Podolí (země)

Podolí (ukrajinsky Поділля [podil’l’ja]) je historický kraj na Ukrajině a v Moldavsku (ve východní Evropě). Ukrajinsky se nazývá Поділля (Podillja), rumunsky Podolia, polsky Podole, rusky Подолье, turecky Podolya. Název pochází od „dolů“, tedy hlubokých údolí místních řek. Historicky se oblast označovala větší 82–94 tisíc km². Dnes je oblast Podolí velká 61,5 tisíc km², populace je 4–5 milionu lidí (pro představu Česká republika má nyní rozlohu 78 871 km²).

Poloha a geografie[editovat | editovat zdroj]

Rozkládá se na jihozápadě dnešní Ukrajiny a zasahuje i do severního Moldavska (celé Severní Podněstří také patří k Podolí). Protékají jím řeky Jižní Bug a Dněstr, jenž tvoří jižní hranici. Na severu sousedí s Volyní, na západě s Haličí, na jihu s Besarábií (Moldávií) a na východě s centrální Ukrajinou. Na Ukrajině zaujímá nynější Vinnyckou, Chmelnyckou oblast, velkou část Ternopilské oblasti a malé části některých dalších oblastí. Většinu regionu tvoří pahorkatina až vysočina s hlubokými zalesněnými údolími řek.

Významná města[editovat | editovat zdroj]

Tradičním centrem regionu je historické město Kamenec Podolský (ukrajinsky Кам'янець-Подільський/Kam'janec-Podilskyj) s velkým hradem nad kaňonem řeky Smotryč.

na Ukrajině[editovat | editovat zdroj]

Kamenec Podolský – historické hl. město
Vinnycja – dnes největší, označováno za hlavní město Podolí (krásné město)
Chmelnyckyj – do roku 1954 Proskuriv (druhé největší), hlavní město podolí, jako Proskuriv
Podilsk – největší město na severu Oděské oblasti
Balta – vznikla v 17. století na hranici mezi Republiky obou národů a Osmanskou říší
Mohyliv-Podilskyj – v okolí města jsou místa Gogolových románů
Žmerynka – významný železniční uzel
Chotyn – města s velkým hradem na hranici Republiky obou národů a Osmanskou říší
Hajsyn – podle legeny založeno Turky (Haisin v turečtině znamená „stát na kopci“.)
Bar – historické město plně kostelů a klášterů (například Klášter karmelitánů), od roku 2016 tvoří s okolnimi městy a vesnicemi Městskou komunitu Bar City
Braclav – historické město s mnoha památkami
Letyčiv – historické město s mnoha památkami

v Moldavsku[editovat | editovat zdroj]

Rîbnica – je jedním z měst, kde počet Ukrajinců převažuje nad ostatními (i místními) národnostmi
Kamenka – Nabokovovy povídky obsahují zmínky o letních dnech strávených na kamenném panství s vinicemi, kde se odehrávaly příběhy se sestrami a sestřenicemi, umístěném v okolí města.

V historii byla oblast větší (82–94 tisíc km²), v dnešní době se jako oblast Podolí označuje 61,5 tisíc km² (pro srovnání ČR má nyní rozlohu 78 871 km²).

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Pravěk, starověk, středověk[editovat | editovat zdroj]

Podolí bylo osídleno několika kulturami již v neolitu. Ze 4. a 3. tisíciletí př. n. l. pocházejí nálezy artefaktů Tripolské kultury. Ve starověku zde sídlili Skytové (zmiňují se o nich Hérodotovy Dějiny), následně Dákové a Getové. Na obranu proti nim byla zde počátkem 2. století zřízena jedna z větví Trajánova valu. Načas bylo Podolí součástí říše Hunů, v 6. století se zde usadili Slované: podle Nestora zde sídlili Bužané, Ulici a Doudlebové; ve středověku vystaveni častým nájezdům Avarů, posléze Maďarů a Mongolů.

Podolské knížectví[editovat | editovat zdroj]

Knížectví vzniklo v důsledku bojů o dědictví Haličsko-volyňského knížectví. Založil ji princ Jurij Koriyatovych (syn Mychajla Korijata Gedyminoviče). Existovalo v letech 1363–1434. Území knížectví pokrývalo území od soutoku řek Strypa a Zolot na západě po Dněpr na východě, na jihovýchodě byla přirozenou hranicí řeka Dněstr. Na jihu byla hranice hranicí stepní zóny, tehdy pod kontrolou Zlaté hordy. Na severu sousedila s Volyňskou a Kyjevskou zemí. Ve 14. století anektovalo východní část Podolí Litevské velkoknížectví; zároveň sem začali pronikat Poláci, kteří kraj získali po smrti litevského knížete Vytautase roku 1430. V roce 1434 byla Podolská země rozdělena mezi Polské království a Litevské velkovévodství podél řeky Murafa. Na polském území vzniklo Podolské vojvodství.

Podolské vojvodství[editovat | editovat zdroj]

Existovala v letech 1434–1793 a byla to administrativně-územní jednotka Polského království a Polské koruny v Polsko-Litevské unii. Byl vytvořen na základě části zemí Podilského knížectví. Bylo součástí provincie Malopolska. Nacházelo se v jižní části Polsko-litevského společenství. Hlavním městem byl Kamenec Podolský.

Od roku 1435 se oficiální prameny nově vzniklého vojvodství objevují v písemných pramenech místo knížectví, Vzniká úřad vojvody, Podolský kastelán, soudce, písař, podkomoří. Území Podolského vojvodství se nakonec zformovalo po výpravě generála Kamiance a Starosty Teodorika z Buchače (Jazloveckého) v roce 1447, v důsledku jeho výprav byly k území přidány severovýchodní kraje s hrady Letyčiv a Chmilnyk.

Od novověku po současnost[editovat | editovat zdroj]

V 16. a 17. století zde probíhaly kruté boje s Turky (jedna z největších bitev byla svedena u Chotyna). Mnoho podolských obcí bylo zničeno také při povstání Bohdana Chmelnického.

V 18. a 19. století se v Podolí zrodil východoevropský chasidismus, mohutné židovské náboženské hnutí, které se rychle rozšířilo dále po tehdejším Polsku; jeho zakladatel Ba'al Šem Tov (1698–1760) se narodil v Kamenci Podolském a působil v Medžybiži, kde se narodil mj. jeho pravnuk Nachman z Braclavi. Podolí bývávalo označováno, jako centrum východních židů.

Podolí pod vládou Rakouska-Uherska a Ruska[editovat | editovat zdroj]

V důsledku rozdělení polsko-litevského společenství V roce 1793 byly země Podolí připojeny k Ruské říši a byly z nich byly vytvořeny Bratslavské a Izyaslavské fary, které byly v roce 1795 rozděleny na dvě nové – Volyň a Podil. Podolská fara se skládala ze 7 poviatů a Bratslavská fara (9 poviatů). Královským dekretem z 12. prosince 1796 byly opět sjednoceny do provincie Podilsk (1797) s centrem v Kamiance.

Po dělení Polska (1793) byla část Západního Podolí připojena k Rakousku (konkrétně Červonohorodský okres podél řeky Zbruch přešel do Rakouska), tím získalo většinu oblasti Ruské impérium a učinilo z ní Podolskou gubernii; Rusko zde sousedilo s Rakouskem, kterému také zbyl cíp regionu. Podolí, jako samostatný odministrativní celek zaniká (v Podolském vojvodství bylo 12 žup).

V letech 1820–1830 se v Podilsku konaly rolnické demonstrace pod vedením Ustyma Karmaljuka .

První světová válka[editovat | editovat zdroj]

Po I. světové válce zde sousedily Ukrajinská národní republika a Západoukrajinská lidová republika; její malá část Podolí připadla Polsku, zatímco většina území se stala roku 1922 součástí SSSR. V letech 1924–1940 existovala v jihovýchodním Podolí autonomní republika Moldavanů v rámci Ukrajinské SSR. Část Západního Podolí podél řeky Zbruch byla v letech 1921–1939 součástí Polska.

Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

Za II. světové války bylo Podolí těžce zasaženo německou invazí a okupací; mnoho obyvatel a téměř všichni Židé skončili v koncentračních táborech. Po válce bylo celé Podolí součástí Ukrajinské SSR, nyní náleží samostatné Ukrajině.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Podolí nebylo industrializováno tak těžce jako ostatní regiony a dodnes zde má silnou pozici zemědělství, zejména pěstování ovoce a zeleniny. Je slavné místními víny (některé odrůdy byly vyvezeny do Moldavska) a výrobou likérů (koňak, brandy a horilka). Dnes je oblast Podolí asi 61 000 km², populace je asi 4,8 milionu lidí. Celá oblast má spoustu památek ať z doby Litevské, Ruské nebo Rakousko-Uherské.