Polané (východní)
Polané (ukrajinsky Поляни – Poljany, rusky Поляне – Poljane) byli východoslovanský kmen, který mezi 6. a 9. stoletím obýval oba břehy[1] řeky Dněpr mezi městy Ljubeč a Rodnija a také přítoky Dněpru, dolní toky řek Ros, Sula, Stuhna, Teteriv, Irpiň, Desna a Pripjať. Jejich jméno je odvozeno ze staroruského slova poljana („pole“) od jejich zvyku usazovat se na otevřených polích-pláních.
Oblast osídlení Polanů ležela na křižovatkách území sousedních východoslovanských kmenů jako byli Drevljané, Radimiči, Dregoviči a Severjané a propojovala je sítí vodních cest. Přes toto území vedla severojižním směrem důležitá obchodní trasa, tzv. „Cesta od Varjagů k Řekům“, která spojovala Baltské a Černé moře. Využívali ji Varjagové při obchodu s Byzantskou říší. Po dlouhou dobu obývali tato území i Skythové, východní Gótové (Ostrogóti) zejména Danapirstadir (město na Danapiru – Dněpru, po příchodu Slovanů přejmenované na Kyjev) a Varjagové.
V 9. a 10. století již měli Polané dobře vyvinuté orné zemědělství, chov skotu, lovectví, rybářství, sběr medu a také řemeslnou výrobu, např. kovářství, slévačství kovů, hrnčířství, výrobu šperků atd. Tisíce předpolanských mohyl (kurhanů), které byly objeveny při archeologických pracích naznačují, že na tomto území byla vysoká hustota zalidnění. Bydleli v malých rodinách v polozakopaných zemljankách a nosili prosté šaty a jednoduché šperky. Před tím, než přijali křesťanství, své mrtvé spalovali a přes jejich hroby navršili mohylu.
V 9. století vládli Polanům Chazaři a Polané jim museli odvádět poplatky. Kolem roku 860 podnikli Varjagové (Vikingové) několik úspěšných válečných tažení proti Byzantské říši, Pečeněhům a Poločanům a pravděpodobně ovládli i území Polanů s centrem v Kyjevě a stáli u vzniku dynastie Rurikovců (podrobněji viz Normanská teorie vzniku ruského státu). Kolem roku 880 byla země Polanů dobyta Olegem z Novgorodu, spojena a Novgorodským knížectvím Severjanů a tím byl vytvořen první státní útvar východních Slovanů, Kyjevská Rus.
Největší města Polanů byla Kyjev, Perejaslav, Rodnija, Vyšhorod, Bilhorod na řece Irpiň (dnes vesnice Bilohorodka) a Kaniv (není jisté, zda všechny uvedené názvy měly stejný slovní základ s názvy v době Polanů). V 10. století se označení „Polané“ již nepoužívalo a nahradilo ho obecné „Rusové“[2]. Poslední písemná zmínka o Polanech jako kmeni je z roku 944.
Staré kroniky shodně uvádějí, že socioekonomické vztahy byly v obcích Polanů v porovnání se sousedními kmeny vysoce rozvinuté. Polanům se také mezi ostatními východoslovanskými kmeny nejvíce připisuje místo ve staroruských bájích a jsou v nich považováni za přímé předchůdce Kyjevské Rusi s největším podílem na vzniku ruské státnosti. Kyj, jeden ze tří bratrů, kteří podle legendy uvedené v Kyjevském letopise založili hrazené město Kyjev, byl také údajně kníže kmene Polanů.
V Kyjevském letopise se také píše: „…tito Slované odešli, usadili se na Visle a nazvali se Lachové. Někteří z těchto Lachů se pojmenovali Polané, jiní Lachové, Lutici, jiní Mazovšané, jiní Pomořané. A rovněž stejní Slované přišedše, usadili se i podél Dněpru a nazvali se Polané…“[3] Z tohoto důvodu se jeví jako pravděpodobné, že Polané západní a východní pocházejí původně z jednoho kmene.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ podle článku Etnogeneze národů: Slovanské kmeny II Archivováno 26. 2. 2014 na Wayback Machine. (v časopise Navýchod 4/2003) sídlili pouze na břehu pravém, tj. západním
- ↑ k etymologii slova „Rus“ více zde
- ↑ Jarmila Bednaříková, Zdeněk Měřínský, Aleš Homola: „Stěhování národů a východ Evropy“, str. 38–39, Vyšehrad, Praha 2006, ISBN 80-7021-787-1 (ukázka v pdf)
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Polané na Wikimedia Commons - Jarmila Bednaříková, Zdeněk Měřínský, Aleš Homola: Stěhování národů a východ Evropy. Vyšehrad, Praha 2006. ISBN 80-7021-787-1. Ukázka z knihy v pdf.
