Plešatý–vlasatý

Plešatý–vlasatý (rusky Лысый – волосатый) je populární ruská politická pověra, vycházející z kuriózní skutečnosti, že už po dvě století se na pozici nejmocnějšího muže v zemi pravidelně střídají osoby s holou hlavou a s bujným vlasovým porostem.

Tuto teorii rozpracoval jako matematický algoritmus ukrajinský spisovatel sci-fi Volodymyr Savčenko.

Přehled

Plešatí vládci	Portrét	Vlasatí vládci	Portrét
Carové
Mikuláš I. Pavlovič (1825–1855)	Mikuláš I. Pavlovič	Alexandr II. Nikolajevič (1855–1881)	Alexandr II. Nikolajevič
Alexandr III. Alexandrovič (1881–1894)	Alexandr III. Alexandrovič	Mikuláš II. Alexandrovič (1894–1917)	Mikuláš II. Alexandrovič
Předsedové Prozatímní vlády
Georgij Jevgenjevič Lvov (1917)	Georgij Jevgenjevič Lvov	Alexandr Fjodorovič Kerenskij (1917)	Alexandr Fjodorovič Kerenskij
Generální tajemníci KSSS
Vladimir Iljič Lenin (1917–1924)	Vladimir Iljič Lenin	Josif Vissarionovič Stalin (1924–1953)	Josif Vissarionovič Stalin
Nikita Sergejevič Chruščov (1953–1964)	Nikita Sergejevič Chruščov	Leonid Iljič Brežněv (1964–1982)	Leonid Iljič Brežněv
Jurij Vladimirovič Andropov (1982–1984)		Konstantin Ustinovič Černěnko (1984–1985)	Konstantin Ustinovič Černěnko
Michail Sergejevič Gorbačov (1985–1991)	Michail Sergejevič Gorbačov
Prezidenti Ruské federace
		Boris Jelcin (1991–1999)
Vladimir Putin (2000–2008)		Dmitrij Medveděv (2008–2012)	Dmitrij Medveděv
Vladimir Putin (od 2012)	Vladimir Putin

Doplnění

Do seznamu se nepočítají krátké a z hlediska legitimity sporné vládnutí velkoknížete Michaila Alexandroviče (měl přehazovačku) – jediný den v roce 1917 mezi abdikací Mikuláše II. a zrušením monarchie – a viceprezidenta Gennadije Janajeva (vlasatý) tři dny v srpnu 1991 během srpnového puče. Po Stalinovi nenastoupil přímo Nikita Sergejevič Chruščov, ale existoval neformální triumvirát, který kromě něj tvořil ministr vnitra Lavrentij Pavlovič Berija (plešatý), popravený v prosinci 1953, a předseda vlády Georgij Maximilianovič Malenkov (vlasatý), sesazený v únoru 1955. Někdy bývá tedy posloupnost doplněna o tyto dvě postavy.

V průběhu devadesátých let 20. století se objevily pokusy využít tohoto zákona k předpovědi, kdo se stane Jelcinovým nástupcem – největší šance se dávaly premiéru Viktoru Černomyrdinovi nebo předákovi komunistů Gennadiji Zjuganovovi.

V ruských dějinách lze vysledovat ještě jednu zajímavou sérii, kdy se v letech 1689–1801 na trůně pravidelně střídali muž a žena: Petr Veliký – Kateřina I. – Petr II. – Anna Ivanovna – Ivan VI. Antonovič – Alžběta I. – Petr III. – Kateřina Veliká – Pavel I., za jehož vlády byl vydán zákon, že žena se může ujmout vlády pouze tehdy, když není žádný mužský následník.

Ve Spojených státech je podobná pověra, podle níž vyhraje prezidentské volby vyšší z obou finalistů (bez ohledu na kandidáty malých stran a poražené v primárkách). Tato pravděpodobnost rostla v průběhu 20. století, což bylo dáváno do souvislosti s vlivem médií, v nichž vysoký člověk vypadá lépe. Existují však výjimky, například George W. Bush byl menší než oba jeho protikandidáti, Al Gore i John Kerry.

Ve Spojeného království je ještě jednu zajímavou sérii, kdy se v letech 1922–1957 titul premiéra střídali muž kníratý a muž tváří oholený: Andrew Bonar Law – Stanley Baldwin – Ramsay MacDonald – Stanley Baldwin – Ramsay MacDonald – Stanley Baldwin – Neville Chamberlain – Winston Churchill – Clement Attlee – Winston Churchill – Anthony Eden.

Externí odkazy

• https://web.archive.org/web/20110203222909/http://kyzapunk.blog.tut.by/2011/01/lyisyiy-volosatyiy-russkiy-paradoks/
• https://web.archive.org/web/20101222051455/http://rutube.ru/tracks/1201896.html?v=b39396cd56d8e7c3a4aaf36edb58a6cf - animace
• http://val.zp.ua/pictures/bold-hairy.html – aktuální vtip parodující toto pravidlo