Podstatné jméno
Podstatné jméno (též substantivum) je ohebný slovní druh, který označuje názvy osob, zvířat, věcí, vlastností a dějů. Je hlavním (i když ne jediným) slovním druhem, který ve větě vystupuje jako argument slovesa.
Rozdělení podstatných jmen
Podle významu dělíme podstatná jména na:
- konkrétní - označují názvy osob, zvířat a věcí, dále se dělí na:
- obecná - např. novinář, pes, země, řeka, město, auto,
- vlastní - např. Jan, Praha, Škoda, Alík, Plzeň, Hradec Králové,
- abstraktní - vyjadřují názvy vlastností, dějů, činností a stavů (čin, zvědavost, láska, krása, mytí)
Jako speciální skupiny podstatných jmen lze vymezit jména:
- látková - vyjadřují látku bez ohledu na množství např. voda, olej, písek, mouka,
- pomnožná - mají pouze tvary množného čísla a označují jimi jen jednu věc(Hradčany, Pardubice, Čechy) nebo jednu věc i více věcí(ústa, záda, dveře, narozeniny)
- hromadná - mají pouze tvary čísla jednotného, ale označují více věcí najednou. Bývají tvořena koncovkou -í(uhlí, dříví, kamení) a příponami -oví(stromoví, křoví), -stvo(obyvatelstvo, rostlinstvo), -ctvo(ptactvo, rolnictvo)
Mluvnické kategorie podstatných jmen
U podstatných jmen určujeme následující kategorie: pád, číslo, rod a vzor.
Pád (casus)
Mluvnický pád je mluvnická kategorie, kterou flektivní jazyky obvykle vyjadřují vztah podstatných jmen k přísudku či jiným větným členům. Pády se zpravidla mění podle koncovek. V jednotlivých jazycích existuje různé množství pádů s rozličnými funkcemi.
Počet pádů v některých jazycích:
- 2: bulharština, angličtina, švédština
- 4: němčina
- 6: latina, slovenština, ruština
- 7: čeština, polština, dříve i slovenština
- 14: estonština
- 15: finština
Pády v češtině:
- Nominativ (kdo, co),
- Genitiv (koho, čeho),
- Dativ (komu, čemu),
- Akuzativ (koho, co),
- Vokativ (oslovujeme, voláme),
- Lokál (kom, čem),
- Instrumentál (kým, čím)
Číslo (numerus)
Číslo je mluvnická kategorie, která udává počet účastníků děje. U většiny jazyků (včetně češtiny) je kategorie čísla založena pouze na protikladu jednosti - mnohosti, nicméně v některých jazycích je struktura složitější. Vedle jednotného čísla (singulár) a množného čísla (plurál) se nejčastěji vyskytuje dvojné číslo (duál), z evropských jazyků například ve slovinštině nebo lužické srbštině. Pozůstatky duálu najdeme také v češtině. Podstatná jména látková, hromadná a pomnožná mají pouze jedno číslo.
Rod (genus)
Jmenný rod (lat. genus nominis či jen genus) je mluvnická kategorie, která ovlivňuje skloňování podstatných jmen. Rod často souvisí s pohlavím a s životností či neživotností. Rod mluvnický však nemusí v jazycích vždy odpovídat rodu přirozenému – např. v češtině mohou být neživé věci nejen rodu středního, ale i mužského nebo ženského. Ve většině indoevropských jazyků existují tři rody - rod mužský (maskulinum), rod ženský (femininum) a rod střední (neutrum). Některé jazyky kategorii rodů podstatných jmen neznají - např. angličtina rozlišuje rody pouze u zájmen, některé mají rozsah rodů omezený např. švédština rozlišuje pouze dva rody – společný a střední. Konečně některé jazyky mohou mít rodů i více - např. v češtině se v mužském rodě rozlišuje ještě rod životný (animatum) a neživotný (inanimatum).
Vzor (paradigma)
Vzor je podstatné jméno určené jako ukázka pro skloňování (deklinaci) dalších podstatných jmen stejného typu. V češtině se vyskytují následující hlavní vzory:
- čtyři vzory pro rod mužský životný - pán, muž, předseda, soudce,
- dva vzory pro rod mužský neživotný - hrad, stroj,
- čtyři vzory pro rod ženský - žena, růže, píseň, kost,
- čtyři vzory pro rod střední - město, moře, kuře, stavení.
Kromě toho ke každému vzoru existuje několik podvzorů, dále existují vzory pro zpodstatnělá přídavná jména (hajný, průvodčí, zlatý, bytná, průvodčí, vstupné, hovězí), některá jména se skloňují nepravidelně (idea), několik podstatných jmen je nesklonných (kupé, atašé).
Podstatné jméno slovesné
Jak již název napovídá, tvoří se ze slovesného tvaru
1) u sloves, která nemají příčestí trpné tvarem s příponou -nutí. např. procitnutí, stárnutí apod.) a méně často, spíše jako varianta u některch sloves, kde příčestí trpné končí na -en (zasáhnutí/zasažení, dopadnutí/dopadení apod.).
2) u s příčestím trpným končícím na -en se užívá přípona -ení (např. nalezen / nalezení, ukraden / ukradení)
Každý jazyk má vlastní inventář skloňovacích vzorů.
Související články
CHYBA: {{Wikislovník}} — Nespecifikovaný typ odkazu. Použijte některý z parametrů „heslo“, „kategorie“, „příloha“.