Podemos

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
ikona
Tento článek potřebuje aktualizaci, neboť obsahuje zastaralé informace.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte, aby odrážel aktuální stav a nedávné události. Historické informace nemažte, raději je převeďte do minulého času a případně přesuňte do části článku věnované dějinám.
Podemos
Logo
Datum založení16. ledna 2014
Generální tajemník Ione Belarraová
ZakladatelLuis Alegre Zahonero, Juan Carlos Monedero, Miguel Urbán Crespo, Íñigo Errejón, Carolina Bescansa a Pablo Iglesias Turrión
SídloCalle Zurita 21
28012 Madrid
Ideologiesociální demokracie[1][2][3] levicový populismus[4][5]
lehký euroskepticismus[6]
Politická pozicelevice až krajní levice[7]
Politická skupina EPEvropská sjednocená levice a Severská zelená levice
Počet členů516 900[8] (duben 2019)
Barvyfialová
Oficiální webwww.podemos.info
Zisk mandátů ve volbách
Kongres
26/350
Senát
0/265
Evropský parlament
5/54
Regionální parlamenty
72/1248
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Podemos (v českém překladu „Můžeme“)[9] je španělská krajně levicová politická strana.[7][10][11][12] V lednu 2014 ji založil politolog a aktivista Pablo Iglesias Turrión. Strana má přes 300 000 členů, a tím je druhou nejpočetnější španělskou stranou.[13]

Pablo Manuel Iglesias Turrión (* 1978)

Ve volbách do Evropského parlamentu 2014 strana získala 8 % hlasů, a tím byla čtvrtou nejsilnější stranou ve Španělsku. O rok později skončila v parlamentních volbách s 20,7 % hlasů na třetím místě za lidovci a socialisty.[14]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Založení (2014)[editovat | editovat zdroj]

Strana vznikla z hnutí Indignados, které se aktivně účastnilo protikorupčních protestů roku 2011.[15] Za zakládací listinu lze považovat manifest Mover ficha: convertir la indignación en cambio político, který mezi 12. a 13. lednem 2014 podepsalo na třicet osobností španělské inteligence, včetně profesora Juana Carlose Monedera, herce Alberta San Juana či bývalého předáka odborů Cándida Gonzáleze Carnera.[16] Dne 14. ledna došlo k ustavení kandidátní listiny pro volby do Evropského parlamentu 2014. Do čela byl zvolen politolog a univerzitní lektor Pablo Iglesias Turrión. Trockistická španělská strana Izquierda Anticapitalista velmi pomohla hnutí Podemos v jejich začátcích.[17] Hlavními body hnutí bylo zrušení článku 135 ústavy, kterým vláda v roce 2011 uzákonila omezení deficitu. Dále plnou akceptaci článku 128 ústavy, který ustavuje, že veškeré bohatství země, bez ohledu na to, kdo je vlastní, podléha zájmu lidu. A také zajištění práva na interrupci.[18] Současně požadovali vystoupení Španělska z NATO a akceptaci práva národů na sebeurčení.[19] Vznik strany byl vyhlášen dne 16. ledna 2014, když sehnali 50 000 registračních podpisů, a to za pouhý jeden den.[20]

Volby do Evropského parlamentu (2014)[editovat | editovat zdroj]

V březnu 2014 strana Podemos registrovala svou kandidátní listinu pro volby do Evropského parlamentu, na které řada kandidátů byla nezaměstnaných. Překvapivě jim hned první průzkumy slibovaly zisk pěti mandátů. K tomu také nakonec došlo, když strana získala 8 % hlasů (1 253 837 hlasů), a tím pět mandátů. Do Evropského parlamentu tak byl zvolen i Pablo Iglesias. V Evropském parlamentu poté strana vstoupila do politické skupiny Evropská sjednocená levice a Severská zelená levice. Pablo Iglesias po zvolení prohlásil, že si žádný europoslanec z Podemos nebude nechávat obvyklý plat 8 000 Euro, ale pouze 1 930 Euro, což je trojnásobek minimální mzdy ve Španělsku. Zbytek má jít na výdaje strany nebo na jiné schválené výdaje.[21]

První sjezd (2014)[editovat | editovat zdroj]

Územní podpora strany Podemos ve volbách do Evropského parlamentu 2014

V červnu 2014 byl oznámen první sjezd strany – Asamblea Ciudadana "Sí se puede", na něm 55 000 členů přijalo politiku Pabla Iglesiase Turrióna a jeho kandidátů na vedení strany (86,8 % hlasů).[22] Sjezd poté pokračoval v říjnu 2014, kdy už strana měla 150 000 členů, a kdy přijali základní programové a ideové směřování.[23]

Volby[editovat | editovat zdroj]

Regionální a komunální volby (2015)[editovat | editovat zdroj]

V říjnu 2014 se také strana rozhodla, že nebude kandidovat v komunálních volbách roku 2015, ale že jejich příznivci mají podpořit lokální hnutí, jakým je například progresivní platforma Guanyem Barcelona, kterou vede aktivistka Ada Colau.[24] Strana se naopak pilně připravuje na parlamentní volby, které jsou stanoveny na prosinec 2015. Již v listopadu 2014 se v průzkumech vyhoupla na první místo s okolo 27 % hlasů. Tuto pozici si držela až do ledna 2015.[25] Na konci února podpoře strany uškodilo obvinění Juana Carlose Monedera, člena vedení strany, z daňového podvodu. Vedení strany toto obvinění odmítlo.[26] Nicméně obvinění stranu poškodilo zejména kvůli jejímu silnému protiškrtovému a protikorupčnímu étosu. Dalším důvodem oslabení může být radikální vzmach nově celostátně působící strany Ciudadanos.[27]

V květnu 2015 proběhly volby do 13 ze 17 regionálních parlamentů a shromáždění a do více než 8 tisíc zastupitelstev obcí. Například v Madridu získalo hnutí Ahora Madrid, podporované stranou Podemos, 20 z 57 mandátů a tím se zde umístilo na druhém místě. V Barceloně byla starostkou zvolena aktivistka Ada Colau, kterou Podemos taktéž podporovali.[28][29] V regionálních volbách se Podemos umístili na třetím místě se 134 získanými mandáty.

Například v regionu hlavního města Madrid skončili třetí, obdrželi 587 949 hlasů (18,59 %) a 27 mandátů. V regionu Valencie skončili pátí se ziskem 279 596 hlasů (11,23 %) a 13 mandátů. V Andalusii již v březnu obsadili třetí příčku, když získali 590 011 hlasů (14,8 %) a 15 mandátů.

Vývojový trend průzkumové podpory španělských stran pro parlamentní volby 2015, (Podemos je znázorněna fialově)

Parlamentní volby (2015–)[editovat | editovat zdroj]

V parlamentních volbách z prosince 2015 se hnutí Podemos umístilo na třetí příčce za lidovci a socialisty. Ve volbách do Kongresu získalo 5 189 463 hlasů (20,66 %) a 69 mandátů, v Senátu obsadilo šestnáct křesel, celkově tak již v Senátu drželo 23 mandátů. Roztříštění kongresu vedlo k neschopnosti sestavit funkční vládu proto byly vypsány předčasné volby na červen 2016.

Logo volební koalice Unidos Podemos

V parlamentních volbách z června 2016 hnutí Podemos kandidovalo ve volební koalici se stranami Izquierda Unida a Equo. Společně tvořily koalici s názvem Unidos Podemos. Koalice obdržela 5 049 734 hlasů (21,3 %) a 71 mandátů. Došlo tedy ke ztrátě více než 100 000 voličů. Přesto strana obsadila třetí místo, stejně jako v předchozích volbách.

V parlamentních volbách z dubna 2019 hnutí Podemos kandidovalo opět ve volební koalici Unidas Podemos. Koalice obdržela 3 732 929 hlasů (14,3 %) a 42 mandátů. Pokračovala tedy ztráta podpory, kdy strana přišla o více než 1,3 milionu voličů. Strana se tak propadla na čtvrté místo.

V parlamentních volbách z listopadu 2019 hnutí Podemos kandidovalo opět ve volební koalici Unidas Podemos. Koalice obdržela 3 119 364 hlasů (12,86 %) a 35 mandátů. Pokračovala tedy ztráta podpory, kdy strana přišla o více než 600 tisíc voličů. Nicméně po volbách uzavřela koaliční smlouvu s vítěznými socialisty. Pokud koalice získá důvěru, budou Podemos poprvé ve vládě.

Cíle[editovat | editovat zdroj]

Na základě programu z roku 2014 si strana vytyčila tyto cíle:[30]

  • Vyléčení ekonomiky – veřejná kontrola hospodaření, snížení rizika chudoby, sociální důstojnost díky základnímu příjmu, omezení lobbování, podpora malých podniků, zamezení daňovým podvodům a vyšší kontrola vybírání daní u korporací.
  • Podpora svobody, rovnosti a bratrství – prolomení hranic v Evropě, vzájemná spolupráce a pohyb, to vše bez shromažďování dat a sociálních zábran.
  • Redefinování suverenity – omezení nebo vypovězení Lisabonské smlouvy, revize mezinárodních smluv, omezení smluv o volném obchodu a zavedení referend pro ústavní změny.
  • Obnova země – omezení spotřeby fosilních paliv, podpora veřejné dopravě a obnovitelným zdrojům energie, podpora místním výrobcům a pěstitelům, podpora místní produkce.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Podemos (Spanish political party) na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Parties and Elections in Europe: The database about parliamentary elections and political parties in Europe, by Wolfram NordsieckPodemos: el rápido viaje ideológico hasta la socialdemocracia
  2. ↑ Pablo Iglesias: "No nos hemos moderado. Estamos cómodos en la socialdemocracia". es.locinews.com [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-28. 
  3. ↑ La alternativa socialdemócrata es Podemos
  4. ↑ Oier Lobera Ezenarro: Late, but finally here: Anti-Euro left-wing populism rising in Spain, (2014), Brussels: Institute of European Democrats. (anglicky)
  5. ↑ Dixon, Hugo: Populists Challenge European Political Order, 23. 11. 2014, New York Times, (anglicky)
  6. ↑ Zabala, Santiago: In Europe, not all populist parties are the same, 2. 12. 2014, Al Jazeera America (anglicky)
  7. ↑ a b David Román: Far-Left Party Podemos Surges to Lead in Spanish Opinion Polls, 2014, The Wall Street Journal (anglicky)
  8. ↑ [1], 30. 4. 2019, Participa Podemos, (španělsky)
  9. ↑ Mario Rodríguez Polo: Španělská zkratka ke změně režimu, 27. 11. 2014, A2larm.cz.
  10. ↑ https://www.nytimes.com/reuters/2019/04/04/world/europe/04reuters-spain-politics-election-podemos-analysis.html
  11. ↑ https://elpais.com/elpais/2018/01/11/inenglish/1515667385_008045.html
  12. ↑ https://www.independent.co.uk/news/world/spain-podemos-luxury-house-pablo-iglesias-irene-montero-spain-madrid-far-left-party-a8372751.html
  13. ↑ Gustavo García: Podemos ya tiene más ‘militantes’ que el PSOE, elboletin.com, 28. 10. 2014 (španělsky)
  14. ↑ Spanish general election 2015: As it happened. El País [online]. 21.12.2015 [cit. 21.12.2015]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-22. 
  15. ↑ Yahoo: Pablo Iglesias elected to head Spain's leftist Podemos party, 15. 11. 2014, news.yahoo.com (anglicky)
  16. ↑ Redacción: Intelectuales y activistas llaman a „recuperar la soberanía popular“ con una candidatura para las europeas, publico.es, 14. 1. 2014, (španělsky)
  17. ↑ Un boletín interno de Izquierda Anticapitalista preparó el terreno a Podemos, eldiario.es, 2014, (španělsky)
  18. ↑ Pablo Iglesias: Pablo Iglesias anuncia su intención de presentarse a la elecciones europeas, 14. 1. 2014, cuatro.com, (španělsky)
  19. ↑ Las diez claves de la candidatura de Pablo Iglesias, estrelladigital.es, leden 2014 (španělsky)
  20. ↑ Pablo Iglesias consigue en un día los 50.000 apoyos que pedía para seguir adelante con Podemos, EL PERIÓDICO, 19. 1. 2014 (španělsky)
  21. ↑ Ashifa Kassam: Podemos hopes to cement rise of citizen politics in Spain after election success, theguardian.com, 27. 5. 2014 (anglicky)
  22. ↑ José Precedo: Pablo Iglesias obtiene el 86% de los votos para liderar Podemos, elpais.com, 14. 6. 2014 (španělsky)
  23. ↑ Objetivos de Podemos: reestructuración de la deuda y paralización de los desahucios, publico.es, 19. 10. 2014 (španělsky)
  24. ↑ Podemos party revolutionizes Spanish politics Archivováno 25. 12. 2014 na Wayback Machine., ansamed.info, 3. 11. 2014 (anglicky)
  25. ↑ ČT 24: Posílení krajní levice v Evropě, španělský Podemos vyhlíží volby Archivováno 4. 1. 2015 na Wayback Machine., ceskatelevize.cz, 4. 1. 2014
  26. ↑ Guy Hegecoe: Podemos responds to Latin America tax fraud claims, irishtimes.com, 20. 2. 2015 (anglicky)
  27. ↑ Miguel-Anxo Murado: What has gone wrong for Podemos?, theguardian.com/commentisfree, 11. 3. 2015 (anglicky)
  28. ↑ ČTK: V místních volbách ve Španělsku lidovci ztratili. Bodovali levicoví nováčci Podemos, ihned.cz, 25. 5. 2015
  29. ↑ Ashifa Kassam: Spain's indignados could rule Barcelona and Madrid after local election success, theguardian.com, 25. 5. 2015 (anglicky)
  30. ↑ Programa 2014 Archivováno 28. 8. 2014 na Wayback Machine., podemos.info, 2014 (španělsky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Podemos&oldid=23227503“