Plná moc

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Plná moc je jednostranné právní jednání, kterým zmocnitel (zastoupený) dává na vědomí třetím osobám, že zmocněnec (zástupce) je oprávněn za něj v určitých věcech jednat. Je třeba ji tedy odlišovat od dohody o plné moci, kterou o konkrétním zastupování uzavírá zmocnitel a zmocněnec, plná moc poté slouží jako její osvědčení, průkaz pro třetí osoby o daném zastoupení.[1]

Při zastupování v právních záležitostech (např. řízení před soudem, u správního orgánu či notáře) je zmocněnec označován jako právní zástupce a často jím je advokát, není-li jím obecný zmocněnec. Zvláštní formou plné moci je pak prokura, kterou udílí podnikatel k provozování svého podniku.

Udělení plné moci[editovat | editovat zdroj]

Plná moc musí být písemná jen tehdy, pokud písemnou formu vyžadují i následné právní úkony zmocněnce. A protože jde o osvědčení třetím osobám, vždy pak postačí, pokud obsahuje pouze podpis zmocnitele, není nutné, aby obsahovala i výslovnou akceptaci ze strany zmocněnce. Podpis musí být notářsky ověřen jen tehdy, pokud to výslovně požaduje zákon. V plné moci musí být vždy uveden rozsah zmocněncova oprávnění,[2] s výjimkou procesní plné moci advokátovi (či notáři, nebo Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových při zastupování obce) v řízení před soudem, kterou omezit nelze.[3]

Zmocněncem může být jak fyzická, tak právnická osoba. Fyzická osoba je jako zmocněnec povinna jednat zásadně osobně, za právnickou osobu jednají v první řadě její statutární orgány. Z úkonů zmocněnce v rámci udělené plné moci je zavázán přímo zmocnitel, pokud by byly meze plné moci bez jeho dodatečného souhlasu překročeny, zavazuje se sám zmocněnec.[4]

Zánik plné moci[editovat | editovat zdroj]

Plná moc zaniká vždy, pokud:

  • pominul její účel,
  • zmocnitel ji odvolá,
  • zmocněnec ji vypoví nebo
  • zmocněnec zemře.

Zaniká též smrtí zmocnitele, ledaže z jejího obsahu vyplývá jiný postup. Pokud by šlo o právnickou osobu, ať už zmocnitele nebo zmocněnce, tak buď přechází na jejího právního nástupce, nebo též zaniká.

Jestliže by ji zmocnitel odvolal, tak za něj zmocněnec může stále platně jednat, dokud se o tomto odvolání nedozví a pokud o tom neví ani třetí osoba. Jestliže zmocnitel zemřel nebo pokud plnou moc vypověděl zmocněnec, tak ten má povinnost učinit ještě vše, co nesnese odkladu a co je nutné pro ochranu práv zmocnitele či jeho právního nástupce.[5]

Substituční plná moc[editovat | editovat zdroj]

Substituční plná moc je právní úkon, kdy zmocněnec udílí plnou moc další osobě, tzv. substitutovi, aby jednala za prvotního zmocnitele. Podle českého práva lze substituční plnou moc udělit pouze v případě, že prvotní plná moc výslovně obsahuje takové zmocnění nebo pokud je zmocněncem právnická osoba.[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. dubna 2010, sp. zn. 21 Cdo 5429/2007
  2. § 31 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „ObčZ“)
  3. § 25, § 25a a § 26a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád
  4. § 20, 24, 32 a 33 ObčZ
  5. § 33b ObčZ
  6. § 33a ObčZ

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]