Poklad ze Slezské Středy
Poklad ze Slezské Středy, polsky Skarb średzki, je název souboru středověkých klenotů a mincí nalezených v letech 1985 a 1988 během stavebních prací ve sklepě domu v historickém centru polského města Slezská Středa (polsky Środa Śląska, německy Neumarkt). Vysoká umělecká a i řemeslná úroveň zpracování předmětů naznačuje, že korunní poklad původně patřil jednomu z předních evropských aristokratických rodů, nejspíše Lucemburkům.[1] Známá část pokladu obsahuje (po vyloučení pozdějších přimísených artefaktů) soubor zlatých a stříbrných mincí a 11 středověkých zlatnických předmětů: ženskou segmentovou korunu z počátku 14. století, sponu s kamejí ze 13. století, dva páry záušnic, jeden náramek, tři prsteny a část zlatého pásu.[2]
Původ pokladu[editovat | editovat zdroj]
Poklad byl nalezen při rekonstrukci sklepa domu v letech 1985 a 1988, na území bývalé středečské židovské čtvrti, je proto pravděpodobné, že poklad byl v majetku nějakého člena či členů zdejší židovské komunity. Podle nalezených mincí lze uschování pokladu datovat od konce 13. století do poloviny 14. století. Poklad byl zřejmě ukryt kvůli obavám z pogromů, které doprovázely tehdejší morovou epidemii. V roce 1349 proběhl pogrom v nedaleké Vratislavi a samotná židovská obec ve Slezské Středě byla vyvražděna a rozptýlena v roce 1362). V nejisté době pogromů v letech 1348–1350 bylo uschováno mnoho židovských cenností po celé střední Evropě. Je možné, že poklad u Židů ve Slezské Středě zastavil římský a český král Karel IV. Je doloženo, že si Karel IV. v roce 1348 prostřednictvím svého kancléře Jana ze Středy půjčil vysoké sumy peněz u místního Žida Mošeho. Není vyloučeno, že to byl právě Moše, u něhož Karel IV. poklad zastavil a který jej ukryl před hrozícím rabováním.[2]
Obsah[editovat | editovat zdroj]
Nejvýznamnější součástí pokladu je zlatá ženská (panovnická) koruna, sestavená ze 13 lamel se střídajícími se heraldickými figurkami orlů či orlic na vrcholech mezi šišticemi, zdobená drahokamy, perlami a smaltovanými trojlístky. Určit, které královně původně patřila, je problematické. Chybí totiž jejich portréty. Nejčastěji se jako její původní majitelky uvádějí české královny Guta Habsburská, Eliška Rejčka[3], Eliška Přemyslovna nebo Blanka z Valois.[2]. Dále do pokladu patří kruhová dámská spona s drahokamy a chalcedonovou kamejí v podobě orla, zlatý náramek s tepanými orly, dva páry zlatých lunetových záušnic (jeden je zdobený emailem a druhý filigránem a drahokamy) a tři prsteny. Fragment zlatého pásku s tepanými rozvilinami může pocházet z dámského opasku nebo z čelenky, matrice ornamentu na něm pocházejí pravděpodobně z téže dílny, která zhotovila Strahovské plenáře a pohřební žezlo krále Přemysla Otakara II..
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Královský sňatek. Eliška Přemyslovna a Jan Lucemburský - 1310. Průvodce dobou.. Praha: Gallery, 2010. 44-49 s. ISBN 9788086990675. S. 91.
- ↑ a b c WITECKI, Jacek. Poklad ze Slezské Středy: Okolnosti nálezu a představení pokladu. In: BENEŠOVSKÁ, Klára. Královský sňatek. Eliška Přemyslovna a Jan Lucemburský - 1310. Praha: Gallery, 2010. ISBN 9788086990552. S. 552–555.
- ↑ Dana Stehlíková: Poklad ze Slezské Středy, in: Bobková L.-Šmahel, F. a kolektiv:Lucemburkové : česká koruna uprostřed Evropy. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Poklad ze Slezské Středy na Wikimedia Commons - Český rozhlas Plus: [1]
- Praha: Koruna českých královen se vrátila po šesti stoletích zpět do Čech. Článek o od Petera Kováče o koruně ze Slezské středy na webu Stavitelé katedrál.
