Pojízdná prodejna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pojízdná prodejna mléka v Chabarovsku v Rusku
Pojízdná prodejna Jednoty Třešť

Pojízdná prodejna je typicky motorové vozidlo, ve středoevropských podmínkách postavené zpravidla na bázi autobusu, skříňového nákladního automobilu nebo dodávkového automobilu, které zajišťuje prodej základního spotřebního sortimentu (potraviny, smíšené zboží) pravidelným objížděním míst, kde není stálá prodejna. Zákazníci vstupují do vozidla, které může být uzpůsobeno buď pro pultový nebo pro samoobslužný prodej. Vozidlo může být uzpůsobeno i pro prodej z okénka (pak zákazník nevstupuje do vozidla), případně, jde-li o menší vozidlo, může i prodavač obsluhovat zákazníka zevně vozidla. Zejména v asijských zemích jsou rozšířené i pojízdné prodejní stánky, z nichž mnohé jsou sestrojeny na bázi speciálního jízdního kola.

Stanoviště pojízdné prodejny bývá vyznačeno a vybaveno informací o dnech a době prodeje, která obvykle bývá jednou či vícekrát týdně, vždy jen po dobu řádově jedné či několika hodin.

Princip pojízdného prodeje se podle tržní situace používá i pro prodej speciálního sortimentu (propanbutanové bomby, zmrzlina, mlékárenské, pekařské nebo masné výrobky, jízdenky a místenky a jiné) nebo bývají podobným způsobem poskytovány některé služby (pojízdná veřejná knihovna neboli tzv. "bibliobus", pojízdná čistírna oděvů nebo peří, pojízdná zdravotní ordinace, sběrna druhotných surovin nebo jiná výkupna atd.).

Pojízdné prodejny v Česku

Pojízdná prodejna pečiva v Kralupech nad Vltavou
Pojízdný obchod s mraženými výrobky Family Frost u Štěchovic

Pojízdné prodejny v Československu byly masově zaváděny koncem 50. let 20. století.[1] Marek Junek, vedoucí sekce novodobých dějin Národního muzea v Praze, tvrdí, že první pojízdné prodejny provozoval Československý svaz spotřebních družstev a objevily se v roce 1959. Vznik tohoto fenoménu vysvětluje zánikem soukromého hospodaření a tím i soběstačnosti rolnických rodin.[2] V roce 1976 bylo pojízdných prodejen v Československu kolem 700, v 70. a 80. letech kromě odlehlého venkova zajížděly i do rekreačních oblastí.[1][2] V Česku pojízdné prodejny za socialismu zajišťovalo například družstvo Jednota.

Většina družstev Jednota ukončila provoz pojízdných prodejen krátce po roce 1989, protože prodejny přestal dotovat stát. Například Jednota Český Těšín prodala své dvě pojízdné prodejny již v roce 1990.[3] Někde však v této činnosti družstva nebo živnostníci pokračují dosud, často za finanční podpory obcí, protože zánik postihl i mnoho stálých prodejen v malých vesnicích. V roce 2008 pojízdné prodejny smíšeného zboží provozuje v Česku několik desítek soukromníků.[1][2]

V Moravskoslezském kraji zajíždí pojízdná prodejna smíšeného zboží spotřebního družstva Jednota Frýdek-Místek dvakrát týdně do osad obcí Bílá (okres Frýdek-Místek), Baška (okres Frýdek-Místek), Staré Hamry a Malenovice, dostává na tuto činnost i dotace od obcí, například Staré Hamry doplácejí 50 000 Kč ročně. Družstvo jezdí s upraveným autobusem LIAZ z 80. let.[3] Asi 50 vesnic v okrese Havlíčkův Brod v okolí Havlíčkova Brodu, Přibyslavi a Chotěboře obsluhuje pojízdnou prodejnou Zbyněk Mrkvička. Do roku 2006 používal upravený autobus, pak upravený skříňový automobil Avia. [4] [5] Vesnice v okolí Semil objíždějí s prodejnou manželé Mařatkovi.[1] V Dačicích působí dvě pojízdné prodejny, provozují je Zdeňka Kuchtová (objíždí 8 míst) a Jindřich Nypl (objíždí 12–14 vesnic denně).[2] Václav Pinkas ze Sušice objížděl začátkem roku 2006 asi 52 vesnic na Šumavě a v Podšumaví, celkem asi 250 zákazníkům, převážně důchodového věku. Působí od roku 1998. Na Klatovsku působí kromě něj ještě další dvě pojízdné prodejny, v 80. letech jich bylo desetkrát více. [6] Pojízdné prodejny fungují i v jiných oblastech, zajíždějí například do Něžovic v okrese Písek, Skalice v Nečíně na Příbramsku, Ctiboře u Vlašimi, Červené Třemešné v okrese Jičín, Popic[7] v okrese Břeclav, do tří osad obce Nasavrky[8] a mnohde jinde.

V Česku od roku 1993 působí firma Family Frost, která více než 200 prodejními velkými dodávkovými vozidly charakteristické žluté barvy rozváží zejména mražené krémy a jiné hlubokozmrazené potraviny ve větších baleních po celém území republiky. Příjezd na stanoviště oznamuje charakteristickou hlasitou znělkou.

Městská knihovna v Praze provozuje pojízdnou knihovnu, tzv. bibliobus. Dvakrát týdně například nahrazuje knihovnu v Karlíně, kterou zničila povodeň v roce 2002.[2]

Legislativní podmínky

Podle českého živnostenského zákona se i pojízdná prodejna nebo obdobné zařízení považuje za provozovnu. Musí být trvale a zvenčí viditelně označena obchodní firmou (názvem právnické osoby) nebo jménem a příjmením podnikatele a identifikačním číslem (IČO). Dále musí být označena údajem o místě podnikání nebo sídle podnikatele a jménem a příjmením osoby odpovědné za činnost provozovny.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d Pojízdná prodejna aneb supermarket na kolečkách, Český rozhlas 2, Otazníky, 3. 3. 2008 21:05
  2. ↑ a b c d e [Simona Škodáková: Obchod na kolečkách, týdeník Květy, č. 48/2006]
  3. ↑ a b Pojízdná prodejna na severu Moravy zajíždí jen do beskydských vsí, Morava24, 25. 2. 2005, ČTK
  4. ↑ Milan Kopecký: Pojízdná prodejna mizí z venkova Vysočiny, 7. 6. 2007, Vysočina-news
  5. ↑ Hana Tonarová: I v době supermarketů jezdí po vsích pojízdná prodejna. Havlíčkobrodský deník, 23. 7. 2007
  6. ↑ Pojízdná prodejna zaváží šumavské obce, region Plzeň.cz, 1. 1. 2006, 16:27
  7. ↑ Proč město nedotuje prodejnu v Popicích, Znojemsko.cz 18. 1. 2008: pojízdná prodejna pečiva zajíždí do Popic třikrát týdně
  8. ↑ Statistické údaje – Nasavrky, pojízdná prodejna zajíždí s příspěvkem obce do osad Drahotice, Nová Ves a Ochoz

Související články

Literatura

  • Jan Neumann, Autobus Škoda 706 RTO, GRADA 2011, ISBN 978-80-247-3437-8
  • HINČICA, Libor. Den s pojízdnou prodejnou. Československý dopravák. 2012, čís. 4, s. 22–30. 

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Pojízdná_prodejna&oldid=16436810“