Police (okres Třebíč)
| Police | |
|---|---|
 Centrum Police s památníkem Františka Xaveriuse | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | obec |
| Pověřená obec | Jemnice |
| Obec s rozšířenou působností | Moravské Budějovice (správní obvod) |
| Okres | Třebíč |
| Kraj | Vysočina |
| Historická země | Morava |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 48°57′56″ s. š., 15°37′49″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 325 (2023)[1] |
| Rozloha | 5,95 km²[2] |
| Katastrální území | Police u Jemnice |
| Nadmořská výška | 445 m n. m. |
| PSČ | 675 34 |
| Počet domů | 183 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 1 |
| Počet k. ú. | 1 |
| Počet ZSJ | 1 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu | Police 1 675 34 Police u Jemnice police.ou@quick.cz |
| Starosta | Karel Vondráček |
| Oficiální web: www | |
  Police | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 591394 |
| Kód části obce | 125288 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Police (německy Pullitz, dříve též Politz, Policz, Policze, Polocze, Puhlitz a Pulice[4]) je obec v okrese Třebíč, asi 6 km jihovýchodně od města Jemnice. Žije zde 325[1] obyvatel. Je to nejjižnější obec kraje Vysočina.[5]
Policí prochází silnice z Jemnice do Vysočan a silnice z Dančovic do Kostníků.[4]
Sousedními obcemi sídla jsou Lubnice, Bačkovice, Radotice, Kostníky a Jiratice.
Název[editovat | editovat zdroj]
Jako jméno vsi slouží obecné police ve starším významu "otevřený a rovný, výše položený terén".[6] Židovský název obce v hebrejštině zní פוליץ.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Nejstarší písemná zmínka o Polici se traduje k roku 1020, kdy měl mít ves v držení zprvu zámožný majitel, později se oddávající loupežím a vykrádání kostelů, za což jej měl Konrád, kníže znojemského údělu, uvěznit. Kolem roku 1037 se do oblasti dnešní Police umísťuje i klášter jeptišek, který měl být podle vyprávění za bratrovražedných bojů v knížecí rodině vyloupen, přičemž se jeptišky zachránily skrze podzemní chodbu útěkem do Bítova.[7] V roce 1052 se nacházela jistá ves Pulin mezi dalšími obcemi na Znojemsku, kterými kníže Břetislav obdaroval kostel ve Staré Boleslavi.[8] Podle historika Jiřího Kacetla tvořila Police v raném středověku hospodářské zázemí bítovského hradu a od 1. poloviny 14. století ji vlastnilo několik vladyků v příbuzenském stavu.[pozn. 1]
Police ve středověku[editovat | editovat zdroj]
První věrohodná písemná zmínka o obci pochází z roku 1343, kdy se po Polici psal Nevhlas (Neblas, Newhlas, Newhlasch, Newhlasius, Newlass), vladyka z rodu erbu tří lupenů či makovic, kdy ručil při prodeji vsi Havraníky louckému klášteru.[9] Členové z tohoto rodu se psali po Brtnice (Dlouhé Brtnici), Lesonicích na Moravskobudějovicku, Polici, Menharticích či Oponešicích. V roce 1348 se připomíná Nevhlas z Lesonic, později pak pět bratrů pět (z Lesonic): Ješek Schössel, Nevhlas (Neplach), Racek či Lanclin, Tvoch a Markvart. Jejich sestrou byla Mudla, manželka Holáče z Držkrajic. V roce 1349 se po Polici psal jejich příbuzný vladyka Filip s bratrem Heršem (či Hrzkem), farářem ze Stonařova, taktéž erbu tří makovic, kdy se oba domluvili na společné držbě majetku.[9]
Filip z Police[editovat | editovat zdroj]
V roce 1351 je v pramenech uváděn Filip z Police,[4] jehož pečeť nesla taktéž znak tří makovic.[10] Filip v tomto roce zakoupil na Hrotovicku dvůr a čtyři podsedky v Dolních Dubňanech, v roce 1355 ves Luka u Jemnice a její další část obdržel v roce 1358. Filipovou manželkou byla Eliška z Pálovic, která byla v roce 1360 již vdovou.[11] V roce 1368 je zmiňován jeho syn Petr, v roce 1378 dcera Dorota, manželka Bohuše z Bělčovic a roku 1385 dcera Anežka, manželka Viléma z Lechovic.[12] Vdova Eliška z Pálovic se podruhé provdala za jemnického rychtáře Mikuláše (1360, 1365), potřetí za Předotu z Pálovic.[13] Manželkou syna Petra byla Kateřina, která od něj v roce 1385 obdržela na dvoře v Pálovicích 160 kop.[14] První Lanclinovou manželkou byla Anežka z Dyjic (zmíněna roku 1358) a v roce 1368 je uváděna jeho druhá choť Anna z Horky. Lanclin jí tehdy s bratrem Ješkem (Schössel) přenesl věno na ves Zhořec, na kterém se v roce 1368 spolčila s Filipovým synem Petrem z Police.[9]
Aleš z Police[editovat | editovat zdroj]
Po Polici se psal v roce 1358 dále Aleš, farář z Plavče a snad bratr či jinak příbuzný Filipa z Police. Roku 1356 koupil od Filipa z Louček (z rozrodu Ranožírovců) hrad s dvěma poplužími, kostelním poddacím a dvěma lány v Dolní Plavči, kde své manželce Johance zapsal věno. Po jeho smrti se stal poručníkem jeho dědiců Nevhlas z Oponešic. Dcerou Aleše z Police byla pravděpodobně Anežka z Police, připomínaná roku 1356 jako manželka Šimona z Nové Vsi (nyní Nové Sady). Aleš měl také syna Odolena, který se zprvu psal po Polici, později po Plavči. V roce 1365 nechala Johanka, vdova po Alšovi z Police, vymazat své věno na Plavči a podruhé se provdala za Markvarta ze Šenkenberka (Šenkenberk, zřícenina u obce Šumná).[15][16][4]
Hrzek, farář ze Stonařova[editovat | editovat zdroj]
Po Filipově smrti zdědil jeho majetek bratr Hrzek (Herš). V roce 1358 obdržel od šlechtice Hostěje ze Slavíkovic spolu s Hostějovými dcerami Budkou a Eliškou dvůr s příslušenstvím ve Slavíkovicích a ve stejném roce odprodal své zboží v Polici svému příbuznému Tvochovi z Police.[17] Mikuláši, rychtáři z Jemnice, a jeho ženě Elišce (znovu provdané vdově po Filipovi z Police) nechal v roce 1360 zapsat na Polici a Loučce 100 hřiven pravého věna.[18] Téhož roku Hrzek odprodal za 300 hřiven část majetku po svém bratru Filipovi ve vsi Louka, Sedlice a Hradiště Hynkovi Tluksovi a Ješkovi z Batelova a Pacova. Při této obchodní transakci mu ručili Nevhlas z Oponešic, Ješek Schössel a Aleš z Plenkovic.[19] Nevlas z Oponešic se oženil se Sofií a vzhledem k tomu, že zemřel bezdětný, dědil po něm Jakub z Oponešic, syn Smila z Police (možná Nevlasův synovec či bratranec).[9]
Tvoch z Police[editovat | editovat zdroj]
Tvoch z Police či Brtnice, jeden z pěti výše jmenovaných bratrů, ručil v roce 1356 se svým bratrem Markvartem Filipovi z Louček při prodeji majetku v Dolní Plavči a v roce 1358 přikoupil od svého příbuzného faráře Hrzka ze Stonařova popluží v Polici. V roce 1365 zapsal své manželce Elišce na Polici věno šest hřiven příjmu a naposledy je v pramenech zmíněn v roce 1368, kdy v Polici prodal (až na tři louky) Seidlinovi z Lubnice jeden a půl lánů s mlýnem.[20][9] Jeho bratr Makrvart, se psal v roce 1355 podle vsi Bohušic u Moravských Budějovic. Jeho manželkou byla Kateřina, které v roce 1366 zapsal roční důchod v Lipňanech a v Bohušicích.[21] Markvartova dcera Anna se provdala za Hojka z Ústrašína, purkrabího na Roštejně. Markvart dceři daroval věnem celou ves Bělčovice s tvrzí, dvorem, sedmi lány a osmi podsedky. V roce 1376 protestoval proti odprodeji dědičného věna své dcery Seidlinovi a Bohušovi z Lubnice. Anna byla podruhé provdaná za Nevhlase z Biskupic. Nevlas z Lesonic, pátý z bratrů erbu tří makovic, se připomíná se svou chotí Eliškou v roce 1369.[9]
Smil z Police[editovat | editovat zdroj]
S Filipem a Hrzkem z Police byl rovněž příbuzný Smil z Police (z rozrodu Ranožírovců Oldřicha ze Želetavy). Smil je v roce 1358 připomínán jako synovec Oldřicha z Našiměřic, jehož chotí byla v té době Markéta z Našiměřic.[22] V roce 1371 prameny zmiňují jeho manželku Kateřinu ze Zahrádek,[23] neteř Peškovu / Peslinovu, které Smil zapsal na tvrzi a dvoře v Polici tři hřivny věna[24] a v roce 1379 převedl Kateřině 75 kop věna z Police na Bohušice (půl tvrze a dvora s příslušenstvím), přičemž Vilémovi Babkovi zapsal na Polici třetinu tvrze, dvora a dvě popluží, čtyři a půl lánů, devět podsedků a vše, co tu ve vsi měl.[25] Svůj majetek v Menharticích odprodal Ondřeji z Martinic a jeho synovci Benešovi.[26] Ondřej pak na Menharticích zapsal věno své manželce Kateřině (roku 1385), v roce 1392 nakonec ale tvrz a dvůr v Menharticích odprodal Albrechtu ze Slatiny, který se psal taktéž po Polici. Ve stejném roce Smil odprodal ves Chvalkovice rychtáři Martinovi z Jemnice, rytíři Jiljínovi a Beneši z Jemnice, tři části vsi Bačkovice Bohuši z Lubnice (též z Bačkovic) a jednu část Bačkovic Filipu z Lubnice (též z Mešovic).[27][9]
Smilovými dětmi byli: synové Jan a Jakub z Oponešic a dcera Geruše z Kyjovic.[28] Jan je v roce 1390 připomínán jako farář v Budči a bítovský děkan. Syn Jakoubek z Oponešic spolupečetil v roce 1407 s Mikšíkem z Plenkovic, purkrabím na Cornštejně, listinu bratří Jana a Aleše Bítovských z Lichtenburka, poručníků sirotků po Albrechtovi Cornštejnském z Lichtenburka.[29] Ve společnosti Lichtenburků je zmiňován také v roce 1414[30] a roku 1417.[31] Jakubovou první manželkou byla Dorota, sestra Ryvoly a Mikšíka (řečeného Roman), majitelů Předína a Dašovic.[32] Druhou manželkou byla Anna, dcera Strnada z Budkova. Jakub z Oponešic zemřel kolem roku 1427.[9]
Pelhřim z Police[editovat | editovat zdroj]
Z neznámého rodu (pravděpodobně rakouského) pocházel Pelhřim z Police (Pilgrim v. Pullitz), kterého v roce 1385 jeho zeť Albrecht ze Slatiny („Albrecht de Castello alias de Slatina”) určil poručníkem svých dětí a v roce 1386 zapsal Pelhřim své choti Dorotě (Dorothea v. Latein) na Polici 75 kop věna. V roce 1387 se Pelhřim a Albrecht ustanovili vzájemně poručníky svých dětí (v roce 1406 ale své poručnictví nad dětmi Albrechta předal jeho synovi Milotovi z Heršic) a v roce 1390 zapsal Pelhřim své manželce na Polici 50 kop grošů věna, načež ho Albrecht vzal na Heršicích na spolek. Ve stejném roce (1390) jej vzal na spolek v Norovicích (Urwitz, nyní Vnorovice) Filip z Lubnice a Pelhřim na oplátku na Polici. Další spolek utvořil Pelhřim na Polici, Lubnici a Norovicích v roce 1399 s Jakubem z Oponešic a Milotou z Heršic, přičemž se vzájemně stali i komisaři svých dětí. V roce 1406 vzal Pelhřima na spolek ve vsi Bělčovicích Jan z Rudolce. V roce 1409 disponoval Pelhřim dědictvím po zemřelém Filipovi z Lubnice a tento rok také prodal Heleně z Lubnice a jejímu synovi Michalovi popluží v Lubnici a půl patronátního práva k tamní kapli svatého Jiří a svaté Kateřiny, zřízené Seifridem z Hafnerluden (nyní Lubnice, rod původně z dolnorakouského Sichelbachu). V roce 1412 Pelhřim nakonec Vnorovice odprodal Mikuláši a Ondřejovi ze Zahrádek. Švagrem nevlastní matky Pelhřimovy manželky byl Martin z Radotic, syn jemnického rychtáře Mikuláše. Pelhřim patřil ke klientele Lichtenburků a zemřel roku 1427.[33][9]
Jan z Kostník[editovat | editovat zdroj]
V úzkém kontaktu k Lichtenburkům na Bítově a Cornštejně stál i další obyvatel a později majitel polické tvrze Jan z Kostník (Gößling, erbu srnčí hlavy).[34] Janovou první chotí byla Dorota, sestra Pelhřima z Police. Po její smrti se stala jeho druhou chotí Anna, dcera z prvního manželství Albrechta ze Slatiny. O její věno se soudil v roce 1407 s Kateřinou (vdovou po Albrechtu ze Slatiny) a s Eliškou z Hradce. Svými zástupci při těchto sporech ustanovil Jakoubka z Oponešic, jemnického soudce, a Pelhřima z Police, svého švagra. Jeho stejnojmenný syn Jan odprodal v roce 1437 ves Polici s tvrzí, dvěma poplužími a třemi rybníky Adamovi z Bačkovic.[9]
Police v 15. až 17. století[editovat | editovat zdroj]
Adam z Bačkovic (erbu jeleních parohů) seděl na Polici v letech 1437–1463. Jeho synové Jan (majitel v letech 1463–1466) a Hynek (majitel v letech 1466–1522) započali v 2. polovině 15. století s pozdně gotickou přestavbou tvrze. Na přelomu 15. a 16. století na Polici sídlil Adamův stejnojmenný vnuk (Adam z Bačkovic), přísedící zemského soudu v Brně, který držel mimo Police a Bačkovic také Jaroslavice (Joslowitz) a Nový Hrádek. Jeho dcera Eva se provdala v roce 1522 za svého poručníka Viléma Kunu z Kunštátu. Roku 1524 prodali „Polici s tvrzí a půltuctem okolních vesnic” panu Janovi Tavíkovskému z Tavíkovic (roku 1534 purkrabí znojemského markraběcího hradu). Jana z Tavíkovic a jeho manželku Kateřinu z Puchheimu připomínal nad příjezdovou bránou do kamene vytesaný nápis s erby pánů z Tavíkovic a Puchheimu (roku 1534). Po Janovi držel Polici Václav Tavíkovský (připomínán roku 1562 a roku 1568). Majetek zdědila jeho ovdovělá dcera Eva Tavíkovská z Tavíkovic (Valdštejnová), která v roce 1590 vše odkázala svému druhému manželovi Jiřímu Kryštofovi Teufelovi z Guntersdorfu (Georg Christoph Teufel v. Guntersdorf, † 1608).
Jiří Kryštof Teufel prodal ves Polici s tvrzí a obcemi patřícími k jeho panství Uršule Lorantové z Inky (Orsolya či Oršoja) Loránth de Inke, která byla druhou ženou Jana Čejky z Olbramovic (Wolframitz). Ten se v roce 1613 psal po Polici, Syrovicích a Bystřici.[35] Za účast na stavovském povstání byl nejprve odsouzen k smrti a nakonec k doživotnímu žaláři.[36] Uršula pocházela z uherského rodu, který získal po šlechtickém rodu Nyáryovců z Bedegu (Nyáry család bedeghi) přes sestru posledního majitele panství Jana Nyáryho a jejího manžela Mikuláše Loranta z Inky (Miklós Loránth de Inke) bzenecké panství. Zároveň byla přes uherský rod Zay von Csömör (Zay z Čemer) v přízni s pány z Puchheimu (László Zay de Csömör a Felizitas von Puecheim).[37][38][39] V roce 1625 zapsal polické panství jako dědictví své choti Elišce Zay z Čemer (Erzsébet Zay de Csömör) uherský šlechtic Benedikt Palásthy z Kosihovic či Kesejova (Benedek Palásthy et Keszihócz), pán na Slavičíně.
Police za Berchtoldů z Uherčic[editovat | editovat zdroj]
V roce 1633 přikoupil Jakub Berchtold ke svému uherčickému panství také Polici, kterou Berchtoldové drželi až do roku 1821 (Matyáš Arnošt z Berchtoldu, 1678 František Karel hrabě Berchtold, hrabata František Antonín a 1720–1786 Adam Ignác Berchtold, dcera hraběnka Marie Vilemína, 1811 buchlovická větev rodu). Jakub Berchtold ještě tentýž rok rozšířil panství o Kostníky s cihelnou a Lovčovice od hraběte Václava Kořenského z Terešova (Korzensky von Thereschau), v roce 1636 od Benedikta Palásthy o Kojetice, Hornice, Dědice a Bačkovice a v roce 1693 k panství přibyly Županovice a Dešná.[40] Polické panství sestávalo ze zámku, pivovaru, hospodářského dvora, ovčína, mlýnů, pily, ovocné zahrady a chmelnice, rybníků, vápenky a dalších obcí. Renesanční části zámku byly za Jakuba Berchtolda navýšeny o druhé patro, přibyly správní a hospodářské budovy s průjezdem. Na barokních úpravách se podílel italský barokní sochař a štukatér Baldassare Fontana. Nové dvoupatrové křídlo na jihu umožnilo lepší přístup do prostorných zahrad.[41]
Poslední majitelé[editovat | editovat zdroj]
Po Berchtoldech držel Polici hrabě August von Segur, francouzský emigrant v Uhrách, po něm synové Julio a Artur hrabata Segur. Poslední pak zámek prodal městu Znojmu (1860–1872). Max Springer koupil Polici v roce 1872, po něm Leopold hrabě Šternberk v roce 1885 a nakonec v roce 1872 Alfred Wražda z Kunvaldu (1887–1945).[42]
Na jaře roku 1925 proběhlo v rámci čsl. pozemkové reformy přídělové řízení konfiskovaného majetku Alfréda Wraždy z Kunvaldu v katastrálních obcích: Police, Kostníky, Bačkovice, Dančovice, Jiratice, Lubnice, v soudním okrese Jemnice a v politickém okrese Mor. Budějovice dvorů: Police, Kopka, Raimundský dvůr, Šimkův dvůr a Radotice. Celková výměra přídělů činila kolem 360 ha. Lhůta k podávání žádostí o příděl trvala do 18. března 1925 a informace s formuláři žádostí poskytoval přídělový komisař Státního pozemkového úřadu v Mor. Budějovicích.[43]
Po odstoupení pohraničních území v roce 1938 Alfred Vražda z Kunvaldu optoval k protektorátnímu občanství. Starostou obce byl po celou dobu války Josef Tříletý, majitel hostince (po válce prvním předsedou MNV v Polici).[44]
V roce 1945 byl velkostatek Police stařičkému baronovi Alfredovi Vraždovi z Kunvaldu na základě Benešových dekretů zkonfiskován, což se také podepsalo na celkové devastaci obytných i hospodářských budov.[45] V březnu roku 1947 navrhla okresní rolnická komise a rada ONV v M. Budějovicích Zemskému národnímu výboru v Brně parcelaci konfiskovaných lesů.
Z polického velkostatku obdržely obce: Hornice – les „Velká syrovská stráň” ve výměře 5,60 ha, Kostníky – „Rajmundský les” ve výměře 32,64 ha, Kdousov – „Rajmundský les” ve výměře 14,35 ha, Police – les „Housenec”, les „U Starého mlýna”, les „Hřebouška” v celkové výměře 22,66 ha a lesy z uherčického velkostatku o výměře 19 ha.[46] Starý a nemocný baron Wražda směl dožít ve skromných podmínkách na zámku, kde ve svých 93 letech roku 1948 zemřel. Pohřben byl v obci na obecní náklady.[47]
Do roku 1849 patřila Police do polického panství, od roku 1850 patřila do okresu Dačice, pak od roku 1896 do okresu Moravské Budějovice a od roku 1960 do okresu Třebíč.[48]
Spolky[editovat | editovat zdroj]
V roce 1887 v obci vznikl spolek Losverein Austria, v roce 1889 Dobročin a v roce 1896 byl zřízen spolek dobrovolných hasičů. V roce 1900 pak vznikl odbor Národní jednoty, v roce 1905 Čtenářský spolek a roku 1906 pobočný spolek Zemského ústředního spolku včelařského, roku 1912 vznikl Hospodářský spolek a po roce 1918 i Sokol a Orel.[4] Dne 12. dubna 1926 se v Polici konstituovalo dělnické spotřební družstvo Vzájemnost — Včela, jehož prodejna se nacházela v domku komunisty Aloise Vondráka.[49]
V roce 1949 bylo v Polici založeno JZD, to bylo roku 1961 sloučeno s JZD Jiratice a vzniklo tak JZD Doubrava. Do toho pak roku 1975 bylo sloučeno JZD Kostníky-Kdousov. Po druhé světové válce byla ve vsi kromě školy postavena též nová budova zemědělského družstva.[4]
Školství[editovat | editovat zdroj]
V roce 1869 byla založena škola, v roce 1890 byla rozšířena na dvojtřídku a roku 1911 byla rozšířena na trojtřídku. V roce 1978 byla postavena nová budova školy, kromě toho i budova mateřské školy.[4]
Židovská obec[editovat | editovat zdroj]
Židé se usadili v horní části vsi již za Adama z Bačkovic (hrabivce), kde měli svou školu i synagogu. Za pánů Berchtoldů byli Židé vykázáni do dolejší části vsi „Housence“ a od obce odděleni drátem. V židovské obci se nacházela nová synagoga a škola, do které chodili i křesťané. Židé obchodovali s obilím, střižným zbožím a penězi. Na okraji gheta se nalézal židovský hřbitov. V letech 1787 až 1848 zde žilo 22 rodin. Po zrušení omezujících židovských zákonů se Židé počali stěhovat do měst a roku 1891 byla nakonec židovská obec v Polici připojena k židovské obci v Jemnici. S úbytkem židovského obyvatelstva se započalo úřadovat od roku 1883 v českém jazyce a na památku německého úřadování si obec ponechala staré poštovní razítko „Gemeindeamt Pullitz.“[7]
Předkové Josepha Pulitzera pocházeli z Police (německy „Pulitzer“).[50]
Do roku 1849 byla Police sídlem polického panství, od roku 1850 patřila pod podkrajský úřad v Dačicích, následně od roku 1855 do roku 1868 do okresu Jemnice, pak opět do okresu Dačice a od roku 1896 do okresu Moravské Budějovice, od roku 1960 je součástí okresu Třebíč.[4]
| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 801 | 747 | 762 | 818 | 804 | 832 | 731 | 560 | 583 | 530 | 455 | 389 | 384 |
Současnost[editovat | editovat zdroj]
Obec Police v roce 2007 obdržela ocenění v soutěži Vesnice Vysočiny, konkrétně získala ocenění hnědý diplom, tj. diplom za vzorné vedení kroniky.[52] Obec Police v roce 2009 obdržela ocenění v soutěži Vesnice Vysočiny, konkrétně získala ocenění diplom za příkladnou péči o historickou zástavbu obce.[52] Obec Police v roce 2010 obdržela ocenění v soutěži Vesnice Vysočiny, konkrétně získala ocenění oranžová stuha, tj. ocenění za spolupráci obce a zemědělského subjektu.[52] V kategorii obcí v krajském kole soutěže Zlatý erb za rok 2015 obec byla oceněna za své webové stránky, v předchozím roce se v soutěži umístila druhá.[53] V roce 2015 získala obec ocenění v soutěži Vesnice Vysočiny 2015, konkrétně obdržela Cenu naděje pro živý venkov za místní spolkový život a občanskou společnost v obcích.[54] V roce 2016 získala obec ocenění v soutěži Vesnice Vysočiny 2016, konkrétně obdržela diplom za vzorné vedení obecní kroniky.[55]
V roce 2020 byl vyvyrtán nový vrt pro studnu na pitnou vodu, který bude zásobovat pitnou vodou obec Polici, zemědělské družstvo Police a obec Kostníky. Do roku 2019 stačil původní menší vrt, ale buď vlivem sucha nebo podzemním sesuvem se vydatnost snížila.[56]
V zámku v Polici bylo umístěno muzeum RAF, od roku 2020 byla uvedena i expozice o Waldemaru Matuškovi.[57] Dne 27. června téhož roku se muzeum na zámku mělo otevřít.[58]
Politika[editovat | editovat zdroj]
Volby do poslanecké sněmovny[editovat | editovat zdroj]
| 2006[59] | 2010[60] | 2013[61] | 2017[62] | 2021[63] | |
|---|---|---|---|---|---|
| 1. | ČSSD (39.53 %) | ČSSD (30.95 %) | ČSSD (25.0 %) | STAN (29.75 %) | SPOLU (29.18 %) |
| 2. | KSČM (20.93 %) | KSČM (20.0 %) | KSČM (19.89 %) | ANO (21.95 %) | ANO (22.7 %) |
| 3. | ODS (15.34 %) | VV (15.23 %) | ANO 2011 (18.87 %) | KSČM (11.7 %) | SPD (11.35 %) |
| účast | 68.57 % (216 z 315) | 69.41 % (211 z 304) | 66.44 % (196 z 295) | 71.93 % (205 z 285) | 67.64 % (186 z 275) |
Volby do krajského zastupitelstva[editovat | editovat zdroj]
| 2008[64] | 2012[65] | 2016[66] | 2020[67] | |
|---|---|---|---|---|
| 1. | ČSSD (40.41 %) | STO (45.58 %) | STO (63.8 %) | ODS+STO (35.24 %) |
| 2. | KSČM (18.49 %) | KSČM (17.64 %) | ČSSD (12.26 %) | ANO (21.31 %) |
| 3. | ODS (14.38 %) | ČSSD (16.91 %) | ANO 2011 (7.36 %) | Piráti (13.11 %) |
| účast | 47.25 % (146 z 309) | 50.17 % (145 z 291) | 56.21 % (163 z 290) | 43.97 % (124 z 282) |
Prezidentské volby[editovat | editovat zdroj]
V prvním kole prezidentských voleb v roce 2013 první místo obsadil Miloš Zeman (56 hlasů), druhé místo obsadil Jan Fischer (34 hlasů) a třetí místo obsadil Karel Schwarzenberg (34 hlasů). Volební účast byla 68.84 %, tj. 201 ze 292 oprávněných voličů. V druhém kole prezidentských voleb v roce 2013 první místo obsadil Miloš Zeman (136 hlasů) a druhé místo obsadil Karel Schwarzenberg (66 hlasů). Volební účast byla 70.00 %, tj. 203 ze 290 oprávněných voličů.[68]
V prvním kole prezidentských voleb v roce 2018 první místo obsadil Miloš Zeman (85 hlasů), druhé místo obsadil Jiří Drahoš (56 hlasů) a třetí místo obsadil Pavel Fischer (15 hlasů). Volební účast byla 68.20 %, tj. 193 ze 283 oprávněných voličů. V druhém kole prezidentských voleb v roce 2018 první místo obsadil Miloš Zeman (116 hlasů) a druhé místo obsadil Jiří Drahoš (86 hlasů). Volební účast byla 71.58 %, tj. 204 ze 285 oprávněných voličů.[69]
V prvním kole prezidentských voleb v roce 2023 první místo obsadil Andrej Babiš (75 hlasů), druhé místo obsadila Danuše Nerudová (44 hlasů) a třetí místo obsadil Petr Pavel (32 hlasů). Volební účast byla 70.45 %, tj. 186 ze 264 oprávněných voličů. V druhém kole prezidentských voleb v roce 2023 první místo obsadil Andrej Babiš (94 hlasů) a druhé místo obsadil Petr Pavel (91 hlasů). Volební účast byla 68.63 %, tj. 186 ze 271 oprávněných voličů.[70]
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
- Tvrz z roku 1371, v roce 1534 přestavěna v renesanční zámek. Roku 1636 byl zámek přestavěn do barokní podoby, kterou má dodnes.
- Synagoga v Polici z roku 1759
- Židovský hřbitov v Polici
- Pomník padlým z 23. května 1923
- Boží muka při silnici do Bačkovi v tzv. Lipách
- Socha sv. Františka Xaverského z poloviny 19. století
- Kaple v Hájku u Kostník
- Lipové stromořadí u silnice do Dančovic
Osobnosti[editovat | editovat zdroj]
- Leopold Berchtold (1863–1942), šlechtic, politik
- Gustav Heidler (1883–1930), poslanec RNS ČSR, národohospodář, právník
- Jan Heidler (1883–1923), historik a spisovatel
- Ferdinand Heidler (1881–1928), poslanec RNS ČSR, národohospodář, ministr obchodu
- Ferdinand Heidler starší (1811–1880), správce statku v Polici, politik
- Friedrich Heidler (1843–1897), poslanec Moravského zemského sněmu
- Isak Landesmann (1727–1797), filantrop a rychtář
- Drahoslav Makovička (1927–2018), scenárista
- Rudolf Málek (1919–2001), knihovník
- Hanes Reegen (1922–1952), grafik, malíř a básník
- Sigmund Stark (1863–1943), podnikatel
Spojitost s Pulitzerovou cenou[editovat | editovat zdroj]
Jméno obce je dodnes „zakódováno“ v názvu pravděpodobně nejznámější novinářské ceny světa – Pulitzerovy ceny. Tuto cenu založil novinář Joseph Pulitzer, jehož předkové zde v 17. a 18. století žili (odtud německá forma příjmení „Pulitzer“).
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- HNILIČKA, Martin. Nová zjištění o rodu Berchtoldů z Uherčic a jejich sídlech v 17. a 18. století; určení datace a funkce výzdoby zámeckých interiérů v Polici u Jemnice, s. 48-53. Památková péče na Moravě 8/2004 [online]. Národní památkový ústav. Dostupné online.
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ V roce 1343 je zmíněn Nevlas/Neblas z Police, 1349 Filip z Police a jeho bratr farář Heršík/Herso ve Stonařově (MZD 1 Brno, s. 8/505, č. 150, SEDLÁČEK, A.: Atlasy erbů a pečetí, s. 82), 1351 Filip a jeho choť ve spojení se Ctiborem z Ratibořic (MZD 1 Brno, s. 14/505, č. 24), 1355 Filip z Police ve spojení s Bohunkem z Volfířova (MZD 1 Brno, s. 25/505, č. 93), 1350–1360 bratři farář Heršík/Herso a Filip a Eliška, sestra Filipa z Kostník (MZD 1 Brno, s. 32/505), 1356 Anežka z Police s chotěm Simonem z Nové Vsi (MZD 1 Brno, s. 28/505, č. 165), 1358 Aleš s chotí Johankou (MZD 1 Brno, s. 33/505 č. 293 a 294), 1358 Twoch a farář Heršík (MZD 1 Brno, s. 37/505, č. 401), 1358 Smil z Police, vnuk Margarety z Našiměřic (MZD 1 Brno, s. 35/505, č. 339), 1360 Heršík z Police ve spojení s rychtářem Mikulášem/Niklasem z Jemnice a s jeho chotí Eliškou, dcerou Hostěje (MZD 1 Brno, s. 41/505, č. 516, CDM IX, s. 146–147, č. 201), 1365 Twoch z Police s chotí Eliškou (MZD 1 Brno, s. 61/505, č. 333), 1368 Aleš z Police ve spojení s Newhlasou z Oponešic (MZD 1 Brno, s. 63/505, č. 369), 1368 Filip z Police, Anka s chotěm Lanclinem z Brtnice a Filipův syn Petr (MZD 1 Brno, s. 73/505), 1368 Twoch z Police a Seidlin z Lubnice (MZD 1 Brno, s. 74/505, č. 25), 1371 Smil z Police s chotí Kačnou a Smilův otec Pešík ze Zahrádek (MZD 1 Brno, s. 86/505, č. 298), 1376 Anežka/Agnes v. Pullitz a její choť Wilhelm/Vilém v. Pullitz (MZD 1 Brno, s. 118/505, č. 329), 1378 Pešík/Peslin z Police, 1379 Smil z Police a Vilém Babka z Police (MZD 1 Brno, s. 141/505, č. 725), 1381 Vilém a jeho 2. choť Doubrava (MZD 1 Brno, s. 151/505, č. 907), 1385 Pešík/Peslin s chotí Kačnou (Filipovou sestrou), (bratr Agnes: MZD 1 Brno, 167/505), 1385 Smil z Police (MZD 1 Brno, s. 163/505, č. 182 a 183), 1380 Filipův syn Jan z Kostník a 1385 s chotí Dorotou (MZD 1 Brno 145/505).
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
- ↑ a b c d e f g h NEKUDA, Vladimír. Moravskobudějovicko, Jemnicko. Brno: Muzejní spolek v Brně, 1997. 863 s. S. 783–789.
- ↑ NEUWIRTHOVÁ, Eva. Obecní slavnosti patří k létu, o víkendu slavila Police [online]. Kraj Vysočina, 2014-06-30 [cit. 2015-12-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-07.
- ↑ Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku II, Praha 1980, str. 277, 278.
- ↑ a b Moravská orlice, 10.8.1879, s. 2
- ↑ Wolny, Gregor: Die Markgrafschaft Mähren topographisch, statistisch und historisch geschildert, Bd. Znainer Kreis, Herrschaft Pullitz, s. 479
- ↑ a b c d e f g h i j VOHRYZEK, Stanislav. Šlechta na jihozápadní Moravě do husitských válek. Brno, 2017 [cit. 2017-05-06]. Disertační práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Libor Jan. Dostupné online.
- ↑ CDM VIII, s. 36-37, č. 72; SEDLÁČEK, A.: Atlasy erbů a pečetí IV, s. 82, považuje erbové znamení za tři leknínové lupeny.
- ↑ ZDB I, s. 8, č. 150; ZDB II, s. 14, č. 24; ZDB III, s. 24, č. 71; ZDB III, s. 25, č. 93; ZDB III, s. 32, č. 273; o Filipově úmrtí se výslovně k roku 1360 zmiňuje CDM IX, s. 146-147, č. 201
- ↑ ZDB VI, s. 134, č. 603; ZDB V, s. 73, č. 13; ZDB VI, s. 134, č. 602; ZDB VII, s. 167, č. 306
- ↑ ZDB III, s. 41, č. 513; ZDB IV, s. 60, č. 303; s. 68, č. 454; ZDB VI, s. 134, č. 602-604; ZDB VII, s. 167, č. 306
- ↑ CDM XV, č. 286, s. 250-251; u listiny se dochovala pečeť, která dosvědčuje Petrovo rodové zařazení, viz SEDLÁČEK, A.: Atlasy erbů a pečetí IV, s. 226.
- ↑ Peřinka František Václav: Místopis Moravy. Díl VI. místopisu. Znojemský kraj. Znojemský okres, č. 76, v Brně 1904, Nákladem Musejního spolku. Ves Plaveč, s. 420
- ↑ Kolektiv autorů (Jaroslav Bartík, Lenka Běhounková, Stanislav Vohryzek, Josef Jan Kovář, Hana Poláchová, Michaela Kokojanová, Hana Nohálová): Polykulturní lokalita Hradiště u Louky – Nový archeologický a historický model, časopis Přehled výzkumů 57-2, časopis Archeologického ústavu Akademie věd České republiky v Brně, Brno 2016, s. 80-83
- ↑ MZD 1 Brno, s. 37/505, č. 401
- ↑ Stanislav Vohryzek: Dějiny panství Stonařov do roku 1530, s. 53-54, ZDB III, s. 41, č. 516
- ↑ Stanislav Vohryzek: Dějiny panství Stonařov do roku 1530, s. 54
- ↑ MZD 1 Brno, s. 74/505, č. 25
- ↑ ZDB IV, s. 66, č. 420
- ↑ ZDB III, s. 35, č. 339
- ↑ FABIÁN, Petr. Police [online]. Hrady-zriceniny.cz [cit. 2021-05-22]. Dostupné online.
- ↑ ZDB V, s. 86, č. 298
- ↑ ZDB VI, s. 141, č. 721-722; ZDB VI, s. 141, č. 725.
- ↑ ZDB VI, s. 141, č. 738
- ↑ ZDB VII, s. 162, č. 180; ZDB VII, s. 163, č. 182
- ↑ LCS II, č. 1311, s. 304
- ↑ Petr Elbel: Kapitoly z dějin katolické církevní správy na Moravě v době husitské (1408–1457). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2008. CDM XIII, s. 503-504, č. 467.
- ↑ Petr Elbel: Kapitoly z dějin katolické církevní správy na Moravě v době husitské (1408–1457). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2008. Půhon Petruše z Budče roku 1414, LCS II.1, s. 304, č. 1311.
- ↑ Petr Elbel: Kapitoly z dějin katolické církevní správy na Moravě v době husitské (1408–1457). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2008. LCS III.1, s. 3-4, č. 3. Opis listiny v MZA Brno, fond G 2 – Nová sbírka, sign. 63/3.
- ↑ ZDB VI, s. 123, č. 432; HOSÁK, L.: Historický místopis, s. 54. ZDB VIII, s. 231, č. 281-282.
- ↑ CDM XI, s. 544-545, č. 636; CDM XIII, s. 55-57, č. 53, ZDB VII, s. 169, č. 352; s. 174, č. 434; s. 180, č. 539; s. 189, č. 715; s. 190, č. 717; ZDB VIII, s. 231, č. 269; s. 239, č. 420; s. 250, č. 597; ZDB IX, s. 263, č. 185-186; s. 266, č. 217; ZDB X, s. 281, č. 6; s. 282, č. 12.
- ↑ Petr Elbel: Kapitoly z dějin katolické církevní správy na Moravě v době husitské (1408–1457). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2008. SOkA Třebíč, fond AM Jaroměřice, listina č. 2.
- ↑ Landtafel Brünn XXIX, 24, Gerichtliche Vorladungsbücher (Půhoň) Brunn XXXVI, 1, XXXVIII, 211, Hosák, s. 173
- ↑ Josef Pilnáček: Staromoravští rodové, Band 1, s. 272
- ↑ Majitelé bzeneckého panství na - www.starybzenec.cz
- ↑ Genealogie rodu - Zay von Csömör
- ↑ Genealogie rodu - Nyáry de Bedegh
- ↑ Wolny, Gregor: Die Markgrafschaft Mähren: Bd. Znainer Kreis, Herrschaft Pullitz, s. 480
- ↑ Wolny, Gregor: Die Markgrafschaft Mähren topographisch, statistisch und historisch geschildert, Bd. Znainer Kreis, Herrschaft Pullitz, s. 482
- ↑ Historie polického panství
- ↑ Venkov, orgán agrární strany, 5. března 1925, příloha: Venkov. 55. Národní hospodář, s. 7
- ↑ Moravská orlice, 7.4.1940, s. 14
- ↑ Kacetl, Jiří - Lazárek, Petr - Molík, David: Hrady a zámky moravsko-rakouského Podyjí slovem / Burgen und Schlösser des österreichisch-mährischen Thayatals in Wort. Vyd. 1. Znojmo: Jihomoravské muzeum ve Znojmě ve spolupráci s Městským muzeem v Recu, 2013. ISBN 978-80-86974-12-5. Online zde: Hrady a zámky moravsko-rakouského Podyjí
- ↑ Naše Demokracie, 14.03.1947, s. 4-5
- ↑ Wraždové dostali příjmení za trest. Na zámku v Polici vymřeli po meči. iDNES.cz [online]. Dostupné online.
- ↑ ŠTARHA, Ivan. Historický lexikon obcí jižní, jihozápadní a jihovýchodní Moravy 1850-2009. Brno: Moravský zemský archiv v Brně, 2010. 383 s. ISBN 978-80-86931-59-3. S. 237.
- ↑ Jiskra: týdeník komunistické strany třebíčského kraje. Třebíč: KV KSČ, 30.3.1956, [12](26).
- ↑ Archivovaná kopie. www.ztis.cz [online]. [cit. 2017-01-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-10.
- ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.). ISBN 80-250-1311-1. S. 590–591.
- ↑ a b c Kraj Vysočina. Kraj Vysočina - přehled oceněných obcí [online]. Kraj Vysočina, 2014-07-01 [cit. 2016-08-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-18.
- ↑ VONDRÁK, František. Nejlepší web má Police a průmyslová škola [online]. Třebíčský deník, 2016-03-13 [cit. 2016-03-13]. Dostupné online.
- ↑ SVATOŠOVÁ, Jitka. Vesnicí roku 2015 Kraje Vysočina je MARTÍNKOV [online]. Kraj Vysočina, 2015-05-27, rev. 2015-05-27 [cit. 2016-05-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-24.
- ↑ SVATOŠOVÁ, Jitka. Vesnicí roku Kraje Vysočina je LÍPA [online]. Kraj Vysočina, 2016-05-30, rev. 2016-05-30 [cit. 2016-05-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-24.
- ↑ JAKUBCOVÁ, Hana. OBRAZEM: Stroj vrtá 100 metrů do hloubky. Voda kvůli němu nezdraží. Třebíčský deník. 2020-02-02. Dostupné online [cit. 2020-02-06].
- ↑ Polický zámek plánuje i muzeum Waldemara Matušky | ČeskéNoviny.cz. www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2020-06-29]. Dostupné online.
- ↑ ČTK. Jediné muzeum na světě? Zámek v Polici chce nabídnout Waldemara Matušku. Třebíčský deník. 2020-06-02. Dostupné online [cit. 2020-06-29].
- ↑ Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2006 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-15]. Dostupné online.
- ↑ Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2010 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-15]. Dostupné online.
- ↑ Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2013 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-15]. Dostupné online.
- ↑ Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2017 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-15]. Dostupné online.
- ↑ Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2021 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-15]. Dostupné online.
- ↑ Volby do zastupitelstev krajů v Česku v roce 2008 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-15]. Dostupné online.
- ↑ Volby do zastupitelstev krajů v Česku v roce 2012 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-15]. Dostupné online.
- ↑ Volby do zastupitelstev krajů v Česku v roce 2016 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-15]. Dostupné online.
- ↑ Volby do zastupitelstev krajů v Česku v roce 2020 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-15]. Dostupné online.
- ↑ Volby prezidenta České republiky v roce 2013 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-15]. Dostupné online.
- ↑ Volby prezidenta České republiky v roce 2018 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-15]. Dostupné online.
- ↑ Volby prezidenta České republiky v roce 2023 [online]. ČSÚ [cit. 2023-02-15]. Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Police na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Police (obec) v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Police v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
