Pohanství v pozdní antice
Pohanství v pozdní antice (někdy méně přesně též pozdně antické náboženství) je konvenční novodobé označení pro pestrý a nejednotný soubor náboženských či filosoficko-náboženských nekřesťanských (tj. pohanských) představ a systémů v oblasti tradiční řecko-římské kultury v době, kdy se po vydání Ediktu milánského začaly střetávat s křesťanstvím jako rovnoprávným náboženstvím. Zahrnuje širokou škálu kultů, filosofických škol a mysterií nejrůznějšího stáří i původu. Jejich společným znakem bylo to, že byly akceptovanou součástí antické kultury (zpravidla proto tedy nezahrnuje např. značně svébytné a antické společnosti vždy poněkud cizí egyptské náboženství) a současně že šlo o proudy mimokřesťanské, takže se křesťanství vůči nim v důsledku svého exkluzivního monoteismu negativně vymezovalo.
Obsah |
Vývoj náboženství [editovat]
Přestože Edikt milánský nebyl namířen proti pohanství, ale pouze legalizoval existenci křesťanství, „římský stát, v jehož čele od Constantinovy doby stáli císaři hlásící se ke křesťanství, zůstával v zásadě loajální k potřebám a zájmům církve,“[1] což postupně vedlo k mocenské a posléze i početní převaze křesťanů na důležitých místech v říši.
Počínaje 3. stoletím se navíc ve východní části říše začaly objevovat cílené útoky křesťanských jednotlivců, skupin a davů proti pohanům.[2] Pohanská strana vůči tomuto vývoji zaujala spíše defenzivní postoj a usilovala o obranu tradiční antické kultury jako celku.[3]
Pokusy o obnovu původních kultů [editovat]
Císař Julianus (361–363) se pokusil zvrátit rostoucí vliv křesťanství (nikoliv za cenu nového pronásledování) a sepsal i několik spisů a dopisů kritizujících křesťanství (např. Contra Galileos), ale po jeho brzké smrti byla většina jeho nařízení zase zrušena. A podobně i rétor Flavius Eugenius, který byl prohlášen Arbogastem za císaře, ale který sám vystupoval jen jako podřízený vládce Theodosia. Za svého úřadování podporoval k nelibosti křesťanů původní kulty. Theodosius jej ale odmítl uznat a jakožto uzurpátora ho nakonec vojensky porazil.
Pohanství se tak ocitalo pod silným tlakem císařské legislativy, které vyvrcholilo zákazy pohanství.
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ BURIAN, Jan. Římské impérium : vrchol a proměny antické civilizace. 2., doplněné vyd. Praha : Svoboda-Libertas, 1997. 237 s. ISBN 80-205-0536-9. s. 167.
- ↑ MAC MULLEN, Ramsay. Christianity and paganism in the fourth to eighth centuries. New Haven, Conn. – London : Yale University Press, 1997. 282 s. ISBN 0300071485. s. 33.
- ↑ PUTNA, Martin C. Svět posladních římských pohanů v zrcadle Macrobiových Saturnálií. In MACROBIUS. Saturnálie. Praha : Herrmann & synové, 2002. ISBN neuvedeno. s. 7n.
Literatura [editovat]
- ČEŠKA, Josef. Zánik antického světa. Praha : Vyšehrad, 2000. 277 s. ISBN 80-7021-386-8.
- DODDS, Eric Robertson. Pohané a křesťané ve věku úzkosti. Překlad Martin Pokorný. Praha : Petr Rezek, 1997. 179 s. ISBN 80-86027-08-2.
