Podolská vodárna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pohled na Podolskou vodárnu z jihovýchodní strany, z Podolské ulice

Podolská vodárna je velké vodárenské zařízení nacházející se v hlavním městě Praze v městské části Podolí při pravém břehu řeky Vltavy naproti Veslařskému ostrovu mezi Vyšehradem a Plaveckým stadionem v Podolí. Jedná se o technicky zajímavou a historicky i architektonicky cennou stavbu, která je památkově chráněna.

Stará Vinohradská vodárna[editovat | editovat zdroj]

Historie vzniku této vodárny úzce souvisí s prudkým rozvojem hlavního města a jeho průmyslu zejména v druhé polovině 19. století, kdy bylo v Praze zřízeno mnoho zcela nových vodárenských zařízení. V roce 1882 byla v Podolí zřízena původní vodárna, která nesla název Vinohradská vodárna, neboť byla určena pro zásobování vodou tehdy samostatného města Královské Vinohrady, později k nim přibyly i další okolní části jako byl Žižkov, Nusle, Vršovice a Strašnice. Pro tyto účely vedlo z Podolí na Vinohrady zvláštní vodovodní potrubí až k vodárenskému zařízení v dnešní Korunní třídě. Po dalším rozšíření a technické modernizaci vodárny v roce 1885 bylo možno dodávat upravenou vltavskou vodu i na Smíchov a Malou Stranu na protějším břehu řeky, později byla zdejší voda přiváděna až do Karlína.

V roce 1888 probíhala rekonstrukce starých pražských vodáren, zároveň s tím došlo ke zrušení veřejných městských kašen. V roce 1908 došlo k výstavbě nového pražského vodovodu, kdy voda byla do Prahy přiváděna z nových vodních zdrojů od Jizery u Káraného, kde se voda pocházející z Jizery filtruje přirozeným způsobem štěrkopískovými vrstvami místních studní. Tento jednotný pražský vodovod byl dokončen v roce 1913, což vedlo k tomu, že všechny staré městské vodárny mohly být definitivně zrušeny.

Zanikla i tato původní Vinohradská vodárna v Podolí. Teprve poté, co kapacita nových jizerských vodních zdrojů přestala stačit stále rostoucím potřebám, bylo rozhodnuto o výstavbě nové velkokapacitní vodárny v Podolí na místě staré Vinohradské vodárny.

Nová Podolská vodárna[editovat | editovat zdroj]

Vodárenský komplex od severozápadu, z Podolského nábřeží

Tato nová vodárna vznikla v druhé polovině 20. let 20. století podle projektu Antonína Engela. Kromě základní budovy určené pro filtraci vltavské vody byl nově vystavěn i zvláštní jímací objekt nacházející se na Veslařském ostrově. Součástí celého technologického celku byla také budova strojovny s čerpadly, administrativní budova určená pro zaměstnance a vlastní objekt filtrační stanice. Na tehdejší dobu se jednalo o velmi mohutnou stavbu velkého rozsahu i objemu.

Výkon této nové Podolské vodárny činil 35 - 40 tisíc kubických metrů vody za jeden den. Vltavská voda byla nejprve filtrována v několika hrubých filtrech a během této technologické operace byla také několikrát provzdušňována. Teprve potom přecházela na jemnější filtraci a dezinfekci, která byla prováděna chlórováním. Takto upravená pitná voda byla potrubím odváděna na Vinohrady, kde vznikly nové velké vodojemy v oblasti Flóry. Odtud pak byla dále rozváděna do dalších částí města.

Postupem doby, tak jak se město stále více rozrůstalo, přirozeně stoupala i spotřeba vody, což vedlo k tomu že se průběžně zvyšovala kapacita nové vodárny instalací nových technologií. Zdejší technologické vodárenské zařízení bylo několikrát rekonstruováno.

Počátkem 30. let 20. století přibyla před původní filtrační stanici další technologická jednotka, stala se jí chemická úpravna vody. Ta pracovala na principu čeření, což je technologický proces, při němž se nečistoty z vody vysrážejí a oddělí se z ní i některé usazeniny.

Ve 40. letech 20. století byly instalovány nové rychlofiltry. V letech 1956-1965 došlo k dostavbě další části vodárny podle původního návrhu Antonína Engela a Maxmiliána Koschina. Byla zde dobudována další technologická budova s druhou filtrační stanicí a zároveň s tím byla nově rekonstruována celá její starší část. Toto řešení plně zachovalo původní architektonický ráz původní stavby.

Architektonické provedení[editovat | editovat zdroj]

Podolská vodárna

Budovy jsou vystavěny v novoklasicistním stylu, uprostřed jsou doplněny 45 metrů vysokou vodárenskou věží. Průčelí budovy zdobí tesané pískovcové sochy, ty představují alegorie pro řeku Vltavu a její významné přítoky.

Autoři soch[editovat | editovat zdroj]

  • Vydra - Josef Fojtík
  • Otava - Joza Novák
  • Blanice (Šumava) a Malše - Zdeněk Vodička
  • Berounka - Josef Fojtík
  • Vltava - Joza Novák
  • Sázava - Zdeněk Vodička
  • Blanice (Podblanicko) a Želivka - Josef Fojtík
  • Lužnice - Zdeněk Vodička
  • Nežárka - Zdeněk Vodička

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Podolská vodárna zevnitř

V nynějším pražském vodovodním a vodárenském systému Podolská vodárna slouží jakožto záložní vodní zdroj a pomocná úpravna vody. Zdejší vltavská voda se zde mísí s vodou pocházející z hlavních vodárenských zdrojů, především z Želivky a z Jizery od Káraného. Podolská vodárna dnes zásobuje ty části hlavního města Prahy, které nelze zásobovat z ostatních úpraven. Jedná se zejména Staré Město a Josefov. Mnoho podolské vody je přečerpáváno do vodojemů na Floře. Výkon Podolské vodárny je stále velmi významný zejména vzhledem k nutnosti celkové rekonstrukce pražských vodovodních a kanalizačních sítí. Současný jmenovitý výkon vodárny činí 500 l za sekundu (0,5 metru kubického za sekundu), lze jej však postupně zvýšit až na výkon 2200 litrů za sekundu (2,2 m3/s). Podolská vodárna je tak stále velmi významným záložním zdrojem vody například pro případ závažné provozní havárie hlavních vodárenských zdrojů.

V roce 1992 byla zahájena další generální rekonstrukce Podolské vodárny. Kromě vlastních oprav vodárenských budov zde došlo za nepřerušeného provozu k další modernizaci stávajícího technologického zařízení. Na prostranství před původní budovou byl vestavěn další nový objekt, který nyní slouží jakožto expozice Muzea pražského vodárenství, které se sem přestěhovalo v roce 1997 z původních prostor na Národní třídě.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BĚLSKÝ, Jan. O nové vodárně pražské. Praha : vlastní náklad, 1875. Rozpočet projektu, výstavby a činnosti vodárny na čištění vody z Vltavy v Podolí, výstavby vodojemu na Vinohradech i vlastního vodovodu pro Prahu a předměstí v poslední třetině 19. stol.. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Souřadnice: 50° 3′ 28″ s. š., 14° 25′ 12″ v. d.

Související články[editovat | editovat zdroj]