Politika jednoho dítěte

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Politika jednoho dítěte, oficiálně politika plánování porodnosti (čínsky 计划生育政策, český přepis: ťi-chua šeng-jü čeng-cche, pchin-jin: jìhuà shēngyù zhèngcè) je demografická politika zavedená v ČLR v roce 1979, jejímž cílem je omezit růst populace.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Pod Mao Ce-tungem Čína podporovala porodnost, protože Mao věřil, že populační růst posiluje zemi. Přesto však za Maovy vlády míra porodnosti klesla z 37 na 20‰, snížila se také úmrtnost a zvýšila se střední délka života (i přes katastrofální programy jako Velký skok vpřed, které vedly k hladomoru). Populace mezi lety 1949 a 1976 narostla z 540 na 940 milionů. Jak Mao začal ztrácet vliv, objevovaly se snahy o kontrolu růstu populace. Počínaje rokem 1970 byli občané povzbuzováni, aby se brali později a měli jen dvě děti. Nové čínské vedení ovlivněné malthusiánstvím bylo přesvědčeno, že násilné omezení porodnosti je jediným způsobem, jak zabránit nekontrolovanému růstu populace. Politika jednoho dítěte začala být plánována v roce 1977 a uzákoněna v roce 1979. Před zavedením měla průměrná čínská rodina 4 děti.

Od roku 1981 do začátku roku 2013 byla politika jednoho dítěte řízena centrální komisi pro rodinné plánování. V roce 2013 byla v rámci reforem komise zrušena a zařazena pod ministerstvo zdravotnictví.[1]

V roce 2007 byla situace následující: 35,9 % populace mělo povoleno mít pouze jedno dítě, 52,9 % mělo povoleno mít druhé dítě, pokud to první byla dívka, 9,6 % mělo povoleno mít dvě děti bez ohledu na pohlaví a pro 1,6 % (hlavně Tibeťanů) neplatil žádný limit.[2]

Současná situace[editovat | editovat zdroj]

Před rokem 2013 měly manželské páry žijící ve městech povoleno mít pouze jedno dítě, etnické menšiny a rodiče, kteří oba neměli žádné sourozence, mohli mít dvě děti a dvě děti mohlo mít také venkovské obyvatelstvo, pokud první dítě bylo dívka. Na konci roku 2013 byla politika jednoho dítěte uvolněna a dvě děti si mohou pořídit také páry, kde je alespoň jeden rodič jedináčkem.[3]

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Do konce roku 2013 zabránila podle odhadů narození 400 milionů dětí. Podle ochránců lidských práv vede politika k nuceným potratům. Číňané navíc preferují mužské potomky, vznikla tak demografická nerovnováha mezi pohlavími.[3]

Pokud mají dvě generace za sebou jen jediné dítě, to se musí postarat jak o své dva rodiče, tak o čtyři prarodiče. Pokud to z nějakého důvodu nejde, jsou často předcházející generace odsouzeny k životu v bídě. Toto se nazývá tzv. "4-2-1 problém."[4]

Dalším významným sociálním problémem je "generace malých císařů" - jedináčci jsou obvykle velmi rozmazlení. Na ně si stěžuje i čínská armáda, podle ní jsou "vojáci z generace jedináčků zbabělci bez špetky bojovného ducha." Jedináčci přitom tvoří celkem 70% jejích vojáků.[5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Tři sta milionů potratů, taková je bilance čínské politiky jednoho dítěte
  2. Callick, Rowan."China relaxes its one-child policy", 24 January 2007. 
  3. a b http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/256194-cina-zrusila-politiku-jednoho-ditete-i-pracovni-tabory/
  4. Young Chinese couples face pressure from "4-2-1" family structure
  5. Čínská armáda je plná zbabělců. Kvůli politice jednoho dítěte ji tvoří zhýčkaní jedináčci