Podhradí nad Dyjí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Podhradí nad Dyjí
Hrad Frejštejn nad Podhradím
Hrad Frejštejn nad Podhradím
Znak obce Podhradí nad Dyjí
znak
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecVranov nad Dyjí
Obec s rozšířenou působnostíZnojmo
(správní obvod)
OkresZnojmo
KrajJihomoravský
Historická zeměMorava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice48°54′1″ s. š., 15°41′11″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel51 (2023)[1]
Rozloha6,22 km²[2]
Katastrální územíPodhradí nad Dyjí
Nadmořská výška368 m n. m.
Počet domů86 (2021)[3]
Počet k. ú.1
Kontakt
Adresa obecního úřaduPodhradí nad Dyjí 48
67106 Šafov
ou.podhradi@tiscali.cz
StarostaPetr Čálek
Oficiální web: www.podhradinaddyji.cz
Podhradí nad Dyjí
Podhradí nad Dyjí
Další údaje
Kód obce594636
Kód části obce123781
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Podhradí nad Dyjí (do roku 1949 německy Freistein, česky Frejštejn[4]) se rozprostírá západně od Vranova nad Dyjí na česko-dolnorakouské hranici a na pravém břehu malebného údolí řeky Dyje při ústí Křeslického potoka, který vsí protéká. Na levém břehu obec ohraničují skaliska chráněného území Podhradské skály. Na jihu se nad vsí vypíná zřícenina hradu Frejštejna. Freistein / Frejštejn se stal od konce 19. století vyhledávaným letoviskem a výchozím bodem pro turistické výlety po moravském a dolnorakouském Podyjí. Městečko obývalo až do roku 1945 převážně německé obyvatelstvo, které bylo poté odsunuto. Nyní zde žije 51[1] obyvatel. Obec Podhradí nad Dyjí leží v Jihomoravském kraji, v okrese Znojmo.

Nejstarší historie

Hrad Frejštejn s dolním mlýnem, rytina z 30. let 19. století od Adolpha Kunikeho
Podhradí nad Dyjí / Frejštejn, Dolní mlýn r. 2015
Související informace naleznete také v článcích Frejštejn, Uherčice (zámek), Vratěnín a Drosendorf-Zissersdorf.

Wernhard de Trnowa, ministeriál hrabat z Perneku, získal za své služby moravskému markraběti Vladislavu Jindřichovi právo kolonizovat moravské příhraničí. Severně od rodového sídla hradu Trnava / Thürnau (nad dolnorakouskou obcí Dolní Trnávka / Unter-Thürnau) založili jeho potomci hrad Frejštejn, na kterém se v roce 1251 připomínají příbuzní pánů z Trnavy, Oldřich (Ulrich) zvaný Liber (Svobodný, německy Frei) a jeho syn Gaytmar. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1286. V roce 1422 získal hrad od krále Zikmunda do dědičné državy hejtman Leopold / Lipolt Krajíř z Krajku. Po smrti Leopolda z Krajku, pána na Landštejně, Bystřici a Frejštejně, se v roce 1433 v pramenech objevuje jeho bratr Jan z Krajku s predikátem z Frejštejna a z Vratěnína, v roce 1444 zachycen v hodnosti nejvyššího stolníka korutanského a hejtmana v Drosendorfu. V roce 1487 je hrad uváděn jako zbořený.[5]

Jan se ujal statků v rakouských zemích, Wolfgang, syn Janova bratra Konráda, statků na Moravě a v roce 1459 přikoupil bílkovské panství. Po dobytí Cornštejna v roce 1465 získal Wolfgang Krajíř za své zásluhy při dobývání hrad lénem a roku 1493 propustil král Vladislav jeho synovi Lipoltovi z Krajku hrad Cornštejn z manství. Hrad Cornštejn se stal z důvodu neobyvatelného Frejštejna centrem frejštejnského panství. K Cornštejnu, který podle závěti obdrželi synové Leopold a Jindřich, náležely lokality: zbořený hrad Franštýn (Frejnštejn), městečko Vratěnín, Mladoňovice (Mladoňovice), Štálek (Stálky) s farou, pustá ves Krajzink (zaniklá ves Křeslík), Franštýn (Podhradí nad Dyjí), Chrlopy (Korolupy) se dvorem, Uherčice, Mešovice, Rancieřov (Rancířov), Teufmpoch (Hluboká), Šatice (Schaditz), Kostníky.[6]

Tvrz v Kostníkách a dvůr v Lubnici jsou uváděny jako pradávné manství („od stara dávna“) náležející hradu Frejštejnu. V roce 1493 patřilo pět a půl lánu v Kostníkách k hradu Cornštejnu. V roce 1498 přikoupil Kostníky s tvrzí majitel Police Hynek z Bačkovic a v roce 1500 i lány patřící k Cornštejnu. Kostníky se tak staly na dlouhou dobu součástí polického panství.[7] V roce 1493 propustil Půta z Lichtenburka Zikmundovi Krokvicarovi z Nové Vsi a na Lubnici z manství: „tři lány i s lesem Rudicem, všiem příslušenstvím, co k tomu zboží přísluší a dva dvořáky v Mešoviciech“ a v roce 1501 odprodal Zich Krokvicar na Nové Vsi lubnickou tvrz s příslušným zbožím Lipoltovi z Krajku a na Cornštejně.[8][9]

Za Krajířů z Krajku (15. století) se ve vsi nacházely dva mlýny.[10] S novým krajířovským centrem v Uherčicích sdílela ves osudy uherčického panství. V roce 1561 daroval Václav Krajíř z Krajku Frejštejnu právo odúmrti. V roce 1563 je Frejštejn nazýván městečkem. Za Štrejnů ze Švarcenavy (r. 1628) patřily k dominiu městečka mimo výše zmíněných mlýnů s pilami, přilehlé pusté vísky (Krezynk / Křeslík, Stojačice a Šatice), lovné vody, lesy a lesní revír pro divokou (Wildbahn). Na dolním mlýně se nacházelo bydlení panského myslivce (Hofjäger). Městečko disponovalo řeznickým regálem (Fleischregal) a právem nižšího soudu (Gericht).[11] Posledním majitelem panství se stali Collaltové.

Frejštejn za Rakouska-Uherska

Do roku 1849 spadal Frejštejn a Stálky pod vrchnostenskou správu panství Uherčice. Poddaní platili úrok pololetně, o sv. Jiří a o sv. Michalovi, z Frejštejna platili dílem za robotu 90 zl., rozhazovali hnůj na polích a o žních na nich museli několik dní odpracovat. Domkáři vykonávali poselskou službu. V roce 1848 bylo v monarchii zrušeno poddanství a následovaly změny správního systému. V roce 1849 vznikly obce jako orgány územní samosprávy. V roce 1850-1855 patřilo městečko společně s Libuňským mlýnem (Loibingmühle) a osadou „Bachörtel“ (u potoka) k Podkrajskému úřadu ve Znojmě, v letech 1855-1868 pod Okresní úřad ve Vranově nad Dyjí, v letech 1868-1918 pod Okresní hejtmanství ve Znojmě a soudní okres Vranovský. Soudní okres hraničil na západě s okresem Jemnickým, na severu s Moravsko-Budějovickým, na východě se Znojemským a na jihu s Dolními Rakousy (okres Geras a okres Retz).

Polní tratě / Flurnamen

Krautgärten, Petreinische, Sonnleite, Penkerleiten, Bauwald, Baufeld, Spitzwiese, Fuchsnazlzipf, Böhmische Wiese, Böhmischer Graben, Hofstätte, Stockacker, Steinige Leiten, Lichtgraben, Rabenfelsen, Stierwiese, Steinerner Tisch, Tonleiten, Tannenwald, Lehmg’stetten, Kohlstatt, Heruntere Hochwiese, Weihgraben, Neuweg, Schallergraben, Obere Hochwiese, Ohnwiesleiten, Ohnwiese, Saugraben, Saugrubenleiten, Fichtleben, Fichteln, Hartgraben, Loibingwald, Augraben, Bruckleiten, Stalleker Graben, In der Thaya oben, Banngartleiten, Banngarten, Röhren, Große Äcker, Bergackerln, Gemeindeackerln, Große Luß, Hasenleiten, Frainerische, Gemeindewald, Bachleiten, Hasenleiten, Gemeindeweide.

Části obce

Enta-Örtl (Enta = Ende, Grenze, česky konec, hranice. Örtl = Ort, česky územní část obce), Bach-Örtl (Bach = potok), Oberörtl (Horní část obce), Unterörtl (Dolní část obce), Markt (česky náměstí, centrum, trh). V roce 1900 čítala osada „Bachörtel“ 114 obyvatel.

Obyvatelstvo

Související informace naleznete také v článku Kroj německých Jihomoravanů.
VÝVOJ POČTU OBYVATELSTVA FREJŠTEJN[12]
ROK 1793 1836 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1939 1961
CELKEM 260 361 416 439 423 449 392 361 352 199
NĚMCI 415 407 422 444 315 312 322 0
ČEŠI 1 32 1 0 43 29 29 199

Pečeť a znak

Podhradí nad Dyjí, barokní kaple sv. Jana a Pavla z roku 1721, obnovena po požáru v roce 1884, stav v roce 2012
Podhradí nad Dyjí, sousoší Nejsvětější Trojice z poloviny 18. století, na sloupu sousoší sv. Trojice typu Trůn Boží Milosti (Dreifaltigkeitssäule), stav v roce 2015

Frejštejn (Fraynsstayn, 1633 Freystein) byl na městečko povýšen někdy před rokem 1563. Pečeť z období povýšení na městečko se ztratila a na žádost majitele panství Volfa Štrejna ze Švarcenavy / Wolf Strein von Schwarzenau obnovil a potvrdil povýšení s právem pečetit zeleným voskem císař Maximilian II. listinou z 8. června 1571. Pečeť zobrazovala uprostřed hrad Frejštejn. Zachovalý otisk pečetě z roku 1732 zobrazuje jehlanovitou zříceninu hradu s okolním nápisem „MARCKHTL FREIESTEIN 1732“. Od 19. století používalo městečko pečeť s vyobrazením pěticípé hvězdy ohraničené vavřínovým věncem a nápisem „BÜRGERMEISTERAMT FREISTEIN“. Listinou císaře Maximiliana II. stanovený městský znak zobrazuje na červeném nebo rubínovém podkladě na stříbrné skále stříbrný hrad s dvěma věžemi a cimbuřím s modrými či černými střechami.[13]

Duchovní správa

Fary soudního okresu Vranov náležely k brněnskému biskupství, k znojemskému arcikněžství a k děkanství vranovskému. K farnosti Stálky bylo přifařeno nejen městečko Frejštejn s kaplí, ale také škola ve Frejštejně a dvůr Grössing / Křeslík. V roce 1286 se ve Stálkách připomíná farář Herbeich a v roce 1391 tamní farní kostel P. Marie. Hradní kaple sv. Kateřiny, jež je s beneficiem připomínána na Frejštejně roku 1347, 1390 a později za Lipolta z Krajku v roce 1501, sloužila pravděpodobně jako filiální kostel farnosti.[14][15] Novou kapli zasvěcenou sv. Janu a Pavlu nechal v roce 1721 ve Frejštejně vystavět majitel uherčického panství (Heisslerové z Heitersheimu). Dne 7. června 1780 udělil papež Pius VI. kapli mešní licenci. Po velkém požáru v roce 1832, kdy až na mlýn a čtyři stavení lehlo městečko popelem, byla kaple nákladem majitele panství a obce obnovena. V roce 1884 obdržela novou věž, v roce 1883 a 1884 dva zvony a do roku 1893 se v ní nacházely varhany. Duchovní službu stěžovalo zejména zimní počasí, takže se nově jmenovaný kooperátor ze Stálek Josef Sochor (r. 1880) rozhodl založit v roce 1888 sbírku ke zřízení vlastní frejštejnské farnosti.[16][17] Matriky byly vedeny na faře ve Stálkách od roku 1822.

Škola

V nejstarších dobách se vyučovalo v městečku v najatých místnostech po selských staveních a před rokem 1849 docházely děti do školy ve Stálkách (Stallek, Křtálek).[18] V roce 1861 je připomínána rozestavěná školní budova.[19] V roce 1871 vyhlásila okresní školní rada ve Znojmě a školní komise ve Frejštejně konkurz na místo učitele do jednotřídní školy s německým vyučovacím jazykem.[20] Budova nebyla příliš prostorná a ležela v záplavovém území. Učitelé se často střídali. Školní kronika byla založena v roce 1890 a školní knihovna čítala na přelomu století kolem 220 svazků. Ve školním roce 1905/1906 bylo na škole započato s vyučováním ručních prací.[21] V době meziválečného Československa zažádala obec o státní finanční podporu k výstavbě nové školy. Vzhledem k tomu, že stát po kladném rozhodnutí s vyplacením státních subvencí otálel, rozhodl se Deutscher Kulturverband / Německý kulturní svaz podpořit výstavbu nové školy ze svých prostředků. O dokončení rozestavěné školní budovy rozhodl v roce 1939 Landrat ve Znojmě, v polovině roku 1940 přikročil obecní úřad k dostavbě hrubé stavby a nové školní budovy se městečko dočkalo 15. prosince 1940, kdy byla škola slavnostně otevřena.[22][23] Měšťanku s německým vyučovacím jazykem navštěvovali chlapci a později i dívky ve Vranově.

Pošta

V roce 1855 zřízený vranovský poštovního obvod zahrnoval obce: Vranov (Braitava, Horní Hamry, Luitgardin dvůr, mlýny „Mittermühle“, „Pointermühle“, Švýcarské údolí - myslivna, statek „Wolfshof“), Vracovice, Horní Břečkov, Milíčovice (hostinec „Hirschenwirthshaus“ a myslivna), Lančov, Liliendorf, Lukov (Nová ves, Nový Hrádek, mlýn „Umlaufmühle“), Onšov, Podmyče, Šumvald-Vranov a Čížov. Z vranovského obvodu se postupně vydělily samostatné poštovní obvody Vranov (poštovní a telegrafní úřad) se sběrnou v Lančově (1906), Liliendorf / nyní Lesná (poštovní úřad), Šumvald / nyní Šumná (železniční poštovní a telegrafní úřad) a Šafov (poštovní a telegrafní úřad).[24]

Poštovní expediční úřad (Postexpedition) v Šafově, zřízený pro dopisní poštu a malé poštovní zásilky od 1. června 1862, obsluhoval: Šafov (Schaffa), Stálky (Stallek), dvůr Křeslík (Größinghof), Jazovice (Jasowitz), Starý Petřín (Alt-Petrein, Größingmühle, Perngmühle), Nový Petřín (Neu-Petrein, Frauenhof) a dolnorakouské obce Riegersburg, Felling a Neustift.[25] Od 1. února 1884 zavedlo c. k. ředitelství pošt a telegrafů mezi pošt. úřadem v Šafově a dolnorakouským poštovním úřadem v Retzu denní povozní poštu, která přepravovala mimo listovní a balíkové pošty také cestující. Otevřením nového poštovního kurzu do Retzu byla povozní pošta z Gerasu do Šafova nahrazena poštovní pochůzkou. Od 1. srpna 1887 zahájilo c. k. ředitelství pošt a telegrafů v poštovním obvodu Šafova pochůzku venkovského poštovního doručovatele, který obsluhoval poštovní schránky v obcích Starý Petřín, Jazovice, Nový Petřín, Frejštejn a Stálky.[26]

Zdravotní obvod

Sídla zdravotních obvodů se nacházela ve Vranově, Bítově, Šafově (obec křesťanská a obec židovská) a Šumvaldu. Šafovský obvod zahrnoval obce Šafov, Starý a Nový Petřín, Jazovice, Frejštejn a Stálky. Obvodní lékař vedl i domácí lékárnu. Další se nacházela ve Vranově.

„Místo pro obvodního lékaře sanitárního okresu Šafov, okres Znojmo (Morava) v Šafově je od 1. prosince 1904 k obsazení. Lékařský okres zahrnuje 7 obcí s 2 456 německy hovořícími obyvateli. Nutné vedení domácí lékárny. Plat 600 K. Paušální jízdné 200 K. Žádost s dokumenty o věku, rakouském občanství, odborné kvalifikaci, předchozích zaměstnáních, osvědčením o morální a tělesné způsobilosti s korunovým kolkem je třeba předložit do 31. října 1904 předsedovi delegovaného výboru Josefu Halmschlagerovi v Šafově.“

Wiener klinische Rundschau 1904[27]

Po přijetí zdravotního zákona (§ 11 Sanitätsgesetz L. G.) z 27. prosince 1909 činil plat lékaře 1 400 K, paušální jízdné 212 K a žádosti vyřizoval zdravotní výbor v Šafově. Obvod měřil 4 814 km² a lékař disponoval bezplatně obecním bytem.[28][29]

Doprava

Podhradí nad Dyjí, barokní venkovský dům čp. 79, štít zdoben kartuší s datací 1787 a reliéfem s dvojicí mýtických zvířecích postav, stav z roku 2015
Hrad Frejštejn z poloviny 13. století, stav z roku 2006

Rozvoj turistického ruchu ve Frejštejně byl podmíněn dopravní dostupností. V roce 1871 byla dokončena „Dráha císaře Františka Josefa“ se zastávkou Hötzelsdorf-Geras, ve stejném roce úsek Rakouské severozápadní dráhy Jihlava-Znojmo se zastávkou v Šumvaldu a v roce 1910 dokončena lokální dráha Retz-Drosendorf. V letech 1884-1894 vybudoval vranovský okresní silniční výbor nové okresní silnice: 1. Milíčovice-Horní Břečkov-Čížov-Hardegg, 2. spojnici Frejštejn-Libuňský most (k silnici na Stálky), 3. Vranov-Lančov-Jazovice-Starý Petřín-Šafov, 4. silnice z Nového a Starého Petřína k Šafovu, 5. Stálky-Heinrichsreith, 6. Horní Břečkov-Lukov-Bezkov, 7. Štítary-Blížkovice. Dále dva mosty přes Dyji ve Vranově a společně s dolnorakouskou stranou most přes Dyji v Hardeggu a samozřejmě provedl pro bezpečnou silniční dopravu nezbytné přeložení silnice přes strmý vranovský kopec a vystavěl tzv. „vranovské serpentiny“.[30] V roce 1911 upravoval silniční výbor sjízdnost přes zámecký a podmyčský kopec a v roce 1912 dokončil poslední úsek okresní silnice 2. třídy Frejštejn-Starý Petřín, za který jmenoval obecní úřad předsedu okresního silničního výboru Karla Pabsta z Lančova čestným občanem Frejštejna.[31][32][33] Po válce v prosinci roku 1918 se výbor ještě rozhodl pro opravu úseku silnice mezi Stálkami a Libuňským mostem.[34] Autobusovou dopravu zajišťovaly poštovní autobusy na tratích Šumvald - Vranov, Vranov - Frejštejn.

Spolky

  • 1899 Freiwillige Feuerwehr Freistein, 8. okres Znojmo a Moravský Krumlov, Svaz moravsko – slezských německých dobrovolných hasičů (Verband der mährisch-schlesischen freiwilligen Feuerwehren), od roku 1900 23. okres Vranov, od roku 1921 pod ústředním Německým svazem dobrovolných hasičů a záchranářů v Československu (Deutsche Verband für Feuerwehr- und Rettungswesen in der Tschechoslowakischen Republik), župa jižní Morava.[35][36]
  • 1902 místní skupina Svazu Němců jižní Moravy (Bund der Deutschen Südmährens),[37] od roku 1935 Bund der Deutschen (Svaz Němců), Gau Südmähren (župa jižní Morava), Bundesbezirk Frain (okres Vranov), v roce 1935 20 členů.[38]
  • 1912 Spořitelní a záložní spolek ve Frejštejně (Spar- und Darlehenskassenverein in Freistein) pod Centrálním svazem německých moravsko-slezských Raiffeisen spořitelen (Centralverband der deutschen Raisfeisen-Cassen Mährens und Schlesiens).[39][40]

Řemesla a živnosti

V roce 1814 vyhlásil hlavní úřad panství Uherčice veřejnou dražbu mlýna čp. 27 (tzv. Obermühle), který sestával ze tří mlýnských kamenů, pily a lisu na olej, bytových a hospodářských prostor a k němu náležejících polí a luk.[41] Mlýn pravděpodobně zakoupila mlynářská rodina Beerů (mlynář Beer v Korolupech), jelikož v roce 1881 nabídla Johanna Beer mlýn k prodeji.[42] Ještě v roce 1884 prodej mlýna inzerovala a v roce 1887 je zmíněn na mlýně mlynář Hofbauer Franz („Obermühle“ čp. 27, později čp. 41).[43] Dalším majitelem Horního mlýna / Obermühle (čp. 41) se stal mlynář Franz Brazda (zmíněn r. 1903 a 1905). V roce 1902 postihl mlýn velký požár.[44][45]

Na Dolním mlýně / Untermühle (čp. 24, později čp. 27) je zmíněn Hanouska Carl (r. 1878, r. 1887).[46][47] Pravděpodobně kvůli finančním potížím musel mlýn odprodat. Dalším majitelem se stal mlynář Robert Müller (zmíněn r. 1896). S rostoucím turismem nabízel na mlýně také letní bydlení („Müllers Sommerfrische“). Mimo rozsáhlé dřevařské výroby na pile vyráběl také dřevitou vlnu (Holzwolle).[48] Posledním majitelem se stal Richard Walter. V roce 1935 vybudoval vodní elektrárnu a věnoval se cestovnímu ruchu (roku 1939 Hotel „zur alten Mühle“).[49]

Libuňský mlýn stával u prvního moravského mostu přes Dyji a nesl jméno podle německého pomístního názvu „Loibing“ zachyceném na prvním vojenském mapování.[50] V roce 1887 je uváděn mlynář Eduard Bauer.[51] Firmu „mlýn s pilou“ si nechal v roce 1888 zapsat Edmund Bauer, který ji držel až do smrti v roce 1892.[52] Mlýn s pilou po něm zdědila manželka Katharina Bauer a v roce 1893 firmu převzal syn Josef Bauer.[53][54] Po Josefovi vlastnil mlýn s pilou až do své smrti v roce 1915 Edmund Bauer.[55] Ve 30. letech provozoval Emmerich Bauer k mlynářské živnosti také mechanickou dílnu.[56] Za první republiky byl spolumajitelem mlýna Anton Kiesling, pocházející z mlynářské rodiny na mlýně v Unterthürnau. Karl Kiesling zdědil po otci Ferdinandu Kieslingovi mlýn v Unterthürnau a oženil se v roce 1929 s Johanou Bauer, dcerou Josefa Bauera mistra mlynářského z Libuňského mlýna (Loibing-Mühle). Za svědky mu šli Adalbert Bauer řezník z Frejštejna a Anton Kiesling spolumajitel mlýna Loibing-Mühle a mistr mlynářský (na Loibingu uváděn už v roce 1926).[57][58]

Hostinskou živnost provozoval Josef Walter, který v roce 1880 přistavěl novou kuželkárnu. Postupem let vybudovala rodina Walter ze svého hostince moderní hotel („Hotelrestaurant Ferdinand Walter“ roku 1934) s tekoucí vodou a vlastním turistickým zázemím. Druhý hostinec vlastnil Johann Máca, který zemřel v roce 1909.[59] Za první republiky zakoupila (r. 1933) Národní jednota pro jihozápadní Moravu ve Frejštejně selskou usedlost „U Liebscherů“, kde zřídila český hostinec a posléze i ubytování.[60] Frejštejn proslul také soustružnictvím a domácí výrobou dýmek. V roce 1939 je zmíněna kožešinová farma (Edelpelztierfarm) „MORAVIA“.[61] Od konce 19. století se místní obyvatelstvo v letní sezoně čím dál více orientovalo na pronájem letních bytů a turismus.

Četnické stanice

Na podkladě nového zákona o četnictvu č. 19/1876 ř. z. spadaly pod hejtmanství ve Znojmě četnické stanice: Znojmo, Šatov, Prosiměřice, Jevišovice, Moravské Budějovice, Jaroměřice, Lesonice, Vranov, Bítov, Jaroslavice a Hrušovany.[62] V nové čs. republice zřídilo Zemské četnické velitelství pro Moravu v Brně další četnické stanice v obcích: Starý Šaldorf, Kravsko, Vranovská Ves, Hodonice, Želetice, Plaveč, Chvalovice, Podmolí, Strachotice, Lechovice, Liliendorf, Frejštejn, Šafov, Jaroslavice, České Křídlovice, Hevlín a Fryšava, které nadále spadaly pod Okresní četnické velitelství ve Znojmě (velitel škpt. Kopečný Karel, velitel Okr. četn. vel. Znojmo vrch. strážm. Zezula Adolf).[63]

Německé Rakousko – Německá jižní Morava

Znojemské městské zastupitelstvo se na podpoře poslance Oskara Teufla a nově proklamovaném samostatném státě „Deutsch-Österreich“ (Německé Rakousko) jednomyslně dohodlo na mimořádné schůzi 20. října 1918. Den po té byl ve Vídni v dolnorakouském zemském sněmu vznik státu „Deutsch-Österreich“ také vyhlášen a o týden později v neděli 27. října v deset hodin dopoledne se konala další mimořádná schůze, na které se městské zastupitelstvo se svým okresem k novému státu přihlásilo. V úterý 31. října 1918 se sešli ve Vranově na radnici pod vedením starosty Karla Fuchse zástupci všech německých obcí soudního okresu Vranov (Starý Petřín, Chvalatice, Vracovice, Vranov, Frejštejn, Jazovice, Lančov, Liliendorf, Lukov, Milíčovice, Nový Petřín, Horní Břečkov, Podmyče, Šafov křesť., Šafov žid., Štítary, Onšov, Stálky, Čížov) za účelem sestavení okresního výboru. Zastupováním německých občanů bylo pověřeno celé dosavadní zastupitelstvo a další tři nově zvolení přísedící, kteří se dohodli nejen na přihlášení německých obcí k novému státu, ale také na odvodech potravin a aprovizační službě a na krocích k zajištění ochrany obyvatelstva. V neděli 3. listopadu 1918 se shromáždili říšští a zemští poslanci německé jižní Moravy ke krajskému shromáždění ve Znojmě a dohodli se na vytvoření provincie Německá jižní Morava (německy Deutschsüdmähren).[64][65]

Celý soudní obvod Německé jižní Moravy s krajským soudem ve Znojmě spadal pod Nejvyšší soud ve Vídni. Po jmenování nového předsedy krajského soudu Ferdinanda Proksche, soudního rady Nejvyššího zemského soudu, byl krajský soudní obvod Deutschsüdmähren 26. listopadu 1918 rozdělen na osm soudních okresů: 1. Hustopeče, 2. Vranov, 3. Jaroslavice, 4. Břeclav, 5. Mikulov, 6. Pohořelice, 7. Slavonice, 8. Znojmo. Obce Vratěnín, Uherčice, Lubnice a Korolupy připadly pod soudní okres Vranov, z kterého byly vyděleny české obce Bítov, Vysočany, Oslnovice a Zblovice.[66] Krajským velitelem četnictva (Gendarmerie Deutsch-Südmähren) byl 10. listopadu jmenován četnický rytmistr Petrowitsch, který podléhal zemskému velitelství ve Vídni. Německé obce ležící na východ od soudního okresu Slavonice (Frejštejn) a obce soudního okresu Moravský Krumlov, které ležely na západ od žel. dráhy, připadly pod okresní hejtmanství ve Znojmě. Pro větší bezpečnost obyvatelstva zřídilo krajské velitelství další nové četnické stanice v obcích Strachotice, Dešná, Lechovice, Štítary. V obci Milfron byla zřízena četnická expozitura a každá četnická stanice byla navíc posílena asistenčním oddílem. Další četnické expozitury pak vznikly v obcích Hrádek, Fryšava, Hevlín a Lukov.[67] Od 14. listopadu 1918 spadaly poštovní a telegrafní úřady v těchto obcích Německé jižní Moravy (také z okresu Nová Bystřice a jazykového ostrova Jihlavy) pod ředitelství pošt a telegrafů ve Vídni.[68]

K obsazení jižní Moravy bylo využito několika českých vojenských jednotek, které byly v této době dostatečně připraveny, a to pěšího pluku 81 v Jihlavě, pěšího pluku 85 v Jindřichově Hradci, pěšího pluku 8 a střeleckého pluku 14 v Brně, dragounského pluku 6 v Brně, praporu Národní stráže v Židlochovicích, strážního oddílu v Břeclavi a Slovácké brigády dislokované na Hodonínsku (koncem listopadu 1918 měla 4 prapory, 3 v prostoru Břeclav – Hustopeče a 1 v Uherském Brodu). Celkově čítaly tyto síly 30 setnin pěchoty, 2 eskadrony jezdectva, 1,5 baterie dělostřelectva, k tomu ještě nutno připočíst asi 200 příslušníků občanské stráže ve Znojmě a Moravských Budějovicích.

Pokus o geografické vymezení německé iredenty v českých zemích na podzim roku 1918 [69]

Okresní soudní městečko Vranov se vzdalo bez odporu 11. prosince a 12. prosince 1918 podepsali zástupci města poručíku jihlavského pluku Miroslavu Gebertovi kapitulaci. Ve stejný den přišly na řadu obce Šumvald se železniční stanicí, Olbramkostel, Štítary, Bítov, Šreflová, Citonice, Lukov, Podmolí, Horní Břečkov, Milíčovice, Šatov, Starý a Nový Petřín, Frejštejn, Křtálek (Stálky) a Podmyče.[70]

Československo

Vyhláškou ze dne 6. listopadu 1919 nařídilo ministerstvo financí zřízení vedlejšího celního úřadu I. třídy na celní silnici ve Slavonicích vedoucí ze Slavonic do Fratres v Rakousku, vedlejšího celního úřadu II. třídy ve Vratěníně na celní silnici vedoucí z Vratěnína do Drozdova (Drosendorf) v Rakousku a vedlejšího celního úřadu II. třídy v Šafově na celní silnici vedoucí ze Šafova do Langau v Rakousku.[71] Ještě před schválením úmluvy o vedení rakousko-československé hranice vydalo na základě rozhodnutí Zemského finančního úřadu finanční ředitelství v Jihlavě 29. února 1920 pokyny pro usnadnění užšího pohraničního styku do hloubky pěti km od státní hranice pro obyvatele pohraničních obcí. Ve Znojemském politickém okrese byly hraničními obcemi prohlášeny: Frejštýn, Starý a Nový Petřín, Jazovice, Šafov, Lančov, Podmyče, Vranov, Čížov, Horní Břečkov, Lukov, Onšov, Podmolí, Hnanice, Havraníky, Šatov, Hatě, Chvalovice, Dyjákovičky, Ječmeniště, Slup, Jaroslavice, Hrádek u Znojma, Dyjákovice a Hevlín.[72] Úmluva mezi republikou Československou a republikou Rakouskou o vedení rakousko-československé hranice a některých souvislých otázkách vstoupila v platnost 6. října 1922.[73]

Pozemková reforma – velkostatek Uherčice

Podhradí nad Dyjí (Freistein), památník padlým hrdinům v první světové válce, stav 2015

Výměra veškeré půdy velkostatku Uherčice činila před pozemkovou reformou 1 606,39 ha. Státní pozemkový ústav zařadil celý velkostatek do pracovního plánu pro první období prováděné pozemkové reformy a to už v roce 1921.[74] Většinu konfiskované půdy tvořily zbytkové statky: dvůr Korolupy, dvůr „Nový Dvůr“ u Mešovic, dvůr Křeslík u Stálek a dvůr Mitrov u Uherčic. Mezi drobné nabyvatele byla půda rozparcelována jen z velmi malé části. V březnu roku 1923 převzal Státní pozemkový úřad z celkové lesní výměry 93 % lesů.[75] V roce 1930 zůstávalo v záboru u Státního pozemkového úřadu ještě 208,62 ha půdy, propuštěn byl lihovar, vápenka a elektrárna u velkostatku Uherčice, stejně jako zahrady a zámecký park.

Státu propadla pila, cihelna a zřícenina hradu Frejštejna. V roce 1935 zůstalo Manfredovi Collalto s jedním propuštěným dvorem (Mitrov) 433,78 půdy, z toho pouhých 48,29 ha lesa v šesti nesouvislých dílech.[76] Vedením správy státních lesů a statků v Uherčicích byl pověřen v roce 1926 lesní rada Ing. Stanislav Krupica z Jince (Správa státních lesů Hořovice) a dosavadní lesmistr Ludwik Panzner byl přeložen do Střítěže u obce Hnojník (Ředitelství státních lesů a statků Frýdek).[77] Od roku 1926 vedl správě peněžní účetnictví důchod při Správě státních lesů v Jemnici, pracující tehdy ještě pro správu v Českém Rudolci, Lesonicích a Hostimi. Dnem 14. října 1932 převzala agendu zrušené Správy státních lesů v Uherčicích a zrušené Správy státní pily ve Znojmě Správa státních lesů Znojmo.[78]

Dohoda o malém pohraničním styku

Dohoda o malém pohraničním styku mezi Československou republikou a Rakouskou republikou z roku 1929 rozšířila pohraniční pásmo po obou stranách hranice do hloubky 15 km (až k Bítovu) a znovu upravila pokyny pro přepravu zboží, dobytka a pro přechod osob z roku 1920. Trvale usedlé obyvatelstvo, které v důsledku svého povolání nebo výkonu zaměstnání muselo překračovat státní hranici, si muselo obstarávat „osvědčení pro překročení hranice“. Osvědčení se vydávalo na šest měsíců osobám spolehlivým a bezúhonným. Každý turista si musel k přechodu hranic (pokud nevlastnil pas) opatřit „průkazku pro výletníky a turisty“.[79] V létě 1934 vydal Zemský úřad v Brně nařízení, kterým přestaly pro jednodenní turistické výlety do rakouského příhraničí platit k přechodu hranice cestovní pasy a nákup turistické průkazky u starostů ve vyhrazených obcích se stal pro výletníky povinným.[80]

Vranovská přehrada

Ing. Ferdinand Schmidt (* 18. prosinec 1878 Vranov, † 27. září 1941 Vranov, 1923–1927 starosta Vranova nad Dyjí) obdržel koncesi k plánované elektrické dráze Podyjím v roce 1910 a v roce 1914 získal koncesi pro přepracovaný projekt vodní nádrže na Dyji.[81] Odkoupený projekt byl v roce 1927 představen na zemské jubilejní výstavě ve Znojmě.

Na zemské jubilejní výstavě ve Znojmě je v exposici vodohospodářských projektů Moravy také projekt vranovské přehrady, vlastně čtyř přehrad na Dyji. Podle map a diagramů shlédneme, že na trati 7 km dlouhé Dyje budou vybudovány čtyři přehrady, z nichž největší bude přehrada u Vranova. První stupeň tvoří zde trať Frejštejn—Vranov, kde bude přehradní zeď ve výšce 55 metrů. Druhý stupeň stavby činí trať Vranov—Hardek. Zde bude výška přehradní zdi 28 m. Třetí stupeň stavby bude trať Hrádek—Trouznice. U Podmole bude zřízena podzemní štola v délce 4,7 km. Konečně čtvrtý stupeň stavby tvoří vyrovnávací nádržka u Znojma, kde bude zřízeno zdymadlo. Zde bude výška přehradní zdi 9 m.

Národní osvobození, 21.8.1927[82]

V roce 1929 vyhrálo zakázku na stavbu přehrady na základě Schmidtovy odprodané koncese a stavebních plánů konsorcium firmy Pittel & Brausewetter, firmy Lanna a Českomoravské stavební společnosti. V roce 1933 se započalo s betonáží a v roce 1934 byla přehrada uvedena do zkušebního provozu. V neděli 28. dubna 1935 dosáhla hladina vody maxima.[83] Během dvou let vzrostla ve Frejštejně v letní sezoně návštěvnost českých hostů, kteří se přesunuli z příliš vysoko položeného Nového Bítova a kvůli studené vodě v přehradě do Frejštejna. Tomu napomohla také nová lávka přes Dyji ve Frejštejně (turistická stezka na Korolupy, Vysočany, Cornštejn) a nová autostráda kolem přehrady s autobusovým spojením ČSAD Nový Bítov-Cornštejn-Vysočany-Korolupy-Uherčice-Libuňský mlýn-Frejštejn.[84]

Budování lehkého hraničního opevnění

Už od května roku 1935 se počítalo s odkloněním autobusové a automobilové dopravy z původního příhraničního tahu Vranov-Šafov-Frejštýn-Uherčice-Vratěnín-Písečné-Slavonice na nově budované silnici kolem Vranovské přehrady: Znojmo-Nový Bítov-Cornštejn-Vysočany-Korolupy-Lubnice-Dešná-Písečné-Slavonice, Znojmo-Nový Bítov-Cornštejn-Vysočany-Uherčice-Libuňský mlýn-Frejštejn a Znojmo-Štítary-Nový Bítov-Jemnice.[85][86] V roce 1936 započalo Zemské vojenské velitelství Brno na jižní Moravě se stavbou 178 pevnůstek lehkého opevnění vzoru 36. V průběhu dubna roku 1937 pokračovaly stavební práce na nové obranné linii z lehkých objektů vzoru 37 (řopíky). V polích mezi Uherčicemi a Mitrovem vznikl druhý sled, který běžel od Mitrova podél Dyje až za Frejštejn k vranovskému úseku. Od částečné květnové mobilizace až do 30. září 1938 si vojáci budovali kolem betonových pevností také polní opevnění, které sestávalo z obranných hliněných valů podél zákopů spojujících jednotlivé bunkry. Mezi jednotlivými sledy se nacházely napnuté sítě z ostnatého drátu ukotvené železnými háky do betonových bloků, železní ježci a množství tankových pastí (hluboké jámy překryté kůly a jílem). Po vytěženém dřevu zůstaly v lesích stráně plné pařezů a všechny rybníky v hraničním pásu byly vylovené.[87][88]

Třetí říše – Říšská župa Dolní Podunají

Související informace naleznete také v článku Historie cestovního ruchu v Podhradí nad Dyjí.

Po odstoupení pohraničního území na podzim roku 1938 spadalo městečko Frejštejn pod Říšskou župu Dolního Podunají / Reichsgau Niederdonau a Zemský okres Znojmo / Landkreis Znaim, soudní okres Vranov / Amtsgericht Frain. Katastr obce měřil 6,13 km². Ve 103 domácnostech žilo v roce 1942 352 obyvatel, z toho 177 mužů. Poštovní (Postamt) a matriční úřad (Standesamt) se nacházely v Šafově.[89] Okresní vedení / Kreisleitung NSDAP (č. 25) sídlilo ve Znojmě (Deutsches Haus) a řídilo 32 místních skupin: Erdberg / Hrádek, Frain a. d. Thaya / Vranov nad Dyjí, Frischau / Břežany, Groß-Tajax / Dyjákovice, Grusbach / Hrušovany nad Jevišovkou, Höflein a. d. Thaya / Hevlín, Hosterlitz / Hostěradice, Irritz / Jiřice u Miroslavi, Joslowitz / Jaroslavice, Kirschfeld / Hodonice a Tasovice, Lechwitz / Lechovice, Luggau / Lukov, Mährisch-Kromau / Moravský Krumlov, Mißlitz / Miroslav, Neuweidenbach / Božice a Křídlůvky, Oberfröschau / Horní Břečkov, Petrein / Starý Petřín, Nový Petřín a Jazovice, Proßmeritz / Prosiměřice, Rausenbruck / Strachotice, Schattau / Šatov, Schatzberg / Chvalovice, Schiltern / Štítary, Schöngrafenau / Šanov a Hrabětice, Urbau / Vrbovec, Waldberg / Konice (Znojmo) a Popice (Znojmo), Wolframitz / Olbramovice, Znaim-Bahnhof / Znojmo-nádraží, Znaim-Mannsberg / Znojmo-Mansberk, Znaim-Mitte / Znojmo-střed, Znaim-Neustift / Znojmo-Novosady, Znaim-Thayaboden / Znojmo-Podyjí, Zulb / Slup. Frejštejn spadal pod místní skupinu v Petříně / Ortsgruppe NSDAP Petrein.[90] Frejštejn sloužil díky svému ubytovacímu a turistickému zázemí zpočátku jako školící středisko HJ a BDM a chlapecký KLV-tábor. Později zde byly ubytovány matky s dětmi z Vídně a evakuovaní etničtí Němci ze Sedmihradska.[91][92]

Československá socialistická republika

Dne 14. května 1945 započalo okresní četnické velitelství ve Znojmě vysílat do pohraničí sdružené oddíly reaktivovaného četnictva a národní stráže, které obsazovaly předválečné četnické stanice. Četnická stanice ve Frejštejně měla být osazena (tak jako ostatní) dvěma četníky a 15 muži národní stráže, v případě potřeby do čela obce dosazen vládní komisař. Od 21. května 1945 obsazovali členové finanční stráže celní budovy. Revoluční úřad ONV v čele s ředitelem JUDr. Františkem Pořízkem započal na konci května za pomoci vojenských formací policejního ředitelství ve Znojmě s tzv. „čistkou pohraničí“. Ze soudního okresu Vranov bylo jako první vysídleno 23. května německé obyvatelstvo Vranova. Německé obce na jih od přehradní nádrže a koryta řeky Dyje: Podmyče, Starý Petřín, Šafov, Nový Petřín, Lančov, Frejštejn, Jazovice a Stálky přišly na řadu v několika etapách od 3. do 28. června 1945.[93] Během vysídlování byl ve Frejštejně zavražděn majitel uherčické pily Eduard Prager a další tři osoby.[94] V obci zůstalo devět německých obyvatel, kteří byli vysídleni v rámci druhé etapy v roce 1946.[95]

Den 26. červen 1945 byl jedním z těch slunných letních dnů. Asi tak kolem půl desáté dopoledne přijeli do obce (Stálky) uniformovaní muži na dvou nákladních autech s přívěsem, říkali jsme jim tehdy partyzáni. Během půl hodiny mašírovala naše obecní posluhovačka s bubínkem po obci a vybubnovávala, aby se všichni Němci shromáždili ve dvanáct hodin u celnice a že budeme vysídleni. Každý si mohl vzít pouze příruční zavazadlo. Sestra utíkala na pole pro matku, já pro otce. V rychlosti jsme posbírali to nejnutnější, ale jak už jsem říkal, ty lepší a dražší věci jsme už předem zakopali před neustálým rabováním. Partyzáni pak chodili dům od domu a poháněli nás boucháním na dveře a voláním: „Jdeme, jdeme, musíte pryč!“ Naložili jsme těch pár věcí na trakař a vykročili k celnici, kde už stála skoro celá vesnice. Před vchodem do celnice jsme museli vyskládat všechny věci z trakaře na seřazené stoly. Co se Čechům líbilo, dali na stranu, zbytek (hozený na zem) jsme si směli posbírat. Ženy a muži putovali k osobním prohlídkám do budovy celnice, kde nám odebrali peníze, šperky a dokumenty. Když už jsme byli skoro hotovi, přiváděli partyzáni další Němce ze sousedního Frejštejna (Podhradí nad Dyjí). Postavili je do řady a podrobili je tak jako nás proceduře šacování. Celé to mohlo trvat tak do pěti odpoledne, pak zatroubili na trubku, seřadili nás a celou kolonu s trakaři a kárkami vyvedli až k hranici (Stálky- Heinrichsreith). Najednou jsme byli „staatenlos“ (bez občanství).

Citace z dolnorakouského projektu „Kommen und Gehen“, 22. leden 2003 (překlad)[96]

Už v roce 1945 byla ve Frejštejně založena místní organizace Komunistické strany Československa a Československé strany národně socialistické, které se v prosinci 1945 obě podílely čtyřmi kandidáty na společném složení místní správní komise.[97] Voleb v roce 1946 se zúčastnilo 108 občanů: 64 volilo Komunistickou stranu Československa, 25 Československou stranu národně socialistickou, 14 Československou stranu sociálně demokratickou, 5 Československou stranu lidovou.[98] Místní národní výbor (MNV) s většinou komunistů byl složen z 12 členů a v červnu roku 1946 zde žilo 361 obyvatel (s členy pohraničního útvaru SNB).[99] Obec nebyla před válkou napojena na el. síť ZME a místní elektrárnu, kterou původně vlastnil Richard Walter (mlýn č. 24), převzal v roce 1946 n. p. ZME Brno.[100]

Železná opona

Podhradí nad Dyjí (Frejštejn), kaplička u hřbitova, stav 2015
Podhradí nad Dyjí (Frejštejn), stav 2008
Lubo Kristek: Kosmicky načasovaná parapyramidální potence, kov, stav 2006, vpravo dům Lubo Kristka

Ještě na začátku roku 1948 byla státní hranice s Rakouskem zajištěna Finanční stráží (FS), Pohraničními útvary Sboru národní bezpečnosti (SNB) a vojenskými jednotkami (Jemnice).[101] V pozdějších letech se ostrahy hranice účastnily také osadní oddíly Lidových milicí. Pohraniční útvar SNB sídlil také ve Frejštejně (později Podhradí nad Dyjí) a Finanční stráž ve Stálkách. Po rozpuštění Finanční stráže převzal její činnost v celním pohraničním pásmu v lednu 1949 nově vzniklý prapor Pohraniční stráže Znojmo (PS-útvar 7196), na začátku roku 1950 přejmenovaný na pohraniční oddíl s velitelstvím ve Znojmě (PS-útvar 5688 Znojmo) se 4 prapory (Jemnice, Znojmo, Hrušovany nad Jevišovkou a Břeclav), pod které spadalo 20 pohraničních rot. Pohraniční rota z Podhradí nad Dyjí se přestěhovala v červenci roku 1952 na zámek do Uherčic a rota ze Šafova do Stálek (v Šafově opět osazena v roce 1954).

Signální stěna (SiS) železné opony kopírovala v podstatě už od Vranova nad Dyjí až do Stálek levou stranu silnice II/398 a II/409. Za Vranovem byla silnice nad zámkem označena dopravní značkou zákaz vjezdu s dodatkem „Pouze pro dopravní obsluhu“. Mimo dopravní obsluhy PS měli vjezd povolen na propustku pod dohledem hlídek ze strážních věží pouze místní občané z obcí s SPZ okresu Znojmo. Před Stálkami se SiS odkláněla od silnice a vedla po jižním okraji obce kolem areálu 2. roty 1. praporu 4. brigády Pohraniční stráže Znojmo (Stálky). Silnici do rakouské obce Heinrichsreit přehrazovala zubatá bezpečnostní závora na kolečku a za stálkovským hřištěm stála strážní věž. SiS pak klesala lesem do údolí Dyje k Libuňskému mlýnu / Loibing-Mühle s další strážní věží a lávkou přes řeku,[102] pokračovala po levé straně silnice za kapličkou přes kopec ke statku na Mitrově, dále pak dolů kolem Vratěnínského potoka až k 1. rotě 1. praporu 4. brigády PS ve Vratěníně, v odstupech lemovaná dalšími 4 strážními věžemi.[103] Celý areál Libuňského mlýna ustoupil budování železné opony. Jeho dobové snímky a pohlednice patří mezi sběratelské rarity.[104]

Konfiskace rekreačního zařízení a závodní rekreace ROH

Po odsunu německého obyvatelstva provozoval bývalý hotel „Walter“ národní správce Jan Adam a hotel „Riviera“ Láďa Novotný.[105] Táboření si u Frejštejna oblíbili obnovení skauti a junáci si (Tábor Divokých krav u Frejštejna).[106][107] V letech 1948 až 1952 přecházely zrušené organizace Sokola (Československá obec sokolská, ČOS) do sjednocené tělovýchovy. ČOS obdržela k 31. březnu 1948 i majetek tělovýchovných a sportovních organizací a na základě zákona č. 187/1949 Sb. ze dne 14. 7. 1949 také majetek z německých konfiskátů. V roce 1950 zřídila ČOS ke správě majetku sokolské družstvo služeb „Vzlet“ a to také převzalo i většinu turistických chat a ubytovacích hostinců. Tímto způsobem získal Sokol například areál „Peksova mlýna“, znárodněný ubytovací hostinec národního správce Jan Adama v Podhradí nad Dyjí a hotel paní Marie Kornelliové na Bítově. Po zániku Sokola tento majetek spravoval „Státní výbor pro tělesnou výchovu a sport“ (SVTVS), později od roku 1957 „Československý svaz tělesné výchovy a sportu“ (ČSTV).[108]

Své služby nabízelo v okolí přehrady také „Informační středisko družstevního pohostinství“, od roku 1960 „Družstevní cestovní kancelář Rekrea“. V Podhradí nad Dyjí „Rekrea“ inzerovala v roce 1967 ubytování ve dvoulůžkovém pokoji za 18 Kčs na den v „Jednotě“, stravování podle výběru, polodenní stravování od 15 Kčs výše za osobu.[109] Další turistická zařízení vlastnilo Revoluční odborové hnutí: ROH „Zotavovna Riviéra“, „Hotel Zátiší“ (bývalé středisko turnerů a HJ), podniková ROH rekreace národního podniku ZGK - BOPO (nyní Rekreační středisko Borovina), ROH Rekreační středisko Královopolských strojíren, pionýrský tábor „Družba“ pod Pionýrskou organizací Socialistického svazu mládeže, pionýrský tábor OSP Znojmo, ČSAO Brno (nyní Integrovaná střední škola automobilní Brno),[110] Dřevotvar Znojmo.[111][112][113][114][115]

Změna názvu obce a Klement Gottwald čestným občanem

Tlak na změnu názvu obce Frejštejn započal již v poválečném období. V roce 1946 navrhla na žádost místních národních výborů místopisná komise při Zemské osvětové radě v Brně ministerstvu vnitra prostřednictvím Zemského národního výboru změny názvů moravských obcí v okrese Znojmo: Gnast na Hnězdno, Fryšava na Břežany, Hevlín na Velké Dvory, Šanov na Mšanovice, Pravice na Břežanské Vlkovice, Čule na Slup, Šafov na Křeslice, Šreflová na Kuliv, Frejštejn na Podhradí, Šumvald na Pravčice, Čajkovice na Čakovičky, Derflice na Nesulovice, Německá Konice na Klášterní Konice, Šatov na Janov, Milfron na Bojiště, Popice na Staré Popice, Starý Šaldorf na Stará Skalice, Nový Šaldorf na Nová Skalice, „Traussnitzmůhle“ (zaniklý) na Čekanovský Mlýn.[116] Ke změně názvu na „Podhradí nad Dyjí“ došlo v roce 1949 vyhláškou ministerstva vnitra č. 3/1950 Sb., o změnách úředních názvů míst.[4] V únoru 1950 zvolila obec Podhradí nad Dyjí prezidenta republiky Klementa Gottwalda čestným občanem. Diplom o udělení čestného občanství předala delegace obce přednostovi kanceláře presidenta republiky B. Červíčkovi 16. února.[117]

Státní statek Lesná

Jednotné zemědělské družstvo Podhradí nad Dyjí bylo založeno v roce 1951. V roce 1960 prodělala organizační výstavba státních statků a JZD významné změny. „Státní statek Lesná“ se vyčlenil z jihozápadních částí „Státního statku Znojmo“ a Státního statků Jaroměřice nad Rokytnou (1949–1963), Vranov nad Dyjí, Uherčice, Vysočany a Zálesí. Sedmdesátá normalizační léta socialistického zemědělství přinesla další proces slučování JZD. V důsledku polohy u železné opony byla v roce 1962 do statku začleněna „Jednotná zemědělská družstva“ Šumná, Vratěnín, Stálky, Lančov, Podhradí nad Dyjí a Podmyče. V roce 1964 převzal statek neprosperující JZD Lubnice, v roce 1965 sloučená JZD Bítov, Chvalatice, Zblovice a v roce 1974 JZD Štítary. V roce 1981 bylo do Státního statku Lesná integrováno i Jednotné zemědělské družstvo „Pokrok“ se sídlem ve Starém Petříně (roku 1973 sloučeny JZD Korolupy a Oslnovice, roku 1974 JZD Starý Petřín a sloučené JZD Korolupy a Oslnovice).[118][119]

Cestovní ruch

Související informace naleznete také v článcích Historie cestovního ruchu v Podhradí nad Dyjí a Historie cestovního ruchu ve Vranově nad Dyjí.

Jedná se o turisticky zajímavou lokalitu v rámci rybaření či lesní turistiky popřípadě cyklistiky. Je zde několik rekreačních zařízení (Králinda, Hotel Zátiší apod.), 3 hospody, malý obchod a Zámeček Lubo – Sbírka dosavadního celoživotního díla Lubo Kristka.

Pamětihodnosti

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Podhradí nad Dyjí.
  • Památník hrdinům první světové války je umístěn u hřbitova naproti zřícenině hradu Frejštejn. Pamětní deska nese nápis: 1914 – 1918 s německým textem „IHREN HELDEN DIE GEMEINDE FREISTEIN“ a jména padlých: Karl Zach, Stefan Regen, Johann Beer, Johann Karlbergen, Johann Walter, Franz Hüttel, Otto Pfeifer, Karl Winter, Lambert Bach, Josef Walter, Johann Pelzer, Josef Bastl, Franz Jelinek, Karl Hüttel, Johann Ensfelder, Franz Matzinger, Johann Boigner. Fotografie padllých byly odstraněny po odsunu německého obyvatelstva.[120]
  • Hrad Frejštejn, zřícenina
  • Kaple svatého Jana a Pavla
  • Sousoší Nejsvětější Trojice
  • 4. zastavení Kristkovy podyjské glyptotéky – Kosmicky načasovaná parapyramidální potence

Osobnosti

  • Bartholomäus Zach, starosta městečka Frejštejna. V roce 1862 mu císař František Josef I. udělil za zásluhy během rozsáhlých povodní stříbrný záslužný kříž s korunou (silberne Verdienstkreuz mit der Krone).[121]
  • Josef Schleinz, rakouský zpěvák, narozen ve Frejštejně, kde také ve věku 91 let 6. října 1936 zemřel. Dlouholetý (69 let) člen vídeňského mužského pěveckého sboru Wiener Schubertbund a penzionovaný ředitel obecné školy.[122]

Bibliografie

  • MÜCK, J.: Freistein. In: Heimatskunde des politischen Bezirkes Znaim. 1. Historischer Theil. Znaim 1898, ses. 2, s. 33-39.
  • SCHLEINZ, J.: Freistein an der Thaya. Eine topographisch-geschichtliche Studie. ZT, 12.10.1930, s. 3-4.- Též v: Südmährerland, 33, 1930, č. 40-42, nestránkováno.
  • SOUČEK, J.: Frejštejn, hrad klukovských snů. Turistika na cestu, 16, 1977, s. 156.
  • ŠTARHA, I.: Znakové privilegium Podhradí. Jižní Morava, 13, 1977, s. 191-193.
  • BLÖSL, J.: Markt Freistein a. d. Thaya. Südmährerland, 21.6.1929, nestr.
  • Frajštejn. In: Peřinka, F. V.: Vranovský okres. Brno 1906, s. 116-119.
  • Freistein. (Dějiny hradu a pověsti o něm.) In: Heber, F. A.: Mährens Burgen und ihre Sagen. Prag 1848, s. 156-157.
  • FUČÍK, B. - ŠTARHA, I.: Podhradí nad Dyjí. In: Znaky a pečeti jihomoravských měst a městeček. Brno 1979, s. 360-361.
  • V. Jaša: Podhradí nad Dyjí. Zn, 12.7.1961, s. 3.
  • MENCLOVÁ, D.: Frejštejn. Brno, Kraj. stř. stát. památ. péče a ochr. přír. 1971.[123]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  4. ↑ a b Vyhláška ministerstva vnitra č. 3/1950 Sb., o změnách úředních názvů míst v roce 1949. Dostupné online.
  5. ↑ Jan Knittel: Vzestup rodu Krajířů z Krajku v Českém království ve druhé polovině 15. století, bakalářská práce, Praha 2010
  6. ↑ Historická geografie, svazek 34, strana 70-72, Komise pro historickou geografii při Historickém ústavu ČSAV, 2007
  7. ↑ Gregor Wolný: Die Markgrafschaft Mähren topographisch, statistisch und historisch geschildert, Svazek 3, s. 482, také ZEMEK, M.–HOSÁK, L.: c. d., s. 122., NEKUDA, V.–UNGER, J.: c. d., s. 153.; NEKUDA, V.–UNGER, J.: c. d., s. 156.; ZEMEK, M.–HOSÁK, L.: c. d., s. 125
  8. ↑ Moravské zemské desky II. 1480-1566. Kraj Brněnský. Kniha XVII. z let 1496-1506, str. 103, č. 132
  9. ↑ Moravské zemské desky II. 1480-1566. Kraj Brněnský. Kniha XVII. z let 1496-1506, str. 108, č. 156.
  10. ↑ Moravské zemské desky II. 1480-1566. Kraj Brněnský. Kniha XVII. z let 1496-1506, str. 54, č. 178
  11. ↑ Novotný Jaroslav: Opisy moravských urbářů. Digitalizovaný: Moravský archiv Brno, Inv. č. 529, signatura Uherčice: Vratěnín, okr. Znojmo, Podhradí nad Dyjí, Stálky, Hluboká, Mešovice, Korolupy, Dešná, Rancířov, urbář 43 s., r. 1628, karton 12.
  12. ↑ [www.europas-mitte.de/Freistein.pdf www.europas-mitte.de]
  13. ↑ Kaukal, Bruno: Die Wappen und Siegel der südmährischen Gemeinden, Geislingen/Steige 1992
  14. ↑ Geras, Stiftsarchiv Urkunden (1188-1992) 1286 VII 25, in monasterium.net: Ulrich de Frei se vzdává ve prospěch kláštera v Gerasu ročního daru.
  15. ↑ Jokeš Petr: Farní organizace na středověké západní Moravě, 2011 Matice Moravská, s. 41. Též Gregor Wolny: Kirchliche Topographie von Mähren, meist nach Urkunden und Handschriften: Abt. II, Brünner Diöcese; Bd. IV, Svazek 2, Vydání 4, 1861, farnost Stálky s. 205.
  16. ↑ Peřinka, František Václav: Vlastivěda moravská, Díl VI., kraj Znojmo, okres Vranovský, 1906
  17. ↑ (Neuigkeits) Welt Blatt, 17. Juli 1880, S. 7
  18. ↑ František Václav Peřinka: Vlastivěda moravská, Vranovský okres, Brno 1906
  19. ↑ Gregor Wolny: Kirchliche Topographie von Mähren, meist nach Urkunden und Handschriften: Abt. II, Brünner Diöcese; Bd. IV, Svazek 2, 1861, vydání 4, s. 205-206
  20. ↑ Brünner Zeitung, 17.10.1871, č. 237, s. 1701
  21. ↑ Znaimer Tagblatt, Do, 20. April 1905, s. 3
  22. ↑ Das kleine Volksblatt, Fr, 10. Januar 1941, s. 6
  23. ↑ Znaimer Tagblatt, Fr, 20. Dezember 1940, s. 3
  24. ↑ Vlastivěda moravská, okres vranovský, 1906
  25. ↑ Brünner Zeitung, 1862. Příloha: Brünner Zeitung. 122, s. 974
  26. ↑ Znaimer Wochenblatt, Sa, 6. August 1887, s. 8
  27. ↑ Internationale klinische Rundschau, číslo 41, rok 1904, strana 754
  28. ↑ Internationale klinische Rundschau, číslo 3, rok 1912, s. 48
  29. ↑ Brünner Zeitung, 30.12.1919, č. 296, s. 4
  30. ↑ Znaimer Wochenblatt, Mi, 4. Juli 1894, s. 5-6 (Frain).
  31. ↑ Znaimer Tagblatt, Di, 16. Mai 1911, s. 4
  32. ↑ Znaimer Wochenblatt, Sa, 6. März 1909, s. 11
  33. ↑ Znaimer Tagblatt, Do, 22. August 1912, s. 3
  34. ↑ Znaimer Wochenblatt, Sa, 14. Dezember 1918, s. 7
  35. ↑ Österreichische Verbands-Feuerwehr-Zeitung 5. September 1899, s. 10
  36. ↑ Reginald Czermack: Oesterreichs Feuerwehr- und Rettungswesen am Anfang des XX. Jahrhunderts, Teplitz-Schönau, 1903
  37. ↑ Znaimer Tagblatt, Sa, 10. Mai 1902, s. 2
  38. ↑ Volk und Heimat, Bund der Deutschen, Nikolsburg 1935
  39. ↑ Znaimer Wochenblatt, Mi, 28. August 1912, s. 4
  40. ↑ Znaimer Wochenblatt, Sa, 29. August 1896, s. 2
  41. ↑ Wiener Zeitung, Di, 17. Mai 1814, s. 9
  42. ↑ (Neuigkeits) Welt Blatt, Fr, 18. November 1881, s. 12, Mi, 5. Dezember 1883, s. 12, Mi, 16. Juli 1884, s. 12
  43. ↑ Handelsadressbuch und Gewerbeadressbuch der Markgrafschaft Mähren und des Herzogthumes Schlesien 1887
  44. ↑ Österreichische Verbands-Feuerwehr-Zeitung, Fr, 5. Juni 1903, s. 4: Požár mlýna čp. 27, náčrt zásahu dobrovolných hasičů s. 13.
  45. ↑ Neues Wiener Tagblatt (Tages-Ausgabe), Mi, 3. Juni 1914 , s. 51: „Sommerwohnungen nach beliebiger Größe, in Freistein an der Thaya, Wellenbad, Garten, Waldnähe, Wasserleitung und elektr. Beleuchtung, Jagd- u. Fischereigelegenheit, zu verm. Näh. Ausk. bei Franz Brazda in Freistein, Mähren.“
  46. ↑ Příloha: Brünner Zeitung. 152. Amtsblatt zur Brünner Zeitung 1878, s. 846
  47. ↑ Příloha: Brünner Zeitung. 203. Amtsblatt zur Brünner Zeitung, 1913, s. 2
  48. ↑ Znaimer Wochenblatt, 26.09.1896, č. 78, s. 12
  49. ↑ Neues Wiener Tagblatt (Tages-Ausgabe), Do, 24. August 1939, s. 26
  50. ↑ Libuňský mlýn; Loibingmühle
  51. ↑ Handelsadressbuch und Gewerbeadressbuch der Markgrafschaft Mähren und des Herzogthumes Schlesien 1887, s. 140
  52. ↑ Příloha: Brünner Zeitung. 119. Amtsblatt zur Brünner Zeitung, s. 1
  53. ↑ Příloha: Brünner Zeitung. 234. Amtsblatt zur Brünner Zeitung, s. 1
  54. ↑ Příloha: Brünner Zeitung. 248. Amtsblatt zur Brünner Zeitung - Úřední list Brněnských novin, s. 1
  55. ↑ Příloha: Brünner Zeitung. 254. Amtsblatt zur Brünner Zeitung, s. 1
  56. ↑ Automapa Podyjí: Praha, Bratři Zikmundové, 1935
  57. ↑ Matrika Vratěnín 14859, 7. leden 1929 Vratěnín, str. 129
  58. ↑ Znaimer Wochenblatt, 18.12.1926, č. 101, s. 6
  59. ↑ Příloha: Brünner Zeitung. 228. Amtsblatt zur Brünner Zeitung, 1909, s. 2
  60. ↑ Národní listy, 19.6.1935, č. 168, s. 8. Letem světem, obrázkový týdeník, 17.01.1933, č. 14, s. 13
  61. ↑ Illustrierte Flora 1939, Zeitschrift, Wien - Deutsch, 432 Seiten, Landwirtschaft - Natur - Handwerk. „Edelpelztierfarm »MORAVIA«, Freistein, Post Schaffa, Sudetenld.”
  62. ↑ Úplný topografický německo - český seznam osad markrabství moravského a vévodství slezského s abecedním německo-českým a česko-německým rejstříkem míst hledě ke školám, ku třídám platů učitelských, k farním úřadům, četnickým stanicím, stavebním a zdravotním okresům, k okresům pro doplňování vojska, k stanicím poštovním a telegrafním atd., uspořádaný dle okresních hejtmanství a soudních okresů, na základě sečtení obyvatelstva z roku 1880 s ohledem a veškeré pozdější změny a s několika statistickými přehledními tabulkami, Brno, 1885, s. 12 a 75
  63. ↑ Schematismus československé branné moci, vydalo v Praze Ministerstvo národní obrany 1927, s. 855
  64. ↑ Znaimer Wochenblatt, Mi, 30. Oktober 1918, s. 2. Znaimer Tagblatt, So, 3. November 1918, s. 2. Znaimer Tagblatt, Do, 7. November 1918, s. 2
  65. ↑ Jašš, Richard: Pokus o geografické vymezení německé iredenty v českých zemích na podzim roku 1918, Brno, 2007
  66. ↑ Wiener Zeitung, Sa, 30. November 1918, Seite 3
  67. ↑ Znaimer Wochenblatt, Mi, 20. November 1918, s. 4
  68. ↑ Znaimer Wochenblatt, Sa, 16. November 1918, s. 3
  69. ↑ Jašš, Richard: Pokus o geografické vymezení německé iredenty v českých zemích na podzim roku 1918, Brno, 2007
  70. ↑ Jašš, Richard: Pokus o geografické vymezení německé iredenty v českých zemích na podzim roku 1918, Brno, 2007
  71. ↑ Brněnské noviny, 18.11.1919, Číslo 263, titulní strana
  72. ↑ Znaimer Tagblatt, Di, 27. April 1920, Seite 2
  73. ↑ Společná česko-slovenská digitální parlamentní knihovna, NS RČS 1920-1925, Poslanecká sněmovna, Tisky, Úmluva mezi republikou Československou a republikou Rakouskou o vedení rakousko-československé hranice a některých souvislých otázkách
  74. ↑ Československá republika, ISSN: 1803-4853, Národní archiv, rok vydání: 1921, ročník: 242, datum vydání: 11.6.1921, číslo: 158, strana 1. Také velkostatek v Brtnici, Něm. Rudolci, Přímělkov, Okříšky, Střížov, Černá.
  75. ↑ Československá republika, ISSN: 1803-4853, Národní archiv, rok vydání: 1922 - 1923, ročník: 244, datum vydání: 12.3.1923, číslo: 70
  76. ↑ Průvodce po státních archívech, svazek 17, strana 178. Archivní správa Ministerstva vnitra, 1964
  77. ↑ Věstník, Svazek 10. Czechoslovakia. Ministerstvo zemědělství, 1928, s. 111. Také Österreichische Forst-Zeitung, Fr, 4. Mai 1928, Seite 4
  78. ↑ Průvodce po státních archívech, svazek 20, Archivní správa Ministerstva vnitra, 1966, s. 319
  79. ↑ Vyhláška, jíž se stanoví celní pohraniční pásmo č. 67 a Dohoda mezi republikou Československou a republikou Rakouskou o úpravě osobního styku v malém pohraničním styku č. 68
  80. ↑ Polední list, 24.06.1934, Ročník 8, Číslo 175, s. 4
  81. ↑ Znaimer Tagblatt,11. Juni 1907, s. 2
  82. ↑ Digitální studovna Ministerstva obrany ČR, Národní osvobození, 21.8.1927, č. 230, s. 2
  83. ↑ Švihálek Milan: Stavitel přehrad, Putování legendárního moravského vodohospodáře Jana Čermáka 20. stoletím, Praha 2013
  84. ↑ Morgenpost: deutsches unparteiisches Tagblatt 1936, ročník 71, 05. 08. 1936, číslo 212, s. 3
  85. ↑ Morgenpost: deutsches unparteiisches Tagblatt, ročník 70, 04. 01. 1935, číslo 3, s. 2
  86. ↑ Morgenpost: deutsches unparteiisches Tagblatt 1936, ročník 71, 05. 08. 1936, číslo 212, s. 3
  87. ↑ Trojan, Emil: Betonová hranice. Československé pohraniční opevnění 1935 – 1938. Ústí nad Orlicí 1995
  88. ↑ Kleine Volks-Zeitung, So, 30. Oktober 1938, Seite 11
  89. ↑ Gemeindeverzeichnis für den Reichsgau Niederdonau, Auszug aus der 2. Ausgabe des vom Statistischen Amt für die Reichsgaue der Ostmark veröffentlichten Gemeindeverzeichnisses 1942 na www.findbuch.at
  90. ↑ Die NSDAP - Gauleitung Niederdonau 1942, 26 Kreise, 794 Ortsgruppen na www.findbuch.at
  91. ↑ Das kleine Volksblatt, Mi, 9. Februar 1944, s. 4
  92. ↑ Norbert Wallet, Oliver Klöck: Vergessene Fährten - der große Treck der Siebenbürger Sachsen, Verlagskontor Osberghaus, September 1993, Seite 121
  93. ↑ Karel Koc: Obnovení a činnost orgánů bezpečnosti v pohraničí znojemského okresu (květen 1945–leden 1946)
  94. ↑ Emil Franzel: Die Vertreibung der Sudetenland 1945/1946, s. 140
  95. ↑ Freistein na www.suedmaehren.at/
  96. ↑ Forschungs- und Ausstellungsprojekt Grenzüberschreitendes Netzerk für Migrationsgeschichte, Schwarzenau - Projekt Kommen und Gehen, Interview am 22. 01. 2003 mit Franz Regen von H. Neureither.
  97. ↑ Týdeník pro pohraničí, 21.12.1945, č. 3, s. 3 - Veřejná schůze KSČ na Znojemsku.
  98. ↑ Týdeník pro pohraničí, 01.06.1946, č. 22, s. 1
  99. ↑ Týdeník pro pohraničí, 15.06.1946, č. 24, s. 2.
  100. ↑ Josef Bartoš: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848-1960: Okresy Znojmo, Moravský Krumlov, Hustopeče, Mikulov, 1984, s. 120
  101. ↑ Pulec, Martin: Organizace a činnost ozbrojených pohraničních složek. Seznamy osob usmrcených na státních hranicích 1945-1989. Sešity Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, č. 13, 2006, s. 16.
  102. ↑ Fotografie s lávkou přes Dyji a SiS
  103. ↑ Pohraniční roty 4. bPS na www.vojensko.cz
  104. ↑ Patina und Eiserner Vorhang (ehem. CSSR) (Galerie) na www.stadtbild-deutschland.org
  105. ↑ Kam letos na dovolenou?: Země Moravskoslezská, s. 54
  106. ↑ Výročnice: 80 let skautingu v Praze 8 Kobylisích, 24. oddíl Svazu junáků skautů v Kobylisích na www.skautskyinstitut.cz
  107. ↑ Státní okresní archiv Znojmo: Junák, klub Old skauti Znojmo k 01. 01. 1949 ukončení činnosti, k 12. 1. 1949 14. vodácký odbor Sokola Znojmo 1946-1948 (1952).
  108. ↑ Zákon č. 68/1956 Sb. o organisaci tělesné výchovy a sportu s účinností od 1.1.1957.
  109. ↑ Rudé právo, 2.7.1967, č. 180, s. 8
  110. ↑ [ http://www.issabrno.cz/new/data/podhradi_2011_2Mb.pps.ppt. Rekreační zařízení Podhradí nad Dyjí]
  111. ↑ Pohlednice: Podhradí nad Dyjí BOPO R.S. Závody Gustava Klimenta (ZGK)
  112. ↑ Pohlednice: Rekreační středisko, Podhradí nad Dyjí BOPO R.S. ZGK - OK. Znojmo
  113. ↑ Moravský zemský archiv v Brně, Závody Gustava Klimenta Třebíč - Borovina, odštěpný závod s. p. O. p. - Svit Zlín, číslo fondu 2378, značka K 325.
  114. ↑ Pohlednice r. 1981: Hotel Zátiší, Podhradí nad Dyjí a Vranovská přehrada, Podhradí na www.aukce-pohlednic.com, č. VZN-330, VZN-331.
  115. ↑ Pohlednice: Podhradí nad Dyjí, Hotel Zátiší a Pionýrský tábor Družba na www.auktiva.cz, pohlednice ČR po roce 1950, č. aukce 548043.
  116. ↑ Moravská zemská knihovna, Slovo národa, orgán československé strany národně-socialistické, 13.10.1946, č. 236, s. 3, článek „Počešťujeme názvy obcí na Moravě”.
  117. ↑ Rudé právo, Ústřední orgán Komunistické strany Československa, 17.2.1950, číslo 41, strana 1
  118. ↑ Státní okresní archiv Znojmo, Jednotná zemědělská družstva
  119. ↑ Státní okresní archiv Znojmo, Jednotné zemědělské družstvo Podhradí nad Dyjí: k 1. 1. 1962 integrováno do Státního statku Lesná, převedeno podle vládního usnesení č. 992/1961 na státní statek a usnesením rady ONV ve Znojmě č. 186-04 ze dne 13. 05. 1964, zánik JZD rozhodnutím ONV ve Znojmě 19. 06. 1964 č.j. zem. 1262/1964.
  120. ↑ Pomník Obětem 1. světové války na www.vets.cz
  121. ↑ Das Vaterland, So, 27. April 1862, S. 5
  122. ↑ Salzburger Chronik, Sa, 10. Oktober 1936, S. 8
  123. ↑ Papírník Miloš, Kubíček Jaromír, Bibliografie okresu Znojmo, s. 268-269, Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1992

Související články

Externí odkazy

Města, městyse a obce okresu Znojmo
Bantice • Běhařovice • Bezkov • Bítov • Blanné • Blížkovice • Bohutice • Bojanovice • Borotice • Boskovštejn • Božice • Břežany • Citonice • Ctidružice • Čejkovice • Čermákovice • Černín • Damnice • Dobelice • Dobřínsko • Dobšice • Dolenice • Dolní Dubňany • Dyjákovice • Dyjákovičky • Dyje • Džbánice • Grešlové Mýto • Havraníky • Hevlín • Hluboké Mašůvky • Hnanice • Hodonice • Horní Břečkov • Horní Dubňany • Horní Dunajovice • Horní Kounice • Hostěradice • Hostim • Hrabětice • Hrádek • Hrušovany nad Jevišovkou • Chvalatice • Chvalovice • Jamolice • Jaroslavice • Jevišovice • Jezeřany-Maršovice • Jiřice u Miroslavi • Jiřice u Moravských Budějovic • Kadov • Korolupy • Kravsko • Krhovice • Křepice • Křídlůvky • Kubšice • Kuchařovice • Kyjovice • Lančov • Lechovice • Lesná • Lesonice • Litobratřice • Lubnice • Lukov • Mackovice • Mašovice • Medlice • Mikulovice • Milíčovice • Miroslav • Miroslavské Knínice • Morašice • Moravský Krumlov • Našiměřice • Němčičky • Nový Šaldorf-Sedlešovice • Olbramkostel • Olbramovice • Oleksovice • Onšov • Oslnovice • Pavlice • Petrovice • Plaveč • Plenkovice • Podhradí nad Dyjí • Podmolí • Podmyče • Práče • Pravice • Prokopov • Prosiměřice • Přeskače • Rešice • Rozkoš • Rudlice • Rybníky • Skalice • Slatina • Slup • Stálky • Starý Petřín • Stošíkovice na Louce • Strachotice • Střelice • Suchohrdly u Miroslavi • Suchohrdly • Šafov • Šanov • Šatov • Štítary • Šumná • Tasovice • Tavíkovice • Těšetice • Trnové Pole • Trstěnice • Tulešice • Tvořihráz • Uherčice • Újezd • Únanov • Valtrovice • Vedrovice • Velký Karlov • Vémyslice • Vevčice • Višňové • Vítonice • Vracovice • Vranov nad Dyjí • Vranovská Ves • Vratěnín • Vrbovec • Výrovice • Vysočany • Zálesí • Zblovice • Znojmo • Želetice • Žerotice • Žerůtky
legenda: město, městys.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Podhradí_nad_Dyjí&oldid=16552241“