Politika volné hospodářské soutěže (Evropská unie)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Politika volné hospodářské soutěže v rámci Evropské unie je zaměřena na odstraňování překážek obchodních vztahů v rámci společného trhu. Souvisí především s potíráním kartelových dohod, zneužívání dominantního postavení, nedovolených fúzí a státními podporami. Obecně je definována v hlavě sedmé Smlouvy o fungování Evropské unie a posléze v příslušných aktech sekundárního unijního práva a dalších pramenech. Politika volné hospodářské soutěže navazuje právě na koncepci společného trhu a rovněž úzce souvisí s politikou vnějších obchodních vztahů.

Vývoj politiky volné hospodářské soutěže[editovat | editovat zdroj]

Evropské společenství uhlí a oceli[editovat | editovat zdroj]

V ESUO znamenala politika volné hospodářské soutěže zákaz těch dohod a rozhodnutí, které přímo či nepřímo směřovaly k vyloučení, omezení nebo zkreslení normálního působení volné soutěže na společném trhu.

Evropské hospodářské společenství[editovat | editovat zdroj]

V EHS byla zaváděna konkrétní opatření k zabraňování narušování společného trhu (např. určování cen ze strany podniků, rozdělování trhu, nerovné podmínky vůči obchodním partnerům atd.) ve formě směrnic Rady. Komise pak prováděla monitorování, vyšetřování, implementaci aktů, udělování sankcí atd.

Evropská unie[editovat | editovat zdroj]

Vznikem EU byly provedeny určité změny - byly rozšířeny povolené státní podpory (kultura atd.) a Rovněž byl do dění více zapojen Evropský parlament skrze konzultace.

Vliv národních států[editovat | editovat zdroj]

Přesto, že politika volné soutěže byla plně delegována na evropské instituce (Komisi), státy zde mají nadále svůj vliv. Jednak skrze to, že ovlivňují složení Komise a ta samozřejmě nerozhoduje zcela nestranně. Dále i tím, že Komise má za úkol realizaci politiky, která je vymezena na základě rozhodnutí Rady. Diskutovalo se tak např. o vytvoření samostatného úřadu (např. Evropského kartelového úřadu) k oslabení Komise nebo o posílení komisaře pro volnou soutěž k omezení vlivu států.

Formy porušování volné soutěže[editovat | editovat zdroj]

Kartelové dohody[editovat | editovat zdroj]

Kartelové dohody představují narušení hospodářské soutěže, které může spočívat ve stanovení ceny, dohodách o kvótách, rozdělení trhu, diskriminaci obchodních partnerů atd.

Zneužití dominantního postavení[editovat | editovat zdroj]

Zneužití dominantního postavení na trhu může znamenat vynucování cen, omezování výroby, odbytu a technologického rozvoje ke škodě spotřebitele, nerovné podmínky vůči obchodním partnerům, vázání smluv na splnění podmínek, které se smlouvou nesouvisí atd.

V případě existence kartelové dohody či zneužití dominantního postavení může nastoupit vyšetřování Komise. To zahrnuje několik etap:

  1. uklidňující nebo varovné dopisy (snaha o neformálnost, informovat firmu, že je něco špatně nebo ne)
  2. otevření řízení
  3. vyšetřování
  4. jednání Poradního výboru ve věcech kartelů a monopolů
  5. uzavření vyšetřování, které vede k:
    • vydání negativního osvědčení (vše v pořádku),
    • udělení pokuty nebo
    • rozhodnutí o výjimce

Spojování soutěžitelů[editovat | editovat zdroj]

Spojování soutěžitelů znamená fúzi dvou nebo více podniků, jež původně působily na trhu samostatně a která vede k dominantnímu postavení. V tomto případě se tedy jedná o preventivní zásah (ještě před tím, než je dominantní postavení zneužito). Probíhá zde schvalovací proces u Komise.

Rovněž postavení veřejných podniků nesmí být v rozporu s volnou soutěží. Státní podpory je třeba oznamovat Komisi (existují slučitelné i neslučitelné se společným trhem).

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

FIALA, Petr a Markéta PITROVÁ. Evropská unie. 2., dopl. a aktualiz. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2009, 803 s. ISBN 9788073251802.