Polské vzdušné síly ve Velké Británii (polskyPolskie Siły Powietrzne, zkráceně nazývány PSP), de facto po část války Polští letci RAF, avšak ne po válku celou, jelikož v jejím průběhu postupně přešli pod polské velení. Některé zdroje uvádí účast 145 polských stíhacích pilotů, kteří sloužili v Royal Air Force během Bitvy o Británii, což je po samotných Britech nejvíc nasazených pilotů.[1] Koncem války bylo již polského leteckého personálu v Británii na 19400.[2]
Po prohrané zářijové kampani se polský letecký i pozemní personál uchýlil do Francie a Velké Británie. Díky smlouvám s francouzskou vládou se na půdě této země rychle zformovaly polské vojenské jednotky, z nichž část byla jednotkami leteckými. Ve Velké Británii formování jednotek nebylo tak jednoduché z ohledu na britský právní systém. Největší překážkou bylo uznání suverénnosti ozbrojených sil jiného státu na jejím území. Zpočátku měly v Británii polské jednotky povoleno pouze začlenit své piloty do britských perutí pod výhradně britským velením. V první části Bitvy o Británii, v srpnu 1940, bylo rozhodnuto do akce v rámci 65. východoindické perutě zapojit dva z desítky vyškolených pilotů. Byli jimi Franciszek Gruszka a Władysław Szulkowski.
22. srpna1940 byl podepsán základní dokument o začlenění pilotů. Následně 11. června 1940 (po evakuaci Dunkerku) bylo podepsáno jeho první rozšíření. Britská strana povolila vytvoření dvou bombardovacích perutí a výcvikového střediska pro jejich letce. Tito letci, kteří podléhali britskému právu a britským vojenským předpisům, měli povinnost skládat dvě přísahy (polskou a britskou) a nosili britské vojenské hodnosti na rukávech uniforem. Na letištích podle této smlouvy mohla být vyvěšena pouze polská letecká vlajka a to níže, než byla letecká vlajka RAF.
Vlivem přílivu dalších polských dobrovolníků do Anglie bylo nutné podepsat další smlouvu. Ta byla dojednána 5. srpna 1940. Byla v ní mimo jiné přiznána suverénnost Polských vojsk, jejichž součástí byly Polské vzdušné síly – PSP. Letci měli dle této smlouvy skládat pouze jednu vojenskou přísahu. Bylo rozhodnuto o založení čtyř bombardovacích perutí, dvou perutí stíhacích a jedné podpůrné ve spojení s pozemní armádou. Bylo spekulováno i o možnosti vytvoření dalších třech stíhacích perutí v případě potřeby. Smlouva upravovala i vyvěšování polských vlajek a to tak, že mohly být umisťovány vedle vlajek britských. Polští piloti mohli nosit i polské hodnosti a to na výložkách. Důležitou součástí smlouvy bylo vytvoření takzvaného Inspektorátu PSP, jehož inspektor měl spolupracovat s britským ministerstvem letectva v oblasti administrativy polského personálu. Polské letecké jednotky měly dle této smlouvy nadále podléhat britskému velení.
6. duben1944 byl dnem podepsání třetí smlouvy, díky níž polské letectvo přešlo pod výhradní polské velení a začal být uplatňován polský vojenský řád. Inspektorát PSP byl tehdy přejmenován na Velitelství PSP.
Vojáci Polských vzdušných sil nosili ocelově modré uniformy RAF s polskými knoflíky. Krom toho nosili zlatá označení polských hodností na výložkách a britské modročerné na rukávech a náramenících plášťů. Řadoví vojáci nosili železné emblémy vzorované podle polských leteckých emblémů z roku 1936. Důstojníci pak měli tyto emblémy stříbrně vyšívané a k tomu zlatá husarská křídla na černém podkladě. K polní uniformě piloti nosili mnohobarevné šály.[3] Všichni polští příslušníci letectva nosili na náramenících vyšitý modrý nápis "POLAND"[4]. Letci krom toho dostávali typickou koženou bundu RAF.
Standartu, která vyobrazuje Ostrobramskou madonu se slovy "Miłość żąda ofiary" (česky: Láska si žádá oběti), navrhl koncem roku 1939 jeden z polských stíhacích pilotů ve Francii. Další pilot pak využil svých odbojových kontaktů a zorganizoval její vyrobení v okupovaném Vilniusu. Damašek pro ní byl spolu s nitěmi obstarán v Berlíně, odkud celou zásilku diplomaté neutrálních států převezli do Vilniusu. Standarta tam byla dokončena v červnu 1940. Japonský konzul ve Vilniusu (de iure neutrálním vůči Japonsku) pak zaslal standartu diplomatickou poštou do Londýna na jaře 1941. V červnu téhož roku byla standarta generálem Władysławem Sikorským předána 300. bombardovací peruti.
Z rozkazu generála Sikorského měla být standarta předávána dalším polským divizím, dokud jí nebude možné převézt do svobodné vlasti. Tak se stalo až v roce 1991, kdy ji přivezla skupina polských pilotů PSP ve výslužbě a několik důstojníků RAF. Momentálně se standarta nachází na čestném místě v DęblinskéŠkole orlat.
(19. července1940 – 8. května1945, nezahrnuje Polský stíhací sbor a individuální polské stíhací piloty v jednotkách RAF a USAAF)
Coastal Command, Bomber Command, Fighter Command, Transport Command, Jednotky speciálního určení
↑Number of participants from the Battle of Britain Monument [online]. Bbm.org.uk, 1940-10-31 [cit. 2011-06-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-08-22.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑WWII Behind Closed Doors: Stalin, the Nazis and the West . In Depth . Fighting with the Allies [online]. PBS [cit. 2011-06-07]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Zdzisław Żygulski jun: Polski mundur wojskowy. s. 134.Je zde použita šablona {{Cytuj książkę}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Izydor Koliński: Regularne Jednotky Wojska Polskiego (lotnictwo). s. 297.Je zde použita šablona {{Cytuj książkę}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
ŻYGULSKI JUN, Zdzisław; WIELECKI, Henryk. Polski mundur wojskowy. Krakov: Krajowa Agencja Wydawnicza ISBN83-03-01483-8. (polsky)
KOLIŃSKI, Izydor. Regularne Jednotky Wojska Polskiego (lotnictwo). Formowanie, działania bojowe, organizacja i uzbrojenie, metryki jednostek lotniczych. Krótki informator historyczny o Wojsku Polskim w latach II wojny światowej. Cz. 9. Varšava: [s.n.] (polsky)
