Plná moc

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Plná moc je jednostranné potvrzení, že smluvní zastoupení bylo ujednáno a vzniklo.[1] Osoba, která na základě plné moci někoho jiného zastupuje, se nazývá zmocněnec a ten, který uděluje plnou moc se nazývá zmocnitel.

Plnou moc je třeba odlišovat od dohody o plné moci, která je zpravidla dvoustranným právním jednáním. Dohodou o plné moci vzniká smluvní zastoupení, tj. oprávnění zástupce jednat jménem zastoupeného v rozsahu stanoveném v dohodě o plné moci. Vystavená plná moc poté slouží jako osvědčení dohody o zastoupení mezi zmocněncem a zmocnitelem pro třetí osoby.[2]

Zvláštní formou plné moci je prokura, kterou udílí podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku prokuristovi k právním jednáním při provozování obchodního závodu (případně pobočky), a to i k těm, ke kterým je jinak vyžadována zvláštní plná moc.[3]

Udělení plné moci[editovat | editovat zdroj]

Plná moc musí být písemná jen tehdy, pokud písemnou formu vyžadují i následné právní úkony zmocněnce při kterých jedná nebo pokud jde o tzv. generální plnou moc, na základě které je zmocněnec oprávněn zastupovat zmocnitele ve všech věcech.[4] A protože jde o osvědčení třetím osobám, postačí, pokud obsahuje pouze podpis zmocnitele a není nutné, aby obsahovala i výslovnou akceptaci ze strany zmocněnce. Podpis musí být úředně nebo notářsky ověřen jen tehdy, pokud to výslovně požaduje zákon. V plné moci musí být vždy uveden rozsah zmocněncova oprávnění, s výjimkou procesní plné moci advokátovi (či notáři, nebo Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových při zastupování obce) v řízení před soudem, kterou omezit nelze.[5]

Zmocněncem může být jak fyzická, tak právnická osoba. Fyzická osoba je jako zmocněnec povinna jednat zásadně osobně, za právnickou osobu jednají v první řadě její statutární orgány. Z úkonů zmocněnce v rámci udělené plné moci je zavázán přímo zmocnitel. Pokud by byly meze plné moci překročeny a zmocnitel zmocněncovo jednání bez zbytečného odkladu neschválil, je zavázán sám zmocněnec.[6]

Zánik plné moci[editovat | editovat zdroj]

Zmocnitel se nemůže vzdát práva odvolat plnou moc, ale může se se zmocněncem dohodnout na podmínkách, za kterých je možné plnou moc odvolat. Z jiného důvodu je možné plnou moc odvolat jen v případě, že by šlo o zvláště závažný důvod.[7]

Plná moc zaniká vždy, pokud:

  • jsou provedena právní jednání pro, které byla udělena,
  • zmocněnec plnou moc vypoví,
  • zmocnitel plnou moc odvolá nebo
  • zmocněnec nebo zmocnitel zemře nebo zanikne (pokud bylo ujednáno něco jiného).[8]

Jestliže by zmocnitel plnou moc odvolal, tak za něj zmocněnec může stále platně jednat, dokud se o tomto odvolání nedozví a pokud o tom neví ani třetí osoba vůči které za zmocnitele jedná.[9] Jestliže zmocnitel zemřel nebo pokud plnou moc vypověděl zmocněnec, tak ten má povinnost učinit ještě vše, co nesnese odkladu a co je nutné pro ochranu práv zmocnitele či jeho právního nástupce.[10]

Substituční plná moc[editovat | editovat zdroj]

Substituční plná moc je právní jednání, kterým zmocněnec udílí plnou moc další osobě, tzv. substitutovi, aby jednala za prvotního zmocnitele. Podle českého práva lze substituční plnou moc udělit pouze v případě, že prvotní plná moc výslovně obsahuje takové zmocnění nebo pokud je zmocněncem právnická osoba.[11]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Právní zastoupení [online]. Praha: Ministerstvo spravedlnosti České republiky, [cit. 2014-08-03]. Dostupné online.  
  2. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. dubna 2010, sp. zn. 21 Cdo 5429/2007, [cit. 2014-08-02]. Dostupné online.
  3. § 450 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „občanský zákoník“).
  4. § 441 odst. 2 věta druhá občanského zákoníku.
  5. § 25, § 25a a § 26a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.
  6. § 438 a 440 občanského zákoníku.
  7. § 442 občanského zákoníku.
  8. § 448 odst. 1 občanského zákoníku.
  9. § 448 odst. 2 občanského zákoníku.
  10. § 449 odst. 1 občanského zákoníku.
  11. § 438 občanského zákoníku.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]