Podsvětí
Podsvětí (říše mrtvých) je v náboženských či mytologických představách sídlo duší zemřelých, někdy bezútěšné místo posmrtného života, ze kterého není zpravidla návratu. Nachází se obvykle na západě (symbolická souvislost se západem slunce) nebo v podzemí. Vstup do podsvětí bývá spojován s posmrtným soudem zemřelých, vykonávaným bohy nebo soudci k tomu povolanými. V pozdějších náboženských představách a směrech (křesťanství, islám, pozdní judaismus) byl mytologický obraz podsvětí spojen, resp. nahrazen vizí pekla. Mezi podsvětím a peklem je však významový rozdíl, nelze je tedy zaměňovat.
V přeneseném významu se jako podsvětí označuje (zpravidla mravně nízké) prostředí deklasovaných společenských živlů (zejm. velkoměstských), lidí žijících na okraji společnosti.
Podsvětí v evropských představách
Řecko
Podrobnější informace naleznete v článku Hádés.
V češtině se slovo podsvětí pojí zejm. s antickými představami o záhrobí. Podobně jako ostatní starověké národy východního Středomoří, s výjimkou Egypta, chápali Řekové a Římani posmrtný život jen jako stínovou existenci v podsvětí (hádés), v „zemi, z níž není návratu“. V řecké mytologii je popisováno jako podzemní říše obklopená řekami Styx, Acherón, Kokýtos, Pyriflegethón a Léthé. Vládne jí bůh Hádes, bratr Dia, se svou ženou Persefonou. Na začátku vstupu do podsvětí projde duše kolem trojhlavého psa Kerbera, který do říše mrtvých nepustí nikoho živého. Duše poté potká převozníka Charóna, kterému musí zaplatit dvěma mincemi. Převozník ji převeze přes řeku Styx. Na druhé straně se napije z řeky Léthé a zapomene na pozemský život. Soud nad zemřelými vykonávají Aikos, Mínós a Rhadamanthys. V podzemí se většina mrtvých potuluje bez radosti a žalu v podobě stínu, největší hříšníci si odpykávají tresty udělené bohy v Tartaru a duchové spravedlivých odpočívali na Elysejských polích.
Řím
Římské pojetí je velmi podobné, odlišuje se hlavně v pojmenování některých míst a bohů. Např. říši mrtvých vládne Plutos a Proserpina a stráží ji Cerber(us). Detailnější popis římských představ o podsvětí nacházíme ve Vergiliově Aeneidě. Aeneas do podsvětí sestupuje pod ochrannou mocí zlaté ratolesti a se schopnostmi, které mu dala Sibyla, v šesté knize Vergiliova díla[1]. Odděleny jsou zde duše, které zahynuly v dětství či sebevraždou, dále stíny zemřelých z nešťastné lásky, mezi nimiž Aeneas potkává svou milenku nešťastnou Dido, v příbytcích blažených pak potkává svého otce, který mu vysvětlí, že v údolí Léthé se duše se očišťují a připravují k novému zrození. Na rozdíl od Homérova popisu nešťastných duší litujících toho, že již nejsou mezi živými, nacházíme tedy v Aeneovi popis jakéhosi směřování, čehosi mezi Elysejskými poli, kde tráví čas hrdinové a Tartarem, v němž úpí zrádci. Anchíses o něm Aeneovi říká:
.png)
„… Proto je bolestné očišťování a za dávné hříchy
Snášejí všelijaké tresty: z nich některé rozpjaty visí
Naproti prázdným větrům a jiným je vymýván zločin
Pod dravým vírem neb také účinkem ohně.
Všichni ti vlastní svou očistu máme, pak do rozsáhlého
Élysia nás pošlou, však málo nás zůstane …“
Tato představa bude mít velký vliv na evropský středověk a jeho představy spojené se záhrobím.
Předkřesťanské vize podsvětí
Evropa byla obydlena řadou kmenů, které si vytvářely své vlastní představy života po životě. Ty začasté kopírovaly drsný život těchto kmenů a jejich spojení s přírodou. Zmínit lze severské báje, v nichž nacházíme říši mrtvých pod kořeny svět prokládajícího jasanu Yggdrasilu. Vládne ji nestvůrná dcera Lokiho a putují sem ti, kdo zemřeli náhodou, nemocí či věkem. Hodnoty vojensky nepochybně velice aktivních severských národů lze vysledovat v posmrtném osudu hrdinů, kteří svůj život ztratili v bitvách. Ti hodují v Ásgardu, domově bohů, nacházíme je v jedné z Ódinových síní, ve Valhale[2]
Křesťanství a podsvětí
Podrobnější informace naleznete v článcích Nebe, Peklo, Očistec
Křesťanské představy neoperují přímo s podsvětím, ale s nebem, peklem a očistcem, očistec i peklo mají ale přes významové rozdíly s podsvětím moho společného. V křesťanství zřetelně vystupuje protiklad dobra, vedoucího ke spasení a tedy do nebe, a zla, vedoucího k zatracení do pekla. V nebi zemřelého čeká blažený život a patření na Boha, o záchraně vyvolených a mukách zatracených barvitě mluví Zjevení sv. Jana (Zjv 21, 7-8). V křesťanství se zásvětí hierarchizuje, brzy se objevuje představa třetího místa mezi peklem a nebem, kde se člověk ohněm a vodou a přímluvnými modlitbami očisťuje od hříchů světa. Vzniká tak očistec jako forma zásvětní spravedlnosti, napravující světskou nerovnost a nespravedlnost. Dante situuje pod zem pouze peklo, očistec se nachází sice v zásvětí, jedná se však o horu, směřující k nebi. Ke křesťanské vizi podsvětí patří revenanti, duše zemřelých, které se vracejí zpět k živým.
Japonsko
Do podsvětí za svou milovanou Izanami (Tou, která zve) sestoupil Izanagi (Ten, který zve), bůh ze sedmé generace bohů, jehož úkolem bylo založit na vodách ostrovy Japonska.I zde se objevuje představa, že kdo již pojedl temné potravy podsvětí, nemůže se vráti zpět na svět, Izanagimu se proto přivést svou milou na svět nepodaří. Podsvětní říše Yomi je v japonských představách plná zemřelých, jejichž těla žerou červi, jde o svět plný lepkavé tmy a kleteb. Jedná se navíc o říši čarodějnic a démonů[2].
Mayové
Xibalbá (Místo děsu) je místem, do něhož se dostanou duše všech zemřelých, které nezahynuly násilnou smrtí. Nijak se nepojilo s morálními představami o lidském životě, nicméně v podsvětí každý zemřelý podstupoval sérii zkoušek, v nichž bylo třeba chytrostí zvítězit nad nepřejícími bohy, kteří nad podsvětím vládli. Pokud zesnulý zvítězil vystoupil z podsvětí na oblohu jako nebeské těleso[2]. Všemi zkouškami se podařilo projít především hrdinným dvojčatům Hinahpu a Xbalanque. Ti přemohli vládce Xibalby, bohy zvané Jedna Smrt a Sedm Smrt.
Názvy pro podsvětí
Bytosti v podsvětí
(Poznámka: duchové, kouzla, démoni...)
Odkazy
Reference
Související články
Externí odkazy
Slovníkové heslo podsvětí ve Wikislovníku
