postupně v letech 1985–2004.[8].

Popis[editovat | editovat zdroj]

Východní, Ditrichštejnské křídlo zámku (dnes muzeum)

Do zámku se vchází buďto od města, otevřeným vjezdem na místě bývalé brány, nebo z Kateřinského předměstí dochovanou bránou s latinským nápisem o rekonstrukci za kardinála Františka z Ditrichštejna. Průjezdem v jednopatrovém traktu se lze dostat na vnitřní nádvoří, které na severu a západě chrání hradební zeď, s baštou na severozápadním nároží. Z původního hradního paláce se dochovalo pouze patrové západní křídlo, renesančně přestavěné, na zemi nádvoří je přibližná rekonstrukce základů původních budov hradu. Expozice muzea i dochovaný objekt zřícené a opravené části hradu je přístupný veřejnosti v návštěvních hodinách. Nádvoří zdobí socha Boženy Němcové od Jana Adolfa Vítka.[11]

Pověsti[editovat | editovat zdroj]

Na zámku má být ukryt poklad, který údajně zazdívali dva synové hluchého zámeckého klíčníka, které dal zámecký pán později jakožto nepohodlné svědky odstranit.[12]

Správce polenského panství Jan Kašpar Khautz/Kauc († 1759) prý kdysi uzavřel smlouvu s ďáblem. Po deseti letech si jej měl ďábel odnést do pekla, avšak správce se zachránil tím, že ďáblu položil otázku, kterou pekelník nedokázal zodpovědět. Khauc je pochován v kryptě v polenském děkanském kostele. V tajné kobce na zámku, vedle arkýře, kde prý pekelníka vyvolal, měla být umístěna tabulka s jeho jménem.[12], Ve skutečnosti jde o tabulku z jeho rakve, zařazenou do sbírek zdejšího muzea.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2014-02-08]. Identifikátor záznamu 127515 : Zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. ↑ Prchal, Jan: Polná. Historické město roku 2006, str. 7–9
  3. ↑ Plaček, Miroslav: Vývoj hradu v Polné - současné možnosti poznání. In: Východočeské listy historické, Oftis Ústí nad Orlicí, roč. 25, 2008, s. 7-26.
  4. ↑ a b c FIALA, Zdeněk (ed.); HOSÁK, Ladislav (ed.). Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, svazek Východní Čechy. 1.. vyd. Praha: Svoboda, 1989. S. 383–385. 
  5. ↑ August Sedláček, Hrady, zámky a tvrze království českého, Praha 1936, s. 164.
  6. ↑ Jiří Kroupa, František Antonín Grimm - architekt XVIII. století. Kroměříž-Brno, 1982.
  7. ↑ TOUŠLOVÁ, Iveta; PODHORSKÝ, Marek; MARŠÁL, Josef. Toulavá kamera 4. Polná: Freytag&Berndt, 2007. ISBN 978-80-7316-287-0. Kapitola Polná, s. 206–209. 
  8. ↑ a b c MUDROVÁ, Ivana. Kam značky nevedou III. a další podivuhodné cesty. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007. ISBN 978-80-7106-891-4. Kapitola Historická procházka půvabnou Polnou, s. 140–147. 
  9. ↑ SVĚRÁK, Vlastimil. Písemnosti města Polná do roku 1945. In: Moravský zemský archiv v Brně – Státní okresní archiv Jihlava. Jihlavský archivní občasník Svazek I/2003-2004. Jihlava: Moravský zemský archiv v Brně – Státní okresní archiv Jihlava, 2005. ISBN 80-86931-11-0. S. 211–215.
  10. ↑ PRCHAL, Jan. Polná. Historické město roku 2006. Polná: Fotoklub Polná – Klub za historickou Polnou, 2007. Kapitola Pohled do historie, s. 2–5. 
  11. ↑ KODYSOVÁ, Jana. Polenský zámek zdobí socha Boženy Němcové. Jihlavský deník. 2017-06-22. Dostupné online [cit. 2018-08-15]. 
  12. ↑ a b DAVID, Petr; SOUKUP, Vladimír. 888 hradů, zámků a tvrzí. Praha: Nakladatelství Soukup a David s.r. o., 2002. S. 226. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Polná_(zámek)&oldid=23584705“