Plešatý–vlasatý

Plešatý - vlasatý (rusky Лысый - волосатый) je populární ruská politická pověra, vycházející z kuriózní skutečnosti, že už po dvě století se na pozici nejmocnějšího muže v zemi pravidelně střídají osoby s holou hlavou a s bujným vlasovým porostem – viz obrázek.

Tuto teorii rozpracoval jako matematický algoritmus ruský spisovatel sci-fi Vladimír Savčenko.

Seznam

Carové

• Mikuláš I. Pavlovič (1825–1855) – plešatý
• Alexandr II. Nikolajevič (1855–1881) – vlasatý
• Alexandr III. Alexandrovič (1881–1894) – plešatý
• Mikuláš II. Alexandrovič (1894–1917) – vlasatý

Předsedové Prozatímní vlády

• Georgij Jevgenjevič Lvov (1917) – plešatý
• Alexandr Fjodorovič Kerenskij (1917) – vlasatý

Generální tajemníci KSSS

(formálními hlavami státu byli sice předsedové Nejvyššího sovětu, ale skutečnou moc měl vždy šéf strany):

• Vladimir Iljič Lenin (1917–1924) – plešatý
• Josif Vissarionovič Stalin (1924–1953) – vlasatý
• Nikita Sergejevič Chruščov (1953–1964) – plešatý
• Leonid Iljič Brežněv (1964–1982) – vlasatý
• Jurij Vladimirovič Andropov (1982–1984) – plešatý
• Konstantin Ustinovič Černěnko (1984–1985) – vlasatý
• Michail Sergejevič Gorbačov (1985–1991) – plešatý

Prezidenti Ruské federace

• Boris Jelcin (1991–1999) – vlasatý
• Vladimir Putin (1999–2008) – plešatý
• Dmitrij Medvěděv (2008–2012) – vlasatý
• Vladimir Putin (2012–současnost) – plešatý

Doplnění

Do seznamu se nepočítají krátké a z hlediska legitimity sporné vládnutí velkoknížete Michaila Alexandroviče (měl přehazovačku) – jediný den v roce 1917 mezi abdikací Mikuláše II. a zrušením monarchie – a viceprezidenta Gennadije Janajeva (vlasatý) tři dny v srpnu 1991 během tzv. opileckého puče. Po Stalinovi nenastoupil přímo Nikita Sergejevič Chruščov, ale existoval neformální triumvirát, který kromě něj tvořil ministr vnitra Lavrentij Berija (plešatý), popravený v prosinci 1953, a předseda vlády Georgij Malenkov (vlasatý), sesazený v únoru 1955. Někdy bývá tedy posloupnost doplněna o tyto dvě postavy.

V průběhu devadesátých let 20. století se objevily pokusy využít tohoto zákona k předpovědi, kdo se stane Jelcinovým nástupcem – největší šance se dávaly premiéru Viktoru Černomyrdinovi nebo předákovi komunistů Gennadiji Zjuganovovi.

V ruských dějinách lze vysledovat ještě jednu zajímavou sérii, kdy se v letech 1689–1801 na trůně pravidelně střídali muž a žena: Petr Veliký - Kateřina I. - Petr II. - Anna Ivanovna - Ivan VI. Antonovič - Alžběta I. - Petr III. - Kateřina Veliká - Pavel I. - za jehož vlády byl vydán zákon, že žena se může ujmout vlády pouze tehdy, když není žádný mužský následník.

Ve Spojených státech je podobná pověra, podle níž vyhraje prezidentské volby vyšší z obou finalistů (bez ohledu na kandidáty malých stran a poražené v primárkách). Tato pravděpodobnost rostla v průběhu 20. století, což bylo dáváno do souvislosti s vlivem médií, v nichž vysoký člověk vypadá lépe. Existují však výjimky, například George W. Bush byl menší než oba jeho protikandidáti, Al Gore i John Kerry.

Odkazy

• http://kyzapunk.blog.tut.by/2011/01/lyisyiy-volosatyiy-russkiy-paradoks
• http://rutube.ru/tracks/1201896.html?v=b39396cd56d8e7c3a4aaf36edb58a6cf - animace
• http://val.zp.ua/pictures/bold-hairy.html - aktuální vtip parodující toto pravidlo